Na rozdíl od jiných žánrů jsou strategie drženy při životě pouhou hrstkou oblíbených sérií, od nichž se fanoušci nejsou schopní ani po letech za žádnou cenu odlepit. Patří mezi ně bez diskuze i milované Civilization, jehož čtvrtý a pátý díl patří k tomu nejlepšímu, čeho se nám v rámci žánru za posledních deset let dostalo. Hratelnost, díky níž jsme byli v obou těchto kouscích schopní strávit celé stovky hodin, jichž jsme nikdy ani na vteřinku nelitovali, nám byla slibována i v případě nejnovějšího pokračování Civilization: Beyond Earth. Tato novinka na to jde každopádně v mnoha směrech tak trochu jinak. Vybrali si tvůrci správnou cestu, jak titul odlišit od jeho předchůdců? Na to se s námi můžete podívat v dnešní recenzi.
Kdybyste někdy čirou náhodou dostali nápad na geniální strategickou hru, na účtu by vám leželo pár desítek nadbytečných milionů a věděli byste, že potřebujete najmout tým vývojářů, aby váš nápad převedl na monitor, okamžitě utíkejte za vedením studia Firaxis Games. To nás už od roku 1996, kdy bylo založeno, pravidelně zásobuje samými výbornými tituly, z nichž stojí přirozeně za zmínku hlavně jednotlivé díly série Civilization, v jejímž případě mělo premiéru v roce 2001 se hrou Civilization III. Obrovský úspěch Firaxis nicméně zaznamenal i před dvěma lety s kouskem XCOM: Enemy Unknown. Kořeny Beyond Earth každopádně sahají mnohem hlouběji do minulosti. Spíše než jen jako další z mnoha pokračování série Civilization totiž novinka funguje jako spirituální nástupce hry Sid Meier’s Aplha Centauri z roku 1999. K tomu se však ještě dostaneme.
Když se poprvé dostanete do hry, vaším úvodním krokem bude náhodné přistání na zcela neznámé planetě a zabrání si své vlastní kolonie. Ještě předtím ale samozřejmě budete muset učinit několik rozhodnutí, na nichž nás nejvíce zklamalo, o kolik méně důležitá jsou v porovnání s předchozími díly série. Celkem se ve hře nachází osm různých frakcí. Všechny se dají považovat za aliance, jež by se na našem světě hypoteticky utvořili, kdybychom přetočili pásku o pár stovek let dopředu. Výběr frakce ovlivní hlavně vaše bonusy, jež si můžete vybrat na několika přehledných obrazovkách. Pokud je ale Beyond Earth vaším prvním pokusem o nahlédnutí do útrob série Civilization, stejně nebudete mít žádné tušení, v čem vám která volba pomůže. Ač šlo o nevyhnutelný krok, rozhodně si při vybírání všichni fanoušci uvědomí, o kolik hůře působí, když si nemůžete zvolit známou historickou osobnost, ale musíte se smířit s jakýmsi podivně znějícím celkem, který vás ani trochu nezajímá.
Chytře se vývojářům povedlo vyhnout klasickému přeskakování prvních pár kol jenom proto, abyste se dostali ke svému prvnímu vojákovi či pracovníkovi. Loď, s níž přistanete, totiž obsahuje posádku, takže celou úvodní fázi, která vždy působila značně nedomyšleně, okamžitě přeskočíte a budete se moci rovnou vrhnout na důležitější rozhodnutí. S těmi se tvůrci každopádně šetřili možná až příliš málo. Třeba po stránce vývoje vytvořili skutečně obrovskou síť, která vám dovoluje soustředit se na cokoliv, co vás zrovna napadne. Co si ale představit pod futuristickými názvy pro jinak základní věci, to je otázkou, na kterou si můžete odpovědět pouze v případě, že strávíte dvacet hodin čtením si o každé z linek, kterými se s vývojovým pavoukem můžete vydat.
Jedinou záchranou je i pro zkušené hráče výborná funkce, kdy stačí vyhledat, čeho byste někdy v daleké budoucnosti chtěli dosáhnout, načež vám hra sama od sebe doporučí, s jakými technologiemi se při snaze o dosažení tohoto výsledku vyplatí začít. Stejný problém s výběrem bohužel nastává i při výběru budov a jednotek, které je zapotřebí postavit. Jeden by řekl, že jej po tolika hodinách strávených hraním určité série už nemá šanci nic překvapit. A pak se tvůrci rozhodnou změnit názvy doslova pro všechno, takže stojíte před výzvou vše, co jste kdy o Civilization věděli, zapomenout a naučit se to úplně od základů.
Úvodní fáze hry vám, jak už to tak bývá, spíše než vyjednávání s dalšími frakcemi ztíží jednotky, které na planetě, kterou jste se právě rozhodli obsadit, žili už od narození a jen tak zadarmo vám ji rozhodně nedají. V porovnání s barbary z předchozích dílů, s nimiž se dalo alespoň vyjednávat, nicméně zdejší mimozemšťani jednají nepředvídatelně a nikdy si u nich nemůžete být jistí, zda vám v příštím tahu nezničí celou jednotku, i když se kolem ní předchozích několik kol pohybovali bezproblémů a nevykazovali žádné známky agresivity. Nejjednoduší je proto všechny, kdo nepochází ze Země, rychle a bez přemýšlení vymýtit, k čemuž lze využít výborného soubojového systému, který se osvědčil v Civilization V a na němž proto vývojáři nic měnit nechtěli.
Ačkoli zmizely jednotky unikátní pro každou z frakcí, tvůrci se do hry rozhodli vložit další velmi povedený systém, který vám umožňuje sympatizovat s určitými myšlenkami, z čehož plynou všechny vaše výhody a vylepšení. Tak třeba podpora ‚Harmonie’ dá vašim jednotkám imunitu a později dokonce i výhody při pohybu v podivných výparech nacházejících se napříč celou planetou. Z ‚Nadvlády’ plynou výhody hlavně ekonomické. ‚Čistota’ pak podpoří vaše soubojové schopnosti. Volba zaměření, jemuž se budete věnovat nejvíce, což se odrazí hlavně na volbě vývojového stroje technologií, časem určí třeba i to, jaké unikátní jednotky budete moci stavět. Bezvadně se tento systém projevuje i při diplomacii, kdy máte kolonie se stejnými sympatiemi mnohem větší šance získat na svoji stranu. Co se diplomacie týče, Beyond Earth postoupil vpřed v jediném bodu, a totiž v možnosti kolonii, od níž nic nechcete, své suroviny nabídnout výměnou za službičku v budoucnu.
Zajímavou novinkou je v Beyond Earth možnost se doslova vydat za hranice planety, kde se právě nacházíte. Ve skutečnosti to ale znamená pouze to, že můžete do vesmíru dočasně vypouštět různé satelity a družice, které zajišťují určité výhody v oblasti svého účinku. Jedinou výjimkou je útočný orbitální laser, s nímž můžete napadnout nepřátele, kteří však na něco podobného budou s největší pravděpodobností předem připraveni, takže tím vlastně ani ničeho nedocílíte. I tato sféra naštěstí poskytuje určité strategie, kdy se přes sebe kupříkladu jednotlivé stroje nemohou dostat, takže můžete při chytrém rozložení znemožnit protivníkovi napadnutí vás právě za pomoci orbitálního útoku.
Velkým tématem je u této série pravidelně end-game a způsoby, jak je možné zvítězit. Celkem jich je pět s tím, že vám budou k dispozici vždy maximálně tři. Pokud preferujete vědu a zkoumání, můžete se pokusit o kontaktování inteligentní rasy, která se nachází někde daleko ve vesmíru. Klasické vojenské dobytí celé planety by nemělo chybět v žádné podobné hře. Třetí možnost následně souvisí s vaším zaměřením. Všechna mají odlišné konce, kvůli nimž je v každém případě třeba splnit nějaký úkol. S něčím podobným jsme se setkali i v předchozích dílech série, kde šlo bohužel o příliš zdlouhavé kroky na to, aby se jimi vůbec vyplatilo zabývat. Abyste je totiž všechny učinili, stejně už musíte být dostatečně silní na to, abyste hru ukončili jedním ze dvou zbylých způsobů. To samé naneštěstí platí i pro tuto hru.
Sci-fi zasazení Beyond Earth rozhodně přináší do série výraznou změnu. V zásadě jde ale jenom o Civilization V obsahující několik drobných novinek a vylepšení. Kromě nich se hra bohužel stihla v mnoha směrech posunout i směrem dozadu, za což mohlo právě to, že se již nenacházíme ve staré dobré minulosti. Kdyby šlo o klasické pokračování, věříme, že bychom z novinky byli nadšení a těžko bychom jí něco vytýkali. Takto však tvůrci museli učinit příliš mnoho ústupků na to, aby si Civilization: Beyond Earth zasloužilo více než 80 %. Stále jde o kvalitní hru s bezvadným základem, v rámci série se však objevilo tolik lepších kousků, že novince nejsme schopní udělit lepší známku.
