Secret Service: The Ultimate Sacrifice

Ahoj, chlapci a děvčata, vyprávěla vám už maminka pohádku „Jak se hloupý Honza do Bílého domu prostřílel“? Že ne? Ts, ts, to ale máte nezbedné rodiče! Nevadí, strejda Lakrumáček to napraví. Tak se pohodlně uvelebte ve svých postýlkách, zavřete očka a poddejte se uklidňujícímu příběhu… Bylo nebylo, za devatero horami, osmero ropnými skvrnami a sedmero extremistickými státy žil v zemi, které říkejme třeba USA, moudrý vládce. Ukázkově se staral o své poddané, čtyřiadvacet hodin denně usiloval o to, aby se stůl každičkého človíčka prohýbal pod tíhou kvalitních biopotravin. Blaho lidu kladl nade vše. Toho krále každý pln posvátné úcty oslovoval „pane prezidente“. Prezidenti se střídali; každých 5 let na vládcovskou stolici usedal volený nástupce, aby pokračoval v politice laskavosti a nenásilí, stejně jako je unavený štafetový běžec vystřídán kolegou plným sil.

 

 

Text v kurzívě, který se bude prolínat s následující recenzí, neberte vážně. Jedná se o trošičku (opravdu jen trošičku) přehnaný popis zápletky nové hry Secret Service: The Ultimate Sacrifice. Ani ji nelze brát vážně. Tato americkým patriotismem prodchnutá střílečka pochází z dílen Cauldronu, známého slovenského studia, které na sebe naposledy upozornilo třetím dílem akce Soldier of Fortune. SS: US je čistokrevné béčko, a v béčkové produkci patří k těm zdařilejším. Ale ať vás ani nenapadne zapínat mozek! To by se neobešlo bez těžké újmy na duševním zdraví. Zápletka je totiž komická: tajemní spiklenci mají eminentní zájem na tom, aby se americká hlava státu dívala na kytičky zespoda, a tak zorganizují komplot, do nějž zapojí snad každého (kromě hlavního hrdiny, pochopitelně). Ono to vlastně nezní směšně, vždyť každý prezident má nějaké nepřátele, ovšem až pocítíte rozsah spiknutí na vlastní kůži, pochopíte.

 

 

V ostatních královstvích, kde kvetla bída, úplatky a náboženský fundamentalismus, neměli amerického pana prezidenta z nějakého prapodivného důvodu rádi. Dokonce i v jeho vlastní zemi – no představte si to, děti – měl nepřátele, mezi nimi i spousty mocných pohlavárů! A tak hodný prezident musel zaměstnávat mnoho ochránců. Jedním z nich byl i Pierce, Honza Pierce. Když se Honza v patnácti rozhodoval, co dál dělat, byla služba u „SS“ jasná volba. Dobrodružství, jímž Honza vstoupil do dějin, započalo jednoho krásného dne, kdy měl nově zvolený vůdce USA inaugurační projev u Lincolnova památníku. Zlým lidem, o nichž už byla řeč, se toto veřejné vystoupení výborně hodilo ke spáchání podlého atentátu. I přizvali si do služeb temného čaroděje, který za každým rohem, za každým okrasným stromkem, za každým odpadkovým košem vykouzlil teroristy.

 

 

Lincolnův památník, Bílý dům a dokonce i Air Force One jsou zaplaveny lidmi, kteří chtějí násilně ukončit prezidentův život. Teroristé, žoldáci, zkorumpovaní agenti tajné služby a podobná sebranka, ti všichni po zuby ozbrojeni. A v cestě jim stojíte vy. Jen vy. Vyjma úvodní a předposlední mise nepotkáte jedinou spřátelenou duši, místo toho vám každý jde po krku. Toto pojetí akce se dá pochopit dejme tomu u hororového Dead Space, ne však v případě hry, která se snaží – a moc jí to nejde – simulovat vražedný útok na hlavu Spojených států. Vůdce Ameriky má pod palcem nejsilnější vojenskou sílu na světě – ale i tak si nechá infiltrovat Bílý dům zlosyny až tak dalece, že mu zbývá pouze jednočlenná armáda. To by nezbaštilo ani dítě odchované televizními slátaninami…

 

 

Černokněžník zároveň mávnutím kouzelného proutku nadělal z dobrých ochránců nesvéprávné idioty, kteří by netrefili stodolu, ani kdyby je do ní zavřeli. Jen Honza Pierce jako zázrakem vyváznul bez následků. Zřejmě proto mu vzápětí, děti moje zlaté, zavolá Děd Vševěd, jenž tvrdí, že právě Pierce je povolán k tomu, aby zabránil tragédii. Pozdě! Bum, bác, prásk, prásk a pan prezident je těžce zraněn a jeho život je v ohrožení! Honzovi se nakonec podaří všechny atentátníky z inauguračního dne eliminovat, ale zlo zdaleka není poraženo! Spiklenci vzápětí podniknou další a další útoky na vrcholného představitele Ameriky. Ale buďte si jisti, mí malí posluchači, že Honza to tak nenechá!

 

 

Že se jedná o budgetovku, poznáte nejpozději ve chvíli, kdy zpoza jednoho keře vyskočí týpek v oranžové bundě a zpoza druhého na vás bafne jeho dokonalý klon. V pozdějších úrovních tvůrci sice „prozíravě“ obléknou protivníkům uniformy a nasadí jim masky, ale tím už váš názor na výši rozpočtu této hry změní jen těžko. Klony jsou si podobny nejen vzhledem, ale i chováním. Inteligence moc nepobrali, jsou rádi, když se občas zvládnou ukrýt za roh. Obvykle ovšem stojí na místě a bezhlavě po vás pálí. Mušku ale mají dobrou, to se jim musí uznat. Co jim schází na inteligenci, bohatě vynahrazují počtem, a tak jsme na střední obtížnost umírali až nezdravě často; je třeba dávat si setsakra pozor, kam šlapete. Vřítíte-li se do místnosti, v níž se nachází partička nabroušených chlapíků, obvykle následuje nahrání posledního checkpointu… Checkpoint. To slovo naznačuje jednu nepříjemnou věc, uhodnete jakou? Ano, nelze libovolně ukládat, takže některé pasáže budete mockrát opakovat, než se pohnete dál. Někdy je to vyloženě k vzteku, obzvlášť když nezemřete vlastní vinou. V mnoha úrovních jsou totiž ke stěnám přichyceny nálože, jež aktivuje přerušení laserového paprsku. Tyto paprsky můžete spatřit pouze noktovizorem. Nyní si představte, že běžíte krásně osvětlenou chodbou, takže by vás ani ve snu nenapadlo zapínat noční vidění, a najednou bum, obrazovka se zatmí a následuje load. Když se to stane jednou, budiž. Když se to stane po sedmé…

 

 

Náš hrdina se tedy spravedlivě rozhořčen vydává po washingtonských pamětihodnostech, velkolepě zamořených teroristickou havětí, aby šířil spravedlnost, mír a lásku. Pokud vám to rodiče náhodou ještě neřekli, k šíření spravedlnosti, míru a lásky se nejlépe hodí olovo. Ve velkých dávkách. Víte, v jiných pohádkách si hrdinové navykli kromě palných zbraní používat i takové malé tříštivé věcičky, říkejme jim třeba granáty. Tentokrát bohužel síly temnot použily starobylé kouzlo, které zcela zbavilo Honzovy granáty účinnosti…

 

 

 

Kromě zběsilého střílení a na nervy jdoucího umírání na nastražených minách si na vás tvůrci připravili i menší minihru, spočívající v hackování různých terminálů. To probíhá tím způsobem, že se snažíte v těsném časovém limitu spojit části elektrického obvodu tak, abyste přivedli proud do několika čipů. S něčím podobným jste se mohli setkat např. v Bioshocku. Dojem z toho, že v Cauldronu se pokusili alespoň nějak oživit jinak stereotypní kosení protivníků, kazí skutečnost, že terminály musíte hackovat téměř na každém kroku. To rychle omrzí i přesto, že minihry se generují náhodně. Design úrovní je obstojný, nevyhnete se ale občasným návratům do už navštívených lokací. Nezřídka se také stává, že na vás vyskočí enemáci z míst, která jste už dávno vyčistili. Grafika je na poměry budgetovek celkem kvalitní. Pravda, v exteriérech je slabší, ale to nevadí, protože na čerstvý vzduch se téměř nepodíváte. Co se fyzikálního modelu týče, můžeme říct jen to, že s ničím takovým jsme se v Secret Service vůbec nepotkali. Látkový stan je průstřelný úplně stejně jako metr tlustá ocelová stěna, četné exploze dokážou pocuchat jedině vás, avšak na okolí se neprojeví. Interaktivita prostředí je nulová, mrtvoly mizí před očima… Tvůrcům slouží ke cti alespoň to, jak se dokázali vyrovnat s renderovanými filmečky. Ty jsou velmi schematické (tvorba není náročná), přesto nepůsobí levně.

 

 

Existují vlastně dva druhy her. U jedněch recenzent tvoří hodnocení tak, že odečítá od stovky. „Co danému titulu chybí, aby dosáhl pomyslného vrcholu?“ ptá se. U druhého typu přičítá procenta k nule. Secret Service samozřejmě patří k druhé skupině, ovšem budeme velkorysí a k nule přičteme slušnou porci bodíků. Je to solidně zpracovaná budgetovka, kterou si zahrajete, nebudete-li mít zrovna nic lepšího na práci. Dohrajete ji sice za jediné odpoledne, ale víc času byste u ní ani trávit nechtěli – 36%

 

… a tak se i přes tzv. “granátový handicap” náš Honza od památníku Lincolna prostřílí chodbami Kapitolu a podzemím D.C. až do Bílého domu a ještě dál. A pokud ho nesejmuli, střílí dodnes.Slyšíte to? Zvoní zvonec, takže hurá do hajan! Ať vás blechy štípou celou noc!

P.S.: Pokud by vás to náhodou zajímalo, hlavní hrdina se jmenuje John, což je anglický ekvivalent českého Honzy.