Začněme naši recenzi u příběhu. Ten navazuje na předchozí díl a pasuje nás do role Artanise, vůdce Protossů, kteří se připravují na osvobození své domovské planety Aiur od Zergů. Samotná invaze ale poměrně rychle ztroskotává díky vlivu temného boha Amona a po zběsilé evakuaci nezbývá našemu hlavnímu hrdinovi nic jiného, než rozluštit prastaré proroctví rasy Xelnaga a najít nové spojence pro boj s touto mocnou hrozbou. Upřímně řečeno, samotné téma boje se zlým polobohem nás příliš nezaujalo, co se ale musí nechat je, že autoři i tak dokázali vykouzlit spoustu zajímavých příběhových zvratů, které jsou navíc doplněny o možnost blíže poznat rasu Protossů. Celkově vzato tak máme k příběhové složce spíš neutrální vztah.
Co se ale povedlo na výbornou jsou jednotlivé příběhové mise. Ty vynikají svojí jedinečností a také nutností přizpůsobit se dané situaci, díky čemuž nás prakticky minul stereotyp ze samotné kampaně. Jako příklad zmíníme například misi, ve které musíte v pravidelných intervalech osvobozovat určité oblasti nebo například situace, ve kterých se bráníte proti neustále se zvyšujícímu počtu nepřátel a vaším úkolem je vydržet co nejdéle. Občas se také chopíte samotných hrdinů, jejichž hraní připomíná spíše některý z populárních MOBA titulů a vy tak máte možnost si na určitý čas oddechnout od managementu své základny. Každá mise navíc zvýhodňuje určitý typ jednotky a vy tak musíte tento fakt zakomponovat do vaší strategie. Pokud totiž zrovna potřebujete bránit několik oblastí zaráz, využijete hlavně jednotky mobilní, zatímco při útoku na dobře chráněné oblasti budete nejspíš preferovat pomalejší ale zato silnější útočné jednotky.
Velice nás také potěšilo, že si stejně jako v předchozích dílech můžete před bitvou vybrat jednu ze tří variant každé jednotky a že rozdíly mezi jednotlivými verzemi jsou tak markantní. Například takový Zealot může při útoku získat schopnost na chvíli omráčit svého oponenta nebo možnost znovuobnovení se po své smrti, která ale potřebuje celou minutu na recharge. Colossuse jde například vyzbrojit velmi silným útokem proti jednomu nepříteli, na rozdíl od verze s útokem slabším a plošným, no a staří dobří Dark Templáři mohou například vyřadit z provozu ochranné budovy nebo se při své smrti teleportovat zpět k Dark Shrine, odkud vyrazí zpět do boje. Ačkoliv nejsou všechny verze jednotek přístupné hned od začátku, jejich různorodost a kvalita samotných misí v kampani dělá z hry pro jednoho hráče velice zábavnou záležitost, která navíc láká k opakovanému průchodu hrou.
Kvalitní hra pro jednoho hráče je navíc doplněna o spoustu novinek v rámci multiplayeru, které cílí hlavně na nové hráče. Řeč je o módech Allied Commanders a Archon mode, které vám nově dávají možnost zahrát si Starcraft 2 s kamarádem. Allied Commanders je kooperativní režim pro dva hráče (pokud nemáte parťáka, hra vám nějakého najde), ve kterém se oba ujmete jednoho z šesti hrdinů a vydáte se společně plnit mise, které jakoby z oka vypadly těm ze samotné kampaně. Každý hrdina navíc disponuje unikátními dovednostmi a konkrétním mixem jednotek, které může produkovat na své základně. Celkově vzato se jedná o velice zábavnou kratochvíli, která vás dokáže zabavit na pár dalších hodin a pokud budou autoři i do budoucna přidávat nové hrdiny a mapy, může se jednat o skvělý prostředek pro přilákání casual hráčů.
Druhou novinkou v oblasti kooperativního multiplayeru je Archon Mode, který se nijak neliší od normálního multiplayerového zápasu, ale místo jednoho hráče se na budování základny a ovládání jednotek podílí dva lidé. Tento fakt přináší mnoho výhod, protože se například můžete s kamarádem domluvit, že on se bude starat o budování základny a vy zase o samotný boj, díky čemuž můžete při správné souhře posunout vaše dovednosti o level výš. Za největší bonus ale považujeme fakt, že zkušenější hráč může v praxi zaučit nováčka. Není totiž žádným tajemstvím, že multiplayer Starcraftu 2 je jeden z nejtěžších na naučení se a proto tuto novinku vítáme s otevřenou náručí.
Kooperativní multiplayer bezpochyby zabaví, ale i tak si troufáme tvrdit, že hlavním lákadlem zůstává standardní multiplayerový režim. Ten je navíc esportovým pojmem a dočkal se několika velkých změn. Jako první zmíníme, že bylo sníženo množství minerálů a plynu na základnách, díky čemuž jsou hráči nuceni dříve a více expandovat. Navíc bylo zvýšeno počáteční množství pracovníků z šesti na dvanáct, takže samotná hra daleko rychleji nabírá na obrátkách. Díky výše uvedeným změnám se nový Starcraft stal ještě akčnější a také více fyzicky vyčerpávající. Pokud tedy hledáte opravdovou výzvu, máte skvělý multitasking a vysoké APM (Actions per minute), budete v Legacy of the Void jako doma a doporučujeme vám zúčastnit se některého z automatizovaných turnajů přímo ve hře.
Každé rase navíc přibyly nové jednotky, které do velké míry mění samotnou hru. Protossové se tak například dočkali Adeptů a Disruptorů. Adepti jsou velice odolnou Gateway jednotkou se silným útokem proti neopancéřovaným oponentům a navíc dokáží vytvořit svůj vlastní teleportační stín, který jim dává vysokou mobilitu a možnost efektivního scoutování na začátku hry. Disruptoři pak reprezentují jakousi náhradu za Reavery z Broodwaru a jejich hlavním cílem jako supportu je pálit z dálky explozivní projektily, jejichž směr ale můžete sami řídit. Také ještě zmíníme, že defenzivní kouzlo Photon Overcharge jde nově aktivovat na Pylonech místo Nexusu, díky čemuž se expandování a obrana základny staly ještě jednoduššími.
Co se Terranů týče, ti se také dočkali dvou nových jednotek, Cyclonů a Liberátorů. Cyclone je jedna z mála jednotek, která se dokáže zaměřit na konkrétní cíl a střílet na něj za jízdy. Jedná se tedy o stroj, který pro dosažení maximální efektivity vyžaduje neustálou kontrolu a ujíždění správným směrem. Liberator pak reprezentuje leteckou odpověď na lehké stíhače, protože jako jedna z mála jednotek disponuje splash damagem. Když navíc vezmete v potaz, že se dokáže transformovat na stacionární jednotku se silným útokem proti pozemnímu vojsku, máme takový pocit, že Liberátory budeme vídat poměrně často.
Nejlepších jednotek se však podle našeho názoru dočkali Zergové, kteří nově disponují Ravagery a Lurkery. Ravageři vznikají mutací z Roachů a kromě vylepšených statistik získávají schopnost označit určitou oblast v zorném poli, která se do pár vteřin stane cílem ničivého projektilu. Tento útok navíc dokáže zranit letecké jednotky a je velice efektivní proti budovám, díky čemuž dělá z Ravagerů velice důležitý přírůstek v Zergské armádě. Lurkery pak netřeba představovat, protože ti si svoji pověst vydobili už v Broodwaru. Jenom připomeneme, že vznikají mutací z hydralisků a po zakopání se do země mají možnost směrem k nepříteli vystřelovat bodáky, které navíc zraní všechny nepřátel po cestě, díky čemuž reprezentují nejspolehlivější zdroj splash damage. Nakonec ještě zmíníme, že si Zergové mohou nově nainjectovat svoje produkční budovy dopředu, takže již nejsou tak moc svazováni nutností vracet se do základny a mohou se více soustředit na samotný boj.
Co se audiovizuálního zpracování týče, Legacy of the Void přináší hlavně drobná vylepšení a kvalitou grafického zpracování tak velice připomíná předchozí díl. Zmíníme ale například to, že autoři přepracovali samotný interface a že při výběru rasy v multiplayeru máte nově na pozadí krátkou animaci válečníka. Mile nás také potěšilo, že Legacy of the Void disponuje poměrně hojným počtem renderovaným filmečků, kterými hlavně v dobách minulých oslňoval davy nadšenců a které přináší zajímavé oživení samotného příběhu. Celkově vzato tedy autoři odvedli obstojnou práci, ale v dalším díle Starcratu už by to doopravdy chtělo nějakou zásadnější změnu.
Shrnuto podtrženo, Starcraft 2: Legacy of the Void je důstojné zakončení celého druhého dílu, které navíc přináší dlouho požadované změny. Kromě kvalitní kampaně pro jednoho hráče jsme se tak dočkali i skvělých novinek v rámci kooperativního zážitku a také nutných změn v samotném multiplayeru, které by mohly Starcraft vrátit zpět do světa esportu. Největší otázkou tedy zůstává, jak poslední díl přijmou dlouholetí fanoušci série a zdali se doopravdy podaří nalákat nové hráče. Jedno ale víme jistě, jedná se o krok správným směrem. Starcraft 2: Legacy of the Void si tak od nás odnáší finální hodnocení 85 %.
