State of Decay

State of Decay, taktéž nazýván Class3, je vůbec první hrou nového vývojářského studia Undead Labs. Ti spolu s vydavatelem Microsoft Studios na začátku června vypustili zajímavou akci zaměřenou na přežití v otevřeném světě plného krvelačných zombíků. A jelikož první ohlasy byly více než pozitivní, v září vlastní verze dočkal i operační systém Windows v rámci early-access na Steamu. Až listopad ale konečně přinesl plnou verzi pro PC a my tak mohli otestovat State of Decay v plné síle.

První dojem byl jaksi … překvapivě nevlídný. Zastaralá grafika byla cítit na každém rohu. K tomu musíme připočíst ne úplně povedeně barevné podání, které působí nepřehledným dojmem. Ani ovládání není kdo ví, jak povedené, k čemuž ještě dopomáhá podivná kamera, díky které v některých budovách nevidíme téměř nic. Daleko není třeba chodit ani pro řadu nedokonalostí, jako třeba zaseklých postav ve zdi. Naskytla se tedy pochopitelná otázka. Jak tahle hra sakra mohla obdržet tak solidní hodnocení od známých zahraničních serverů?

 

 

Nemáme ve zvyku hru odsuzovat předčasně a tak jsme pokračovali v nekompromisním testování. Hned od začátku jsme členem jakési komunity přeživších, kteří si navzájem pomáhají, aby v tvrdém světě přežili. Každá postava má limitovaný život, ale v nejhorším lze vždy použít lékárnu a stát se tak opětovně zcela fit. Hlídat je však třeba i výdrž, která je potřebná jak pro útoky, tak pro běhání, skákání nebo plížení. Tu zase můžeme doplnit nejrůznějšími potravinami. Výdrž se však na rozdíl od zdraví postupně doplňuje a tak je často výhodnější jednoduše počkat. To může být samozřejmě poněkud problém, když čelíme hordě potvor snažících se nás sežrat. Další problémová situace nastává, když nám dojde výdrž v boji. Bez výdrže sice nepřestaneme útočit úplně, ale přesto je náš boj znatelně zdržený.

 

 

Tady ale nejde o to probít se zombíkami do další lokace jako v případě Left 4 Dead nebo Dead Island. Hlavní náplň téhle hry se více blíží titulu The War Z (více zde), kde se do hledáčku hráče nedostává ani tak samotná vražda nepřítele, jako spíš ukořistění potřebných zásob. Ať už jde o jídlo, léky, zbraně, náboje či další potřebné suroviny, všeho je téměř neustále nedostatek. Na nás tedy je, vše obstarat. A právě tady se uplatňuje širý a rozhlehlý svět, který si obvykle nejdříve obhlédneme z předem určeného vyvýšeného místa. Jakmile identifikujeme okolní budovy, vozidla, hordy zombíků a další důležité pointy, můžeme se pustit do napínavého průzkumu.

 

 

Jelikož na minimapě (případně na zvětšené klasické mapě) vidíme všechny objekty, průzkum je vcelku jednoduchý. Nejdříve je samozřejmě třeba se k cílovému bodu dostat. Pozor si musíme dávat zejména na všudypřítomné chodící mrtvoly, kteří rádi mlsají právě lidské maso. Proto je užitečné se potichu plížit a případně se zcela schovat do keře. Pokud narazíme na osamoceného jedince, můžeme jej zabít jedinou dobře zasazenou ranou zezadu.

 

Nalezli jsme naši budovu, hurá dovnitř. Vzít to můžeme dveřmi, jenž jsou často zamčené a nezbývá, než je vyrazit. Proskočit můžeme i oknem, čímž ho sice snadno vysklíme, ale vytvoříme tím rámus, přitahující pozornost nepřátel. V budově prohledáváme místnosti a hledáme do běla zbarvené skříně, stoly, kufry či jiné nápadně vyhlížející věci. U těch se pak zastavíme a začneme je prohledávat. To je poněkud zdlouhavé a zároveň riskujeme, že na nás zezadu skočí nějaká ta nenasytná potvora. Proto je tady možnost zrychlení, za což zaplatíme malou šancí vytvoření značného rámusu. A ten zase může přilákat pořádnou hordu.

 

 

Jakmile prohledáme všechny dostupné schovky v domě, daná budova se odškrkne a my víme, že můžeme odejít. Důležité je říci, že tohle vše neděláme pro vlastní potřebu, ale abychom zboží dodali pro celou skupinu. State of Decay nám nevnucuje jedinou postavu, na které budeme závislí. Tady máme ve vlastnictví celou osadu. Můžeme klidně přijít za jiným panáčkem a říci mu, aby nás na našich výpravách následoval. Stejným způsobem, tedy rozhovorem, za něj můžeme dokonce začít hrát. Celou základnu lze i hezky vylepšovat. Na určených místech vybíráme, co tady postavíme. Je libo lékařské oddělení, místo na spaní či výrobna vybavení? A co takhle vylepšené opevnění nebo ostřelování blížících se zombie? Ano, na naši základnu může být proveden i útok a tak je třeba si náš domov hlídat. Pomůže i třeba vzít desky a na všechny okna je hezky přibít, čímž případný útok zpomalíme.

 

S tím se pojí i naprosto unikátní pojetí smrti. Pokud na výpravě zemřeme, zapomeňte na načtení poslední uložené pozice. Právě zemřelá postava je skutečně a nadobro mrtvá. My se jen převtělíme do jiné postavy v osadě a hrajeme dál. Přijdeme tedy o všechny věci původní postavy i o její dovednosti, které se téměř jakýmkoliv jednáním zlepšují. Ať už jde o boj, střílení, stavění, kondici či vaření, vše se praxí zlepšuje a náš hrdina tak podává stále lepší výkony. O to větší škoda, když nadobro zemře. Tento herní princip je ale třeba vyzdvihnout. Je originální, realistický a velmi zábavný. Zároveň do hry vnáší krásné napětí, protože smrt nás stojí hodně.

 

 

V osadě je tedy dobré zvyšovat populaci hledáním novým přeživších. Je třeba jim však obstarat dostatek jídla, lékařské péče, místa pro spaní… Zajistit vše potřebné tedy není žádná legrace. A když prozkoumáme blízké okolí, musíme se vydat o něco dále. Tady se nám budou hodit všudypřítomná auta, kterými se dostaneme téměř všude. Potom se ale nemůžeme divit, že si takového rachotivého pohybu všimnou všichni okolo. Obvykle je však možné ne zrovna rychlým zombíkům ujet. Jinak jsou ale zombíci vcelku šikovní. Na to, že jsou mrtví a polorozpadlí, jsou dobří lezci. Přelezou ploty, zdi a skočí klidně i do okna. Vylezením na vyšší objekt se tedy určitě nezachráníme. Na druhou stranu neumí vylézt na žebřík a tak je alespoň někde bezpečno.

 

 

Přemisťování všech věcí probíhá klasicky přes inventář. Přijdeme ke skříni, otevřeme její inventář, při čemž se otevře i náš batoh. Dále dle potřeby jednoduše přemisťujeme věci. Stejné věci jako náboje, nebo stejné jídlo se skládají na sebe a nezabírají jinak omezený počet míst. Kapacitu inventáře navýšíme výměnou batohu za větší. Počítá se však i váha naší výbavy, jenž má vliv na naši výdrž.

Ačkoliv zdaleka ne nejdůležitější, nedílnou součástí hraní je boj. Ono když se vás nějaká odporná potvora snaží sežrat, musíte na to patřičně reagovat. Klikáním uštědřujeme nepříteli rány, při čemž je u každé rány určitá šance, že protivníka okamžitě zabije. Boj pak okořeníme odstrčením soupeře, následkem čehož může upadnout. Ležícího zombíka pak lze zabít vždy jednou ranou. Speciální útok pak lze provést i ze skoku. V boji nám samozřejmě pomohou i naši kamarádi, například když nestvůru drží, zatímco my ji zasadíme smrtící úder.

 

 

Jak vám asi již došlo z přiložených obrázků, do rukou se nám dostanou i střelné zbraně. Ty lze velmi rychle vzít do rukou. Stačí přidržet pravé tlačítko myši a můžeme pálit. Jak už to u zombíků bývá zvykem, nejúčinější je kulka do hlavy. A pokud se už dostanou příliš blízko, stačí přestat držet pravé tlačítko myši a můžeme “rubat” chladnou zbraní. 

Undead Labs se sandboxovou akcí State of Decay odvedli pořádný kus práce. Ačkoliv vizuální zpracování není nic moc, herní systém šlape na jedničku. Hráči se snaží nahrabat co nejvíce pro vlastní skupinu přeživších, se kterými se identifikují i na základě možnosti hrát prakticky za každého. Přes počáteční znepokojení jsme nakonec titulu přišli na chuť a hodnotíme 84 %.