SOCOM Fireteam Bravo 3

Čekání na vydání SOCOM Fireteam Bravo 3 bylo nakonec delší, než jsme čekali. Když jsme vám loni v září přinesli své první dojmy z hraní ukázkové preview verze, tak jsme vůbec netušili, že by se vydání mohlo ještě tolik protáhnout. Dle dostupných informací tvůrci ještě chtěli počkat kvůli tomu, aby stihli všem hráčům marketingově sdělit, o jak výtečnou hru se jedná. Po pravdě řečeno nic takového jsme ve finále nepostřehli, ale teď v únoru se plná verze konečně dostává na pulty obchodů a my si musíme odpovědět na otázku, jestli se skutečně hra tak vydařila, jak nadšeně hlásají její tvůrci. Na PSP není až taková konkurence jako na jiných platformách, ale třeba necelý rok staré Resistance: Retribution tady nasadilo žánru 3rd person stříleček laťku dost vysoko. Přehoupne se přes ni nový SOCOM, nebo zůstane poražen?

Tento díl by se dal označit jako takový spin-off k celé sérii SOCOM. Proto ho zde ani nebudu srovnávat s posledním přírůstkem na konzoli PlayStation 3, jsou to zkrátka dvě úplně odlišné hry, což je pochopitelné. V SOCOM Fireteam Bravo 3 se dostáváte do role velitele jednotky SEAL – Wraitha. Ten se ještě společně s třemi dalšími kolegy vydává na sérii nebezpečných misí. Vláda je totiž vyslala do Sovětského svazu, aby přinesli zprávy o tamní situaci. Příběh vskutku není kdovíjak záživný ani propracovaný, přirovnali bychom ho ke klasickým Béčkovým akčním filmům. Postupně na nás tedy v ryze lineární kampani čeká série misí a na globální mapě můžeme sledovat svůj postup. Žánrově se tak jedná o vcelku tradiční akci z pohledu třetí osoby, do které se tvůrci snažili zapracovat i určité taktické prvky.

Taktizování není v podmínkách přenosné konzole úplně jednoduché integrovat do hry. A tak byl pochopitelně celý systém vydávání příkazů a taktických možností vcelku zjednodušen a upraven na míry možnostem ovládání na PSP. Svému týmu můžete pomocí kolečka (a jeho držení) vydávat základní příkazy jako zůstat na pozici, běžet tam nebo tam, ale dokonce můžete svým parťákům dát rozkaz hezky potichu zezadu zabít toho hlídače, který vám až nápadně ukazuje svá záda a kouká úplně jiným směrem. Ve finále nejvíc využijete těchto možností asi při otevírání dveří, kde se nabízí plno různých scénářů. A lze tady hezky spolupracovat, kdy kolegům dáte příkaz otevřít a hodit flash granát a jakmile rozkaz vykonají, naběhnete dovnitř a slíznete smetánku ve formě několika střel do zmatených protivníků. Každopádně svůj účel celý tento systém splnil – hrajete týmově a připadáte si, že jste součástí týmu. Dokonce nemám ani větších výhrad k umělé inteligenci, členové vašeho týmu vám jsou v nejtěžších situacích opravdu nápomocni a mají i docela dobrou mušku. Zachránili mi několikrát krk a to se cení.

V rámci příběhu, o kterém jsme již mluvili, nás SOCOM Fireteam Bravo 3 zavádí do fiktivní republiky Koratavia. Náš hlavní cíl mise – odvrátit teroristickou hrozbu a najít předchozí jednotku, která o sobě dlouho nepodala žádné hlášení – probíhá v utajení. Jinak řečeno nečekejte od této hry prachobyčejnou rambo střílečku. Ostatně už jsme nakousli taktizování, které probíhá i před každou misí, kdy vidíte důležité věci zakreslené na mapě, ale také můžete vybrat konkrétní výbavu pro každého člena své jednotky. Postup přímo v misích je tedy spíše poklidný, stejně jako celá hratelnost. Chodíte vcelku pomalu a povětšinou se střetáváte spíše s menším počtem protivníků, i když na výjimky zde také narazíte. Vyplatí se také využívat možnost stealth zabití, kdy se prostě vkradete k nepříteli, aby vás nezpozoroval, a potom už stačí stisknutí jediného tlačítka pro vykonání tiché popravy. Ale nejčastěji využijete přeci jen klasické střelné zbraně, kterých nabízí hra habaděj. Dokonce i v průběhu misí není problém sbírat různé nové kousky od padlých protivníků, stejně je to s náboji. S uchopením celé hry nebude mít nikdo nejmenší problémy. Základy ovládání jsou vám vysvětleny v první tréninkové misi a potom jde všechno jako po másle. Navíc na mapě v pravém horním rohu displeje pořád vidíte aktuální cíl (resp. checkpoint), takže se ani v těchto ryze linerálních úrovních nemůžete ztratit.

Hodnocení jsme nakousli už v prvních dojmech a od preview verze se v tomto směru lautr nic nezměnilo. Takže analogovou páčkou se pohybujete, pravé horní tlačítko slouží k automatickému zaměření protivníka a křížkem pak prostě jen pálíte. Nakonec jsem procházel hrou právě takto, protože ruční zaměřování (které také lze používat) se opravdu stalo až příliš obtížné a takříkajíc nepohodlné. Zvolené schéma ovládání není nejhorší, ale hlavně s pohybem občas budete mít problémy. Bohužel lépe to prostě asi vyřešit nešlo a chce to krapet tréninku, než si na to zvyknete. Škoda, že do ovládání nebyl zapracovaný i nějaký systém krytí. To zde totiž hraje důležitou roli, ovšem můžete se prostě jen skrčit a za nějakou překážku „ručně” schovat. V tomto směru bychom určitě ocenili něco propracovanějšího.

Série SOCOM se vždycky udávala spíše směrem k realistickým taktickým simulacím. Na druhou stranu i na úkor toho se tvůrci rozhodli pro automatickou obnovu života po určité době. Navíc ono popisované taktizování můžete docela i vypustit a společně s obnovou života (která probíhá dost rychle a i během souboje) toho zvládnete sami docela dost. Takže nakonec bychom hru zařadili spíše mezi ty běžné střílečky z vojenského prostředí. Na druhou stranu pokud se vám hra zdá příliš jednoduchá, tak si můžete v každé misi změnit dost nastavení a patřičně si ji ztížit.

O hodně reálnější pocity ve vás zanechají prožitky z multiplayeru (online nebo skrz ad-hoc), který se opravdu povedl. Jednak můžete projít klasické mise v kooperaci s ostatními hráči, ale vyřádit se lze i v rámci tzv. kompetitivních módů, kdy prostě bojujete proti sobě. V těch hra nabízí pět různých režimů a širokou škálu map. Módy jsou vcelku tradiční – počínaje deathmatchem free for all, přes Capture the Flag až po mód Leader, v němž musíte zajistit přežití jednoho vybraného člena týmu. Ale právě v multiplayeru pramení ta největší porce zábavy, což není na platformě PSP až tak úplně zvykem. V tomto směru bychom mohli Fireteam Bravo III označit jako průkopnické.

Zhodnotit bychom měli i vizuální stránku hry, byť nelze očekávat žádný zázrak, nezapomeňte, že jsme na přenosném PSP. Musím se přiznat, že ukázková verze a mise v ní byla graficky asi nejhezčí ze všeho, co nabízí plná verze. Moc hezky se povedlo vymodelovat postavy, dokonce i jejich animace si drží dost vysokou úroveň. Ovšem jinak se po technické stránce jedná spíše o průměr. Kupodivu hezčí se mi zdají exteriéry, než interiéry. Ve všech budovách jsou totiž použity jen prosté a nehezké textury, nic víc. A když pak přijdete do nějaké holo-místnosti, kde je pouze uprostřed psací stůl a na jedné straně u zdi malá skříňka, působí to divně. Na druhou stranu trošku celkový dojem vyzdvihují různé vedlejší efekty a výbuchy. V preview verzi nebyly žádné cut-scény, které ale dopadly dobře a grafika v nich vypadá o dost líp než přímo během hraní. Bohužel na můj vkus je jich až příliš. Na to jak obyčejný a docela nezajímavý je celý příběh, tak vás prostě po chvíli nudí koukat neustále na nějaká zdlouhavá videa. A tak je radši přeskočíte a pustíte se rovnou do akce, to nejdůležitější se stejně dozvíte i přímo během misí.

Nové pokračování známé taktické série SOCOM Fireteam Bravo III nás nezklamalo. Hra nabízí vcelku propracované možnosti týkající se taktizování, jaké ještě na PSP nebyly k vidění. Příběh sice nikoho neoslní, ale během hraní a neutuchající akce se budete skvěle bavit. K lehce nadprůměrné singleplayerové kampani musíme přičíst ještě vynikající multiplayer až pro 16 hráčů a vychází nám finální hodnocení slušných 80%. Zkrátka kvalitní a zábavná akční hra, které však ještě něco chybí k tomu, aby se stala úplným hitem, z něhož bychom byli nadšení. Loňské Resistance: Retribution pro PSP se tak novému SOCOMu bohužel překonat nepodařilo.