Savage 2: A Tortured Soul

Úděl originálních her je často nezaslouženě trpký. Takové tituly přinesou inovativní herní způsoby, po kterých všichni volají, ale jakmile přijde na lámání chleba – respektive prodejních kolačů, jako by se k nim nikdo neznal. Proto pokud si pamatujete několik let starý titul Savage, nebo jste ho dokonce hráli, máte u nás plus. Přesně to byl totiž natolik originální kousek, o kterém se sice s nadšením luvilo v různých novinkách, ale sotva stačil vyjít, slehla se po něm mediální zem – a zájem hráčů nebyl zdaleka tak velký, jaký být mohl a být měl. Přesto si však Savage za dlouhou dobu své existence pomalu, ale jistě své fanoušky našlo. A ti rozhodně nelitují, že do ní investovali peníze. Premisa totiž byla bezmála geniální. Hráči se v multiplayeru rozdělí na dva týmy, přičemž v každém figuruje jeden velitel, který hraje de facto realtime strategii: staví budovy, zkoumá situaci na bojišti a přiděluje jednotlivcům příkazy. Tito jednotlivci přitom své postavy ovládají klasicky akčním způsobem. S ukázněnými mužstvy šlo o bezvadnou, těžko popsatelnou zábavu, zatímco s nováčky a beznadějnými sólisty to bylo jen utrpení. Druhý díl si klade za cíl celý koncept oprášit, oživit a znovu představit hráčům, doufaje, že tentokrát jich na lákavou nabídku zareaguje přeci jen víc.

   

Nejprve je třeba upozornit na formu, v níž hra vychází. Studia S2 Games se rozhodlo necpat peníze zbytečně do chřtánu nenasytných vydavatelů a Savage 2 tak vydává bez silného distribučního zázemí. Důsledkem jsou dvě věci, které budou v herním světě čím dál tím častější: hru si můžete pouze stáhnout z oficiální stránky výrobce, nikoliv pořídit v internetovém či kamenném obchodě. Díky tomu ale může být Savage 2 velmi levné. Stojí 30 dolarů, což je na plnohodnotný titul při dnešním kurzu dolaru vůči koruně doslova zanedbatelná částka – tedy v poměru k získané zábavě. Autoři navíc nechtějí, abyste si kupovali zajíce v pytli, a tak vám prvních pět hodin dovolí hrát zdarma. Teprve poté si hru musíte doopravdy zakoupit. Tomu říkáme vstřícnost. Na druhou stranu těch pět hodin je čas potřebný akorát tak k pořádnému zapracování se do mechanismů hry. Ty sice nejsou kdovíjak složité, určitá specifika však Savage 2 má a při všech jeho kvalitách uznáváme, že tenhle mix nemusí sednout úplně každému.

Na počátku vás čeká tutoriál, jenž je ale snad nejméně povedenou částí celé hry, a pokud byste se měli orientovat jen podle něj, moc daleko byste nedošli. Trenér vám sice poví, že pro pohyb dopředu máte zmáčknout kurzorovou šipku a podobné záležitosti, které zná každý, aspoň trochu zkušený hráč, ovšem už se nezmíní o podstatných prvcích, na něž ve hře narážíte. Například jakou strategii zvolit v určitých případech apod. To si zkrátka musíte odzkoušet sami a je to docela škoda, protože s lepším tutoriálem by se frustrující chvíle na úvod výrazně umenšily.

 

Savage 2 je umístěno do netradičního světa, kde již léta bují válka. Na první pohled to tu vypadá jako v tradičním fantasy, ovšem po letmém rozkoukání začnete narážet i na technologické vychytávky, jež dávají tušit, že jste se ocitli ve steampunkovém světě. Autoři šli dokonce ještě dále a vytvořili svět na základě jedné z odnoží tohoto fenoménu – Clockpunku. Nedivte se tedy, že vedle mečů či luků tu narazíte i na magii a kulomety. Může to působit jako lehce přestřelený zmatek, pro potřeby hry je ale důležitá značná variabilita, kterou jí takové prostředí propůjčuje.

   

Druhý díl je v zásadě velmi podobný tomu prvnímu a brzy zjistíte, že některé části jako by si z oka vypadly. Na počátku si vyberete jednu ze dvou frakcí, a to buď lidi nebo bestie. Každá z nich má své třídy. Ty jsou sice odlišné, a to především vizuálně, brzy však zjistíte, že funkčně se v podstatě kryjí, byť určité rozdíly jsou pochopitelně nesmazatelné. Ještě před vstupem do hry je možné si vybrat jen jednu ze tří tříd, přestože celkově jich má každá strana k dispozici sedm. Zpřístupnění zbylých tří ovšem záleží na vašich úspěších ve hře, respektive na tom, zda se vám povede vystavět potřebné budovy (kromě kasáren pro určité typy tříd třeba ještě doly na suroviny apod.). Výstavbu lze do určité míry automatizovat, na druhou stranu je mnohem zábavnější a pro úspěch strany samozřejmě výhodnější, pokud se velitelství ujme jeden z hráčů. Ten pak rozhoduje, co se kde postaví, ale zároveň se stará i koordinaci postupu svých parťáků „dole na bojišti". Krom toho, že jim může doporučovat, kam jít a co tam udělat, má ještě schopnost sesílat nejrůznější podpůrná kouzla, jež se hodí ve vypjatých bojích (například ochranné aury apod.). 

 

Celkově se ve hře vyskytuje čtrnáct rozdílných tříd, a abychom pravdu řekli, občas je docela problém se v nich vyznat. Jednak často nevíte, jaká že to proti vám vlastně stojí postava a co byste měli udělat, abyste ji co nejsnadněji porazili. Jednak je tu problém s tím, že zpočátku ani nevíte, co povolání, které jste si vybrali, vlastně umí. Jistě, na počátku je poněkud obecně popsáno, ale vzhledem k nedokonalému tutoriálu a celkově vůbec malému počtu vysvětlivek ve hře budete čas od času tápat. To má i jeden negativní důsledek: místo abyste se snažili ozkoušet co největší počet tříd, budete prvních několik hodin pobíhat jen s jedinou postavou, jejíž taje začnete pomalu objevovat. Tyhle mínusy ale s vytrvalým hraním pochopitelně mizí.

   

Přestože na první pohled se boje jeví jako klasické klikačky, kdy se střílí a seká všemi možnými způsoby, přičemž nejčastěji vyhrává ten šťastnější, je Savage 2 při bližším ohledání přeci jen postaveno na taktičtějších základech. Bitky se tak nesou ve jménu systému kámen, nůžky, papír. V zásadě jsou k dispozici jen dva údery a blok. Zatímco silný úder lze vyblokovat a rychle zasadit protiúder, slabší se blokovat nedá. Na pohled boje skutečně vyhlížejí, jako by v nich velkou roli hrála náhoda, ale stačí si to na vlastní kůži vyzkoušet a zjistíte, že prostor pro vylepšování bojových schopností je tu obrovský. I když z podstaty systému kámen, nůžky, papír tu faktor štěstí zůstává do určité míry zachován.

  

Cíle obou frakcí jsou předvídatelné a stále stejné – zničit nepřátelskou základnu. Ovšem způsoby, jak se ke kýženému výsledku dobrat jsou pokaždé jiné. Strategický aspekt je tu výrazně rozšířen, a pokud tým hraje skutečně ukázněně, budou mít všichni radost z účinné kooperace. Samozřejmě to předpokládá značnou zodpovědnost hráčů, ale nejen to – žádaná je i zkušenost. Jak už bylo řečeno, zpočátku budete spíše zmatení a vlastnímu týmu neprospěšní. To je možná největší problém hry. Přestože by hráči chtěli pomoct, tutoriál je prostě nenaučil všemu potřebnému, a tak se k tomu musí dobrat přes sérii chyb. Když se proti sobě ale postaví dva ostřílené týmy, vyvrbí se koncept Savage 2 v plné kráse. Navíc nejde jen o kombinaci akce a strategie, ale významnou roli mají i RPG prvky. Za podařené akce získáváte zkušenosti a vylepšujete své schopnosti. Ty ale po konci hry nenávratně mizí a v nové partii se začíná s čistým štítem.

 

Grafické zpracování urazilo od minula pěkný kus cesty a musíme říci, že se na něj dívá příjemně, přestože s technologickou špičkou ho rozhodně srovnávat nemůžeme. Potěší možnost nastavení pohledu. Lze hrát buď z vlastních očí, nebo z perspektivy třetí osoby. Zatímco první varianta se hodí pro třídy zabývající se projektilovými zbraněmi, druhou uvítají hráči s chladnou ocelí v ruce. Trochu postěžovat si musíme jen na malou variabilitu prostředí, které se většinou skládá jen z holých ploch, údolí a skal.

   

Savage 2 zcela určitě patří k černým koňům herní scény tohoto roku. Opět však s určitým smutkem musíme konstatovat, že nepůjde o žádný mainstreamový hit. Mnoho hráčů o titulu vůbec neví, což je dáno minimálním marketingem a ti, co se o něm dozví ještě musí projít učebním sítem, které není nastaveno zrovna ideálně. Vzhledem k možnosti bezplatného ozkoušení si jistě mnoho z nich po sérii neúspěchů řekne, že tahle hra je na ně příliš těžká. Přitom stačí jen na začátku trochu více zatnout zuby, přičichnout herním mechanismům a pak už následuje jen zábava. Doufejme, že k tomuto jádru hry se prokouše co nejvíce lidí – 80%