Starcraft II: Wings of the Liberty – recenze multiplayeru

Blizzard se vydáním Starcraftu II přesně v polovině letošních letních prázdnin postaral o to, abychom nemuseli nadávat na další herně-suché léto, jaké bývá každý jiný rok. Protože šlo o velkou a nadmíru očekávanou hru, rozhodli jsme se vám naše dojmy a hodnocení přinést ve dvou porcích, tedy samostatných recenzích singleplayeru a multiplayeru. Pokud jste minuli naši první recenzi (singleplayeru), naleznete ji zde. V dnešním článku se budeme věnovat výhradně multiplayerovému hraní, rozebereme pro vás jeho jednotlivé prvky a objasníme si i novinky, omezení a výhody přepracovaného Battle.netu, jež tvoří celé jádro online hry více hráčů.

Singleplayerová kampaň nebyla zrovna krátká a celkový počet 26 misí vám na pár desítek hodin hraní s přehledem vystačil. I přesto se z dlouhodobějšího hlediska skrývá mnohonásobně větší potenciál v multiplayeru, který ostatně proslavil i na poli progamingu první díl Starcraftu. Druhé pokračování z jedničky do velké míry vychází, což jsme zmiňovali už i v první části naší recenze. Blizzard se ve dvojce rozhodl vydat spíše cestou na jistotu a nepřinášet kdovíjak převratné a razantní změny. Zatímco v aktuálním Wings of Liberty jsme se dočkali pouze kampaně za Terrany a další dvě nás čekají v dalších přídavcích (resp. pokračováních), multiplayer nabízí všechny tři hratelné rasy známé z prvního dílu. Na výběr máte jak Terrany, Zergy, tak Protosse.

Všechno vaše působení ve Starcraftu II začíná i končí službou Battle.net. To s sebou přináší různé plusy, ale na druhou i mínusy, jak už to tak bývá. V první řadě pomocí Battle.netu Blizzard do velké míry zamezil pirátství, hru totiž není možné hrát po lokální síti, ale výhradně skrz tuhle jejich službu. Samozřejmě to u fanoušků vyvolalo vlnu nevolí. Na druhou stranu všechny komunitní možnosti a komplexnost možná stojí za obětování LANky. Přeci jen v rámci Battle.netu není problém najít si kamarády, klidně vytvořit partičku lidí a pak si to proti sobě rozdat. Jen musí skutečně každý vlastnit originálku, z čehož ale samozřejmě Blizzardu tečou další dolary na bankovní konta. Vzhledem k relativně nedávno spuštěné featurce Real ID si navíc můžete přidat celý účet svého kamaráda do přátel a po jeho schválení vidíte, když hraje nějakou hru skrz Battle.net. Prozatím to znamená Starcraft II nebo World of Warcraft, do budoucna se přidá Diablo III a další chystané hry Blizzardu.

Já osobně musím říci, že mi hraní skrz Battle.net naprosto vyhovuje. Prostě si jen pustíte hru, přihlásíte se do této služby a je pouze na vás, co v ní chcete zrovna dělat. Všechno máte hezky v jednom balíčku. Navíc se neobjevily žádné problémy s funkčností a nebo výpadky, zkrátka Blizzard má servery připravené na velké nápory hráčů, o to nemusíte mít strach. Naštěstí vítáme fakt, že singleplayerové módy můžete hrát bez problému i bez připojení na internet. Mnoho fanoušků si pouze stěžuje na regionální rozdělení podobné World of Warcraft. V praxi totiž znamená, že nemůžete hrát s lidmi po celém světě, protože se s evropskou verzí vůbec nepřipojíte do té americké a naopak.

Teď už se pojďme podívat hlouběji do multiplayerové části a říci si o struktuře a možnostech hraní. Celý systém Battle.netu je skvěle přizpůsoben a prakticky automaticky zajistí, že si hru užijí jak naprosto příležitostní hráči, tak ostřílení profesionálové. Vděčíme tomu jak celé organizaci působení hráčů ve Starcraftu, tak kvalitnímu matchmaking systému. Jakmile se pustíte do multiplayerových her, tak vás v první řadě čeká 50 zápasů v rámci tréninkové ligy. Ty nejsou nijak hodnocené a nezapočítávají se vám do celkových statistik, takže se tady můžete dobře naučit jak pokročilejšímu ovládání, tak specifičnostem a možnostem každé z trojice ras. Jak jsem řekl, těchto tréninkových zápasů můžete odehrát maximálně padesátku, ale kdykoli je můžete přeskočit a pustit se do další části, přičemž návrat zpět už není možný. Ještě před tím než se dostanete do opravdu klasického multiplayeru, tak vás čeká kvalifikace. V rámci té musíte odehrát přesně pět zápasů a na základě vašich výsledků jste pak ohodnoceni a přiřazeni do příslušné ligy. Ta by měla skýtat hráče na zhruba podobné úrovni a pokud se vám v ní daří, postoupíte do vyšší ligy. Opravdu jednoduchý, ale skvělý systém, který zajišťuje, že budete narážet na hráče s podobnými dovednostmi, aby se pro vás Starcraft II nestal šílenou frustrující noční můrou. Samozřejmě občas tohle tak úplně neplatí a nejednou jsem narazil na „profi blázny”, kteří mě totálně rozsekali, ani jsem nemrknul.

Pokud bychom se podívali čistě na herní, chcete-li hratelnostní, aspekty multiplayerové části, nalezneme tady celou řadu změn. Tou hodně pozitivní je zmíněná možnost hraní za všechny tři rasy. Každá má něco do sebe a své kouzlo, já jsem si osobně oblíbil hlavně Protosse, proslavené třeba svými Stalkery. Přímé srovnání se singlem se nabízí u Terranů. Ti třeba nemají v multiplayeru vůbec Firebaty, takže pozici těžké pěchoty nastávají Maraudeři a ohnivou jednotkou jsou Hellioni. Úplně chybí klasický medic, bez něhož bychom si kampaň snad ani neuměli představit. Podobnou funkci má ale speciální letoun sloužící zároveň i pro přepravu jednotek. Každá z ras má jiné přednosti a jiná omezení, ale ve finále můžeme říci, že jejich vybalancování se povedlo naprosto skvěle. Z vlastní zkušenosti bych si troufal tipnout, že nejčastěji si lidé volí Zergy, kteří jsou díky netradičnímu stylu hraní asi nejzajímavější.

Už v souvislosti se singleplayerem jsem v jeho recenzi zmiňoval podstatný dopad prostředí a terénu na celkovou hratelnost. Ostatně několik misí v kampani přímo z tohoto faktu vycházelo. Když se v dnešním článku bavíme o online multiplayeru, musím to ještě více zdůraznit. Právě různé útesy mohou sloužit jako obranná část, ale to jenom do chvíle, než protivník přijde s létajícími jednotkami nebo s takovými, které zvládnou nerovnosti překonat. Těmi jsou třeba Reappeři u Terranů. Zatím jsme hodně mluvili především o soubojích, ale podstatnou roli při vaší cestě k úspěchu představují i schopnosti organizování sběru surovin. Ty jsou zde opět pouze dvě, ale zásoby přímo ve vaší počáteční základně nejsou bezedné, a pokud se hra trochu protáhne, určitě budete potřebovat hledat další. Jejich ikonky jsou rovnou vyobrazené na šedivé mapě. Nalezišť krystalů je všude plno a musíme tvůrce pochválit za design map, které jsou naprosto vyrovnané a stejně přístupné pro všechny hráče.

Celkově se multiplayerové hraní nese v hodně svižném duchu a svoji roli zde hraje každá vteřina. Navíc než se všechno naučíte, zvyknete si na množství klávesových zkratek, vymyslíte pořádné strategie a objevíte záludnosti a výhody jednotlivých ras, zabere vám to pěkných pár hodin. A během této doby budete sakramentsky rádi za každé své vítězství. Možností jak toho dosáhnout je hodně, od čehož se zároveň odvíjí i strategie a styl hraní jednotlivých protivníků. Tak příjemné zkoumání, objevování a přemýšlení nad nejefektivnějšími způsoby pokoření nepřátel. Než to objevíte, čekají vás opravdu dlouhé hodiny plné zábavy.

Kampaň Starcraftu II nabízí hodně zábavy, multiplayer přidává desítky (klidně stovky) hodin další zábavy a takovým zajímavým zpestřením je i sbírání achievementů. Jde o malé podúkoly týkající se jak singlu, tak multiplayeru, kdy musíte splnit jejich zadání pro získání virtuálního odznáčku. Systém známý původně z Xboxu360 se úspěšně rozšířil i tady a musíme říci, že podobná blbůstka a maličkost vás dokáže místy pěkně potrápit a prodloužit hratelnost o další hodiny. Ostatně podobný efekt mělo zavedení achievementů i ve World of Warcraft. Blizzard zároveň slibuje, že budoucí patche přinesou do hry další druhy achievementů čekajících na vaše pokoření. Zmínit musíme ještě jeden malý detail – pro jejich sbírání musíte být přihlášeni k Battle.netu, takže single sice můžete hrát offline, ale nebudou se vám achievementy započítávat.

V recenzi singleplayeru jsme udělili 95% a jak se povedla multiplayerová část? Zklamáni rozhodně nejsme, byť tady trošku více doléhá fakt, že se toho od jedničky moc nezměnilo. Tedy po vizuální stránce se hra samozřejmě naprosto od základů proměnila, ale herní principy, rasy a ve finále i typy jednotek jsou víceméně totožné. Hlavní změnou (a to k lepšímu) jsou nástrahy spočívající v různorodosti terénu. Ten stejně jako celé prostředí zároveň umožňuje plno dalších strategických postupů. Nakonec osobně chválím i Battle.net, který svojí propracovaností a množstvím funkcí dokázal do velké míry vykompenzovat podporu hraní přes LAN. V dnešní recenzi multiplayeru opět uděluji hodnocení 95%, která si hra určitě zaslouží a musím dodat, že žádnému fanouškovi real-time strategií tenhle skvost nesmí doma chybět. Za cenu okolo čtrnácti stovek získáte zábavu na dost dlouhou dobu, a to jak v singlu, tak multiplayeru.