S blížící se premiérou deváté kapitoly Hvězdných válek se k nám jako předvoj dostává také nová hra s titulem Star Wars Jedi: Fallen Order. Upřímně v množství her z universa Star Wars můžeme vybírat skvělé, ale i naprosto podprůměrné tituly. Kam tedy zařadit nový přírůstek v sérii a kráčí vůbec ve stopách svých předchůdců?
Cal Kestis je rytířem Jedi, jenže ti jsou po převzetí moci Impériem stíháni jako nepřátelé státu na základě Rozkazu 66. Cal se tedy skrývá na důlní planetě Bracca, kde se živí rozebíráním starých lodí. Jenže Impérium má uši všude a vysleduje ho až sem. Naštěstí ho zachrání bývalá rytířka Jedi Cere Junda. Sama se dříve Síly zřekla poté, co ji Impérium mučením donutilo prozradit úkryt své mladé padawanky. Nyní chce bojovat proti Impériu a zabránit tomu, aby se podobná zvěrstva ještě někdy stala.
Pokud si vzpomínáte na ukázku ze hry, ve které vidíte rytíře Jedi Cala Kestise, jak vyleze na AT-AT, přemůže nepřátele a zmocní se jeho pilotování, vězte, že se sice jedná o reálný kus hry, ale koncepčně a žánrově úplně jiný, než je celá hra. Ve stejném duchu se nese i první mise. Zatímco první hodinu se s Calem proháníte mezi vraky na planetě Bracca, vyhýbáte se nebo bojujete se Stormtroopery, hraní prokládá jedna cut-scéna za druhou ve vražedném tempu, které než začátek hry spíš připomíná finální sekvence Uncharted. Nenechte se však zmást.
Hned první planeta nastavuje pomalejší tempo a ukazuje Fallen Order v pravém světle. Rychlým tempem dávkovaná akce se nekoná. Místo toho hra přechází do metroidvania žánru, kde postupně objevujeme cestu mapou na jedné z pěti dostupných planet, otevíráme zkratky, ukládáme na checkpointech a po smrti se na nich objevujeme se všemi nepřáteli, které jsme dříve usmrtili, znovu na svých místech. V checkpointech lze rozdělovat zkušenostní body, uložit hru, nebo také doplnit energii, což ale také oživí všechny nepřátele na mapě. Zkušenostní body můžeme rozdělit do tří vláken. Prvním vláknem vylepšujeme sílu, druhým boj a třetím zvyšujeme hodnotu zdraví.
Hra v mnohém připomíná letos vydané Sekiro: Shadows Die Twice a to zejména ve vertikálním členění levelů. Většina z nich má několik pater, jsou propojeny můstky, trubkami a lany. Nejkratší postup po mapě většinou blokují zamčené dveře, takže je potřeba vyhledat okliku, dostat se ke dveřím z druhé strany a vytvořit si tak zkratku. Než se některé mapy naučíte nazpaměť, je lehké se v nich ztratit. Naštěstí si můžete téměř kdykoliv vyvolat trojrozměrný hologram již objevené mapy včetně zvýrazněných dveří, které jste ještě neotevřeli.
S náročností hry to naštěstí není tak horké jako v případě Souls série a Fallen Order rozhodně není určen jen pro hardcore hráče. Na druhou ze čtyř obtížností jsou běžní nepřátelé otázkou pár dobře mířených úderů a bossi zdoláte po dvou třech nahrávacích obrazovkách, než jim přijdete na kobylku. V tomto ohledu je možná škoda, že bossové umí jen pár základních útoků a nemění třeba taktiku poté, co jim ubude část zdraví tak, jak jsme ze Souls série zvyklí.
Boj ve Fallen Order je kapitolou sama o sobě. Ve své podstatě je jednoduchý a skládá se z několika útoků mečem a Silou. I když Calovi nepřátele mají palné zbraně, hrdý rytíř Jedi zůstává jen u svého meče. Často se tak stává, že zatímco na Cala střílí několik protivníků ze zálohy, dalších pár se pokusí vyřešit problém pěkně ručně. Cal naštěstí blokováním mečem může odrážet nejen základní útoky nepřátel, ale také jejich střely. Při správném načasování se střela dokonce odrazí přímo na protivníka, takže se střelce po nějaké době tréninku dokážete zbavit efektně na dálku. S postupně nabíranými zkušenostními body si odemykáme další schopnosti a komba, ale ve výsledku souboj stále stojí na principu útoků, krytí a úhybů. Před vykonáním silných neodrazitelných útoků se nepřátelé navíc zbarví do ruda, takže většinou není problém se jim vyhnout.
Hraní na klávesnici je peklo. Hra to sama přiznává hned po zapnutí, kdy se objeví doporučení pro hraní s gamepadem. Ovládání kamery je v některých úhlech omezující a nepřesné. Stejně tak některé pohyby balancující na hraně srázů se lépe ovládají pomalou chůzí pomocí analogové páčky než poklepáváním na směrovou šipku. Gamepad je tedy v případě Fallen Order nutností.
Svícení mečem ve tmě je nedílnou součástí hry. Cal často prochází jeskyněmi nebo opuštěnými komplexy, které se utápí ve tmě. K rozsvícení světelného meče a jeho držení nad hlavou je potřeba stále držet jedno tlačítko. Upřímně to zpočátku vypadalo jen jako otravná, ale efektní podívaná, protože nasvícení scény vypadá skvěle. Ono to ale opravdu funguje i jako lepší vžití do postavy rytíře Jedi. Je to podobné, jako když v Death Stranding bylo třeba zavazadla držet v ruce také permanentním stisknutím tlačítka. Upřímně se nám tento koncept líbí. Vyvádí to hráče z pohodlí automatických akcí stisknutím jediného tlačítka, ale klade také na nás nároky.
Co naopak ulehčuje cestu vpřed, je váš parťák v podobě robůtka BD-1. V boji je sice platný jak mrtvému zimník, mimo něj však dokáže háčkovat některé panely, scanovat padlé nepřátele a zjistit tak jejich další slabosti, nebo pomoct Calovi slaňovat. Postupem hry se Cal i BD-1 učí nové schopnosti, díky kterým se otevírají další nové cesty po mapách. Vyplatí se tak jednou za čas vrátit se i na již probádanou planetu a zjistit, že ty dveře, které nešly otevřít, nyní Cal dokáže máchnutím ruky vyrazit.
Hraní podkreslují velmi výrazné a chytlavé melodie přímo z pera Gordyho Haaba a Stephena Bartona a upřímně není lepšího herního soundtracku tohoto roku. Ano, výběrem nástrojů a nápadně podobnými melodiemi víceméně vykrádají tvorbu Johna Williamse, ale v tomto případě to vřele odpouštíme. Ať se s Calem prodíráte džunglí planety Kashyyk, nebo prolézáte ruiny na planetě Zeffo, hudba přesně pasuje na herní situace a společně se zvuky laserového meče, typickým šumem z vysílaček nepřátel a hrdelními výkřiky spřátelených Wookie dotváří krásnou atmosféru, jako kdybyste se sami ocitli v předaleké galaxii.
Nedokážeme se vyhnout porovnání s filmy a ostatními hrami z universa Hvězdných válek. Příběh je ve Fallen Order sice dobře vyprávěn skrze dialogy, herní cut-scény a zápisky v deníku. Jeho hloubka ovšem není taková v případě porovnání s filmy nebo příběhovými hrami série (zdravíme KOTOR). Díky svému hernímu designu je hra na druhou stranu příjemně temná, a i když Cal se snaží působit uvolněně, přes monitor na nás doléhá tíseň a tlak tmavých kobek, díky kterým si moc dobře uvědomujeme, že jsme sami proti celému Impériu. Naštěstí jde téměř vždy uhnout z cesty hlavního děje a prozkoumávat mapu a dohledávat na ní úkryty a poklady v podobě nových zápisů do deníku, designů pro své poncho nebo pro parťáka BD-1, případně narazíte na skryté bossy a po jejich překonání si připíšete pár zkušenostních bodů.
Ve výsledku je Star Wars Jedi: Fallen Order mnohem větší hrou, než se na první dobrou zdá. Vyšší obtížnost přispěla k duchu celého tématu jednoho Jedie proti Impériu. Soubojový systém je dost jednoduchý na toho, aby ho zvládl i hráč Souls hrami nepolíbený, a zároveň při vyšší obtížnosti nabízí výzvu i pro otřelé hardcore hráče. Nebýt nemastného neslaného příběhu a krátké herní doby, která se zastavila na dvou desítkách hodin, nebáli bychom se udělit ještě vyšší známku. Fanoušci Hvězdných válek si ale i tak přijdou na své a přesně pro ně je Fallen Order určený.
