Pokud většina hráčů uslyší jméno Sida Meiera a vývojářů z Firaxis, okamžitě se mu vybaví jeho asi nejslavnější série Civilizace, jejíž první díl způsoboval bezesné noci hráčům již za dob 286tek. Dnes recenzovaný kus je nejen dalším dílem, ale také prvním ryze konzolovým titulem z této řady.
Náplní hry je jednoduchá evoluce vašeho maličkého národa od prehistorických dob až po vesmírné lety. Na počátku hry máte na výběr ze šestnáctky různých národů, které jsou charakterizovány svou klíčovou vůdčí osobností (například Indie – Gándhí, Francie – Napoleon, Řím – Caesar, Egypt – Kleopatra, Anglie – královna Elizabeth, Aztékové – Montezuma atd.) a také svými charakteristickými rysy. Každý národ má své klady a také nějaký ten zápor, například někteří staví silnice za polovic, jiní mají rozšířenou diplomacii, tito rychleji zkoumají a tamti rychleji staví vojsko. Hra za každý národ tak bude mít svá pro i proti a bude v rámci hry pro jednoho hráče v lecčems unikátní.
Oproti počítačovým verzím Civilizace jsou mapy o něco menší a budovy a města větší, takže na obrazovku se vám vejde poměrně velká část herní plochy. Je to drobný ústupek nucenému přizpůsobení ovládání pomocí ovladače, které však kupodivu funguje velmi dobře a dá se s ním sžít během velmi hezky zpracovaného tutoriálu, který vám v kombinaci textů a obrázků poradí, jak udělat základní kroky při rozvoji civilizace, navazování styků a soubojích se sousedy. Jediné co nám skutečně nesedlo je otravný asistent u tutoriálových tipů, který v lecčems připomíná otravného sponkového pomocníka z Office a to nejen tvarem obličeje. Tento asistent pouze visuálně dotváří tipy, něco nesrozumitelného mumlá a vesměs je zcela k ničemu. Pokud byste přeci jen něčemu nerozuměli, je k dispozici přehledná Civilopedia, kde najdete informace o všem od měst až po jednotlivá státní zřízení. Kvalita zpracování této encyklopedie je skutečně příkladná a v nejedné hře by se určitě hodila. Jenom pročtení všech položek zabere minimálně dvě hodinky.
S vybraným národem se začínáte jako malá vesnička protloukat životem a to na jednu z pěti úrovní obtížnosti, které hra nabízí. První průzkumy okolí, sběr jídla a surovin a souboje s nepřáteli poblíž. Na každé mapě se nachází čtyři další protivníci, kteří začínají stejně jako vy od počátku. Cílů, jak vyhrát mapu je několik. Můžete ovládnout celý svět drtivou rukou tyranie, vyvraždit nepřátele a zabrat jejich majetky, nebo můžete hodně investovat do diplomacie a s každým se domluvit. Další možností je převýšit ostatní národy finančně nebo kulturně a vybudovat div světa a poslední možností je jako první vyslat vesmírnou loď na planetu Alpha Centauri, což znamená prioritně se zaměřit na výzkum. Každá z map trvá něco mezi 4 a 6 hodinami, podle toho jak vám jde hraní od ruky a jak se chcete s hrou babrat. Poněkud kratší herní čas asi nepotěší hardcore stratégy, kteří jsou zvyklí mazlit se doslova s každou jednotkou, na to zde prostě není čas. Naopak by mohli být potěšeni hráči, kteří nedisponují spoustou času, ale rádi si zahrají třeba jednu mapu o sobotním večeru.
Kromě standardních singleplayerových her je na výběr desítka předdefinovaných scénářů s jasným cílem. Tyto scénáře vás zavedou například do Hunských válek, kde se budete bránit před nájezdy barbarů nebo souboj o Beta Centauri, kde je cílem stát se první vesmírnou mocností. Mimo vše zmíněné je ještě k dispozici takzvaný scénář týdne, kde se vám nabídne aktuální mapa, která by se měla každý týden měnit a ve které si můžete srovnávat výkony s ostatními. Tato mapa je dostupná pouze přes internetové spojení.
Další volbou pro majitele připojení k internetu je multiplayer, který obsahuje jak online hru, tak možnost soubojů po lokální síti. Zábavnost takových klání jistě netřeba popisovat, protože hrát proti živému protihráči (ideálně několika protihráčům) dává hře zcela jiný a zábavný rozměr, za což lze poděkovat menším mapám a tím pádem svižnější hratelnosti. Vaše úspěchy jak na poli hry pro jednoho hráče, tak multiplayerové se zaznamenávají ve formě trofejí do takzvané síně trofejí. Jedná se o jakousi alternativu achievementů, podle které můžete rozeznat, s kým máte v souboji čest.
Důležitou součástí hry je výzkum, který lze směrovat do různých větví a vždy je možné se rozhodnout, co chceme studovat dříve, zda například rychleji chceme vyzkoumat abecedu, která umožní lepší správu dokumentů, nebo rychle potřebujeme jezdce na koních, kteří mohou přinést tolik potřebnou převahu na bitevním poli. U každé zkoumané položky ihned jasně víme, kolik tahů její zkoumání potrvá a lze si tak dopředu plánovat itinerář. V případě, že si nevíte rady co dříve, je k dispozici i vědecký asistent, který zvolí za vás. Za rychlý výzkum v určitých oblastech jste odměňováni formou určitých výhod a tak se může v krajních případech stát, že hráč, kterému jde výzkum od ruky, bude o tolik rychlejší než protivník, že se na jednom bitevním poli setkají supermoderní tanky a stíhačky proti rytířům s meči. Ale to opravdu jen v krajních případech. Většinou se rozdíly v technologiích budou pohybovat maximálně v rozmezí jedné generace.
Interface hry je udělán velmi minimalisticky a v základním pohledu vám skoro nic nepřekáží ve výhledu na hrací plochu. Vyvolávání různých menu se realizuje pomocí zadních tlačítek ovladače a vždy se vám objeví pouze ta, která skutečně v danou chvíli potřebujete používat. Co se týká různých voleb, nastavení a vůbec správy herního světa, byl zvolen sympatický kompromis, který hráči dává rozsáhlé možnosti jak se vyřádit, ale na druhou stranu ho neobtěžuje nadměrnými požadavky na správu nepotřebných detailů herního světa, které bývají zanořené hluboko v menu. Velmi příjemná jsou kontextová menu, podle kterých jasně víme, jakou funkci v dané chvíli reprezentuje které tlačítko.
Po plasticky provedené planetě se pohybují jednotlivé jednotky po pomyslných čtvercích, ze kterých se skládají jednotlivé ostrovy a pevnina. Protože se jedná o tahovou strategii většinou platí, že co jeden tah, to možnost posunout se o jeden čtverec, případně provést jednu akci ve městě/vesnici. Později budete mít i jednotky, které budou moci cestovat delší trasy. Dále platí, že co tah, to sto let kupředu ve vývoji. Hra vám automaticky nabídne všechny jednotky a budovy, u kterých můžete v daném tahu provést nějakou akci, ale samozřejmě můžete libovolně měnit pořadí. Jakmile není možnost udělat nic dalšího, ukončíme tlačítkem kolečka tah, ten se provede a pokračujeme dále.
Grafická stránka se dá pojmout různými pohledy. Někomu se budou líbit zajímavě stylizované budovy a panáčci, kteří jsou pojati trochu v duchu komikových kreseb, jiní je budou proklínat a nepřijdou jim na chuť. Přirovnal bych to ke grafickému vzhledu World of Warcraft, který někteří vynáší do nebe, ale jiní, například já, ho nemůžou ani vidět. Vzhled v Civilizaci je poměrně roztomilý a myslím si, že skupinka těch, kterým se nelíbí bude menší. Vzhled všech jednotek, budov a vůbec světa se v průběhu jednotlivých etap dějin mění a grafický háv je tak každou chvíli jiný. Co se však stoprocentně nebude líbit nikomu, je občasný pokles framerate, zvláště při rychlém pohybu kamery a označování nějakého objektu, to se kolikrát hra cuká tak, že se budete podivovat. Naštěstí to nikdy netrvá dlouho. Co se technické stránky týká, ještě bychom zmínili instalaci, u které nevíme, v jaké fázi je a je třeba pouze čekat, naštěstí to není víc než pět minut. Ostatní načítání probíhají rychle, maximálně v rámci vteřin.
Pokud jste majitelem PS3 a stále jste nadávali, že neexistuje pořádná strategie, Civilizace vám vezme vítr z plachet. Jedná se totiž o propracovanou, ale současně přístupnou strategii, která krom několika malých nedostatků disponuje samými pozitivy a která rozhodně nedělá ostudu svému jménu. Nepopiratelnou výhodou je celková doba hratelnosti a propracovaný multiplayer. Jedná se o klasický titul, kde si budete večer říkat „Už jen jedno kolo a jdu spát”, abyste za pár hodin zjistili, že je ráno. Udělujeme 82% a vztyčujeme palec.
