I když v rodném Japonsku je série SoulCalibur známou značkou, v Evropě zůstávala v pozadí před příbuznými v podobě bojovek Tekken a Mortal Kombat. A není se čemu divit. Notoricky známí hrdinové obou sérií jsou provázeni nejen hrami, ale také filmy a merchandisingem, který u SoulCalibur chybí. Navíc právě Tekken je z rukou stejného vydavatele Bandai Namco. Od vydání pátého dílu SoulCalibur uteklo již celých šest let a zatímco stávající generaci konzolí poctil sedmý díl Tekkenu již minulý rok, šestý SoulCalibur vychází až nyní a to dokonce poprvé v historii série i na PC.
Hned po prvním spuštěním na nás v hlavní nabídce čekají dvě novinky. Příběhová kampaň je totiž rozdělena do dvou samostatných celků s názvy Souls Chronicle a Libra of Souls. Příběhová kampaň Souls Chronicle je zajímavě pojaté vyprávění, které se točí kolem prokletého meče Souls Edge a jeho protikladu Soul Calibur. Že fanouškům série zní v hlavě poplašné zvony? Ano, jedná se o reinkarnaci děje z prvního dílů, jen je pojat úplně jiným konceptem a některými změnami oproti původní hře vytváří úplně novou dějovou linii.
V jiných bojovkách jsou souboje v singleplayeru slepeny v jeden celek pomocí krátkých filmečků, SoulCalibur VI jde ale jinou cestou. Místo filmečků jsou zde jen krátké kreslené dialogy, které působí bohužel dost sterilně a místy až parodicky zejména kvůli přehnanému akcentu hlavního vypravěče. Na druhou stranu je velmi zajímavě pojatý styl vyprávění děje. Na hlavní časové ose si můžeme vybrat některého z hrdinů a projít s ním určitý časový segment. Vezmeme jen hrdinu Kilika a dojdeme s ním až na konec dějové linky, nebo zkusíme prozkoumat okolnosti určité doby na časové ose z perspektivy i jiného hrdiny? Postupně tak ze střípků skládáme kompletní děj a začínáme chápat některá naoko náhodná setkání. Škoda jen absence soubojů, o kterých se děj jen zmiňuje, i když je mohl uskutečnit. Místo toho se jen díváme na kreslené profily dvou hrdinů a posloucháme jejich bolestivé křiky a vzdechy, až najednou zjistíme, že jeden z nich vyhrál. Na hru takových rozměrů se jedná o dost velký krok zpět a chabý pokus o minimalismus.
Libra of Soul je druhou příběhovou linií, která se neopírá o žádnou původní postavu série, ale provází příběhem námi vytvořeného charakteru. Ten se probírá po zasažení mocí chaosu a přihlížející mudrc mu oznámí, že pokud chce přežít, musí čerpat moc z různých zřídel po světě, jinak zahyne. Proklikáváme se tedy s hrdinou po kreslené mapě k dalším dialogům a soubojům. Po výhře se buď dostáváme ke zřídlům moci, nebo nám spadne do klína nová část výzbroje. Je zde také spousta vedlejších úkolů, které nám pomáhají levelovat postavu, nebo rozšíří naši sbírku zbroje a zbraní. V této kampani je totiž možné měnit zbraně mezi každým zápasem a přizpůsobit tak svůj charakter protivníkovu stylu boje. Zajímavým doplňkem je najímání žoldáků, kteří dokážou vyřešit náhodná přepadení. I oni ale mohou prohrát, což znamená, že se do souboje musíme vložit my.
Jak jsme se zmínili již v Libra of Souls, je možné si vytvořit vlastního hrdinu. K tomu slouží editor postav a vytvořeného hrdinu můžeme využít jak v kampani Libra of Souls, tak v online zápasech. Kromě soubojových stylů, které jsou identické s bojovými sety hlavních hrdinů, můžeme upravit opravdu velkou spoustu věcí od pohlaví, tvarů těla, národnosti, oblečení, zbraní a šperků až po výběr hlasu, který můžeme ještě poupravit přes ekvalizér.
Kromě více jak 20 hrdinů či vytváření vlastních hrdinů můžeme potkat a hrát, jak je v SoulCalibur sérii zvykem, i za charaktery z jiného herního univerza. Po Eziovi v předchozím díle přichází na řadu zaklínač Geralt, který se kromě svých dvou mečů ohání také magickými znameními stejně jako v originální hře. V porovnání s třetím dílem je ale jeho grafický kabátek o dost slabší a s méně detaily. Alespoň jeho hlas zůstal stejný a při boji občas utrousí nějakou typickou hlášku. Fanoušci série Tekken zas na první dobrou poznají Yoshimitsu s jeho typickou maskou oni, který se paralelně objevuje v obou sériích již od prvního dílu.
Pojďme se podívat na bojový systém. Ten je striktně založený na používání zbraní a stejně jako v jiných bojovkách je zde načasování klíčové. Stačí, aby měl útok o jedinou desetinku vteřiny delší nápřah než protivníkův a bude to naše čelo, do kterého se zarazí nepřítelova katana. Výběr hrdinů je také velmi důležitý. Pokud víme, že protivník má zbraň na dálku, jeho útoky nablízko jsou slabší a je tedy dobré se mu držet u těla. Naopak jsou hrdinové s masivními zbraněmi, které dokážou prorazit i krytí, je dobré si držet od těla a vybrat si proti nim tedy charakter s dlouhou zbraní, jako je například Kilik s Bo holí nebo Ivy s čepelí na řetězu.
Novinkou je útok nazvaný Reversal Edge. V principu jde o minihru, která je spuštěna buď dobře načasovaným vykrytím útoku, nebo konkrétním útokem s trochu delším nápřahem. Čas se v tom momentě zpomalí a hra nám nechá vteřinu na rozmyšlenou, jestli chceme útočit, parírovat nebo uskočit před útokem. Pokud se oba hrdinové rozhodnou pro parírování nebo úskok, ani jeden z nich neutrpí zranění. Při útoku obou pak záleží na typu útoku a místu dopadu. Pokud oba zasadí ránu na horní polovinu těla protivníka, jednoduše se odrazí a počáteční sekvence se zpomaleným časem se spustí znovu. Pokud ale jeden například míří vzhůru a druhý se skloní a vede svůj útok na nohy, zasadí opravdu silný útok. Stejně jako ve zmíněném Mortal Kombatu i zde je silné kombo, které lze spustit po naplnění hodnoty v horní části obrazovky. I zde ale platí, že pokud je protivník například moc daleko, nebo útoku uhne, kombo se nespustí a hráč musí s dalším kombem počkat do nového naplnění hladiny energie.
Nevýhodou herního gamedesignu, která jde ale velmi dobře obrátit proti nepříteli, jsou malé herní mapy. Jedná se jen o čtverec, na kterém lze udělat jen pár kroků vpřed a vzad, abychom narazili na jeho okraj. To se zdá dost omezující v porovnání například s Injustice, kde téměř v každé mapě bylo možné prohodit protivníka do jiné části mapy. Okraje jsou někde zakončeny třeba stěnou chrámu nebo skálou či hustým lesem, jinde následuje propast. Do té naštěstí nelze jednoduše spadnout. Pokud ale jeden z nás udělá opravdu silný útok, při kterém vyletí protivník do vzduchu, je velká šance, že vypadne z mapy, což je jasný konec kola.
Kapitolou samou o sobě je bohužel slabší grafická stránka hry. I když je hra postavena na Unreal Enginu a recenzovaná verze na PS4 jede bez jediného trhnutí, obraz je místy rozmazaný, jako kdyby docházelo ke snižování rozlišení na účet výkonu. Navíc detailnost prostředí není kdovíjaká a ukázkovým příkladem je Geralt a porovnání jeho postavy s originální postavou z posledního dílu zaklínačské trilogie. A to šlo o otevřený svět plný detailů, zatímco zde jsme omezeni na malém kousku půdy bez proměnlivých hodnot, jako jsou změny počasí, výbuchy či rychlý průjezd krajinou. Je až s podivem, jak je možné, že se tak jednoduché grafické zpracování musí mezi jednotlivými boji ještě více jak deset vteřin načítat.
Co naopak musíme pochválit, je online nastavení hry. Matchmaking je velmi dobře vybalancovaný a nestalo se nám, že bychom se dostali do křížku s protivníkem, který by nám nedal jedinou šanci. Díky editoru postav je navíc každý zápas zajímavým překvapením nejen kvůli mnohdy vtipným zevnějškům protivníků, ale také kvůli pokusu odhadnout, o jaký styl boje jakého hrdiny jde.
Ve výsledku SoulCalibur nabízí mnohem více než klasické bojovky. Se svým jednoduchým RPG systémem a vedlejšími questy v kampani Libra of Souls, editorem postav a silným online i offline módem dokáže vždy nabídnout něco nového. Jen je nutné si zvyknout na pro nás podivný výtvarný styl a laciné vyprávění děje. V čem SoulCalibur ale strádá oproti svým protivníkům? Možná nevýraznými charaktery, jejichž osudy nás v horším případě nebudou zajímat, v lepším je alespoň nemusíme protrpět a v příběhové kampani se jim prostě vyhneme. I tak se jedná o velmi dobrou bojovku s férovým přístupem jak k nováčkům, tak k veteránům série.
