Série Warhammer 40 000 si minulý rok přidala třetí křížek na krk a za svou více jak třicetiletou kariéru si připsala množství titulů nejen herních, ale také deskových, knižních a dokonce i filmových. V roce 2016 toto universum doplnila hra Space Hulk: Deathwing a u hráčů úplně propadla. Mohlo za to zejména množství nedodělků, absence umělé inteligence, jak u nepřátel, tak u botů, a repetitivní náplň hry. Na své si tak přišli maximálně fanoušci univerza Warhammer 40 000 a multiplayer nadšenci, kteří šli proti hordám po boku dalších kamarádů.
Studio Streum On ale nechtělo dát sbohem již hráči zapomenuté hře a posledních osmnáct měsíců tak vznikala Enhanced edice, která má za úkol vylepšit původní hru natolik, aby přesvědčila stávající i nové hráče o svých kvalitách a nalákala opět nastoupit v nekončící válce proti Genestealerům. Do boje!
Jako vesmírný mariňák v Terminátořím obleku máme za úkol se svým týmem plnit nebezpečné mise na starých zdánlivě opuštěných vracích vesmírných lodí. To, že bývaly opuštěné, je již minulostí, a hned při prvním přistání nám svou náruč plnou zubů a drápů otevřou úhlavní nepřátelé Genestealers. Ti vzešli z rasy Tyranidů, mají jedno společné vědomí, za to mnoho nechutných tělních forem. Bez speciálního brnění by jim běžný mariňák podlehl po jediném seku drápem. Náš hrdina je ale z jednotky Deathwing, kteří ve svých mohutných brněních se střelnou zbraní v jedné a sečnou zbraní ve druhé ruce plní ty nejbezpečnější mise. A pokud jde opravdu do tuhého, má každý mariňák psionické schopnosti, základy magie, kterými dokáže rozdrtit všechny nepřátele kolem sebe. Zní to dobře, ale jen do té doby, než je to potřeba ovládat.
Pohyb v brnění je logicky pomalý a běh je téměř nemožný. Je dobře, že autoři myslí i na dynamiku postavy obtěžkané kovovými pláty ze všech stran. Samotný pohyb je ale po pár hodinách utrpením. Každé máchnutí mečem je zdlouhavé a nepřítel po zpomaleném úderu odlétne komicky daleko vyšší rychlostí, než jakou rána dopadla. Samotná střelba je nepřesná a většina kulek vůbec neletí směrem, kam ukazuje zaměřovač. Až po zamíření skrze optiku, ve které se nepřátelé rozsvítí teplými barvami proti studeně modrému pozadí, se dá mířit a střílet stejným směrem. Ještě že nám vetřelci tak otevřeně vbíhají do rány.
Umělá inteligence členů týmu je velmi špatná. Pletou se do rány, zmateně pobíhají kolem svého velitele a střílejí na vše, co se pohne. Pokud se jim ale dá příkaz, splní jej, což je úctyhodný pokrok oproti samotným vetřelcům. I když boti mají mizivou umělou inteligenci, stále se jedná o nejchytřejší NPC na vraku lodi Space Hulk v porovnání s inteligencí nepřátel. Ti totiž inteligenci nemají už vůbec žádnou. Existují jen dva typy nepřátel – ti, co běží v hordách předem určenými cestami proti nám a snaží se zarýt své drápy do brnění mariňáka, a ti, co se sotva vzdálí od místa, kde se respawnovali, popřípadě udělají pár krok do strany, aby nás zasáhli zpoza sloupu ze svých zbraní. Výjimkou nejsou ani zaseknuté postavy o neviditelnou překážku, kteří jen čekají na smrt, nebo možnost střílet protivníky z dálky tak dlouho, dokud nezemřou, aniž by na střelbu reagovali.
Co ale chybí nepřátelům v inteligenci, to vynahrazují ve svém počtu a škále vzezření. Všichni jsou slizcí s odhalenými kostmi, výčnělky a biomechanickými částmi jak od H. R. Gigera, jehož pracemi se nechali tvůrci v sérii Warhammer již mnohokrát inspirovat. Škoda jen že při pohledu přes optiku zbraně vypadá jejich pohyb v detailu komicky a jejich roztomilé ťapkání připomíná mutanty z již notně starého prvního Far Cry. I tak ve velkém počtu dokážou stvořit na obrazovce doslova chaos, podpořený ještě klesajícím frameratem, což může jednoduše vést ke smrti, která klidně nás přenese až k načtení úplného začátku mise.
Ve hře totiž neexistují žádné automatické checkpointy a uložit lze jediným způsobem. Během mise je možné se třikrát teleportovat do své mateřské lodi, kde se hrdina automaticky uzdraví a lze pozměnit věci v inventáři a vrátit se zpátky do boje. Tímto únikem se hra také ukládá, takže jsou jen tři možná uložení v rámci jedné mise. I když jde vše hladce, opravdu je potřeba nezapomenout uložit, jinak stačí jedna horda nepřátel k tomu, aby celá hodina lopocení přišla vniveč.
Díky tomu, že je náš hrdina velitelem týmu, má také možnost udělovat jednoduché příkazy přes okno s několika možnostmi. Může tak ukázat zbytku týmu, kam si stoupnout a bránit, na koho zaútočit, nebo od nich nechat vyléčit sebe či ostatní postavy. S těmito příkazy a schopnostmi se pojí také bojové třídy, které v Enhanced edici jsou rozšířené o třídu Chaplain, jehož hlavní doménou je okamžité oživení padlých spolubojovníků. Podobného rozšíření se dočkal také inventář, do kterého přibyly odemykatelné zbraně a části zbroje, stejně jako vylepšený systém progrese. Ten je dost bohatý v kontrastu s jinak chudou herní náplní. Vylepšování své výstroje a zkoušení nových kombinací střelných zbraní a zbraní na blízko prodlužuje herní dobu a ve chvíli, kdy postupně hráč přestává mít zájem o herní náplň, jej opět motivuje k dalšímu hraní.
Co se týče technického zpracování, design jednotlivých levelů s rozložitými hangáry, nechutnými nepřáteli a urostlými mariňáky v nablýskaných brněních dělá čest sérii Warhammer 40 000. Hůře je ale na tom technické zpracování. V nastavení lze nastavit pouze jas a FOV, ale třeba s HUD pohnout nelze. Na mé televizi (hraji PS4 verzi) HUD přesahovalo přes okraj a spodní část textu tak byla uříznuta. A to nemluvím o poklesech frameratu při desítkách nepřátel na obrazovce najednou a o jednom pádu celé hry s chybovou hláškou. Ani zvuková složka není na úrovni jiných áčkových titulů a dabéři charakterů přes vysílačku své role vysloveně přehrávají. K tomu přidejme plechové zvuky výstřelů a cvakání kovu o kov při každém kroku a dojdeme k tomu, že raději sáhneme po hudbě z jiného zdroje jako zvukové kulise při hraní.
Je Enhanced Edition opravdu o tolik lepší než originál? Přináší dostatečné množství nového obsahu, aby stanula na stupínku vítězů multiplayerových stříleček pro čtyři hráče? Rozhodně ne. Svou chudou herní náplní, hloupými nepřáteli a nemotorným pomalým ovládáním se velmi rychle zají. Ničemu nepomáhá ani licence světa Warhammer 40 000, na kterou je ve hře spousta odkazů, ať už v podobě ikonických zbraní nebo komentářů na známé hrdiny. Pokud chceme strávit večer s dalšími přáteli na voice chatu při zabíjení nepřátel, společně taktizovat a pociťovat nátlak z hord, které se na nás valí, rozhodně najdeme lepší hry v podobě Lef 4 Dead 2, Killing Flor 2 nebo dokonce v zombie módu Call of Duty. Za pokus vstřícného kroku směrem k fanouškům série a občasné zábavnosti při odemykání nových věcí v inventáři a jejich zkoušení dáváme 42 %.
