Sacred 3

Pokud jste někdy přemýšleli nad založením studia a vytvořením hack-n-slash kousku, který by kvalitativně dosahoval Diablu 2 alespoň ke kotníkům, měli byste vědět, že recept začíná vždy stejně. Nejprve musíte dostat svět do ohrožení, ideálně za pomoci obrovského monstra, jehož duše byla uvězněna v nějakém tajemném kameni, z nějž se bohužel vymanila a dostala zpátky na svět, následně přimícháte sadu nadpřirozeně nabušených hrdinů, případně i hrdinek s pořádným, ehm, výstřihem, a to celé posypete dlouhými zástupy nepřátel o všech možných i nemožných velikostech a tvarech, většinou s nazelenalou kůží a šíleným výrazem ve tváři. Následně stačí vzniklé těsto nechat péct pár měsíců v troubě a doufat, že se nic nepokazí. Teprve, až vyjde ven, začíná přikrášlování a další úpravy, jež ovlivní výslednou kvalitu vašeho životního díla. Jak si s touto fází poradili tvůrci nedávno vydaného akčního RPG Sacred 3?

Tato uznávaná série se do světa poprvé podívala v roce 2004 pod vedením studia Ascaron, jež se koneckonců postaralo i o druhé pokračování Sacred 2: Fallen Angel z roku 2008. Naneštěstí se jednotlivým hrám studia nedařilo tak, jak by si tvůrci pravděpodobně představovali, a už o rok později byli nuceni vyhlásit bankrot. Značky se následně ujala společnost Deep Silver, která se rozhodla kvůli novému pokračování navázat spolupráci s vývojářským studiem Keen Games. To však nejspíše většina z vás znát nebude, neboť, ačkoli se na trhu již pár let pohybuje, zatím nezaznamenalo žádné větší úspěchy a vytvářelo zpravidla pouze porty či hry na menší platformy. Asi i proto jsme si nebyli příliš jistí, co od Sacred 3 očekávat. Teď už bychom se ale nijak více nezdržovali a konečně bychom se podívali na tom, zda tato pohádka skončila dobře.

Nijak bychom však neměli předbíhat. Správná pohádka by si nejprve měla obstarat boj dobra a zla, aby se do svého žánru vůbec mohla řadit. Na straně dobra, jak už to tak bývá, jsme „my”. Pod tímto slovíčkem si představte několikero armád a hlavně čtveřici statných bojovníků, jež je zastupují. Stranu zla si pak pro sebe celou zabral Zane, jemuž se zachtělo zmocnit vlády nad Ancarií, kde se vlastně celou tu dobu nacházíme. Jeden by řekl, že porazit jednoho chudáka, který se tak trochu pomátl, bude hračka, když nicméně zjistíte, že má za sebou ještě několikanásobně větší armádu tvořenou zplozenci zla, trochu se to celé zamotává. Je to ale právě váš hrdina, kdo dostane za úkol nastalou situaci rozmotat ve prospěch spojenců.

A nebyla by to správná hack-n-slash hra, aby se nepokusil celou tu obrovskou armádu porazit vlastníma rukama. Fungovalo to tak v každé předchozí válce, snad to tak bude fungovat i tentokrát. Co se hrdinů týče, na výběr je celkem ze čtyř bojovníků, jejichž jména jsou Marak, Claire, Alithea a Varja. Ačkoli se každý z nich zaměřuje na jiné zbraně a typ speciálních útoků, vesrkze jsou si všichni podobní. Velkým šrámem, jež se vyjímá na tváři titulu a jejž si přesto není tak úplně jednoduché všimnout, je, že se všechny čtyři herní třídy, které jednotliví bojovníci zastupují, soustředí na útok. Každý může alespoň trochu fungovat jako tank, o třídě pro milovníky supportů však u Sacred 3 zapomeňte, což se odráží obzvláště na zábavnosti co-opu.

Pravdou bohužel je, že hra ztrácí body už při hraní o samotě. Mohou za to levely, které jsou sice krásně detailní a jejich prostředí je vždy skvěle propracované, všechny do posledního jsou však koridorovější než Eurotunel. A to tomuto žánru nesedí, o čemž nás už v minulosti přesvědčilo Diablo, které na rozlehlost a možnost objevování sází prakticky vždy a zatím mu to vychází. Jednoduchost levelů nezachraňuje ani občasná snaha tvůrců vměstnat na mapu tajemnou odbočku, po níž se dostanete ke speciálním bonusům. Tunelovitost navíc do určité míry omezuje znovuhratelnost, neboť se levely nemění a brzy tak budete umět všechny mapy lépe než vyjmenovaná slova ve třetí třídě.

Zjednodušování je obecně hlavní cestou, po níž se Keen Games se Sacred 3 vydali. RPG prvky byly kupříkladu utlumeny na absolutní minimum, když se doslova vše vylepšuje samo od sebe s tím, jak sbíráte zkušenosti. Žádné rozdělování schopnostních bodů, hra to zvládne za vás a na vás tak zbyde jen výběr, jaké dvě ability se vám právě líbí nejvíce. To samé platí i pro zbraně. O jejich sbírání ze země můžete jenom snít, i když je fajn mít vždy všechny připravené v inventáři. Opět ale platí, že pokud chcete lepší, musíte si počkat, až dosáhnete určitého levelu. Když nepočítáme blyštivé zlaťáky, jediné, co skutečně z nepřátel vypadává, jsou takzvané „duše zbraní”. Ty vás z velké části oslabují za cenu toho, že budou hráči, kteří s vámi právě na bitevním poli stojí, dávat třeba větší poškození. Na druhou stranu počítejte s tím, že duše, kterou si vyberete, nepřestane během vašich dobrodružství kecat a její ikonka vás bude téměř konstantně znervózňovat v pravém dolním rohu.

Ani s balancem obtížnosti si vývojáři tak úplně dobře neporadili. Zpočátku se sice vše zdá perfektní, hra vám dokonce nabídne z několika obtížnostních stupňů, následně to však celé namíří zpříma do stromu. Od začátku jsou dostupné veškeré questy, ačkoli vás samozřejmě po nástupu do některého z těch, k nimž jste se ještě nedostali, nepřátelé okamžitě zničí. Pokud ale půjdete hezky po pěšince a po cestě navštívíte i veškeré vedlejší questy, už po dvou hodinkách budete nepřemožitelní, neboť budete přesahovat level, pro nějž jsou questy, které před vámi stojí, určeny. Poctivé hraní, pokud chcete nebožáky nepřátele doslova rozmačkat každým chvatem, se v případě této hry tedy rozhodně vyplatí, ačkoli to poměrně brzy přestane být zábava.

 

Podobně jako v každé jiné hře se i tady s každým dalším hráčem přidává na zábavě. Tedy, alespoň s tím prvním určitě. Minimálně na PC totiž titul nezvládá vytvářet dostatečně dobrá spojení, takže hra ve čtyřech znamená sledování vaší rozveselené postavičky v dobrovodu tří zasekaných přízraků. Při hře ve dvou se tento problém naštěstí nevyskytuje, takže by mělo jít o automatickou volbu pro každého, kdo si chce Sacred 3 zahrát. O spolupráci to bohužel opět není. Kvůli absenci podpůrných charakterů se prakticky jenom snažíte předčít toho druhého v počtu zabitých nepřátel a na kooperaci dojde nanejvýš v momentě, kdy se před vámi rozrazí vrata a v nich stojí obrovský boss, který by vás jinak, kdybyste se nespojili, sežral zaživa.

Jednou z předností hry je bez diskuze překrásná grafika, která na maximální nastavení skutečně vyráží dech. Ještě překvapenější každopádně jsme, že nebylo zapomenuto na hráče, kterým se doma nijak zvlášť výkonné železo neválí, neboť hru bezproblémů rozjedete na low-end počítači, i když se samozřejmě budete muset smířit s tím, že to těch 1080p není. Na druhou stranu vývojáři asi nikdy v rukou nedrželi myš a klávesnici, neboť je Sacred 3 ani trochu neposlouchá. Alespoň si to však někdo uvědomil a je jasný důraz kladen na to, abyste si k počítači ihned po spuštění hry připojili (ideálně Xboxový) gamepad.

Sacred 3 rozhodně není špatnou hrou. V rámci žánru jej bohužel zvládá předčít tolik titulů, až je o tom škoda mluvit. Pokud se chcete po práci na chvíli posadit a prostě jen rozmasakrovat pár desítek drobných potvůrek a zarelaxovat si u toho, zřejmě budete s nákupem spokojeni. Jestliže ale máte chuť na komplexní rubačku alá Diablo, rovnou zapomeňte, že tato hra existuje. Ve dvou se však přece jenom dá i s tímto kouskem užít spousty zábavy, což platí především pro konzolové verze, takže si z naší recenze titul slušných 60 % odnáší. V bezduchém mlácení totiž exceluje, problém nastává teprve v momentě, kdy se zamyslíte nad tím, co si vlastně představujete, že by vám taková pořádná diablovka měla nabídnout.