SOCOM: Confrontation

Série SOCOM není žádnou žhavou novinkou a její vznik se datuje již zhruba sedm let zpět, kdy světlo světa spatřil první díl tehdy na Playstation 2. Hlavní devizou hry byla velká realističnost a frenetické boje plné atmosféry, které přitáhly velkou spoustu fanoušků a daly tak vzniknout několika dalším dílům rozdílných kvalit. Krom několika dílů pro druhou Playstation jsme se také dočkali odbočky pro Playstation Portable a několika méně povedených přesahů do jiných žánrů.

Aktuálně nejnovější díl pod názvem SOCOM Confrontation je současně prvním, který vznikl jen a pouze na Playstation 3. Hned do začátku je třeba říci, že se jedná o ryze multiplayerovou hru, takže single si nemáte šanci nic zahrát a pokud máte takové požadavky, raději sáhněte po Killzone 2, která vás musí uspokojit na sto procet. Ze zkušeností víme, že takové hry vždy nemají na růžích ustláno a jejich úspěch do jisté míry závisí na síťové komunikaci a partě, se kterou hrajete. Ale začněme od začátku.

Námět hry není nijak inovativní a viděli jsme jej v mnoha dřívějších hrách. Na rozlehlých mapách se společně s desítkami dalších hráčů utkáte o vítězství a to za pomoci širokého spektra zbraní a doplňků. Podobný styl hry tedy nabízí například série Battlefield, Quake Wars nebo některé další. Hru může hrát současně až 32 hráčů ve dvou velkých týmech. Na výběr je několik speciálních jednotek z celého světa, které proti sobě nastoupí na rozličných mapách, které jsou plné dílčích úkolů a kde jde hlavně o celkové vítězství.

Celá koncepce online hraní stojí a padá s partou na kterou narazíte. Nikdo si asi nedělá iluze, že dokážete postavit partu 16ti lidí, kteří spolu budou pravidelně hrát a hlavně že najdete druhou partu, která se postaví proti vám, tohle není World of Warcraft. Většinou tak skončíte ve zcela náhodné partě, kde si každý dělá co chce, spousta hráčů kempuje a týmová spolupráce ustupuje do pozadí. Ideální je, pokud si najdete čtyři pět kamarádů, napojíte se do stejné hry a vytvoříte si svou minijednotku v rámci hry, která chodí spolu a plní společně úkoly. Jedině tak budete schopni efektivně splnit některé dílčí úkoly v rámci kola a posunout tak hru dále, což individuální boj nezvládne.

Než však nastoupíte do hry, je tu příjemná část nastavení v podobě výzbroje a výstroje. Váš hrdina, kterého si můžete v omezené míře upravit dle svých požadavků, může nést jednu primární, jednu sekundární zbraň a také dva kusy vybavení. Na zbraně si lze nasadit různé zaměřovací optiky, tlumiče nebo laserové zaměřováčky. Výběr zbraně doplní speciální vybavení jako jsou granáty, výbušniny nebo neprůstřelné vesty. Kombinaci vašeho vybavení se meze nekladou a ani nejste limitování nosností. Vše je jak ve skutečném životě a váš hrdina bude tak rychlý, jak mu náklad dovolí. Můžete si tak vytvořit lehce ochráněného, ale rychlého specialistu, který místo otevřeného boje preferuje diverzní akce nebo těžce opancéřovaného ale pomalého tanka, který hraje Rambo stylem. Vaší volbě se meze nekladou a zde si SOCOM zaslouží velký palec nahoru.

Zbraně jsou povětšinou modelovány dle skutečných předloh a najdeme zde specifické kousky jednotlivých speciálních jednotek různých národů. Krom vybavení o kterém již padla řeč lze volit i speciální náboje, které mají například zvýšenou průraznost a jsou schopny prorazit i slabší zídku. Boje jsou tak hodně realistické a životnost vojáka v takovém souboji je hodně krátká. Ve většině zápasů nebude problém, ale jsou tu speciální, které jsou nastaveny tak, že se nedá respawnovat (neoživíte se po chvíli), ale musíte počkat na konec kola, což může být i několik desítek minut. Zde už hra zavání nudou a sledování z pohledu spectatora vás moc nezabaví.

Řádné kooperaci brání i fakt, že hraje 32 hráčů současně a tak pokud budete komunikovat skrze hlas, budete se navzájem přeřvávat a nebudete rozumět ničemu. Stejný problém bude v textové komunikaci, která se na obrazovce objevuje takovou rychlostí a v takovém množství, že při nejlepší vůli nestihnete číst co se vlastně děje. Hra podporuje počítání statistik z hodnocených zápasů a v nových updatech také přidala velké množství trofejí, které můžete získávat. Dalším krokem směrem ke komunitě je možnost přímo ve hře zakládat klany a spravovat členy, ale tato funkce funguje sporadicky a její přínos je diskutovatelný, protože ji nikdy nebude hrát tolik lidí, aby se dalo pracovat s nějakými klanovými statistikami.

Povedenou částí hry jsou mapy. Ty jsou v rozdílných velikostech od těch skutečně obrovských, k těm komornějším. Prostředí map je hodně rozdílné a v některých mapách si budete připadat jak ve filmu Černý jestřáb sestřelen. Některé mapy jsou také upravenou verzí těch známých z některého z předchozích dílů. Mapy podporují reálné střídání dne a noci a některé mapy v noci, jsou skutečně nádherné a dechberoucí. Pokud budete mít partu kamarádů, se kterými budete město pročesávat, hratelnost je na hodně vysoké úrovni a budete si užívat každou minutu. Na druhou stranu pokud budete sám a budete hrát na obrovské mapě, budete klidně dlouhé minuty hledat nepřítele a ve finále se vám může stát, že vás zastřelí sniper kempující na blízkém kopci. Dohled je totiž mnohem větší než dostřel zbraní a nepřítele tak často uvidíte dříve, než k němu vůbec budete moci vystřelit. Naštěstí vám hra po smrti ukáže kdo a odkud vás zabil.

Až doteď se mohlo zdát, že se jedná o velmi kvalitní kousek bez chyb, jenže ty jsme si záměrně nechali na konec recenze. Dosti podstatnou vadou u multiplayerové hry je absence kvalitního síťového kódu. Různé lagy a cukání hráčů je doslova na denním pořádku a nejhorší je, když se dostaví zrovna ve chvíli přestřelky s protivníkem, po níž se objevíte mrtví. Pokud se to stane v zápase s respawnem, ani to tolik nevadí, ale pokud je to v rámci kola na jeden život, je to skutečně frustrující. Velmi často se tak stane, že si při lagu přerušíte nabíjení, ve zmatku stisknete zcela jiné tlačítko, nebo si otevřete nepotřebné menu. Občas je problém poznat, zda se jedná o síťový problém nebo o pokles počtu snímků za vteřinu.

Grafická stránka není špatná a především vymodelování měst je na vysoké úrovni. Noční pohledy na osvětlené baráky, polorozbořené ulice a vybuchující granáty jsou prostě úchvatné. Vše by ale mohlo být pokryto detailnější texturou a také postavy by si zasloužily větší smysl pro detail. Vše se ale hýbe poměrně slušně až na výstřely zbraní a výbuchy ve dne, které jsou příšerně hranaté a vypadají uměle. Uživatelské rozhraní velmi silně připomíná GUI Ghost Recon Advanced Warfighter 2, především označení vojáků plastickým kosočtvercem je jak převzaté. Těžko říct, kde se autoři inspirovali. Pohyb je ovládán klasickými volbami ovladačem a v některých případech hra podporuje i vykukování pomocí naklánění sixaxisu. Tato možnost nám ale přišla spíše násilně do hry vecpaná, než užitečná.

SOCOM není špatná hra a především rozsáhlé boje na velkých mapách vypadají skvěle. Velmi pěkně je zpracována volba výbavy a zbraní a také grafikou a fyzikou hra neurazí. Vše kazí nesmyslné síťové bugy  a spousta drobných nedodělků. Výsledný zážitek záleží, jak jsme říkali, na složení party. Buď se budete královsky bavit, nebo budete otráveni, nic mezi. Celkové hodnocení 70% tak je zcela zasloužené.