Shaun White Skateboarding

Nepřepínejte se, buďte průměrní! Wall riding škodí zdraví! Konformita je super! Mějte šedý den! Tak přesně těmihle hesly vás oblažují nahrávací obrazovky Shaun White Skateboarding, ambiciózního titulu, který vás staví – teď se podržte – do role bojovníka proti totalitnímu režimu. Stanete se rebelantským spasitelem, jenž potírá establishment předváděním triků znuděným kravaťákům. Nekecám. Když na kravaťáky patřičně zapůsobíte, stanou se z nich cool týpci, co dissují vládu a mají správně free světonázor. Viva la Revolución, čéče.

SWS zavádí skejtuchtivé hráče do blízké budoucnosti – tak blízké, že se v podstatě ničím neliší od současnosti –, kdy se k moci dostanou úředníci mysteriózního Ministerstva (psáno s velkým “M”). Ti srovnají všechny hezky do latě, nikdo nesmí vyčnívat z davu, odchylky od průměru se trestají převýchovou. Úředníci jsou pastýři, občané ovce; jedině lidé jako Shaun White si udrželi vnitřní svobodu. Lidé jako vy. Jezdíte na prknu křížem krážem šedivým světem, vyhříváte se ve světle vlastní výjimečnosti (“já jsem skejťák – a vy ne”), až vás jednoho dne kontaktuje seriózně vyhlížející týpek; prý máte schopnost inspirovat druhé. Prý můžete vrátit světu barvu, doslova.

Příběhová premisa vypadá nadmíru zajímavě, scénář a design úkolů ji však spolehlivě pohřbívají. Pokud jste někdy četli/zhlédli dystopickou literaturu/film, zřejmě víte, že boj jedince proti systému je předem odsouzen k neúspěchu (viz 1984, Brazil, THX 1135). To ovšem nikdo neprozradil tvůrcům, kteří bez vám uzardění servírují příběh jako vystřižený z béčkového a neuvěřitelně naivního Equilibria. Aby se nový Shaun White dal přežít, je třeba brát ho s velkou nadsázkou, třebaže si vůbec, ale vůbec nejsem jistý, jestli ho s nadsázkou brali také tvůrci. Hra osciluje mezi absurdním humorem (je jedno, zda zamýšleným či nezamýšleným, v této poloze je jí dobře) a prostoduchou vážností, která sráží dojem dolů, a to pořádně. Celek proto vyznívá rozporuplně a – proč to neříct naplno – docela trapně.

SWS mi připomíná smutné pokusy Electronic Arts nacpat do závodních her (NFS Undercover, Carbon) cosi jako příběh. Také lidé z Ubisoftu se snaží oživit svůj počin zajímavou story, přičemž si neuvědomují, že vzhledem k zvolenému žánru není takového “oživení” vůbec třeba. Nicméně jakkoli zní idea skejťáckého odboje stupidně (a taky že stupidní je), provedení není úplně špatné. Svět se noří do odstínů šedi, svými akcemi (triky) mu doslova vracíte barvu. Kdekoli vykouzlíte trik, začnou se dít věci. Seschlé keře se v mžiku olistí, betonové zdi zlidští křiklavá graffiti, šediví lidé dostanou osobnost a svět začne vypadat k světu. Kontrast totalitních a odtotalitněných oblastí vypadá velice zajímavě, a člověk má z “obarvovavání” příjemný pocit, i když ne tak příjemný, jako když totéž dělal s Elikou nebo sledoval na stříbrném plátně.

Psal jsem, že provedení není úplně špatné, což ovšem znamená, že rozhodně není ideální. Namísto toho, aby tvůrci navrhli sadu pořádně cáklých/napínavých úkolů, spokojili se s nudnými a nenápaditými ptákovinami (plašení holubů v zábavním parku). Občas se sice zablýskne na lepší časy – například když zdrháte před ministerskou helikoptérou –, ale jde opravdu jen o záblesky, lepší časy ve skutečnosti nenastanou. Celou dobu hrajete s vlastnoručně vytvořenou postavou, Shaun White se opatrně drží v povzdálí*, jako by snad nechtěl mít s hrou nic společného, v kterémžto případě bych se mu ani moc nedivil.

Pokud jde o zpracování samotného skejtování, což je věc, která každého pochopitelně zajímá nejvíce, ani tady se Shaun příliš nevyznamenal. Ubisoft jako by se držel ministerského kréda: nepřepínal se a byl průměrný. SWS potvrzuje, že zlaté časy skejťáckých her – čímž míním roky 2001 a 2002, kdy vyšel třetí, resp. čtvrtý díl Tony Hawk’s Pro Skater – už dávno patří minulosti. Od té doby jsem nehrál žádnou zapamatování hodnou žánrovku (snad kromě konzolového SKATE), na čemž nezmění nic ani Shaun White, který, byť se v tomto směru dočkal slušného zpracování, nikoho neohromí.

SWS je totiž až příliš milosrdný, nekonají se žádné držkopády, vaše postava ustojí i neustojitelné doskoky. Můžete uskutečňovat extrémně dlouhé grindy, jelikož systém vyrovnávání je k vám neuvěřitelně vstřícný a ze hry se vytrácí pocit, že lze aspoň něco zkazit. Zpočátku máte přístup jen několika trikům, další přikupujete za zkušenostní body získané v průběhu hry. Triků dostanete k dispozici hromadu, ale úvod hry je na ně docela chudý. Příliš mi nesedlo ovládání, ovšem zdůrazňuji, že se jedná o čistě subjektivní dojem. Léta strávená u THPS se na mě škaredě podepsala, a tak mi u SWS činily potíže přechody do manualu (jízda po předních či zadních kolečkách). Možná jsem jenom trestuhodně zhýčkaný, ale nastavit manual na kombinaci CTRL+W či S mi nepřijde zrovna jako ideální nápad. Kde THPS řešil věci elegantně a nebyl problém s hraním na klávesnici, SWS klade do cesty zbytečné překážky.

Kromě zápletky je nejvýraznějším prvkem, jímž se tento titul vymezuje vůči téměř neexistentní konkurenci, možnost přizpůsobovat si prostředí a modelovat vlastní skokánky či raily. V určitých místech lze naskočit na jakýsi “zárodek” railu; svou jízdou lze určovat jeho budoucí tvar. Představte si podlouhlou tyč, jejíž – nedosažitelný – konec vidíte metr před sebou. S tím, jak po ní grindujete, tyč se přizpůsobuje vaší jízdě. Zmáknete tlačíko pro směr dopředu, tyčka stoupne vzhůru, zmáčknete-li “brzdu” stoupání okamžitě přejde v klesání. Výsledný tvar se pak automaticky uloží a vy po svém výtvoru můžete jezdit i v budoucnosti. Nicméně zpočátku jsou tvary předdefinované, teprve v pozdějších fázích děje se dostanete k realizaci vlastních nápadů, budete-li na to mít sílu.

SWS obsahuje multiplayer, který prý nejenže nehýří originalitou, ale ani se mi jej nepodařilo spustit. Při každém z několika vlažně míněných pokusů na mě vyskočila hláška, že server je momentálně nedostupný. Vzhledem k tomu, že hra je již nějakou dobu v prodeji a já od distributora dostal standardní DVD a nikoliv review verzi, chyba zřejmě není na mé straně. V multiplayeru se dostanete k několika síťovým módům, které se však, soudě podle vyjádření ostatních recenzentů – ani zdaleka nevyrovnají tomu, co před dvěma lety nabídl Snowboarding. Což lze ostatně vztáhnout na celou hru.

Zatímco audio stránka dopadla slušně (zvuky jsou povedené, dabing potěší, jelikož někteří herci si své role vyloženě užívají), grafika by zasloužila větší množství detailů. Přece jen je rok 2010, že. Situaci částečně zachraňuje zmiňované “obarvování”, ale opravdu jen částečně. Přes všechny nedostatky si Shaun White Skateboarding své publikum jistě najde, poněvadž v současnosti není na PC nic, na čem by se skejťáci a rádobyskejťáci mohli vyřádit. Škoda, na tuhle “prkennou záležitost” jsem se moc těšil, zazdila ji však prapodivná zápletka a nevýrazný design úkolů. Obstojný model skejtování situaci nezachrání. 49 %

---

Pozn.: Shaun je zajatcem Ministerstva, kde se podrobuje převýchově, jedním z vašich cílů je jeho záchrana.