Return to Mysterious Island 2: Mina´s Fate

Milý deníčku, mám já to ale zatracenou smůlu! Ztroskotám na opuštěném ostrově, který obývá jen opičák Jep (můj zvířecí milááášek), pár robotů a práchnivějící tělo kapitána Nema, tedy pokud se o mrtvole dá hovořit jako o “obyvateli” – ale oukej, to jsem ještě ochotná zkousnout. Nezdá se sice, že by tu bylo do čeho píchnout, a někdo jiný by na mém místě snad propadal depresi, ale já jsem holka do nepohody. Netrvá mi dlouho, abych přišla na to, jak vyřadit z provozu Nemův štít, který činí ostrov neviditelný pozorovatelům z vnějšku, a dokonce i zvládnu přivolat záchrannou helikoptéru. Jenže představ si to, deníčku, pak jde všechno ZASE do háje! Sotva se s Jepem vyškrábeme na palubu, ze sopky vyletí obrovský šutr, který nás sundá z oblohy dřív, než bys řek fireball. Po všem tom snažení skončím zase na začátku. Co jsem komu udělala? Copak neexistuje žádná spravedlnost?

První díl budgetové adventury Return to Mysterious Island (u nás distribuováno pod názvem Tajuplný ostrov) pojednával především o ztroskotání mořeplavkyně Míny a následném hledání cesty domů, což se zdánlivě povedlo přivoláním zmiňovaného vrtulníku. Tvůrci z Kheops Studios se před čtyřmi lety inspirovali stejnojmenným románem Julese Verna a naservírovali nám docela povedené komorní dobrodružství. RtMI 2: Mina´s Fate bezprostředně navazuje tam, kde jednička skončila, a přináší novou, tak trochu ekologickou rovinu. Sympatická slečna opět zachraňuje vlastní krk, ovšem tentokrát dojde i na zachraňování samotného ostrova, na nějž po vypnutí štítu začínají útočit vnější vlivy. Chvályhodný záměr pomáhá hrdince realizovat ochočený opičák Jep, o němž si hned povíme více. V jedničce šlo o nehratelnou postavu, v RtMI2 však šikovný Jep dostává mnohem větší prostor a stává se jedním (ze dvou) hrdinů příběhu.

Jepovy schopnosti jsou samozřejmě omezené, ale bez jeho nezištné pomoci by Mína dlouho nepřežila. Vždyť je to právě on, kdo vytáhne bezvědomou dívku z vraku potopivšího se vrtulníku a sežene jí základní zdravotnický materiál. Mít nového, netradičního hrdinu, který umí šplhat po stromech a dokáže bezpečně přebrodit zrádnou bažinu, určitě není k zahození, co říkáte? Musíme však podotknout, že tvůrci toho kladou na bedra ubohého primáta snad až příliš. Vezměte si například situaci z úplného začátku hry. Napadlo by vás, že zraněná, nicméně statečná a emancipovaná žena bude netečně čekat opřená o kmen stromu, dokud její zvířecí kámoš někde neschrastí čisté obvazy a desinfekci? Nejspíš ne, ale přesně to se stane. Řešení problémů sice jen málokdy odporuje logice, ať už hrajete za Mínu či Jepa, ale základní premisy, na nichž hra stojí, jsou tak trochu šílené. A až si v kůži opičáka zahrajete na chirurga, který sešije otevřenou ránu na Mínině spanilé nožce za pomoci masožravých mravenců, uvidíte, že tvůrci neváhají vykročit po stezce absurdity hodně, hodně daleko.

Nu což, však taky nejde o titul s AAA rozpočtem, že. O čemž nepochybně svědčí i fakt, že se s vámi nikdo příliš nemazlí. Dobrá, při startu dostanete stručnou instruktáž, k čemu co slouží, ale té v podstatě není třeba, protože základy ovládání zaručeně pochopí i retardovaný makak. Z ergonomického hlediska by se určitě dalo leccos vylepšit, ale v zásadě můžeme prohlásit, že ovládací rozhraní RtMI2 nijak nevybočuje ze zavedených žánrových standardů. Leč skutečný problém tkví v něčem úplně jiném. Totiž: hned od počátku máte zpřístupněný sakra velký počet lokací a už v prvních minutách, kdy se ještě ani nestačíte pořádně rozkoukat, zabordelíte inventář neskutečným množstvím balastu. Pokud jste něčemu podobnému neuvykli při hraní prvního dílu, který trpěl úplně stejnými neduhy, nebudete vědět, kam dřív skočit. Do inventáře lze nacpat více než 200 věcí, což je děsivé číslo.

Nutno však dodat, že z nedostatků se v pozdějších fázích hry stanou přednosti, to až poznáte, že práce s inventářem je opravdu vychytaná a umožňuje kreativní řešení problémů. Mnoho věcí lze totiž využít více než jedním způsobem, k vyřešení zádrhelu často vede více cest, takže mnohé z předmětů ani neupotřebíte, jelikož jste se s daným oříškem už vypořádali jinak. Podle toho, jak kreativně řešíte zapeklité hádanky, vás hra hodnotí a na konci spatříte bodový výsledek, který lze porovnat s ostatními uživateli. To ovšem nemění zhola nic na faktu, RtMI2 se nezařadí po bok user-friendly titulů, když hned zpočátku zahltí člověka věcmi, pro něž najde využití až mnohem později. Příjemně potěší alespoň to, že hra je k uživatelům benevolentní alespoň při akčních mezihrách (chytání mravenců, sešívání rány) – po několika neúspěšných pokusech lze aktivovat easy mód.

Pokud jste srozuměni s menšími ambicemi farncouzských tvůrců, jistě vás nepřekvapí nepříliš komplikovaný příběh, který se scénáristé bohužel snažili co nejvíc natáhnout. Takže po většinu herní doby řešíte nedůležité prkotiny v naprosto odlidštěném světě, místo abyste se zabývali věcmi zásadního významu. Stojí za zmínku, že ve stejném duchu se nese i předchozí díl (“sežeň opičákovi potravu”), ale opravdu nechápeme, proč bychom v pokračování měli plnit původní úkoly odehrávající se v původních lokacích! Trocha invence by neuškodila. Tvůrci recyklovali, co se dalo, což každý správný ochránce životního prostředí náležitě ocení, ale lidé, jimž se zalíbila jednička, budou nepříjemně překvapeni, kolik totožného obsahu v RtMI2 uvidí.

Vizuální stránka nevypadá špatně, při troše dobré vůle bychom mohli naznat, že od minula došla mírného zlepšení, patrného obzvláště pozorujete-li svět z Míniny perspektivy. Ale zázraky nečekejte, ostatně pohled z Jepových očí už příliš pěkný není, jelikož opičák má díky menší výšce dosti omezený rozhled – a proto o to více vyniká archaické pojetí grafiky á la Atlantis. Pokud jste o kdysi slavné sérii nikdy neslyšeli, pak vězte, že prostředí nazíráte z pohledu první osoby, přičemž kamerou můžete otáčet v rozmezí 360 stupňů. Takovýto způsob zobrazení je už léta překonaný, ale spousta francouzských vývojářů – Kheops Studio nevyjímaje – se ho stále zuby nehty drží. Ale dejme tomu… Co RtMI2 opravdu ubližuje, je příšerná statičnost. Celý ostrov jakoby nějaký šílený vědátor zmrazil v čase, nepohne se ani lísteček, ani stéblo trávy. V tropickém ráji prostě chcíp pes. Jistě, pár animací spatříte, ale je jich žalostně málo a navíc díky nim vynikne naprostá strnulost všeho ostnatního. O rozptýlení se stará pár zvířátek, jako třeba opičí samička Amber nebo želva plácájící se na pláži, ale jinak škoda slov.

Hráče prvního dílu nenadchne minimální počet změn (v podstatě se dočkáte dvou, a to nové hratelné postavy a trochu překopaného inventáře). Když se trochu porozhlédnete, najdete spoustu jiných (třebas i postarších) titulů, které za levný peníz nabídnou mnohem větší zábavu. Ale jestli jste už hráli všechno, co skomírající žánr adventur nabízí, a umíráte nudou, pak třeba s povděkem dáte druhému návratu na Tajuplný ostrov šanci. Nelze však popřít, že co před čtyřmi lety působilo osvěžujícím dojmem, vypadá dnes poněkud vyčpěle. Malým bezvýznamným plusem je, že titul podporuje synchrozaci s iPhony, takže si můžete hrát i na cestách a pak přesunout uložené pozice do svého stolního počítače. Hodnocení – 55%

Milý deníčku, tak se zdá, že po těžkých útrapách jsem opět dosáhla vytouženého cíle. Přede mnou stojí dilema, jestli odletět zpátky do civilizace, nebo spojit svůj osud s ostrovem, stejně jako to kdysi udělal Nemo. Mám ale neodbytný pocit, že tímhle místem už osudově spojená jsem – a je tu docela hezky. Nebo spíš: už jsem spatřila i horší místa k životu…