Shaun White Snowboarding

Zima už pomalu klepe na dveře. Ano, hodně známé a stále hojně používané klíšé, které však nynější situaci naprosto vystihuje. Nedávná pro mne osobně hodně nečekaná a překvapivá nadílka sněhu to přitom jen dosvědčuje a podtrhuje. A právě v této době přichází jako na zavolanou nový snowboardingový titul od Ubisoftu, konkrétně jeho pobočky v Montrealu. Na lyžování/snowboardování se opravdu těšíme, a tak si tu chvilku můžeme alespoň zkrátit virtuálním dováděním na sněhem pokrytých pahorcích hor. Zkrátka taková rozcvička před tím, než si to užijeme v reálu. Jaké zajímavé inovace a lákadla pro nás tvůrci přichystali? A jak se povedlo jejich zapracování do konceptu snowboardingové hry? Pojďme si postupně najít odpovědi na tyto otázky.

Hned z počátku si prozraďme hlavní inovaci a zároveň asi největší lákadlo Shaun White Snowboarding. Žánrově se jedná na první pohled o obyčejnou hru, v níž si prostě stoupnete na prkno a řítíte se hlava nehlava z kopce. Ve skutečnosti však jde o mnohem komplexnější a zajímavější titul, který bychom označili jako takové GTA v žánru snowboardingových her. Zkrátka dostanete se celkem do čtyř lyžařských středisek (Aljaška, City Pak v Utahu, Evropa a Japonsko) a máte volnost. Řekli bychom absolutní, protože si prostě můžete jezdit kam chcete, jak chcete, využívat služeb vleků nebo helikoptér (k dostání se na absolutní vrcholky ledovců) a když se postavíte na hlavu, klidně šlapat celý kopec hezky pěšky. Ano, lze dokonce i ze snowboardu seskočit, vzít ho do ruky a pochodovat po dvou. To však využijete prakticky pouze v momentě, kdy něco přejedete a chce se v kopci vrátit jen o kousek výše.

Abychom tuto část dokončili, musíme zmínit i to možná nejpodstatnější – závody. Na různých místech zde najdete eventy, prostě k němu jen přijedete a můžete se zúčastnit. Kromě nich se tady povalují i speciální mince, za jejich sbírání pak získáte různé odměny v podobě nových druhů oblečení či pohybů. Ne všechny z nich jsou však reálné a tvůrci mnohdy hodně odbočili. Stejně jako můžete vy kdykoli odbočit z urolbované sjezdovky a vydat se třeba mezi stromečky do hustého sněhu a užít si tak pořádný freeride. Potěšeni jsme byli i různorodostí středisek, které sice nevycházejí z reálných předloh, ale povedlo se je po designérské stránce zvládnout důstojně. Jak už je vám asi jasné, Shaun White Snowboarding se nakonec stalo opravdu komplexní hrou a zatím se může zdát, že snad i dokonalou. Postupně však objevíme několik vad na kráse, jimiž tvůrci dokázali celý titul relativně pohřbít.

Abyste se v jednotlivých lokacích lépe zorientovali, má vám posloužit mapa celého střediska. Ta se nám však zdá úplně strašně zpracovaná a postrádá především přehlednost a účel – pomoci vám v orientaci. Podobně bídně na tom je i malý radar umístěný přímo na obrazovce, který by měl pomoci nalézt určité závody a důležitá místa. S jeho praktičností však také nemáme zrovna nejlepší zkušenosti, a tak se stejně neubráníte dlouhému ježdění ve snaze najít ten který cíl. A právě to vás po docela hodně krátké době přestane bavit. Ubisoft totiž běžné ježdění za cílem nedokázal nijak okořenit. Sjíždět jen tak sjezdovku je opravdu nudné a s reálným zážitkem se nedá vůbec poměřovat. Díky špatné orientaci navíc tyto pasáže trvají hodně dlouho, ještě že se lze alespoň kdykoli dopravit na výstupní místa lanovek, resp. helikoptér pouhým kliknutím na příslušné místo na mapě.

Abychom však nezapomněli, Shaun White Snowboarding dokonce nabízí i určitou příběhovou linii. V první řadě si tedy vytvoříte vlastního jezdce, přičemž se nabízí relativně hodně voleb a možností. U všeho oblečení jsme se dočkali oficiálních značek, což mnozí možná uvítají, nám to bylo docela fuk. Máte jezdit v bundě Burton nebo nějaké neznačkové? Ve hře to opravdu nijak nepoznáme. Pak už se dostáváme přímo do hry, v níž tedy celou dobu jezdíme v roli světoznámého mistra Shauna. Absolvováním závodů (a výhrami pochopitelně) vyděláváte peníze, za něž lze kupovat novou výbavu. Důležité je přitom hlavně kvalitní prkno, na kterém pak můžete dělat o poznání lepší a zajímavější triky. A v jakých disciplínách se tady vlastně závodí? Inu, na výběr jich je mnoho a řadí se mezi vcelku klasické kousky, na nic převratného jsme zde prostě nenarazili.

Samotné dělání triků není vůbec sranda, ačkoli právě na to nás tvůrci taktéž hodně lákali. Dost možná je to dáno i špatným a krkolomným ovládáním. V tomto směru nás také dost zarazilo, jak je možné, že v podobně rozsáhlé a relativně obtížné hře absolutně chybí jakýkoli ucelený tutoriál. Opravdu dlouho jsme tak vlastními silami zkoumali, jak že se co dělá. A zábava ta také příliš nebyla. Prazvláštně přitom působí, když spadnete z 10 metrů na čumák, jen se oklepete a pokračujete bez problémů dál.

Teď už přichází ten pravý čas povědět si i o vizuální stránce hry. Předem musíme zmínit, že běží na stejném enginu jako Assassins Creed, což může znít docela podivně. Ale je to docela dobrý předpoklad k tomu, aby vypadala hezky k světu. A to skutečně vypadá. Párkrát jsme byli skutečně unešení, kdy koukáte z vrcholku ledovce na krásnou zasněženou krajinu všude okolo vás, k tomu nádherná azurová obloha s vycházejícím sluncem. Inu, idylka. Na druhou stranu až příliš často jsme naráželi na různé chybičky, zdánlivé nedodělky nebo absenci detailů. Je to různé a hodně nevyrovnané. Dech beroucí je i vzdálenost, na kterou dohlédneme. To se však občas projevilo na mírně klesajícím frame ratu a je otázkou, zdali jde o problém zrovna a jen PS3 verze. Celkově však máme z vizuální stránky určitě pozitivní dojem, byť nejde o nic revolučního či dokonalého.

U podobných her se zaměřujeme hodně i na zvukový doprovod. Obsah soundtracku byl odhalen ještě před vydáním, a proto jsme byli už dříve natěšeni. Hudba zajímavě kombinuje různé žánry a ke snowboardingu se nám prostě hodila. Nechybí například skladby od The Ting Tings, Faithless nebo Blue Oyster Cult. V nastavení si navíc může každý upravit soundtrack dle obrazu svého. Na chuť si snad přijde opravdu každý.

Zajímavou složkou hry se stal multiplayer, který je rovnou zabudovaný v rámci singleplayeru. Hraní o samotě je tak zhruba polovina zážitku ze hry. Shaun White Snowboarding je totiž o společenské zábavě. Nechápete to? Inu, když přijedete k některému místu konání závodu, můžete zjistit, že je ho možné odjet pouze online. Zajímavé, ale pro mnohé hráče bez možnosti připojit konzoli k internetu, vcelku omezující. A takříkajíc zbytečně. Online můžete dovádět na sněhu až s šestnácti dalšími hráči. Ještě před úplným shrnutím zmiňme, že zajímavě by mohla dopadnout speciální verze pro Nintendo Wii. Ta totiž bude kompatibilní s Wii Balance Board, což může být opravdu sranda.

Shaun White Snowboarding jsme sledovali hned od jeho oficiálního představení na letošním Ubidays. Nápad skutečně zajímavý a hlavně otevřený svět nás hodně lákal. Nakonec dobré dojmy z něho přebyla totálně zpackaná mapa a nudné a nezáživné přemisťování se mezi jednotlivými úkoly. Jízdní model se naklání spíše k arkádě, na druhou stranu některé prvky zase připomínají simulaci. Ve finále jsme z toho trochu zmateni a musíme bohužel konstatovat, že i unuděni. Ubisoft si vzal moc dobré ingredience, které však spackal dohromady a výsledek není zdaleka takový, jako bychom si představovali. A tak nakonec hodnotíme 75% procenty a musíme konstatovat, že jde pouze o prosto běžný průměr. Nového moderního krále v žánru snowboardingových her tedy stále hledáme, přesto vás na pár hodinek zabaví.