Shift 2: Unleashed

Při zpětném pohledu je zajímavé sledovat postupný vývoj závodní série Need for Speed. Během mnoha let se jednotlivé kořeny série rozrostly snad do úplně všech směrů a zaměření. Počínaje undergroundovými závody s detailním tuningem, přes honičky s policií až po realistické závody. Už se docela uchytilo pravidelné vydání nových NFS jednou za rok na podzim, ale letos Electronic Arts překvapili a přicházejí s dalším dílem i na jaře. Vyplatí se opět po takto relativně krátké době investovat do nového pokračování, s čím přichází a jak se odlišuje od konkurence a na jakou cílovou skupinu míří?

Loni na podzim vydané Need for Speed: Hot Pursuit nebylo ničím jiným, než klasickou arkádovkou, ve které šlo především o boj policistů proti pirátům silnic. Jak se nám hra líbila si můžete přečíst přímo v recenzi, já bych jen dodal, že tento díl mě dokázal zaujmout a přikovat k obrazovce na dost dlouhou dobu. Aktuální Shift 2: Unleashed, které ze svého názvu oficiálně dokonce vypustilo označení Need for Speed, pochází od úplně jiného studia (Slighty Mad Studios), zaměřuje se na diametrálně odlišnou skupinu závodních hráčů a také se naprosto odlišně hraje. Oba tituly tak mají společnou jednou věc – featurku Autolog, o které se povíme až v pozdější fázi recenze. Tento jarní díl navazuje pro změnu na původní Shifty. Dostáváme se tak na oficiální okruhy a čeká nás především boj s ostrým řezáním zatáček a ukrajování setin vteřiny z výsledných časů. Řekněme si to narovinu – Hot Pursuit o tomto vůbec nebylo a šlo tam mnohdy spíše o destrukci a cílem bylo prostě se jen vyřádit.

Když se bavíme o realistickém zpracování a podání, musíme určitě zmínit konkurenty. Ty se týkají především konzolí – hodně se totiž Shift 2: Unleashed podobá Gran Turismu 5, respektive chystanému Forza Motorsport 4. Takže porovnávat budeme v dnešním článku hlavně s GT5, případně s prvními Shifty. Dvojka nás před vydáním lákala hlavně na maximálně realistický jízdní model a především zážitek (chcete-li prožitek) ze samotné jízdy. Revoluční měl být s tím spojený pohled přímo z helmy závodního jezdce. A musíme skutečně uznat, že ten se jim povedl. Rozhodně tak v případě Shift 2 zapomeňte na nějaké pohledy kamery zpoza automobilu, protože kokpity jsou zpracované nádherně do detailů a dokáže to umocnit celý zážitek z hraní. Kamera zde oproti zmíněným konkurentům funguje o dost lépe. Dokonce se pohled lehce otáčí když prudce zatáčíte a skutečně to dokáže navodit pocit, že sedíte ve voze a proháníte se vysokými rychlostmi po závodních okruzích.

Realismus se tedy minimálně v tomto směru podařilo navodit. Na druhou stranu musím konstatovat, že na jízdní model a celkové ovládání jsem si musel docela dlouho zvykat. Především na mě Shift 2: Unleashed působí zvláštně v tom, jak hrozně brzy je potřeba zatáčet. Zpočátku jsem tak každou druhou zatáčku vůbec netrefil, zkrátka musíte myslet a dělat věci o nějakou tu vteřinu dříve, než jste zvyklí v jiných závodních titulech. Až si na to ale zvyknete, bude se vám už jezdit pohodlně. Každopádně jde tady jak o váš skill s ovladačem, tak pohotové reakce a přesnost. Především při prvních krůčcích doporučujeme zapnout alespoň nějaké asistenty. Ostatně po prvních „tutoriálových” kolech se vám hra sama pokusí doporučit ideální nastavení, ale moc to nefunguje a nastavila mi automaticky laťku až příliš vysoko. Každopádně vzhledem k realistickému jízdnímu modelu se asistenty hodí, ale zase vám znemožňují dosahování lepších výsledků. Třeba pomocník s brzděním totiž brzdí až příliš brzo před zatáčkami, a tak je skoro nemožné předjet protivníky.

Základní náplní se nemohlo stát nic jiného, než klasická kariéra. Ta není nikterak složitá (jako byla třeba v Gran Turismo 5) a nese se na vlnách série NFS. Takže postupně se vám odblokovávají nové závody vyšších tříd (rozumějte rychlejších a luxusnějších aut) a zpestřují to různé eventy jako třeba driftování nebo souboj s časem. Dohromady na vás čeká cirka nějakých 40 různých tratí, což pro potřeby této hry naprosto dostačuje. Ostatně nejezdíte zde „na výlety” jako v nějakých arkádových závodech, je potřeba všechny tratě zmáknout co nejlépe technicky. Takže na rozdíl od jiných titulů jsem byl v Shiftech 2 dokonce rád za to, že jsem jel další závod na stejné trati znova. Když už ji totiž znáte, máte teprve potom možnost se dále zdokonalovat a vylepšovat zajeté časy.

Nabídka tratí naprosto dostačuje našim požadavkům, podobný názor máme i na automobily. Samozřejmě kompletně licencované a od 36 světových výrobců aut. Zamrzí tedy trošku absence nějaké Škodovky, ale co naděláme. Modelů zde najdete okolo 150, a to různých typů. V základu se dělí podle jejich účelu a přibližného roku výroby. K dispozici jsou i možnosti upravitelnosti, jak vizuální (nečekejte ale klasický tuning, jde spíše jen o laky, polepy a maximálně nová kola), tak především toho, co máte ukryté pod přední kapotou. Z výkonnosti můžete vylepšovat samotný motor, brzdy a další základní věci. Automobily se pak dělí do jednotlivých tříd a typů, a podle toho musíte vybírat z omezené nabídky konkrétních závodů. Docela zajímavá je možnost v nějakém autě upgradovat celý motor, respektive do něho dát nějaký z výkonnějšího vozu.

Abyste si mohli koupit tyto vylepšení natož pak celá nová auta, musíte v první řadě vydělat peníze. A to především výhrami v závodech kariéry. O něco zajímavější se nám zdálo sbírání zkušenostních bodů, což se děje ve všech herních režimech. V první řadě jsou vám zkušenosti připisovány na konto v situacích, kdy předjíždíte své protivníky, držíte se v ideální lajně nebo ostře řežete zatáčky. Fanoušci prvního Shiftu budou jako doma, protože základ je podobný. Na nasbírání potřebného množství bodů se přesunete na vyšší level, čímž se vám odemykají nové možnosti a závody.  A získáváte také dost tučné finanční prémie.

Jízdní model a menší překážky v podobě dlouhého zvykání na ovládání jsme již zmiňovali. Důležitou roli hrají v případě Shift 2 i vaši protivníci, jejichž dobrá umělá inteligence musí být hlavním předpokladem pro realistické vzezření hry. A naštěstí se to celkem povedlo, oceňuji hlavně bojovnost počítačem řízených jezdců. Trošku výhrady mám k občasným výpadkům inteligence a především k bourání. Dost často do mne nesmyslně naráželi, a když vám tímto absolutně zkazí celý závod a musíte jet znovu, hodně to rozčílí. V této souvislosti si musím postesknout nad absencí takzvaného druhého pokusu. Pokud mě paměť nešálí, tak featurku v podobě přetočení času zpět měl jako první DiRT, ale najdeme ji v různých variacích ve většině závodních titulů. Něco podobného mi v Shiftech zkrátka chybí. V dobách minulých bychom to brali jako neskutečné a nesmyslné zjednodušování, ano, v současné době jsme si zvykli na mnohé usnadňování ve hrách, je to prostě tak. Stačí totiž opravdu maličká chybička ke konci závodu a můžete ho restartovat. Na všechny obtížnosti je hra relativně těžká, nebo řekli bychom to spíš takto: díky bojovnosti protivníků se stává výzvou pro každého hráče, a to je správné. Především v zatáčkách by ale do vás nemuseli tolik narážet AI řízení protivníci. Stejně tak se divíme, že hra neuděluje nějaké tresty (časovou penalizaci) za zaviněné nehody, přeci jen v realistických závodech bychom nečekali, že si občas budeme připadat jako při destruction derby.

Jak jsme říkali v úvodu recenze, jedinou společnou věcí s posledními NFS: Hot Pursuit je online sociální propojení zvané Autolog. Ten se zde dočkal několika spíše jen kosmetických vylepšení, v základu tak funguje úplně stejně. Nejjednodušeji ho lze popsat jako takový off-line multiplayer, kdy si ve hře přidáte své přátele a u všech závodů a tratí vidíte, jakých časů oni dosáhli. A cílem je pochopitelně své kamarády překonávat, takto s nimi nepřímo soupeřit a přetahovat se o to, kdo dosáhne nejlepších časů. Přímo konkrétním přátelům můžete posílat i výzvy, aby nějaký váš čas pokořili a když se tak stane, jste o tom informováni zprávou. Relativně jednoduchý systém připomínající sociální sítě, který skvěle funguje, razantně prodlužuje hratelnost a motivuje k dalšímu hraní. Kromě toho samozřejmě nechybí ani tradiční multiplayerové závodění. Zajímavý je třeba systém jakéhosi turnaje, kdy se postupně v několika kolech utkáváte s náhodně vyhledaným protivníkem a musíte ho pokořit, abyste postoupili dál.

Po vizuální stránce nemůže být nikdo z nových Shiftů zklamaný. Všechno je krásně vymodelované, textury kvalitní a zážitek ve vysokých rychlostech perfektně dokresluje blur efekt. Naštěstí s ním ale tvůrci šetřili a tak není obrazovka jen věčně rozmazaná. Pochválit musíme speciálně za precizně zpracované automobily, samozřejmě všechny včetně detailních interiérů. Zrovna v tomto směru nás třeba loňské Gran Turismo na PS3 zklamalo.

Shift 2: Unleashed možná trošku troufale vycházejí jen půl roku po minulém dílu Hot Pursuit. A v této souvislosti se obávám, jestli to není až moc krátce po sobě. Oproti arkádovému dílu z loňského podzimu jde ale o diametrálně naprosto odlišné díly. Tvůrci zvládli vypilovat hru prakticky po všech směrech a i když není nikterak inovativní a odlišná od svých konkurentů (Forza a Grand Turismo 5), nabízí skvělý zážitek. Rozhodně tak dokáže uspokojit všechny fanoušky hledající trošku reálnější zážitek ze závodění. Nám se Shift 2 líbily, i když z počátku trošku daly zabrat, než jsme si zvykli na jízdní model. Nejvíce bychom vyzdvihli především Autolog a pohled přímo z očí závodního jezdce. Na závěr ještě dodejme, že jsme hru testovali na PlayStation 3, kde se přímo vybízí srovnání s Gran Turismem 5. Musím říci, že u Shiftu jsem se bavil více. Na jednu stranu je zde kariéra trošku více strohá, ale byla zachována maximální přehlednost, aut tady na výběr není tolik, ovšem všechny jsou precizněji zpracované. Naše hodnocení 80 % doufejme samo vypovídá o tom, že Shift 2 vám nabízejí kvalitní realisticky pojatý zážitek, na druhou stranu nejde o nic převratného či revolučního a pár drobných chybiček nám celkový dojem lehce zkazilo.