Šifra mistra Leonarda

Představovat filmovým fanouškům snímek Šifra mistra Leonarda by asi bylo nošením dříví do lesa. Ještě před jeho vznikem se o něm spoustu namluvilo a napsalo, na čemž měla hlavní podíl knižní předloha z pera spisovatele Dana Browna. Ostatně kolem ní se odehrálo spousta tahanic ohledně autorství, což se podepsalo na ještě větší medializaci celého díla. Jediný pohled na aktuální žebříčky v návštěvnosti kin hovoří jasně – o Šifru je mezi diváky zájem. Stane se něco podobného i s přicházejícím herním zpracování celé knihy, které se (kupodivu) jmenuje Šifra mistra Leonarda?

Ne jen tak obyčejná vražda
Jelikož hra přichází na trh v de facto stejné době jako film, dá se předpokládat, že se její tvůrci právě v něm notnou měrou inspirovali. A taky že ano! Hlavní dějová linka je samozřejmě společná jak pro knihu, film, i hru. V tomto záhadném příběhu je hlavním hrdinou jistý Robert Langdon, jenž je přizván k vyšetřování tajemné rituální vraždy. Pod skalpelem smrti tentokrát skončil správce muzea ve francouzském Louvru, jehož úmrtí není podle všeho náhodné. Stejně náhodné není ani setkání se Sophií Neveau, což je vnučka zamordovaného správce a také druhá z postav, kterou budete moci během hry ovládat (o tom ale až dále). Robert se velmi nešťastnou shodou okolností stane hlavním podezřelým z celé vraždy a policie si nebude chtít nechat vymluvit, že on skutečně nebyl tím, kdo zákeřný čin spáchal. Rychle tak bude muset začít přemýšlet na tím, jak podezření na svou osobu odvrátit a jak svou pověst očistit. Během toho ale zjišťujete spoustu nových informací, které na celou událost házejí nové světlo, dovídáte se o tajném náboženském spolku, jenž se z vínem zalité Francie táhne pěkně po světě až do Vatikánu. Tvůrci myslím nemohli dostat lepší materiál než ten od Browna, díky čemuž je příběh opravdu zajímavý a (a to především) netuctový. Sázka na Brownovo dílo je zkrátka sázkou na jistotu. Ovšem škoda, jak to nakonec s jeho podáním dopadlo…

Adventura v moderním stylu
Hra Šifra mistra Leonarda by se dala zařadit do škatulky moderních adventur, což znamená nízko nastavenou obtížnost, jednoduché ovládání (konzolový feeling je při hraní více než znatelný), mnoho rozhovorů a jiné, v tomto žánru před lety nevídané prvky.

Děj hry se striktně nedrží své knižní ani filmové předlohy, tudíž se nedá říci, že by ti, co četli knihu / viděli film, měli nějakou výhodu nad ostatními. Snad jen pokud k titulu budete přistupovat Šifrou zcela neposkvrněni mnohem víc si vše užijete. Tím ovšem nechci ani v nejmenším tvrdit, že by herní příběh byl nějak zásadně jiný než v knize či filmu. Autoři hry nás víceméně vodí na ta samá místa a ukazují nám to, co už můžeme znát, nicméně čas od času si dovolí nějakou menší odbočku. Hlavní osa je ale jasná a neměnná.

Hlavním hrdinou je, jak již bylo řečeno, dvojice dobrodruhů, které si ve filmu zahráli Tom Hanks a Audrey Tautou. Zajímavé je, že postavy ve hře se těmto dvěma hercům ani moc neblíží. Zda je to dobře či špatně, musíte posoudit sami. Já k tomu jen dodám to, že zatímco hlavním charakterem je Robert, sem tam dostanete pod kontrolu i jeho sympatickou kolegyni Sophii. Některé úkoly jsou zkrátka navrženy pro něj, jiné zase pro ni. Přepínání mezi postavami je ale naprosto automatické, abyste nebyli příliš zmateni. Ve vhodném okamžiku se tak pohled z Robertových očí přenese do očí na pohled křehké Sophie. Pokud si říkáte, že jste tohle už někde viděli, jistě si i vybavíte, kde to bylo. Jestliže vaše myšlenky směřují k opusu jménem Fahrenheit, máte stoprocentní pravdu. Ale zatímco na Fahrenheitu nebylo jediné chybičky a zcela právem se mu podařilo posunout žánr adventur někam jinam, Šifra mistra Leonarda neustále klopýtá a snaží se dostat někam, kde pro ní není místo.

Pozor na pocity déjá vu
Nevím, jestli to byl záměr nebo náhoda, ale podobnost s Fahrenheitem je ze hry cítit na každém kroku. Všechno ale selhává hned v úvodu, kdy vidíte herní možnosti a zjistíte, že hrát tuto hru nemusí být taková zábava, jak se zpočátku možná jevilo. V první řadě je třeba zmínit skutečnost, že hra má neskutečně malý spád. Možná namítnete, že to se u žánru adventur dá čekat, ale chyba lávky. Na to se dá kontrovat opětovným zmíněním Fahrenheitu, který si dokázal udržet vaši pozornost od začátku až do konce. Tady k něčemu takovému ale nedochází a k hraní se často musíte nutit. Problém je jednoznačně v návrhu jednotlivých lokací a množství předmětů, které tu máte k dispozici. Je jich minimum a často tak musíte bezmyšlenkovitě chodit po daných místnostech a zkoumat, které místo se jeví jako aktivní. Věřte, že toto brzy odradí i ty nejskalnější adventuristy. Během hraní tak prošoupete několikatery boty a často zjistíte, že to bylo k ničemu, jelikož řešení bylo někde zcela jinde. Byť vám postavy různě radí a snaží se pomáhat, výsledek je takový nijaký a hra vám bude připadat lehce nudná.

Na lepší časy se v rámci hratelnosti začne blýskat v okamžiku, kdy se ke slovu dostanou různé rébusy a puzzly, jimiž je hra prošpikovaná jako voják zasažený šrapnely. Jednou tak musíte vyřešit vcelku jednoduché přesouvání políček, jindy vyluštit tajný vzkaz, najít princip na otevřené té či oné truhly a tak podobně. Právě tyto logické elementy herní stránku pozdvihují o něco výše a mnoha okamžicích jsem se přistihl, že mě tyto části bavily na hře úplně nejvíce. A to je asi chyba…

Akční pachuť nepřejde
Kromě logických pasáží se do Šifry mistra Leonarda vměstnaly i akční vložky a jiné vložky vyžadující rychlé reakce. Ty jsou ve hře zastoupeny především různými souboji a potyčkami s vašimi nepřáteli. A opět i zde je vidět ona inspirace Fahrenheitem, kdy je doslova přes kopírák obšlehnut systém soubojů a dalších souvisejících činností. Jak to celé probíhá? Kupříkladu u soubojů je vaším úkolem zprvu vybrat jednu z akcí (útok, strčení do nepřítele apod.) a poté musíte mačkat levé, pravé či obě tlačítka myši v závislosti na tom, v jaké kombinaci se v daný moment objeví na monitoru. To má za následek, že souboje jsou rozděleny jakoby na kola, kdy v jednu dobu táhnete vy a po vás reaguje soupeř. Pokud se rozhodne zaútočit, máte možnost se bránit zase vymačkáním tlačítek na myši. To se děje až do chvíle, kdy protivníkův život klesne na minimum a on se pomalu sesune k zemi. Mně osobně souboje přišly místy trochu chaotické z důvodu nepříliš intuitivní kamery. V podobně laděném duchu se nese i například posouvání předmětů nebo otevírání oken – na těchto místech je třeba co nejvíce mačkat akční klávesu E a v naznačený okamžik táhnout myší určitým směrem.

O ovládání i nastavené obtížnosti tu již něco málo padlo – vše je navrženo tak, aby hru mohli hrát i lidé s minimem zkušeností. Za tímto účelem hra v sobě obsahuje krátký tutoriál, jemuž se nelze vyhnout ihned po startu hry. Jelikož je Šifra mistra Leonarda klasickou hrou z pohledu třetí osoby, vsadili tvůrci na tradiční kombinaci klávesnice a myši. Škoda, že některé lokace jsou docela rozsáhlé, což v kombinaci s poměrně pomalou chůzi někdy znamená někdy boj o nervy. I pokud se dáte do běhu, moc si nepolepšíte. Rozhodně by tu tím pádem nebyla na škodu nějaká mapa nebo cokoliv, co by urychlilo pohyb. Kromě chůze a běhu se vaši hrdinové mohou plížit (zdravíme Sama Fishera) a pokud tomu okolní podmínky napomáhají, dá se před nepřáteli skrýt i ve stínu. Hodně užitečná je pak možnost protivníka v nestřežený okamžik omráčit. To se jen stačí tiše přikrást zezadu, popadnou nějakou těžkou věc a pěkně ho bouchnout. Buď se vám jej podaří uzemnit na jednu ráno, nebo dojde k aktivaci bojového módu.

Technický průměr
Technické zpracování je průměrné. Tím chci říct, že není špatné, ale rozhodně vás grafika hry neohromí natolik, abyste bezmyšlenkovitě začali slintat nebo spadli ze židle. Ostatně to od ní asi nikdo nečekal, proto se není příliš čemu divit. Na obrázcích hra vypadá relativně k světu, nicméně v pohybu to někdy pěkně skřípe, jelikož animace některých postav působí dosti nepřirozeně. Již to tu jednou padlo a nakousnutý koláč se musí dojíst – kamera se hned po suché hratelnosti řadí k největším mínusům hry. Místy se totiž chová zcela svévolně a zabírá to, co je v daný moment nejméně potřeba. Vy si pak z plných plic zanadáváte na autory a na to, jak je možné, že to nikomu před vámi nevadilo. Na druhou stranu vše hodně pozvedá hudební stránka, která jednoznačně pomáhá dotvářet perfektní atmosféru, i když je otázkou, zda to ještě k něčemu je.

Nemohu si to odpustit, ale si musím vzít do úst jméno geniálního Fahrenheitu. To v souvislosti se vzhledem lokací, jelikož některá místa jsou s mírným přimhouřením očí opravdu identická. To dost dobře dokazují například toalety hned v úvodu hry, ale takových případů by se našlo více.

Tuhle Šifru raději neřešte
Mílovými kroky jsme dostali až k závěru, kdy je třeba nad Šifrou mistra Leonarda vyřknout rozhodující ortel. Nemusíte umět ani příliš číst mezi řádky, abyste si z textu výše odvodili, že se tato hra příliš nepovedla. Herní náplň je až na pár výjimek nepříliš zajímavá a utahaná, potenciál Brownova příběhu není ani zdaleka využit a tak by se dalo pokračovat ještě několika dalšími věcmi, z nichž většinu jsem v recenzi už nastínil. Šifra mistra Leonarda se tak může hrdě zařadit po bok všech ostatních filmových her, jejichž kvalita je – jak všichni víme – velmi sporná. Tato hra sice patří k tomu lepšímu co v této oblasti vzniklo, ale pořád je to málo. Z toho důvodu si hra ode mě odnáší 43%