Section 8: Prejudice

Při hraní Section 8: Prejudice nás pronásledovala otázka: tohle že se prodává za třináct eur? A protože odpověď zní ano, Prejudice opravdu seženete za 13 eur, nabízí se další, neméně palčivá otázka: co způsobuje, že jiné (srovnatelné) hry stojí nejméně třikrát tolik? Hledání odpovědi raději přenecháme jiným a spokojíme se s pouhým konstatováním, že skvěle hratelný titul, který v mnoha ohledech překonává mocně hypované monstrprojekty, vážně lze prodávat za pakatel. Za zmiňovanou sumu přitom nepořídíte ani nejnovější DLC k CoD:BO, což levičáky v nás svádí k prohlášení, že je cosi shnilého v průmyslu herním.

Nebojte, dnešní článek nehodláme věnovat blahořečení úžasné ceny (i když bude dobré, když ji při louskání následujících odstavců nepustíte ze zřetele), pokračování postarší multiplayerové akce totiž nespoléhá jen na hloubku peněženky průměrného hráče. Naopak, studio Timegate se poučilo z minulých chyb a předkládá vyladěný titul, u kterého se člověk skvěle odreaguje po náročném dni. Plnohodnotná sólová kampaň, vyšperkovaná pitomoučkou story, je pak jen víceméně příjemným bonusem. Víceméně.

 

Příběhovou kampaní jsme vlastně propluli pouze proto, abychom zde mohli konstatovat, že nestojí za moc – což tímto činíme. Jenže porovnáte-li ji s konkurenčními střílečkami, kde situace vždycky byla, je a bude tristní, Prejudice z toho nevyjde zle. A to ani když vezmeme v úvahu, že některé rozhovory a herní situace jsou posunuty daleko za hranici absurdity. Hlavní hrdina se například dozví, že padouši připravují Zbraň Posledního Soudu, a zcela vážně spekuluje, k čemu jim asi bude dobrá. No, a když vyjde najevo, že onou zbraní je smrtící toxin, dostane protagonista za úkol zničit kontejnery, v nichž je toxin uskladněn – a to prosím tak, že je rozstřílí. Jako by se snad ebola dala zničit tím způsobem, že na frekventovaném místě někdo rozbije zkumavku, v níž je uchována.

Kampaň by nám nejspíš nestála za zmínku, kdyby oproti prvnímu dílu – prodávanému mimochodem za 60 babek – nepředstavovala výrazný pokrok. Nepříliš povzbudivé vyznění předchozí věty naštěstí zachraňuje parádní hratelnost: singleplayer se díky ní stává obstojným a multiplayer… no, multiplayer, který není obtížen příběhovým balastem, je prostě úžasný. Základ zůstává stejný jako minule, necháváte se vystřelit z orbity na povrch planet, kde kosíte nepřátelské panáky. Jaké zvolíte místo přistání, záleží čistě jen na vás, nevyplatí se ovšem pokusy o dopad v oblastech, kam protivník rozmístil protivzdušnou obranu. Futuristický flak z vás totiž nadělá fašírku. Po rozlehlých mapách se přesunujete buď po svých, nebo v trojici různorodých přibližovadel (motorka-vznášedlo, tank, obří mech), nebo – s pomocí jetpacku – svobodně poletujete vzduchem.

Hra mixuje prvky z Halo, Battlefieldu a Tribes, odnikud si však nebere tolik, abychom ji mohli označit za prostou kopii. A když už přebírá cizí nápad, přebírá ho s grácií. Výsledkem je instantně přístupná a starosvětsky zábavná řežba, jež ostře kontrastuje s moderními opatrnickými akcemi. Hra se nikdy příliš nezdržuje, a i když občas dojde na vyčkávací taktiku, po většinu doby je oslnivě svižná. Už samotná chůze je poměrně rychlá, ovšem když se dáte do sprintu, lze využít tzv. Overdrive režim, kdy se kamera přepne za ramena a prudce se zvýší vaše rychlost. Pokud k tomu přidáte možnost vzlétnout, zjistíte, ře Prejudice navozuje radost z pohybu. Což se dnes moc nevidí. Rázné akci se přizpůsobují i další herní mechanismy: za své úspěchy v síťové hře (fragy, plnění úkolů) dostáváte peníze, za něž lze nakoupit vozidla či obranné struktury (kulomety, senzory). Zakoupená vylepšení vám pak mateřská loď vystřelí z orbity. Vše je otázkou okamžiku, studio Timegate jako by si vytyčilo cíl, že všechno musí být v pohybu, všechno musí odsejpat. A tento cíl plní na jedničku.

 

Systém dovoluje solidní customizaci postav. Existuje celkem 6 předdefinovaných setů výbavy, které suplují absenci pevně daných povolání. Chcete-li, můžete se spolehnout na to, co pro vás tvůrci připravili, výbavu si ovšem můžete nadefinovat sami a průběžně ji u speciálních stanovišť měnit. Celkem unesete dvě zbraně a dva podpůrné předměty (např. granáty a opravářskou sadu), což nezní jako bůhvíjaká výhra. Nicméně zbraní je k dispozici asi 8 a každá disponuje několika druhy střeliva, vhodných vůči tomu kterému typu nepřítele, a totéž platí pro podpůrné předměty. Navíc lze upgradovat svůj outfit, který jako by vypadl z módní dílny Bungie. Mírně však zamrzí, že právě upgrady obleku se nijak zvlášť neprojevují přímo v akci. Je tedy vcelku jedno, zda naperete bodíky do útoku či obrany: přestože se statistiky budou lišit, rozdíl nepoznáte. Přesto platí, že možností, jak se specializovat, je spousta a příběhová kampaň naučí, jak to ve světě plném předsudků chodí.

Prejudice původně vyšlo se dvojicí síťových módů: nabídlo Conquest a Swarm. Nedlouho po vydání – poté, co z hlavní hráčských pušek vylétlo deset milionů kulek – tvůrci zpřístupnili též režim Assault. Ve Swarmu musíte s přáteli ubránit základnu před neustále sílícím náporem armád botů – AI je mimochodem velice slušná a boti nám dali zabrat –, cílem Assaultu je obsazení kontrolních stanovišť. Jedna strana se snaží co nejdéle odolat zvýhodněným útočníkům, aby se v následujícím kole role obrátily. Jádro hry nicméně tvoří Conquest. Vítězství v Conquestu zajistí teprve zisk dostatečného počtu tzv. Victory Points. Ty získáváte nejen za obligátní likvidaci nepřátel, ale též i za obsazování a ničení struktur a plnění dynamických bojových misí (DMC), které hra přiděluje v závislosti na dění na bojišti. Přestože nabídka dostupných map není tak široká, jak by snad mohla být, Conquest zajistí, že u pokračování Section 8 vydržíte i dlouho poté, co vás omrzí nedlouhá kampaň a zbylé dva herní režimy.

 

 

Přísným okem nahlíženo, technické provedení mírně zaostává za současným standardem. Grafika sama o sobě není vůbec špatná (naopak!), ovšem prostředí by zasloužilo větší míru detailu, vyšší komplexitu. Některé kusy krajiny vypadají, jako je někdo nadefinoval dvěma kliknutími v editoru, což je zjevně daň za to, že v Timegate nepracují stovky lidí a že hra nepohltila statisíce člověkohodin práce. Bylo by však hnidopišstvím kvůli tomu kritizovat. Vše koneckonců funguje, jak má, a návyková hratelnost dává zapomenout na jakékoli (případné) nedostatky prostředí.

Je snadné mít vůči Prejudice předsudky, hra se výrazně liší od současné callofdutizované produkce. Možná že neohromí po vizuální stránce (ostudu ale Timegate neudělá) a zápletka je hloupá, až to bolí, jenže všechny nedostatky neguje okouzlující hratelnost a – jak jsme rozebrali v úvodu – neuvěřitelně nízká cena. Section 8: Prejudice je vším, čím chtěl (a měl) být už první díl, ale nikdy nebyl. Pomyslný reparát dopadl velmi dobře. 78 %

 

---

Pozn.: S8P je dostupná v digitální distribuci a pro svůj chod vyžaduje službu Games for Windows Live. Divné je, že není k dispozici každému zájemci. Nahlédnete-li např. sem, zjistíte, že hra například není otevřená sousedům ze Slovenska. V důsledku tohoto nám nepochopitelného omezení nejsou evropské servery zalidněné tak, jak by mohly (a měly) být…