SMITE

V poslední době se s MOBA hrami roztrhl pytel. Vývojáři jako by se s pohledem toužebně upřeným na dva černé koně, League of Legends a Dotu 2, snažili na úspěchu žánru také trochu přiživit, přičemž na to, aby se neřeklo, vždy jdou alespoň trochu jinak. Do války titulů ale nyní vstoupil nový hráč, který s sebou přináší nevídanou originalitu. Jmenuje se Smite a určitě by vás neměl minout.

  

Je možné, že o Hi-Rez Studios neslyšíte prvně. Jeho vývojáři nám totiž přinesli už dvě úspěšné free-to-play hry – MMO střílečku Global Agenda a především multiplayerové FPS Tribes: Ascend. Smite poprvé představili v dubnu 2011, o rok později své pojetí MOBA hry poslali do uzavřené bety a od roku 2013 jste si ho mohli sami vyzkoušet v betě otevřené.

Největší zbraně Smite si všimnete hned na první pohled. Kamera na bitevní pole neshlíží svrchu, nýbrž ji máte za zády a připadáte si spíše, jako byste hráli akci z pohledu třetí osoby. Pokud jste již nějakou MOBU hráli, znamená to pro vás v ovládání dost zásadní změny. Abyste svou postavu rozpohybovali, budete muset znovu najít klávesy WASD a vaše myš si může na chvíli oddychnout. Přesto ji ale nenecháte zahálet úplně, protože se s její pomocí otáčíte, provádíte základní útoky a zaměřujete kouzla. Je o zvyku, že pokud se nebudete rozhlížet nebo pozorně sledovat minimapu, může k vám nepřítel zezadu klidně přijít bez vašeho vědomí. Když před ním pak budete utíkat, musíte se opravdu otočit o 180° a přesně ho zaměřit, než ho omráčíte nějakou svou abilitou. Někdo vás může překvapit zpoza rohu nebo vašim kouzlům uskočit do strany, a to je obrovsky zábavné.

  

Základní mód Smite, Conquest, připomíná ostatní hry žánru. Bitevním polem je čtvercová mapa, jejíž dvě báze v protilehlých rozích propojují tři cesty. Mezi cestami vede džungle plná nestvůr, za jejíž zabití dostanete všelijaké odměny. Cílem pětičlenných týmů je zničit titána ukrytého v nepřátelské základně. Nebude to však tak jednoduché, dostat se k němu musíte přes nepřátelské věže a fénixe. Kolem nich se navíc každou chvíli vyřítí skupina neohrožených minionů, kteří se nemohou dočkat na střetnutí se svými protějšky. Jedna hra trvá zhruba tři čtvrtě hodiny a chcete-li uspět, musíte přemýšlet takticky.

Tím ale možnosti, jak hrát, zdaleka nekončí. Můžete své síly poměřit na zmenšené mapě tváří v tvář jednomu protivníkovi v bitvě 1v1 nebo přibrat dva spolubojovníky a vrhnout se do souboje tříčlenných týmů. V režimu Assault je všem přidělen náhodný hrdina, což je ideální pro méně zkušené hráče, kteří se ještě ve schopnostech hrdinů moc neorientují. Tyto režimy jsou hrány velmi frekventovaně a někteří hráči si je užívají dokonce více než ten klasický. Mně třeba učaroval poslední mód, Arena, kde se do sebe ve starověkém koloseu vrhnou týmy po pěti. Znamená to nepřetržitou akci v gigantickém souboji deseti lidí najednou. Když vás jeden způsob hry unaví, často na nějakou dobu přesedláte na jiný a svůj zážitek si zpestříte. Hra tak stále působí svěže a vůbec se neokouká.

  

Tématicky se ocitnete uprostřed bojiště bohů všech možných kultur. Z 51 více i méně známých bohů si můžete vybrat třeba řeckého vládce moří Poseidona, římskou bohyni pomsty Nemesis nebo Sun Wukonga, bájného čínského krále opic. Všichni jsou po vizuální stránce velmi nápaditě udělaní a působí opravdu epicky, jak by takové bytosti působit měly. Zdarma dostanete přístup k 10 postavám, z nichž vám pět zůstane navždy a dalších pět je součástí takzvané rotace a vystřídají je za nějaký čas zase jiní kolegové. To bohužel znamená, že minimálně ze začátku, než se dostanete ke zkušenějším hráčům, budete stále potkávat ty stejné hrdiny. Další bohy si můžete vyzkoušet v cvičném módu nebo si je za menší poplatek „vypůjčit” na jednu hru. Odemknete je pak buď poněkud zdlouhavěji pomocí bodů získaných za odehrané hry, nebo okamžitě za nějakou tu korunu – všichni současní i v budoucnu přidaní hrdinové vás vyjdou na 24 eur. Dále můžete nakupovat změny hlasů a skiny, které mění, jak vaše postava vypadá. Vzhledem k free-to-play modelu hry je pochopitelné, že vývojáři z něčeho platit účty musí, a sami zjistíte, že vzhledem k počtu hodin, na které vás Smite může zabavit, nejde o částku, které byste posléze litovali.

Vstup do hry je i přes poměrnou složitost MOBA her velice snadný. Už u instalace se vás totiž ujme pečlivě připravený tutoriál a nabídne vám oficiální videa na YouTube, která vás ve volné chvíli s hlavními principy seznámí. Projdete si i krátkou single player kampaní s bohyní Neith, a pak dostanete na výběr, zda chcete ještě cvičit proti počítači, nebo se vrhnout do online hry. Protivníci jsou na tom podobně jako vy, teprve začínají, a tak se nemusíte bát. Po krátkém představení vás hra podporuje i v dalším vzdělávání. Téměř každý bůh má své instruktážní video, ve kterém vám jsou představeny jeho schopnosti a dány rady do hry. Pomůže také možnost zapnout si automatické nakupování doporučených předmětů a vylepšování kouzel. Sám mám již zkušenost s podobnými hrami, troufnu si ale říct, že i bez ní by mi začátky díky snaze tvůrců usnadnit nováčkům cestu nedělaly problém.

 

S přibývajícími dokončenými zápasy zjistíte, že se zlepšují nejen vaše dovednosti, ale také hráčský level. Body zkušeností jsou udělovány nejen za výhry a prohry, nýbrž i za vaše výkony – pokud pobijete hodně nepřátel, odměna bude mnohem vyšší. Se vzrůstající úrovní matchmaking přiřazuje úměrně zkušené protivníky, a také si díky ní odemknete nové možnosti. Na šestém levelu to je speciální mód, ve kterém spolu bojuje deset stejných hrdinů, a na tom maximálním, třicátém, pak můžete vstoupit do bodovaného žebříčku. V rámci měsíc dlouhých sezón se můžete z bronzové ligy probojovat až do té diamantové a dokázat tak, že patříte k nejlepším hráčům vůbec. Nečekejte ale, že to bude jednoduché. Jen dostat se na nejvyšší level vyžaduje okolo 300 odehraných her.

Nelze opomenout, že jako u všech MOBA her je k úspěchu nutná spolupráce s dalšími lidmi a pokud zrovna nemáte skupinku kamarádů do týmu, budete si muset vystačit s náhodnými cizinci. To může být dobře i špatně. Je tu šance, že potkáte fajn lidi, se kterými si popovídáte a domluvíte se na dalších společných hrách. Není ale nijak výjimečné narazit na někoho, kdo vám hru pokazí, ať už zbytečnými rozepřemi, nebo špatným výkonem. S tímto problémem se žánr vždy potýkal a je otázkou, zda tomu může být jinak. Samozřejmě, potížistu můžete nahlásit a snížit mu tak procento takzvané „reputace”, za což mu můžou být uděleny postihy, v dlouhodobém kontextu to ale pro něj moc nemění. Z osobního porovnání se mi komunita Smite zdá vstřícnější než u mnohých jiných multiplayerových her, mohl jsem mít ale jen štěstí. Cizí lidé jsou někdy zkrátka nevyzpytatelní a na internetu to platí dvakrát.

 

Smite pro mě je velmi příjemným překvapením a opravdu si mě získalo. Zejména za odvahu dělat věci jinak a přesto úspěšně mu uděluji 85 %. Za mými sympatiemi ale stojí víc, než jen několik módů a netradiční postavení kamery. Na každém kousku hry je totiž vidět, že ti, co ho budovali, to dělali rádi. Hodí se ocenit zájem tvůrců o budování komunity, ať už jsou to odkazy na Reddit přímo v lobby nebo nonstop livestream, na kterém se občas střídají i sami vývojáři. Pokud se o něčem konstruktivním rozepíšete na fóru, je velmi možné, že s vámi danou věc proberou stejní lidé, co ji vytvářeli. Že svým zákazníkům naslouchají je zřejmé – vždyť někteří hrdinové byli původně jen návrhy fanoušků! Zmínku si zaslouží i smysl pro humor tvůrců, kteří do hry přidali věci jako boha vína, jehož schopnosti (masivní říhnutí a zalehnutí nepřátel) se mění v závislosti na míře jeho opilosti, nebo možnost obléct Afrodité do obleku z 80. let a nechat jí na hlavě narůst – jak jinak – pořádné afro. Vývoj hry navíc zdaleka neskončil. Již brzy se můžeme těšit na update s novou postavou a po něm bude zajisté následovat ještě mnoho dalších.