Je zajímavé sledovat vývojářská studia, která si našla svůj sub-žánr v rámci simulátorů a tomu se dlouhodobě věnují a posouvají ho stále kupředu. Přestože nemají přímou konkurenci, se kterou by bojovaly a předháněly se. Úspěšnost těchto studií svědčí o tom, že o specifické simulátory je zájem. Díky tomu máme neustále se rozvíjející série trucků v Euro/American Truck Simulator, můžete usednou do vlaků v Train Simulator / Train Sim World, zasít a sklidit úrodu ve Farming Simulatoru a zdá se, že se postupně rozjíždí i série terénního nákladního simulátoru. SnowRunner je totiž druhým pokračováním hry MudRunner z roku 2017. Jak se tato výprava za sněhem povedla?
Do názvu hry se dostalo slovo sníh (Snow), ovšem jak hned zpočátku v krátkém tutoriálu spojeném s úvodní misí zjišťujete, na sníh si nějakou dobu počkáte. Poté co si projedete prvním bahnem v pickupu Ford, najdete první náklaďák pro přepravu materiálu a doručíte potřebné věci na opravu mostu, nic už nebrání cestě k první garáží. I když ochutnávku zasněžené krajiny Aljašky dostanete záhy, v reálu se do tohoto náročného terénu, v němž se mísí sníh i bahno, podíváte až později. Záleží na vašem umu i štěstí, ale první lokace v americkém Michiganu nám vydržela na několik desítek hodin. A se sněhem to tu vypadá podobně jako během letošní zimy na českých horách.
Právě garáže jsou pomyslnými záchytnými body. Rovnou totiž zapomeňte na to, že byste při svých toulkách divokou přírodou vždy dojeli zdárně do cíle. Přestože máte k ruce naviják umožňující přitažení za okolní stromy nebo sloupy, stejně tak si mnohdy lze pomoct vytažením jiným autem, občas je příroda silnější než koně pod vaší kapotou. V tu chvíli nezbývá nic jiného než zvolit v kontextovém menu položku Návrat, objevíte se s opraveným autem v garáži a můžete se vydat na další pokus. Třeba jinou cestou, třeba jiným autem, všechno je plně ve vaší režii.
Otevřený svět v podání SnowRunnera je skutečně otevřený, nenajdete zde žádné mantinely kromě vymezených okrajů. Sami si volíte cestu, většinu míst jich vede více a platí zlaté pravidlo – co vypadá snadno a nejblíž, bývá také nejhorší a nejpomalejší. Nejste limitováni ani cestami, občas šikovná zkratka vede přes les, kde zase na druhou stranu obvykle číhá mnoho na první pohled neviditelných nástrah a nebezpečí. Všechno tohle funguje vcelku přirozeně, nenuceně a až na teleportaci do garáže – bez níž bychom si to vůbec neuměli představit – hlavně realisticky. Právě na reálné zpracování kladli vývojáři velký důraz a je to ze hry cítit.
Na práci toho máte skutečně hodně a konkrétní úkoly i mise občas trvají relativně dlouho. Pokud zvolíte správný plán, trasu i vybavení (vozidlo), je to většinou hračka a za pár (desítek) minut máte hotovo, ovšem mnohokrát jsme se v duchu „přece to nevzdáme!“ mořili klidně půl hodiny s tím, abychom vytáhli truck z bahna, kam jsme předtím vlivem drobné chyby sjeli.
Asi zde ani nejde čekat dech beroucí adrenalinový příběh, pracuje se pouze s jednoduchým a strohým scénářem. V rámci úvodní mapy amerického Michiganu pracujete na obnově hlavní infrastruktury po ničivé povodni, která se tu prohnala a stav (nejen) silnic tomu odpovídá. Zatímco většinu času trávíte s koly zabořenými v hlíně, vodě nebo sněhu, tak občas jedete i po zbývajících kouscích asfaltu. Bohužel zatímco s jízdním režimem v terénu jsme vcelku spokojeni, tak po najetí na asfalt působí ovládání aut zvláštně a nerealisticky. Tam by najednou mělo hezky sedět s luxusní manipulací, abyste si trochu odpočinuli, a ono ne – mnohdy nám dělalo větší problém přesně a jistě zatáčet na asfaltu než v bahně.
O realistické fyzikální vlastnosti se stará havoc engine, což byla pro hru ta nejlepší možná volba. Jízda v terénu působí skvěle a realisticky, na všechno má hodně vliv vybavení a auto v němž zrovna sedíte, ale právě i typ terénního podkladu. Speciálně bych vyzdvihl kamenité svahy nebo i různé šutry povalující se na asfaltkách, kdy se kocháte pohledem, jak se s tím auto pere. Pokud bychom měli přiblížit co nejvíc ve zkratce o čem vlastně SnowRunner je, tak jde o takové Death Stranding v autech s příměsí bahna a sněhu. Ostatně právě z této hry si tvůrci trošku utahovali v nedávném traileru. Náplň a smysl vaší herní práce je jasný – doručovat požadovaný náklad na různá místa. V rámci osvěžení hratelnosti jsou úkoly přeci jen rozmanitější. Obecně všechno začíná dojetím a objevením vyhlídkových věží, čímž se rozhlédnete po okolí a odhalí se vám část mapy a pak už jen jezdíte sem a tam.
Již v úvodu recenze jsme otevřeli téma garáží představujících stěžejní roli záchytného bodu. Především je to ale i místo určené pro vaše čtyř a vícekolé miláčky. Nabídka vozidel je hodně rozmanitá, některé z nich jsou navíc včetně oficiálních licencovaných značek. Protože hra je hodně o nákladu, tak většina vozů se řadí do těžkotonážní kategorie pro převoz nákladu. Doslova perfektní jsou pak možnosti úprav a přizpůsobení včetně dokupování různých vylepšení. Podobně rozmanitá je i nabídka přívěsů. V tomto ohledu nabízí SnowRunner opravdu optimální dostatek obsahu tak, abyste se ve všem neztratili a přitom byla zachována maximální možná míra různorodosti a rozmanitosti. Kromě toho že v garáži kupujete, upravujete potažmo prodáváte svá auta, slouží také jako rozcestník pro cesty mezi regiony. Rychle se tak můžete přemisťovat a měnit místo plnění úkolů.
SnowRunner se prezentuje naprosto jasně – bavíme se o realistickém simulátoru se vším všudy. Byli jsme tedy zvědaví, jak to bude ve finále s obtížností. Ani v této oblasti se tvůrci neodchýlili od realismu, což na druhou stranu může být pro některou skupinu hráčů mírně frustrující. Jestliže se vám jen líbí titulní cover obrázek Snow Runner, říkáte si, že to bude sranda a odreagovačka si trochu zařádit v bahně a na sněhu, tak ano, sranda to je, ale o řádění moc nemůže být řeč. Nejde jen o to usednout, čekat na povely a pak mít nohu na plynu, protože takhle daleko nedojedete.
Nejednou jsem si při hraní připadal spíše jako v nějaké strategii než za volantem ohromných strojů. Tím že se nacházíme v otevřeném světě, tak máte naprostou svobodu a volnost pohybu, což má velký dopad na hratelnost hlavně z hlediska rozmyslu a strategického přemýšlení. Jaké kdy zvolit auto, jaký k němu připojit přívěs, a především kterou cestou se vydat. Ať už k bodu A, tedy odkud vyrazíte a kde seženete požadovaný typ nákladu, potažmo následně k cílovému bodu B. Skoro vždycky máte na výběr více možných cest. Navíc zapomeňte na nějakou GPS navigaci, která by vás dovedla na místo určení. V tomto ohledu osobně nechápu patrně cílené rozhodnutí v oblasti uživatelského rozhraní. Na herní obrazovce totiž nevidíte žádný náhled mapy ani nic podobného, a tak musíte často otevírat klasickou velkou mapu, což zdržuje, je to mnohdy nepraktické a po čase otravné. Na druhou stranu platí to, co v reálném životě – zkuste jet někam kam to neznáte s navigací a bez navigace. Když pojedete s navigací, budete jí příště potřebovat zas a znovu. Tím, že zde žádná není, tak se rychle naučíte všechny hlavní trasy, včetně jejich profilu a náročnosti.
Pokud by se snad přes všechno výše řečené někomu hra zdála jednoduchá a chtěl by větší výzvu, může si ji sám udělat. Jednak při nakládání nemusíte využívat automatickou nakládku, tj. přijet na vyznačené místo, zmáčknout jedno tlačítko a opět vyrážet směrem za tíženým cílem, ale lze si vše i nakládat ručně. To v praxi znamená mít na autě jeřáb (nebo dojet právě druhým autem s jeřábem) a hezky paletu po paletě přemisťovat, samozřejmě opět s mnoha riziky selhání při nějaké chybě. Jako druhou výzvu, na kterou jsem si osobně de fakto nikdy netroufal, je režim pohledu z kabiny. Vězte, že při projíždění bahnem i terénem o dost náročnější, na druhou stranu i méně efektivní na pohled, když nevidíte, jak se vám kola zapadávají do bažiny nebo krásné zkřížení náprav při průjezdu kamenitým terénem. Snow Runner nemá žádné nastavení obtížnosti, což je možná škoda, díky tomu by se dle mého názoru dalo více uspokojit jak lehce arkádověji laděné hráče, tak hardcore nadšence.
A jak to vlastně všechno vypadá po vizuální stránce? Krásně. Přestože se hra neřadí mezi AAA tituly, co se týká grafiky jsme byli mile překvapeni. Pravda jednotlivé prvky se vlastně pořád opakují, silnice i ne-silnice po kterých jezdíte mají stále stejný styl jen nakopírovaný po celém relativně velkém otevřeném prostředí, ale to ničemu nevadí. Moc hezky jsou zpracované vizuálně i proměny denní doby, jen zrovna v případě této hry mi lehce uniká smysl. Zkrátka jezdit v noci v terénním simulátoru není to pravé ořechové. A chtěl bych i v reálu vidět někoho, jak zasedne před půlnocí do mnohatunového náklaďáku s přívěsem a vydá se na cestu do lesů. Opět několika kliknutími si můžete čas kdykoli posunout, což nemá vlastně žádný vliv nebo negativní dopad na vaše výsledky, ale i tak se mi to zdá zbytečné a řadím spíše do skupiny otravností ve hře.
Grafika je stěžejním prvkem, který má vliv na hratelnost i kvůli tomu, že právě podle toho, co vidíte před sebou, se snažíte odhadnout optimální stopu i své šance na úspěšné projetí. Nejednou se stávalo, že terén vypadal pevný, ale zůstal jsme tam viset, naopak jindy se smrtí v očích a pocitem, že tohle prostě nemůže vyjít, jsem obřím a těžkým truckem projel jako nic. Osobně nemůžu říct, že bych měl podobné hardcore offroad zkušenosti z reálného života, proto těžko srovnávat, ale asi to bude podobné – příroda je nevyzpytatelná a nikdy není jisté, co se ukrývá pod bezpečně vypadající trávou. Navíc všechno tohle terénní dobrodružství si může užít jak sami, tak v online multiplayeru pro 2-4 hráče. Ten jsme bohužel neměli možnost vyzkoušet, ale věřím, že právě pomoc kamaráda bude vítaná a ve více lidech si při řešení problémů a překonávání nástrah užijete ještě více zábavy.
Je hezké sledovat, že i když aktuálně nevychází žádná přímá konkurence v oblasti terénních realistických simulátorů, autoři i tak odvedli pěkný kus práce a posouvají nepřímého pokračovatele série Mud Runners zase o krok kupředu. Čeká na vás ještě větší mapa, ještě více vozidel a také ještě více práce a dřiny v drsném a nekompromisním prostředí. Nastavená laťka obtížnosti umocňuje realistický dojem a hra nabízí zábavu opravdu na dlouhé desítky hodin. Přestože vás možná před svým zdoláním už omrzí, tak věřím, že se k ní po nějakém času zase rádi vrátíte. To všechno navíc s českými titulky jak na PC, tak na konzolích PS4 a Xbox One.
