Starcraft II: Wings of the Liberty – recenze singleplayeru

Blizzard je v dnešní době nesmírně uznávaným vývojářským studiem a jejich hry jsou třpytícími se klenoty. Nenajde se snad žádné jiné studio, u kterého by opravdu platilo, že co hra to očekávaný megalomanský hit. Tahle mánie se šíří čím dál tím více a jen těžko říci nějakou hru od Blizzardu, která by se nepovedla a zklamala. A protože jde o hvězdné studio, chovají se podobně jako třeba hudební hvězdy na svých koncertech. Ohromné davy natěšených a nedočkavých fanoušků nechají klidně dlouhou dobu čekat. To se naprosto potvrdilo i v případě pokračování Starcraftu, jež vyšel v roce 1998. Ano, čekali jsme dlouhých dvanáct let. 27. července se však strhla obrovská davová mánie, Starcraft II: Wings of the Liberty se začal po celém světě prodávat a mnozí netrpěliví fanoušci čekali v dlouhých frontách i na půlnoční zahájení prodeje v mnoha obchodech. Jak asi víte, Wings of the Liberty je vlastně pouze první částí druhého dílu Starcraftu, protože Blizzard se hru rozhodl rozdělit na třetiny. V budoucnu se tak můžeme těšit ještě na dva jakési datadisky, které přinesou nové hlavní kampaně. A hned v úvodu můžeme říci, že těšení se je oprávněné…

Starcraft II se v mnohém podobá originálnímu dílu. Ba dokonce celý základ zůstal zachovaný, dost věcí funguje stejně, ale dočkali jsme se i celé řady novinek. Ty hratelnost společně s moderním vizuálním zpracováním ještě více vyšperkovaly a máme tady hotový klenot mezi real-time strategiemi. Tento žánr v posledních měsících a letech vcelku skomíral, vycházely jen takové nemastné a neslané tituly a mnozí tvrdili o jeho vyčerpanosti. Starcraft II všem vytřel zrak (jak to Blizzard prostě umí) a jde o jasný důkaz, že strategie určitě nejsou „out”, jen se musí najít schopní tvůrci, kteří dokážou udělat nesmírně zábavnou hru.

Příběh dvojky v podstatě přímo navazuje na jedničku, jen mezi nimi vznikla pár let pauza. Hlavní postavou Wings of Liberty se stává hrdina rasy Terranů, Jim Raynor. V celém univerzu Starcraftu se toho změnilo dost, staří přátelé (a přítelkyně) už nejsou, co bývali, časy se mění a lidé také. Největším důkazem je stará láska Raynora – Sarah Kerriganová. Ta se změnila k nepoznání a právě ona je nyní snad největší hrozbou celého vesmíru. Hráči v kůži Jima Raynora prožívají celou řadu rozporů a nástrah, které tomuto hrdinovi přichystal sám život. Nutno podotknout, že nejen na poměry strategií je celý příběh skutečně propracovaný a nesmírně zajímavý. Nebudeme vám rozhodně prozrazovat další detaily, bylo by to zbytečné a jen bychom vás ochudili o prožitek během hraní. Dodejme snad jedině to, že příběh je vyprávěn jednak během videí před a po jednotlivých misích, ale hodně se toho děje i přímo během vašeho hraní. Celkově tak příběh působí krásně uhlazeným dojmem a celá kampaň, která vám postačí na pár desítek poklidného a neuspěchaného hraní, vás pohltí od prvních okamžiků. Už tímto faktem dnešní recenze nabírá jasných obrátek – Starcraft II se opravdu povedl, a tak si pojďme říci o dalších jeho kladných stránkách a schválně, jestli narazíme i na nějaká ty negativa.

Prakticky skoro celou singleplayerovou kampaň si užijete s rasou Terranů, i když hlavní hrdina a jejich vůdce Jim Raynor se přímo ve hře objevuje jen minimálně. Stále jste s ním však ve spojení a právě od něj se dozvídáte většinu nových informací týkajících se hlavně příběhu. Právě díky tomu, že hrajete vesměs stále za Terrany, měl Blizzard možnost lépe designérsky promyslet a rozložit celou kampaň, respektive její jednotlivé mise. Postupně tak získáváte stále nové jednotky a vychytávky podle toho, co se zrovna hodí v té které misi. Jakmile jednu dokončíte, už jste natěšeni, jak bude vypadat ta následujícího a čím novým vás hra obdaruje. Přichází také pravá chvíle na to, abychom Blizzard pochválili za zvládnutí náplně jako takové. Platí totiž, že co mise, to jedinečný unikát. Hodně úrovní je laděných úplně netradičně a v žádné se nemusíte bát, že byste jen dokola jeli podle klasického scénáře: nejprve hodinu shromažďovat suroviny, potom vybudovat armádu a porazit protivníka. Tady děláte pořád něco jiného, získávání surovin probíhá rychle, a tak okamžitě budujete jednotky a vydáváte se do akce, protože na vás čekají různé úkoly. Povětšinou jich bývá více, respektive jeden hlavní povinný a během jeho plnění si můžete odskočit udělat i dobrovolné úkoly, za něž budete odměněni bonusovými body. Navíc jste občas nepřímo tlačeni ještě jiným faktorem – časem. I když jsou někdy úkoly omezené časově, tak většinou nikde neťukají odpočítávající hodiny a nedostavovaly se u nás pocity frustrace. Palec nahoru.

V praxi rázem po startu mise vysíláte své první jednotky vstříc nebezpečí s cílem splnit úkol. Stále se musíte starat i o obranu, protože do toho útočí nepřítel na vaši základnu a s další partičkou třeba plníte nepovinný úkol. Aby toho nebylo málo, tak se ještě můžete snažit získat achievementy, pro každou misi jsou tři speciální. Práce na vás čeká více než dost a rozhodně se tu nebudete nudit. Zpracování misí nás potěšilo ve všech směrech a Blizzard odvedl skvělou práci. Občas jsme si dokonce říkali, že bychom ani netušili, jak originální a nápadité mohou úkoly v RTS strategii být. Jednou musíte třeba s protivníkem soupeřit v tom, kdo rychleji nasbírá dané množství minerálů (a u toho samozřejmě bojovat, rozmýšlet kolik minerálů utratit na pořízení armády, kolik jich raději ušetřit, atp.), v jiné misi pro změnu bráníte a bojujete po boku velkého NPC stroje, v další třeba musíte číhat a zničit vlak projíždějící po jedné z trojice kolejí nebo útočit pouze za dne, protože v noci vylézají z děr šílené příšery. Prostě je toho opravdu hodně a v každé z 26 hlavních misí na vás čeká něco jiného a originálního.

Stavění budov a sbírání surovin jsme už malinko nakousli v minulých odstavcích. Tak tedy hlavní surovinou jsou zmíněné minerály a budovám zase vévodí vaše základna. Kromě toho samozřejmě potřebujete i další stavby, ale v misích povětšinou již v úvodu získáváte valnou většinu z nich postavenou. Nesmí chybět ani různé bunkry nebo obranné věže, apod. Každopádně nejsme tedy v budovatelské strategii, a tak tvůrci nekladli na tuhle část zrovna hlavní důraz. A je to dobře. Budovy i jednotky tak můžete chrlit dost rychle a pak už se rychle vydat přímo do akce. Co se týká jednotek, tak hlásí svůj návrat různí staří známí, ale představuje se i mnoho nováčků. Raději vám ani tady nebudeme prozrazovat jména, protože těm co nehráli původní Starcraft by to stejně nic neřeklo a ti z vás, kdo ho znají jako své boty, si určitě budou užívat během objevování známých jednotek z jedničky.

Podstatnou roli v rámci celé kampaně hraje centrum Terranů ve vesmírné lodi Hyperium. Kromě toho, že si odsud z mapy vybíráte následující misi, tak se nabízí i celá řada dalších činností. Za splněné mise jste odměněni penězi, které pak slouží pro možný nákup upgradů jednotek, budov nebo třeba vozidel… Nechybí ani speciální strom se schopnostmi, skrz který lze přidávat body novým skillům, jež se mohou při soubojích hodně hodit. Ano, to jsou ty body získané za plnění dobrovolných úkolů. Další obrazovka vesmírné lodi slouží k najímání nových žoldáků, opět sakramentsky šikovných pomocníků během nelehkých bojů. Kromě toho můžete vášnivě povídat s různými postavami, jež tady postávají, a získávat tak nové informace k příběhu a různým dalším okolnostem. Celá loď nám trochu připomínala tu z Mass Effectu 2, byť se zde nepohybujete po svých, ale jen překlikáváte ve stylu klasických starých adventur. Každopádně nám sem celý systém připomínající RPG prvky sedí a do podobné strategie skvěle pasuje. Opět dobrý nápad a body k dobru, Blizzarde!

Ohromným pokrokem (nemyšleno oproti jedničce, ale v porovnání s konkurenčními strategiemi) prošla i umělá inteligence. Jistě, protivník vás dokázal na těžkou obtížnost rozsekat prakticky v každé RTS, ovšem jde o to, jakým stylem. Tady se počítačem řízení nepřátelé chovají řekněme realisticky a věrohodně tak, jako by je skutečně ovládal nějaký člověk. Skvěle funguje inteligence vašich jednotek během toho, co hledají třeba cestu k cíli, kam je pošlete. A to prosím zmizel i limit maximálního počtu najednou označených jednotek, takže s nimi můžete operovat skutečně bez omezení, ale přitom jednoduše a pohodlně. Nechybí ani populární tlačítko, pomocí něhož můžete skupinku jednotek poslat na určité místo s tím, aby po cestě zlikvidovali všechno nepřátelské – tedy jak jednotky, tak třeba budovy.

Po technické a vizuální stránce můžeme jen těžko nový Stracraft II srovnávat s původním originálem starým dvanáct let. Přesto oceňujeme, že si dvojka zachovala vizuální kouzlo a styl jedničky. Jistě, engine není úplně dokonalý a v mnoha titulech jsme viděli realistickou grafiku s více polygony, ale o tom prostě strategie tohoto ražení není. Tahle hra je totiž především o uměleckém a vizuálním stylu, který je z ní patrný od prvních okamžiků. Během misí ohromí také rozmanité prostředí, mise jsou totiž rozseté po celé galaxii, a tak jste pořád v jiném prostředí. Jednou vás ohromí prostředí poničené země a jakési továrny, podruhé třeba krásné lávové „bazény”. Ve všech prostředích ale platí pár pravidel: jsou bohaté na detaily a vynikají svým designem i krásnými texturami. Pozitivně vítáme i fakt, že všechna renderovaná videa jsou udělaná přímo v herním enginu. Pocit skoro-dokonalosti doplňuje i parádní soundtrack. Působí dobře jak celou hru sjednotili do jednoho kabátku. Minimální požadavky nejsou přitom nijak drastické. Vystačíte si s Pentiem IV 2,6GHz, grafickou kartou se 128MB (GeForce 6600GT nebo ATI Radeon 9800 PRO) a 1GB RAM (1,5 pro Windows Vista/7). Na druhou stranu abyste si Starcraft II opravdu užili, což stojí za to, doporučujeme Dual Core procesor na frekvenci 2,4GHz, alespoň 2GB RAM a GeForce 8800 GTX s 512 MB.

Už jsme prakticky u konce dnešní recenze, a to jsme neřekli vlastně žádné výrazné mínus tohoto nejnovějšího počinu Blizzardu. Ony se totiž zápory hledají skutečně velmi obtížně. Někteří hráči snad jen vytýkají to, že jde vlastně skoro o stejnou hru, jakou byl původní Starcraft II, jen v novém grafickém zpracování. Do velké míry je to pravda, i když novinky v hratelnosti také nechybí. A osobně si myslím, že tento fakt vlastně ani není záporem, ale také dalším kladem. Jeden zápor bych ale přeci jen měl: hra obsahuje pouze jednu jedinou kampaň. I když vám její projití vystačí na dost hodin, tak je škoda, že nedostáváme „kompletní” hru s kampaněmi za všechny tři rasy, ale musíme si ještě počkat na dva datadisky.

Starcraft II se vydařil, o tom není pochyb. Čekání fanoušků na druhé pokračování se vyplatilo. Pokud jste recenzi dočetli až sem, jsou asi všechna slova na závěr zbytečná. Těžko vyzdvihovat jen některé prvky, protože hra působí skvěle právě svojí komplexností, vyrovnaností a upraveností naprosto ve všech směrech. Od nás pramení jasné doporučení a hodnocení singleplayeru 95 %, těžko hledat za posledních pár let nějakou lepší RTS. Pokud ještě stále čtete dál a neběžíte už do obchodu pro svoji kopii, pak vás ještě musíme nalákat na příští článek. Po této recenzi singleplayerové části Starcraft II: Wings of Liberty se totiž už zanedlouho zaměříme v samostatném článku i na multiplayerovou část, která vás zabaví na další desítky nebo možná i stovky hodin, to nám věřte!