Rise of the Tomb Raider

Prakticky žádná z videoherních hrdinek si dosud nedokázala vytvořit takovou pověst jako Lara Croft. Jejích úchvatných dobrodružství si dopřáváme již dobré dvě desetiletí, takže nám zákonitě přirostla k srdci nehledě na to, jak náročné bylo sledovat její krkolomné přehoupnutí se na filmová plátna a jak odstrašující některé z momentů série byly. Důvod je prostý – když jsme se s touto legendou setkali poprvé, okamžitě nás okouzlila. Časem však výpravy za tajemnými artefakty začaly ztrácet na svém někdejším kouzlu. To si uvědomilo i studio Crystal Dynamics, jež se o Laru poslední dekádu stará. Před dvěma lety proto přišlo s bezchybným rebootem, s nímž se hrdinka vypravila zpět ke svým kořenům. Bolestivé pády, zděšené výkřiky a projevy naprosté neschopnosti jí v našich očích navrátily na půvabu a libovali jsme si také v postupném zdokonalování jejích dovedností, které ji časem dostalo zpět tam, kde byla před lety. Když jsme tehdy řekli, že nový Tomb Raider je nejlepším dílem celé série od dob originálu, mysleli jsme to vážně. Rise of the Tomb Raider, nové pokračování titulu z roku 2013, je však ještě lepší.

 

Příběh novinky se částečně točí kolem vztahu Lary s jejím otcem. Toto téma je pro ni vskutku citlivé, takže se připravte na emocionální záplavu, kdykoliv dojde na jakýkoliv nestřežený moment. Když však nepočítáme vzpomínky na otce, Lara se změnila. Už není tou ufňukanou holčičkou z prvního dílu, které každou chvíli z kůže lezla zlomená kost, teď už je skutečnou hrdinkou. Místo toho, aby si dobrodružství hledalo ji, v Rise of the Tomb Rider se právě Lara Croft rozhoduje, že poputuje za záhadným artefaktem, který by měl svému majiteli garantovat věčný život. Indiana Jones, Nathan Drake i ona samotná nás už však v minulosti samozřejmě naučili, že to nebude jenom tak a že nejsme jediní, kdo po vytouženém objektu pátrá. Dvojice antagonistů se tentokrát skutečně povedla, jakékoliv zmínky o ní by však bohužel automaticky vedly k nepatřičným spoilerům.

Celá linie je vyprávěna prostřednictvím poutavých cut-scén, v nichž na povrch vyplouvá herecké umění Camilly Luddington, jež se s hlavní rolí vypořádala bravurně. O něco hůře jsou na tom vedlejší charaktery, které vás budou spíše jen otravovat, než že byste s nimi chtěli strávit každou chvilku hry. Naštěstí na nic takového ani nedojde. V porovnání s prvním dílem jsou podporující charaktery mnohem méně významné a budete k nim chodit spíše výjimečně. Záře reflektorů tak může s klidem ozářit hlavy vašich úhlavních nepřátel, kteří stojí, jak už jsme řekli, v každém případě za pozornost. Příběh pro všechny fanoušky ukrývá hromady temných momentů i nečekaných zvratů, kvůli čemuž jsme z něj s nadšením byli schopní vyždímat maximum prakticky na jeden zátah.

 

Jedním z důvodů, proč jsme se na Rise of the Tomb Raider těšili jako malí Jardové, byl návrat hádankami prolezlých kobek, které jsme milovali především v dřívějších dílech série a které v rebootu ztrácely na smyslu, neboť nebyly téměř vůbec zařazeny do hlavní příběhové linie a bylo jich jen pár. Tentokrát si s nimi dali tvůrci práci a vytvořili úchvatná prostředí, která budete kolikrát rozdýchávat celých několik minut. Některé hádanky, na něž v těchto komplexech narazíte, vyžadují soustředěnost a schopnost vykonat složitá komba na vašem gamepadu, neboť se budete houpat po vysoko položených kůlech bez možnosti dopadu, jiné naopak otestují vaše mozkové buňky a donutí vás balancovat váhy a vymýšlet záludná řešení zahrnující hrátky se všemi základními elementy. Přestože se s kobkami v Rise of the Tomb Raider mnohem častěji setkáváte v hlavní příběhové linii než dříve, ty nejlepší jsou stále položeny mimo ní a s největší pravděpodobností se k nim proto vrátíte teprve po dokončení hry.

Velká pozornost byla věnována také soubojovému systému, který se nicméně od posledního dílu změnil spíše v pouhých detailech. Rozhodně ale musíme ocenit nový systém craftingu, díky němuž můžete všemožné hřebíkové bomby a molotovy vytvářet skrčeni za bednou dva metry od desetičlenné skupiny protivníků. Jakmile pak své dílo vhodíte do skupinky, můžete očekávat jedině chaos, destrukci a ohromné nálože zkušenostních bodů, díky nimž můžete opět upgradovat svůj charakter a stávat se potentnější ve směrech, v nichž jste dříve zaostávali.

 

Bohužel nám však připadá, že tvůrci měli dát větší prostor milovníkům stealth postupu a tichých odpravování nepřátel dýkami vráženými do jejich zad. Tato možnost se ve hře samozřejmě, stejně jako minule, nachází, při tichém postupu však neobdržíte žádné speciální výhody. Bonusové zkušenosti navíc, které byste stealth postupem získali, navíc můžete snadno nahradit, když se vám při agresivním přístupu podaří střelit pár hlav a odpravit několik nepřátel najednou svými výbušninami. Alespoň tak na druhou stranu můžete využít plného potenciálu vylepšování zbraní, kvůli němuž však musíte nejprve nalézt potřebné součástky rozházené po světě a skryté v některých z kobek. Každé vylepšení je pozitivní v tom, že hře do žil vpustí trochu novoty, takže vás přestřelky ani po deseti hodinách strávených hraním nepřestanou v žádném případě bavit.

Asi už jste přišli na to, že Rise of the Tomb Raider je z velké části o prozkoumávání světa kolem vás. Pokud rádi sbíráte achievementy a plníte všechny hry na sto procent, čeká vás v tomto dílku pořádná výzva, díky níž v něm snadno strávíte několik desítek hodin místo patnácti, jež obyčejnému hráči příběhová linie vydrží. Ani v opačném případě se však nemusíte strachovat, že by tím pro vás vše končilo. Místo bezvýznamného multiplayeru z minulého dílu tvůrci tentokrát přišli se speciálními výzvami, při nichž musíte projít náročnými zkouškami za určitých podmínek. Někdy máte kupříkladu na celou výzvu pouhý jeden život. Jindy vás pak oceňují za určitý postup, a pokud kupříkladu protivníka připravíte o život v tichosti, získáte za odměnu pár sekund neviditelnosti. Přestože jde o velmi zajímavý koncept, víc než pár hodin s ním s největší pravděpodobností strávit chtít nebudete.

 

Rise of the Tomb Raider po stránce příběhu svého předchůdce překonal na plné čáře. Příběhová linie si samozřejmě zakládá na jedné z nejpůvabnějších hrdinek v historii herního průmyslu, takže to nemá nijak těžké, ocenit ji však musíme třeba i za fantastické úhlavní nepřátele, kteří zajišťují, že budete od začátku do konce doslova pohlceni tím, co se ve hře děje. Snad nejvíce jsme si však užili většího využití kobek a s nimi spojených hádanek, které nám v rebootu před dvěma lety neskutečně chybělo. Lara Croft si kvůli všem těmto věcem z naší recenze opět odnáší 95 %. Zatím vyšla sice exkluzivně na konzole Xbox, pokud si ji však máte příležitost zahrát, neměli byste váhat ani sekundu. Na osobní počítače by měla dorazit během půl roku, na konzolích PlayStation bychom s ní pak dle slov vývojářů měli počítat na konci příštího roku.