Space Siege

Tvůrci známého Dungeon Siege, tedy klasického RPG z fantasy prostředí, nyní vyšli na povrch se svým nejnovějším dílem. Nedávno jste si mohli přečíst naše první dojmy z hraní demoverze, která nás vcelku zaujala, a proto jsme se na plnou verzi docela těšili. Nějakou dobu už jsme s českou verzí od CD Projektu strávili a dnes si tedy můžeme definitivně říci, jak tohle dílo dopadlo. Hned na úvod však musíme upozornit na jednu zásadní věc, opravdu nečekejte jen Dungeon Siege převedené do jiného prostředí. Změny jsou totiž naprosto razantní a obě hry nakonec mají skutečně jen podobné jméno a napsaného stejného výrobce na krabicích. Jestli je to dobře, nebo špatně, záleží asi spíše na vkusu. Pojďme si tedy říci, jak nás Space Siege bavilo.

V příběhu hraje hlavní roli Seth Walker, za kterého vy také hrajete. Pro někoho tedy možná hned na první menší zklamání, vzhledem k tomu, že se jedná o RPG žánr. Nemůžete si vybrat postavičku, ani Setha jakkoli upravovat. Ale to by ještě šlo pochopit, ostatně postupem času se vám nějaké to upravení nabídne, k tomu se však dostaneme až později. Potvrdili se nám bohužel menší obavy ohledně příběhu, jež se vynořily už v demu. Chybí mu totiž zajímavost, rozmanitost i překvapivé zápletky. Asi hlavním nedostatkem v tomto směru bychom označili fakt, že se za celou dobu hraní nehnete z vesmírné lodi Armstrong, na kterou byli po invazi mimozemšťanů evakuováni lidé, ale i ona byla napadena. My jsme jedni z mála přeživších zástupců lidské rasy a musíme rychle zastavit expanzi nechutných robotických vetřelců. Ovšem stále se nabízí jedna otázka: Nestaneme se nakonec také jedním z nich?

Inu, i to je možné. Jak jsme již naznačili v předchozím odstavci, svojí postavu můžete různými způsoby zdokonalovat a vylepšovat. Čas od času například narazíte na kybernetické robotické části těla, které si můžete implantovat do svého lidského. Jde o hodně zajímavou featurku, jednu vůbec z nejoriginálnějších. Každou z nalezených částí (ať už paži, helmu a další) si lze na sebe vzít nebo nikoli. Ovšem jakmile jí jednou použijete k nahrazení té svojí lidské, už s tím nic nenaděláte. Každé takové plechové vylepšení pro vás představuje bonusy k různým atributům, což není vůbec k zahození. Možná si teď říkáte, proč to vlastně tak detailně rozebíráme. Celý systém má totiž jeden háček. Jak se takhle postupně vylepšujete, stává se z vás sice silnější ničema, ale postupně ztrácíte části své lidskosti. Nakonec tedy opravdu můžete skončit coby jeden z nepříčetných a nepřátelských robotů. V praxi to spíše znamená, že bude těžší vyjednávání a dorozumívání se spřízněnými lidskými NPC postavami nebo na vás budou útočit automatické obranné systémy, protože vás nevyhodnotí jako člověka. Skutečně zajímavé, originální a v praxi fungující.

Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, tedy RPG prvkům. Právě ty jsou zde hodně potlačeny, což tvůrcům plno fanoušků tohoto žánru hned po vydání demoverze vyčítalo. A my nemůžeme než souhlasit. Nás hlavně zklamalo, že vůbec nedostáváte zkušenosti za zabíjení příšer, čímž padá motivace pořádně všechno zkoumat a prohledávat a vyplatí se raději vzít nohy na ramena a běžet jako o závod. Postupné levelování však nechybí, na další úroveň se dostanete vždy po splnění nějakého questu, tedy v předem daný moment nezávisle na vašem dalším snažení. A co pro vás postup na vyšší level znamená? Zvýší se vám úrovně jednotlivých vlastností postavy a získáte dva bodíky, které můžete rozdělit do schopností a dovedností v talentovém stromě. I ten je značně osekaný a příliš na výběr stejně nemáte. Nepočítejte ani s hledáním nové výbavy, protože nacházet a vyměňovat si lze pouze a jen zbraně (primární a sekundární). Místo toho z nepřátel (a i z všudypřítomných krabic) vypadávají součástky. Nebojte se, nemusíte postupně hledat jednotlivé díly a z nich pak skládat nějaké předměty. Prostě je jen sbíráte a ve finále fungují jako běžný materiál. Ve speciálních stanicích si pak za ně lze vylepšit svoji zbroj (zvýšit zdraví, odolnost, atp.), útočnou sílu jednotlivých zbraní a nebo nakupovat lékárničky, granáty a podobné serepetičky.

Ještě jsme si neřekli o další podstatné věci, kterou je váš robotický kolega HR-V, jež vám bude pomáhat při soubojích. Nemusíte se o něj prakticky nijak starat, prostě chodí za vámi a lze mu jen dávat běžné rozkazy jako je útočit, stát, následovat, apod. Kdyby vám snad čirou náhodou umřel, u speciálního výrobního pultu si ho za pár kousků materiálu zase vyrobíte. Za součástky mu pak lze i vylepšovat vlastnosti, stejně tak své talentové body můžete vkládat do zdokonalování jeho schopností. Nic hlubšího se zde nenachází, ale v mnohých tužších bitvách se vám stane moc dobrým pomocníkem. Jak jsme řekli již v úvodu, bojujete vesměs proti různým nepřátelským robotům a příšerám. Naprostá většina soubojů se odehrává na dálku, protože máte k dispozici mnoho futuristických střelných zbraní. Pro běžné střílení stačí skutečně jen zaměřit myší zhruba protivníka a pak mačkat pravé tlačítko. Skutečně jak v nějaké řežbě alá Diablo, jen v budoucnosti a s malinko jinými zbraněmi. Hojně se přitom vyplatí využívat vaše speciální magické schopnosti, které způsobují o poznání větší damage. Na screenshotech je vidíte ve spodní části obrazovky. Některé kouzelné ability jsou ryze útočné, jiné vám vylepší některé vlastnosti a další naopak slouží čistě k obraně. Při jejich používání spotřebováváte speciální energii, jejíž zásoba je vyznačena modrým ukazatelem v pravém dolním rohu. Její dobíjení probíhá vcelku kuriosním způsobem. Nečekejte žádné lektvary, stačí prostě jen útočit. A za damage způsobenou protivníkům běžným způsobem se vám energie sama doplňuje. Díky tomu je zajištěno, že se zkrátka klasickým formám boje také nevyhnete. Souboje jsou celkově opravdu jednoduché a přímočaré, vlastně jen „tupě” klikáte na myš, ale jako odreagování působí skvěle.

Pokud bychom měli říci jednu věc, ze které jsme nejvíce zklamáni, byl by to design prostředí. Vzhledem k tomu, že se stále pohybujete jen v rámci jedné (byť obrovské) vesmírné lodi, všude to vypadá skoro stejně. Jednoduché a ničím nezajímavé chodby prokládané místnostmi nás po chvíli omrzely, protože skutečně vypadají jako vytvořené přes kopírák. Navíc všechno působí až příliš jednoduše a chybí detaily. Na každém rohu (a nejen tam) se nacházejí výbušné barely různých tvarů a velikostí, nic jiného. A s tím jde ruku v ruce i grafika, která zrovna enormním počtem polygonů také neoplývá. To by nám však až tolik nevadilo, kdyby v tom naše oči viděly alespoň nějaké zajímavé nápady a zkrášlení.

Česká verze od CD Projektu opět obsahuje kvalitní překlad do naší mateřštiny, tentokrát však pouze titulků. Ve finále jsme za to možná rádi. Texty jsou přeloženy kvalitně a během hraní jsme nenarazili na žádný větší problém a originální dabing je přeci jen originální dabing. Plná verze s českým manuálem se dostala na pulty obchodů tento týden v pondělí za cenu 999,- Kč.

Na Space Siege bychom našli plno chyb, v mnohých směrech nás naštvalo, ale přesto nás docela hodně bavilo. Jako největší nedostatky nakonec shledáváme až přílišnou sevřenost, jednoduchost ve všech herních principech a neustále se opakující prostředí. Na druhou stranu fakt, že se u hry až tolik nenadřete s přemýšlením, může být občas ku prospěchu. A právě v tomto případě se tak stalo. Prostě jen běžíte dál a dál za měnícími se cíly a během své cesty sprovodíte se světa všechno živé. Jinak řečeno stále jen klikáte myší a občas k tomu přidáte stisknutí čísla na klávesnici pro vyvolání speciální schopnosti. Nic víc. Ale právě jednoduchost, která se podobá Diablu 2 (i když se tyto hry jen těžko srovnávají), se nám nakonec líbila a prostě jsme se dobře, dlouho a ničím nerušeně bavili. Za to si od nás Space Siege odnáší 79%.