Simon the Sorcerer 5

Adventury byly kdysi zřejmě nejoblíbenějším žánrem. Zlatá první polovina devadesátých let jim opravdu přála. Pamětníci zatlačí nostalgickou slzu a vzpomenou na klenoty z dílny LucasArts, případně mistrů ze Sierry. První zmiňovaná firma zářila především díky humoru svých titulů, druhá potom hlavně pro propracovanost, s jakou se věnovala každému detailu svých her, což se na první pohled projevovalo především na parádním zpracování. A do toho vycházely zajímavé tituly menších vývojářských domů. Právě sem spadala série Simon the Sorcerer pocházející z britských ostrovů, která se rychle zařadila mezi nejoblíbenější adventury vůbec.

 

 

Jenže pak přišel určitý útlum celého žánru a na počátkem nového tisíciletí se zdálo, že je s adventurami amen. Jak se ale zdá, byly to předčasné prognózy. Adventury totiž přežily vlastní smrt a v současnosti se jim docela dobře daří. Do značné míry to je dáno skutečností, že nejsou zase tak náročné na vývoj jako třeba akce či RPG. Spousta zkušených adventurních tvůrců se vrací ke svému řemeslu. Například LucasArts oprášili Monkey Island a rozhodli se vydávat nové příběhy epizodicky. Série Simon the Sorcerer přitom přežívá takřka obdivuhodně a žádné žánrové turbulence ji nerozházely. Snad až na to, že dnes už na ní nepracuje původní britský tým, ale přesunula se do německého studia Silver Style, které aktuálně připravilo už pátý díl.

 

 

Už čtvrtý díl vznikal v Silver Style, a přestože sklízel poměrně slušná hodnocení, je třeba říct, že čelil určité kritice – zejména ze strany nostalgiků vzpomínajících na původního Simona. Čtyřka prý nepřinesla nezaměnitelný anglický humor a na německých scénáristech bylo znát, že se ho snaží imitovat. Rovněž příliš výrazná změna grafického stylu neunikla kritice. Na obou těchto výtkách se Silver Style rozhodl pro pátý díl zapracovat. A tak už po spuštění hry zaznamenáte přepracování vizuálního stylu. Pozadí jsou překvapivě dvourozměrná a tím pádem i pěkněji prokreslená než v předchůdci. Před nimi pak konají trojrozměrné figurky, ale ne ledasjaké – jsou totiž vyvedeny technologií „cel-shade“, která jim dodává komiksový vzhled. Z celé hry tak vyzařuje velmi specifická a nutno říct, že příjemná atmosféra reálné pohádkovosti. Autorům se velmi podařil také filmový styl používaný při dialozích a neherních scénách, kdy se střídají blízké pohledy s rychlými střihy, což zvyšuje dynamiku hry a podle nás by tyto prvky mohly být nasazovány klidně častěji.

 

 

Jak je však známo, grafika se zlepšuje a přepracovává o poznání jednodušeji než humor, který je navíc pro celou sérii specifický a právě kvůli němu je tak oblíbená. A byl to právě humor, který – jak už jsme si řekli – ve čtyřce trochu haproval. Tvůrci s tím zkrátka něco museli udělat. Jenže už začátek hry, kdy se dozvíte, že mimozemšťané odstartovali invazi do kouzelnického světa, zrovna nepřesvědčuje o tom, že by Silver Style najelo na tu správnou kolej. Přeci jen, tohle působí až trochu příliš nuceně, jakoby autory nenapadlo nic rafinovanějšího. Jenže počáteční zdání naštěstí klame a otřepaná zápletka se hodně zajímavě rozjíždí. Příběh se nakonec točí nejen kolem mimozemšťanů, ale také kolem takzvaných podzemšťanů (tajuplný krtkovitý národ). Důležité je, že děj drží velmi dobře pohromadě, suverénně kráčí kupředu a motivuje k dalšímu hraní. To vhodně doplňuje také návrat některých známých postav z předchozích dílů, které potkáte v nových souvislostech.

 

 

Po vzorů původních dílů autoři používají celou řadu vtipných odkazů na moderní, ale i starší popkulturní díla, jako jsou filmy, pohádky či pověsti. Simon paroduje kdeco, například Hvězdné války, South Park, Verneovky nebo Píseň Nibelungů. Samozřejmě je pro pochopení a vychutnání odkazů tato díla (a mnohá další) třeba znát a ještě více to chce umět anglicky, případně německy (nejenže jsme zatím nezaznamenali snahu o český překlad hry, ale ani o distribuci v České republice). A jestli Simon the Sorcerer našel svůj ztracený humor? Inu, to už je složitější. Pamětníci prvních tří dílů (jakkoliv byla trojka ve 3D považována technicky za nepovedenou) by si asi stále představovali něco trochu jiného, ale to už je zkrátka dáno změnou na postu tvůrců. Němci zkrátka mají jiný smysl pro humor než Britové a je spíše dobře, že už se ho za každou cenu nesnaží napodobovat. Nutno však říct, že německý smysl pro humor je bližší tomu českému, tedy mluvíme-li o mainstreamové rovině. Už tu nenarazíte na skvěle vypointované, pro řadu lidé ale spíše nepochopitelné gagy, nýbrž spíše konformnější, stále však nadprůměrně chytrý vtip, kterému se nejednou zasmějete. Zkrátka už to není úroveň Monthy Pythona, ale slušná komedie je to stále.

 

 

Ovládání hry je velmi jednoduché a intuitivní. Levým myšítkem používáte nejrůznější předměty, tím pravým na ně nahlížíte. Abyste je lépe našli, můžete si po stisku klávesy zobrazit všechny objekty na monitoru. Jak už je v sérii zvykem, postup vpřed spočívá v řešení hádanek, a to jak kombinací předmětů, tak vedením dialogů. Hádanky jsou sice občas trochu absurdní, ve většině případů však přísně logické. Občas narazíte dokonce na ucelené řetězce hádanek, jako když si na karibském ostrůvku musíte nejprve vypěstovat, poté upražit a následně připravit kávu. Kdo by měl s hádankami problém, může zvolit nápovědu, která se zobrazuje v deníku a která má tři úrovně. Zatímco první dílek nápovědy jen ťukne, ten třetí přináší řešení takřka na stříbrném podnose. Takový systém považujeme za vhodný, je však třeba mít silnou vůli a nejprve se pokusit o samostatné řešení. Pakliže se hned vrhnete na čtení nápovědy, ochudíte se o část zážitku ze hry. Ostatně, hádanky nejsou příliš složité a zkušenější hráči by s nimi neměli mít vůbec žádné problémy. Ani pro ty méně zkušené by neměl být problém dohrát hru za nějakých deset hodin, což je na adventuru celkem málo, vezmeme-li v potaz, kolik času z této doby strávíte přemýšlením, kdy hra v podstatě nepostupuje vpřed, ale čas přesto ubíhá.

 

 

Pátý díl Simon the Sorcerer bude zřejmě opět čelit kritice fanoušků původních dílů. Jenže s tím se nedá nic moc dělat. Na hře je naopak patrné, že si s ní němečtí autoři hodně vyhráli a vytlačili ze sebe dost možná maximum. To sice zejména v oblasti humoru není originálu příliš věrné, ale i tak dokáže příjemně pobavit. Navíc nabízí opravdu zajímavý grafický styl a variabilní hádanky. Ty by však mohly být složitější a herní doba delší. Každopádně je Simon the Sorcerer 5 poctivá adventura, kterou by si fandové žánru neměli nechat ujít – 78%