Sins of Solar Empire

Nejlepší věci přichází neočekávány. Platí to i o hrách. A co by v dnešním herním businessu mohlo být neočekávanější než kvalitní vesmírná strategie. Ačkoliv to možná nesedí přesně – v poslední době dala na zašlou slávu hitů typu Master of Orion vzpomenout série Galactic Civilizations od Stardocku. A světe div se – hráči projevili zájem, když firma i přes zcela chybějící protipirátskou ochranu prodala několik set tisíc kusů. I v tomto světle však Sins of Solar Empire působí neočekávaně. Na rozdíl od svých žánrových předků totiž nejde o strategii tahovou, ale realtimovou. Říkáte si, že to nemůže fungovat? I my měli takové podezření. Nemohli jsme se ale více plést – mimo jiné i skvěle nastaveným tempem hry nám Sins of Solar Empire doslova vyrazilo dech a obralo o řadu dnů. Přítelkyně trpěly a kruhy pod očima brzy daly najevo spánkový deficit. U téhle hry si totiž nemůžete říci okřídlené „ještě jeden tah a jdu si lehnout". Dokud není galaktické impérium dokonale rozkvetlé a nepřátele nejsou podrobeni, je hodně těžké se od obrazovky plné planet a schematických jednotek odtrhnout.

   

Sins of Solar Empire je uvedeno obrázkovým intrem, které dává najevo, že autoři neměli nafukovací rozpočet, ale šetřili na těch nejméně podstatných místech. Příběh totiž v této hře plní úlohu pouhé vaty, a proto si může dovolit být lehce klišovitým ve stylu „lidé se spojili do obchodní federace a bojují proti mimozemským hrozbám". Vtip je totiž v tom, že se s dějem nesetkáte jinde než právě v intru, které má plnit pouze účel jakéhosi ukotvení – aby hra nebyla zcela vytržená z kontextu. Pokud byste v menu hledali kampaň s postupně se odvíjející zápletkou či snad rozdělením na jednotlivé mise, příliš byste nepochodili. K dispozici je totiž pouze volná hra, ve které vás za ručičku nevede zhola nic a nikdo.

   

Ještě před jejím spuštěním byste si ale měli projet čtyřdílný tutoriál. Přestože nejde o tahovku, ale o realtime strategii, zapomeňte na porovnávání s RTS typu Command and Conquer. Sins of Solar Empire je podobně komplexní záležitostí jako Galactic Civilizations a běh času, který se nedá zastavit, celou věc činí ještě náročnější na zvládnutí. Takže tutoriál skutečně není o tom, že byste se učili hýbat jednotkami, nýbrž o účelné správě planet, dobývání, mikromanagementu vesmírných plavidel, těžbě surovin, získávání peněžních prostředků apod. Začátky jsou tedy vcelku krušné, a kdo hledá instantní zábavu a není ochoten podstoupit zhruba hodinový proces ryzího učení se mechanismům, bude zpočátku velmi odrazován. Jenže Sins of Solar Empire zvláštním způsobem přitahují, a jakmile si po absolvování tréninku pustíte ostrou hru, budete unešeni, přestože stále nebudete znát přesný význam absolutně všech ve hře dostupných funkcí. To ale nevadí, vše se postupem času poddá a sami se budete divit, kolik toho za několik hodin zvládnete. Zároveň budete udiveni rychlostí, jakou při hraní tohoto titulu ubíhá čas. Bez přehánění jsme u hry strávili několik probdělých nocí, a to jsme se vůbec nemuseli nutit!

   

Ale zpět k volbě hry. S kampaní jsme se tedy rozloučili, ovšem pro potřeby projektu tak enormního rozsahu by skutečně byla spíše kontraproduktivní. O to více se vyřádíte v nastavování parametrů volné hry. Mezi ty nejdůležitější patří volba jedné ze tří ras a rozloha galaxie, v níž se budete pohybovat a o jejíž nadvládu začnete s jednou kolonizovanou planetou soupeřit. Toto nastavení je dobré pečlivě rozvážit. Není těžké se nechat unést megalomanskými choutkami a do galaxie naházet desítky planet, asteroidových polí, mnoho nepřátel apod. Jenže po několika hodinách hry zjistíte, že získat nad tak rozsáhlou galaxií kontrolu a navíc si ji ještě udržet, to je úkol přinejmenším na několik dní čistého herního času. Jak je totiž hra realtimová, tak je dynamická, a přestože se vám třeba podaří rychle kolonizovat deset planet, není vůbec jednoduché je bránit proti sílícím náporům stále se rozvíjejících nepřátelských impérií. Často tak budete svědky přelévání sil a nadvlád. Zasazení finálního úderu je pak pochopitelně hodně komplikované.

 

Naštěstí ale není třeba se vrhat hned do takto rozsáhlé anabáze. Je možné si vytvořit galaxii třeba o deseti planetách, několika asteroidových polí a jedním dvěma soupeři. V takových případech dochází k zásadním střetům poměrně rychle a dostat se takříkajíc do vedení netrvá dlouho. Takto nastavené hry dosáhnete vítězství třeba po pěti šesti hodinách a stále cítíte značné uspokojení. Do karet menším mapám nahrává i skutečnost, že Sins of Solar Empire po hráči chtějí kompletní vyhlazení soupeře se všemi jeho državami a jednotkami. V menší galaxii je toto mnohem svižnější proces než ve velké, kterou je třeba procházet a hledat, kde jste co zapomněli. Volbou rasy a nastavením rozlohy to ale nekončí. Hra se vás zeptá například na to, jak byste si přáli, aby se choval nepřítel, zda má jít spíše o agresora, kolonizátora nebo někoho, kdo se drží zpátky. Nesmí chybět ani výběr obtížnosti a třeba i takové detaily, jako je výskyt pirátů či dostupnost surovin.

   

Jak už jsme zmínili, začíná se s jednou nepříliš vybavenou planetkou. Hodí se tedy využít asteroidů v jejím gravitačním pásu. Ty slouží výhradně k těžbě krystalů a kovu. Je tu ale ještě třetí komodita. Tou jsou peníze, které vám chodí na účet od daňových poplatníků na planetách, přičemž záleží na tom, jak jsou vám nakloněni, jaká je infrastruktura a vůbec maximální možný počet lidí na té které planetě. To vše se dá ovlivnit konstantním vývojem a postupně tak zlepšovat přísun prostředků. Výstavba na planetách probíhá poměrně rychle, stejně jako konstruování továren a dalších zařízení kolem nich, tedy opět v gravitačním pásmu. Do toho ale nemůžete nacpat tolik fabrik či laboratoří, kolik se vám zachce. Každá planeta má určitý počet „slot" pro logistické stavby a obranné konstrukce. Mezi ty první jmenované patří právě továrny na skládání lodí, obchodní přístavy, vojenské i civilní laboratoře apod. Mezi ty druhé se potom řadí obranná zařízení, jako jsou speciální ostřelovací stanice nebo generátory štítů.

 

Kolonizace dalších planet probíhá rovněž svižně. Zpočátku máte rozhled na pár sousedících planet či asteroidů (de facto planety s menší kapacitou), jakmile je ale ovládnete rozsah se okamžitě zvyšuje o další sousedy atd. Planety jsou spojeny linkami, na kterých probíhá hyperprostorový pohyb vašich i nepřátelských letech. Na vybranou planetu tak vyšlete bojový oddíl, který se zbaví potenciálních nepřátel. Někdy není vůbec třeba – to tehdy, když je planeta ještě nikým nekolonizována. V takovém případě stačí přistavit kolonizační fregatu a začít s osvojovacím procesem. Po několika vteřinách je hrouda ve vašem područí a můžete ji začít zvelebovat.

   

Ještě jednou připomínáme, že to vše probíhá v reálném čase. Vy si děláte své, soupeři také. Občas se střetnete a dochází k boji. Stojí za to zmínit, že správu impéria budete provádět z vysokého náhledu, kdy budete mít přehled o všech planetách a jednotky uvidíte jen v podobě symbolů. Jenže podobně jako v Supreme Commander je i zde možné maximálně přiblížit. Každé plavidlo si můžete prohlédnout z maximální blízkosti, pokochat se jeho designem a tímto způsobem se pochopitelně účastnit i bojů. Ty nejsou nikterak generované, ale fyzické, takže se ovládají podobně jako třeba v Homeworldu. Je trochu škoda, že kolem sebe plavidla a stíhačky nepoletují a nevytváří tak dokonalou iluzi hvězdných válek. Většinou to probíhá tak, že se proti sobě postaví nepřátelské oddíly a z poměrně velké dálky po sobě pálí. Ale to už bychom chtěli opravdu hodně – i takhle jsou bitvy hodně napínavé, byť by mohly být trochu rychlejší.

   

Jistě vám došlo, že Sins of Solar Empire obsahuje hodně rozvětvené stromy výzkumu technologií, na jejichž základě se zpřístupňují nové bojové technologie, ale třeba i civilní stavby či lepší zpracovávání surovin. Každá rasa má přitom výzkum i jednotky do značné míry odlišné – lze nicméně vypozorovat určité styčné body, ale rozdíly v podobném rozsahu, jaký měl třeba Starcraft, nikdo nečekal. Velice zajímavou položkou jsou piráti. Pokud si je na začátku hry navolíte, budete pravidelně účastníky napínavé přetahované o to, na koho tato cháska zaútočí. Jde vlastně o takovou minihru typu „kdo dá více". Ve speciální menu přihazujete částky na jména svých soupeřů, přičemž piráti se vydají zdecimovat jednu planetu toho, na jehož hlavu je v určený čas vypsána největší odměna. Piráty přitom není vůbec jednoduché odehnat a už vůbec ne zcela zničit – jejich základna je vždy neuvěřitelně silná a přeplněná stovkami jednotek. A to, na koho piráti zaútočí, se na průběhu hry významně podepíše.

   

Sins of Solar Empire je skvěle hratelným titulem, který navíc dobře vypadá. Pokud máte rádi komplexní vesmírné strategie, budete si s tímto titulem libovat – a nebojte se realtimového zpracování, hře sluší přinejmenším stejně jako tahové. Hru si troufneme doporučit i těm, kdo s podobnými kousky nemají zkušenost. Sins of Solar Empire je do tohoto světa ideální vstupenkou – jen se nenechte vyděsit určitou složitostí na počátku. Není dána špatným ovládáním, to je naopak moc dobré, ale zkrátka komplexní nabídkou herních možností a funkcí. Tentokrát budeme hodnotit hodně vysoko. 91%