S.T.A.L.K.E.R. – recenze multiplayeru

Na účet dlouho očekávaného Stalkera po jeho vydání zaujal stanovisko bezmála každý hráč, pokud mu akce nejsou zcela odporné. Přes nejrůznější dohady, že půjde o debakl, že hra snad nikdy nevyjde apod., jsme se nakonec setkali s jedním z nejvýraznějších herních zážitků posledních několika let. Co na tom, že nebyl oceněn těmi nejvyššími hodnoceními – to kvůli četným technickým vadám nebylo možné, i tak si Stalker našel početné stádo příznivců po celém světě. Ke všemu jde o jeden z těch titulů, které nesázejí pouze na příběhovou linku, ale přichází i s kvalitním multiplayerem. Ten nebylo možné adekvátně otestovat hned po vydání, a tak si na něj vyhrazujeme prostor v samostatné recenzi. Naši recenzi singleplayeru najdete zde.

Tři módy, jmenovitě Deathmatch, Team Deathmatch a Artifact, nejsou zrovna nejoriginálnějšími vynálezy, ale svou úlohu plní bezproblémově. Autoři je zasadili do atmosférického světa kolem Černobylu, kde se odehrává i singeplayerové dobrodružství. Velice brzy zjistíte, že jednotlivé úrovně jsou pouze lehce přepracované lokace právě ze singlu. Je pravdou, že ne všechny jsou k síťovému hraní zcela ideální, na některých z nich je poznat odlišný účel, pro nějž byly vytvářeny, nicméně většina funguje až překvapivě dobře. Navíc tak Stalker může i v multiplayeru těžit ze své největší přednosti – atmosféry. Pokud se level pohrouží do tmy a začne ještě pršet, pak se připravte na bezmála hororový zážitek, který je umocněn uvědomělým faktem, že proti vám nestojí relativně jednoduše přelstitelní AI vojáci či monstra, nýbrž živí hráči, mající do kalhot naděláno možná stejně, ale to vy nevíte.

Před začátkem každého kola dostanete určitý peněžní obnos v rublech. Ten slouží stejně jako v Counter-Strike k nákupu nejrůznějšího vybavení, ať už to je široká škála zbraní, ochranné vesty, udělátka vylepšující schopnosti hlavních předmětů (např. dalekohled) či takové nutnosti jako lékárničky a granáty. Počáteční výplatu je pochopitelně nutné rozšiřovat, o což už se musíte přičinit sami zabíjením protivníků, přičemž za trefu do hlavy je výdělek větší, rovněž pokud seberete batoh po nebožtíkovi, dostanete sto rublů navrch. Problém nastává samozřejmě ve chvíli, kdy se vám vůbec nedaří a pouze umíráte, aniž byste přidávali další zářezy do vlastní pažby. To se pak záhy ocitnete na mizině, což v herní realitě znamená v rukou třímající pistoli. A jak jistě víte ze singleplayeru, a na síti to platí dvojnásob, s ní moc velkou díru do světa neuděláte. Pokud už se vám někoho podaří udolat, lze si naštěstí přivlastnit jeho, s největší pravděpodobností lepší zbraň.

Ve všech třech herních variantách ale nepočítejte s tím, že si hned zpočátku koupíte nejlepší pušku a půjdete s ní na lov. Byť na ní teoreticky máte prostředky, chybí vám adekvátní hodnost. Autoři do hry totiž zabudovali jednoduchý, ale navýsost motivující systém hodností. Těch je pět a v závislosti na té aktuální se dostanete k daným repertoárům. Zatímco jako začátečník si budete muset vystačit například jen s AK-47, coby legenda (nejvyšší dosažitelný stupeň) už si do boje klidně vezmete FT-200M, do puntíku přesnou a zřejmě nejlepší zbraň ve hře. Hodnosti vám ale nezůstávají napořád, ba ztratíte je rychleji, než se nadějete. Po konci každého kola totiž server žebříčky restartuje a všichni začínají spravedlivě od nuly. Maximální zábavy s využitím všech možností tak lze dosáhnout pouze na serverech s vysokým počtem fragů (například 100), jinak se k té nejlepší výbavě nedostanete. Ve Stalkerovi však více než kde jinde platí, že je vhodné se připojit na server, kde brzy proběhne nebo před krátkou chvíli proběhl restart. Výrazně lepší výbava v rukou trochu zkušenějšího hráče je totiž hodně znát, a se začátečnickou hodností se tak legendám či „pouze“ profesionálům špatně vzdoruje.

Velmi se také vyplatí znalost map, jež jsou postaveny tak, že skutečně bezpečné místo naleznete stěží. Přesto však dochází k častému campingu, kdy za nic na světě nemůžete zjistit, z jakého koutu jste byli sniperkou odprásknuti. Dá se ale říci, že na mapách prakticky nenajdete místo, které by nebylo napadnutelné ze dvou různých stran. Aspoň tak mají nově příchozí na rozjetý server šanci někoho zaskočit. Opravdu ale danou úroveň musí znát. V případě, že zemřete, ve většině případů jste hned respawnováni (pokud není server nastaven jinak), ale hra vás občas bohužel vrhne přímo před hlaveň nepřítele. To zamrzí hlavně v těch momentech, kdy jste měli na kontě posledních pár rublů, a tímto vám byla vzata poslední možnost se znovu postavit na nohy. S pistolkou je to opravdu složité…

Stále zkrátka budete pociťovat, že z multiplayeru tvůrci sice něco mít chtěli, ale nejspíš kvůli časovému presu se jim to nepodařilo zcela naplnit. Především v menších lokacích můžete být sebelepším hráčem, dávat jeden frag za druhým, ale až příliš často nezabráníte tomu, aby vás někdo nesejmul z nepokrytých míst. Často tak více než schopnosti a zkušenosti upotřebíte štěstí. O něco lepší je týmová hra, nikoliv však Team Deathmatch, kde je problém rozeznat parťáka od nepřítele, nýbrž mód Artifact. V něm je zapotřebí hodně úzce kooperovat. Docela připomíná Capture the flag, ale v tomto případě se artefakty na mapě objevují ve větší míře, přičemž vítězí ten tým, kterých jich ve své bázi nashromáždí více. Aktuální majitel artefaktu sice může střílet, ale je mu znemožněn sprint, a je naprosto nutné, aby ho spoluhráči chránili. V nejhorším případě lze artefakt přeměnit na anomálii a připravit tak past pro pronásledovatele.

Je jasné, že Stalker není ideálním progamingovým titulem. Na to je až příliš nevyvážený a stále neodladěný. Něco se dá spravit patchováním, většina však zůstane tak, jak je. Přes počáteční rozčilování nad značným faktorem štěstí, pobíháním na příliš velkých mapách a několika dalšími drobnostmi ale po čase zjistíte, že ani v multiplayeru není Stalker vůbec špatnou hrou. I zde se opírá hlavně o svou atmosféru, ale i systém hodností a mnohé zbraně lákají ke stále novým partiím. O multiplayerovou oblibu se Stalker bát nemusí, serverů je opravdu hodně a rozhodně nezejí prázdnotou. Pokud hru vlastníte, určitě nic nezkazíte tím, že si ji ozkoušíte i na síti. Dost možná vás obere o dalších pár desítek hodin, ne-li více.