Doba remaků a remasterů slaví žně. Není tak divu, že se na trhu objevují i omlazené verze her, které ve své době právě nedobývaly vrcholky prodejních žebříčků a herní recenzenti si z nich nesedali na zadek. Právě takovou hrou byla v roce 2003 i dětská hříčka SpongeBob SquarePants Battle for Bikini Bottom. Že jste o ní v životě neslyšeli? To je klidně možné. Spongeboba v roce 2003 jen málokdo z tuzemských hráčů znal, v Americe šlo však o populární značku, která k nám hold doputovala až o pár let později. Mávněme rukou nad tvrzením, že sledování SpongeBoba snižuje inteligenci dětí, a objektivně se pojďme podívat, jestli hra omlazená o dobrých sedmnáct let dosahuje dnešních kvalit.
Kdo SpongeBoba a jeho přítele Patricka zná, nepřekvapí ho ani jednoduchý koncept samotné hry. Roboti ovládli mořské dno a je jen na SpongeBobovi, aby nasbíral dostatečný počet zlatých obraceček, se kterými dokáže proti robotům zasáhnout. Jak s obracečkami naloží, nikdo neví, ale připomeňme si, že ve dvacet let starých dětských hrách nikdy nebyl cíl hry právě duchaplný.
Sám SpongeBob umí základní sérii pohybů, jako je klasický útok, výskok s namířenou pěstí vzhůru a naopak tvrdý dopad ze vzduchu. Pomocí útoků odráží nejen samotné roboty, ale také rozbíjí všudypřítomné totemy, ze kterých padají různobarevné flíčky, které tu slouží jako univerzální měna. Každá barva má jinou hodnotu. Modré jsou za deset, červené za jeden, žluté za dva a tak dále. V některých místech si za měnu otevřete cestu dál, jinde si za ně koupíte rovnou zlatou obracečku. Navíc flíčků je neomezený počet, protože pokud SpongeBob vleze do některé mapy znovu, nebo nedej bože umře a objeví se na nejbližším checkpointu, všechny totemy plné flíčků jsou zpět na svém místě.
Hra je rozdělená na menší mapy, mezi kterými můžeme volně přecházet, jen je nejdříve potřeba nasbírat dostatečný počet obraceček pro přístup do pokročilejších map. Terén v mapách má i vertikální členění, takže se nevyhneme skákání i pádům. Pád z velké výšky SpongeBoba sice nezabije, ale často donutí zaskřípat zuby, protože se chtě nechtě musíme na nějaký kopec vyškrábat znovu. Zároveň je spousta míst, která vypadají na první pohled zdolatelně, ale neviditelná zeď nás tam prostě nepustí, protože se jedná o konec mapy. SpongeBob tak sice přeskočí úzkou puklinu na nedaleký ostrůvek, sklouzne však po jeho hraně a následuje pád do hlubin. Spongebob naštěstí neumírá, takže se objevíte jen krok od svého pádu. Nebo se proběhneme po písku, který vypadá jako jakýkoliv jiný, ale božská ruka SpongeBoba bez milosti sebere a přesune na hřiště. Pěkně zůstaň mezi neviditelnými mantinely, SpongeBobe!
Všudypřítomné totemy, ve kterých se ukrývají flíčky, jsou prostou kopií beden z Crashe Bandicoota. Jen na rozdíl od beden tyto totemy mají vyřezané obličeje, které vás neustále pozorují. Na první pohled to vypadá, že chtějí zaútočit, ale jsou neškodné. V klasických se po rozbití skrývá odměna, červené pár vteřin po doteku vybuchují, takže rozbijí i své bratry. Jedinou nekopií jsou modré, které se před vámi snaží zmizet. Stačí na ně jít ovšem z vrchu nebo potichu přicupitat.
Kromě hraní za samotného SpongeBoba si po pár hodinách vyzkoušíme i hraní v kůži ostnokožce Patricka. Ten sice neumí skákat moc do výšky, zato umí sbírat a házet věci, jako jsou krabice, melouny nebo vybuchující bedny. Dají se tak řešit hádanky, na které by byl SpongeBob krátký. Později se dostaneme i k veverčímu potápěči Sandymu. Pro výměnu hratelných postav slouží autobusové zastávky logicky rozmístěné právě v místech, kde využijeme obě postavy. Některé mapy v sobě skrývají úkoly pro různé charaktery, takže je dobré si je projít vícekrát.
V mnoha místech herní mapy jsou rozmístěné klasické lepenkové krabice. Zapomeňme na chvíli na otázku, jak se dokáže kartón pod vodou nerozmočit, a řekněme si na co opravdu jsou. Pokud SpongeBob najde první z nich, není vůbec k ničemu. Odpověď skrývá až další nalezená krabice někde ve stejném levelu. Slouží totiž jako rozplývavé skříně v Harrym Potterovi. První se vyskytuje někde na začátku mapy, druhá téměř na jeho konci. Pokud najdeme její sestru, můžeme se mezi nimi volně teleportovat. Stačí do jedné z nich skočit.
Grafická stránka hry byla notně vylepšena. Stále se jedná o pohádkovou grafiku, ale velké množství v proudu pohyblivých řas společně s desítkami postaviček a detailů stačí k tomu, aby z toho nebolely oči. Navíc pamatuje někdo rozpačité pokusy přenést charaktery z animáků do trojrozměrného prostředí na prvních dvou generacích Playstationu? SpongeBob, stejně jako Patrick, Sandy, Sépiák, pan Krabs nebo Gary vypadají prostě dobře.
Některé z charakterů můžeme vyzkoušet i ve více hráčích v multiplayer módu. Ten sice nedovolí procházet ve více hráčích základní kampaní, ale místo toho online nebo i z jednoho gauče se spoluhráčem bojujeme s vlnami nepřátel. Dvacet sedm levelů, každý po třech vlnách. Je to zábava? Upřímně ne.
Co tedy chybí k tomu, aby rehydratovaná verze sedmnáct let staré hry byla v Česku populární? Je to lokalizace. Neříkáme, že každá dětská hra má mít i dětský dabing, ale stále nežijeme ve světě, kde by většina dítek pod deset let zvládala hrát hry v angličtině a alespoň české titulky by hře slušely. Stejně tak bychom očekávali trochu více péče o samotné ovládání, které je maličko krkolomné a společně s ovládáním kamery některým dětem, kterým je hra určena především, přinese pár nervy drásajících momentů.
Kdo a proč si vzpomněl udělat remaster nepříliš známé hry z počátku tisíciletí, je ve hvězdách. Pokud by autoři věnovali stejné množství péče, jakou dávali grafické stránce hry, i vyladění ovládání a zrekonstruovali mapy tak, aby na nich nebyla slepá místa, mohlo jít o pěknou hru. Ne, kvalit jiných remasterovaných titulů, jako je Crash Bandicoot nebo Spyro, jistě nedosahuje. Ale to hra nedosahovala ani v době vydání původní verze. Hodnocení tak zůstává víceméně stejné jako před sedmnácti lety. Užijí si ji dnešní děti? Ano, pokud umí anglicky.