Split/Second

V poslední době se objevovalo poměrně velké množství autenticky se tvářících závodních her. Nešlo o žádné simulace, ale přesto se Race Driver GRID, Need for Speed Shift či Colin McRae DIRT 2 snažily vzbudit zdání jisté realističnosti. Zdá se však, že se karta pomalu obrací a vývojářská studia se opět o něco více vrhají do titulů, které se nesnaží zakrýt svůj arkádový charakter, ba právě naopak – maximálně ho zdůrazňují a snaží se z něj vytěžit co možná nejvíce. Dokonce se přihodila zajímavá situace, kdy dvě podobné hry vycházejí nepříliš daleko o sobě. Jako první na řadu přichází Split/Second od Black Hole Studios, kteří se před dvěma lety prezentovali velmi kvalitním a jak jinak než arkádovými závody na čtyřkolkách Pure. Zanedlouho by se pak mělo objevit Blur.

 

 

Split/Second se prezentuje jako jakási futuristická show, ve které jde o rychlost a destrukci. Odehrává se v jednotlivých sezónách, které sestávají ze série závodů, jež postupně odemykáte. Hráč pochopitelně v této show vystupuje a snaží zajíždět co možná nejlepší výsledky a zároveň likvidovat soupeře destrukčními finesami. Prezentace hry jako show je poměrně zajímavá. Sezóny jsou uváděny stylovými filmečky, které navodí tu správnou atmosféru a i začátky závodů, které se pak přelijí rovnou v plynulý start, pumpují adrenalin do žil, o což se pak Split/Second snaží po celou dobu.

 

 

Hlavní nabídkou je pochopitelně kariéra, která sestává z jednotlivých sezón této show. Nečekejte ale kdovíjak propracovaný postup vzhůru. Vždy si jen otevřete aktuální sezónu, kde postupně odjíždíte jednotlivé závody a snažíte se v nich dosáhnout co možná nejlepšího výsledku, abyste si pak odemkli finálové díly a nakonec i přístup do další sezóny. Není třeba dojet každý závod na prvním místě, ale přinejmenším na pódium to zajíždět chce. To překvapivě není od samého začátku nic jednoduchého. Kdo by čekal, že přinejmenším v prvních závodech ho hra nechá zvítězit snadno, spletl by se. Vyhrát nebo se dostat aspoň an stupně vítězů sice není nic nemožného, ale nějaký ten pokus vám to nejspíš vezme. Později pak hra ještě přitvrdí, což může někoho frustrovat, protože svou roli hraje i faktor štěstí, nebo spíše to, zda vás ke konci někdo pošle do karambolů a sebere vám tak vítězství, nebo zda projedete bez problémů.

 

 

Ve Split/Second totiž zdaleka nejde jen o zajíždění jednoho čistého kola za druhým. Možná ještě více než o rychlost tu jde o využití okolního prostředí ke zpomalení soupeřů. A právě v tom je také největší síla hry, jinak by šlo o víceméně obyčejnou arkádu. Autoři přitom vymysleli vcelku zajímavý a čerstvý koncept destrukce, která nespočívá ve využívání nějakých na kapotě namontovaných zbraní či jednorázových power-upů. Celé je to o dost jednodušší, ale také zajímavější. Každý z jezdců má k dispozici dvě akce – jednu silnější, jednu slabší. Pro jejich vyvolání potřebuje mít nicméně dostatek speciální energie. Její měrka se plní předváděním závodních fines, jako je jízda v aerodynamickém vaku za soupeřem nebo dlouhé driftování do zatáčky.

 

 

Na první akci potřebujete energie méně, na druhou, která je mocnější, potřebujete mít naplněn celý metr. Obě akce lze vyvolat jen na určitých místech, přičemž tu první častěji než tu druhou. A jak že se taková akce projeví? Inu, máte-li dostatek energie a nějakého soupeře (může jich být i více) v dohledu a zrovna u místa, kde se akce dá vyvolat, stisknete tlačítko, což vypálí jakousi raketu. Ta dopadne na interaktivní místo, které exploduje. Může to být třeba benzínová pumpa, padající most, klátící se jeřáb nebo obří letadlo řítící se přesně proti vám. Cílem těchto akcí je samozřejmě soupeře zlikvidovat a způsobit pokud možno výbuch jeho vozu. A většinou se to také podaří – hra destrukcí nijak nešetří. Ti, kteří vybouchli, ale nemusí věšet hlavu – stojí je to jen pár sekund, než naskočí znovu na trať ve fungl novém autě. Rozhodně to neznamená ani smíření se s posledním místem. Počítejte totiž s tím, že protivníky podobné nepříjemnosti potkají rovněž, obzvlášť jedou-li na prvním místě, kde na ně vidí nejvíce soupeřů a spouští proti nim nejvíce akcí. Pořadí se tak v průběhu závodu klidně několikrát úplně prohodí. Z prvního místa můžete být rázem na chvostu a naopak. Při vyvolávání destrukce je ale třeba počítat i s vlastním průjezdem. Pokud to totiž provedete neopatrně, můžete sejmout sami sebe, případně se dostat do tlakové vlny, která váš vůz poškodí a učiní ho náchylnější ke konečné likvidaci při dalších destrukcích nebo jen srážkách s okolím, jež v menší míře také poškozují.

 

 

Split/Second nabízí hned několik závodních módů. Prvním je klasická jízda na okruzích, v níž je hlavním cílem dojet jako první. Toho ale samozřejmě nedocílíte jen perfektní jízdou, ale i zapojením popsané destrukce. Ve výsledku se ale počítá jen to, na jakém místě dojedete, nikoliv kolik soupeřů se vám podařilo zlikvidovat, byť se jedná o nejlepší prostředek, jak dojet co nejvýše. Pak je tu mód zvaný eliminace, ve kterém jde také o pořadí, ale trochu jinak. Na obrazovce neustále běží časové odpočítávání, které je obvykle stanoveno na dvacet sekund. Po vypršení tohoto limitu odpadne vždy poslední auto v poli. Split/Second je přitom tak adrenalinové, že výjimkou není ani několikanásobná výměna pořadí v posledních vteřinách. Na počátku je ještě poměrně snadné držet se na postupových příčkách, ale jak soupeři odpadávají, je stále těžší vyhýbat se poslednímu místu. Je to opravdu napínavé! V módu destrukce jste na trati sami a snažíte se vyhýbat důsledkům automaticky vyvolávaných destrukcí.  

 

 

Kariéru lze považovat za rozjezd k tomu nejlepšímu, co Split/Second nabízí, a tím je samozřejmě multiplayer. Zlikvidovat jednoho, ale klidně i několik soupeřů najednou, o nichž víte, že jsou to skuteční hráči, to je skvělý pocit, byť to o pár okamžiků později nejspíš také schytáte. Hrát je možné pochopitelně po síti, ale překvapivě nechybí ani split-screen, tedy mód, kdy se obrazovka rozdělí na dvě části, a to buď vertikálně nebo horizontálně. Problém je však v tom, že už v jednom je Split/Second poměrně náročnou hrou na hardware, a když má počítat zároveň počítat dvě scény, dostává docela dost zabrat. Takže split-screen lze doporučit jen těm, kdo mají opravdu výkonné stroje. Nechybí ani možnost zajet si rychlý závod, ovšem tato varianta je trochu osekána tím, že si nejprve musíte odemknout valnou většinu tratí a vozů (ty jsou nelicencované).

 

 

Fyzikální model jízdy je ve Split/Second poměrně specifický. Každopádně ho lze označit za arkádový jako řemen. V tomto případě to znamená, že auta sedí na silnici velice pevně a jdou jen neochotně do jakéhokoliv smyku. Na ten už je potřeba dost zatlačit, což jednoznačně musíte činit, protože potřebujete zmíněnou energii z driftů. Není to nic těžkého, ale přeci jen si chvilku budete nejspíš zvykat.

 

 

Po grafické stránce je Split/Second velmi povedená záležitost. Tratě jsou detailní a především efekty destrukce vizuálně ohromující. Modely aut možná nejsou nic výjimečného, ale brzy zjistíte, že o ty tu zase až tak nejde, byť jich je ve hře nakonec celkem dost a jasně se liší v základních charakteristikách, jako je rychlost, zrychlení či výdrž. Kolem a kolem je Split/Second povedená hra pro všechny, komu nevadí ztřeštěná až šílená hratelnost. Jistě, počáteční nadšení po čase ochabne, ale i pak zůstane Split/Second oblíbenou kratochvílí – 80%