Když začátkem roku 2017 vyšla hra Resident Evil 7 Biohazard, ještě nikdo netušil, že tímto dílem začne herní vydavatel Capcom novou trilogii, jejímž hlavním protagonistou bude Ethan Winters. Jejím režisérem už samozřejmě není uznávaný herní vývojář Shinji Mikami, který je otcem této pětadvacet let staré hororové série, nýbrž Morimasa Sato, který převzal štafetu od Koshiho Nakanishiho, jenž tuto trilogii před čtyřmi lety začal.
Sedmý Resident Evil pak kompletně předělal styl hraní této série, protože přišel s novinkou v podobě pohledu z první osoby. Původně se tak hra fanouškům moc nezamlouvala, protože prvních šest dílů se tradičně hrálo z third-person pohledu. Postupem času se ale ukázalo, že sedmý díl je skvělou hororovkou stavějící na základech prvního dílu, kterou i díky samotnému příběhu vzali nakonec hráči na milost a zamilovali si ji.
Jak už jsem psal v úvodu, Resident Evil Village je druhým dílem chystané trilogie, který přímo navazuje na události z Biohazardu. Před hraním Village bych tedy doporučil zahrát si první díl, nicméně pokud se chcete vrhnout rovnou do akce, hra samotná vám na začátku nabídne krátké shrnutí příběhu prvního dílu, což velmi oceňuji, jelikož jsem už řadu věcí po těch letech zapomněl.
Úplný začátek hry se odehrává ve velmi poklidném duchu, kdy Ethan žije se svojí manželkou Miou a dcerou Rose na tichém místě někde na území Evropy. Oba vypadají jako milující rodiče, kteří si užívají bezstarostného večera, když v tu ránu do jejich krásného domu vtrhne Chris Redfield se svým týmem, kteří zastřelí Miu a unesou Ethanovu dceru Rose. Vy samozřejmě vůbec nechápete, co se děje, čemuž nenapomáhá ani fakt, že se sami po několika hodinách probudíte na zcela neznámém místě, které už od pohledu nevěstí nic dobrého.
Úvodního zmatení se ale rychle zbavíte a vaším jediným cílem se stane nalezení vaší dcery, která se nachází v rukou padouchů, kteří s ní nemají ty nejlepší úmysly. Zápletka na první pohled zní jednoduše, když ale do hry vložíte pár hodin, zjistíte, že se velmi rychle začne vše komplikovat a vy postupem času odhalíte úmysly nejen antagonistů, ale také Chrise Redfielda, který ve hře sehraje důležitou roli.
Padouchů je ve hře hned několik, nejvíc byla propagována Lady Dimitrescu a Capcom určitě věděl proč, protože tahle paní se jim opravdu povedla. Její tři dcery pak tak slavné nejsou, hlavně v porovnání s jejich matkou. Co bych však doporučil, je číst si všechny deníky, které najdete. Díky nim se totiž dozvíte spoustu informací o této zvláštní rodince, která vám v průběhu celé hry pořádně zatopí.
Ocenit musím také dabing, který je na profesionální úrovni a přidává tak všem postavám na životu a autentičnosti. Navíc jsou i skvěle napsané a troufám si tvrdit, že na některé z nich budete ještě nějakou dobu vzpomínat. Vrcholem jsou pak samozřejmě boss fighty, které se vždy konají na nějakém speciálním místě, díky čemuž jsou unikátní a lehce zapamatovatelné. I po několika dnech po dohrání si je dokážu v hlavě přehrát, což se tak běžně u mě nestává.
Hra se odehrává v jedné vesničce, nad kterou je postaven hrad Dimitrescu. Po pár desítkách minut ale zjistíte, že tato vesnička není všechno, co Resident Evil Village nabízí, jelikož se jedná spíše o jakési rozcestí do dalších oblastí, které v pozdějších částech hry navštívíte. Hned zkraje si všimnete, že celá řada domů nebo částí vesnice je pro vás nedostupná. Jak ale budete hru hrát, budete získáte různé nové předměty a klíče, díky kterým se do dříve nedostupných oblastí budete moci později dostat.
Svůj odstaveček si rozhodně zaslouží hrad Dimitrescu, který je nadesignovaný opravdu nádherně. Nebál bych se ho označit za vůbec to nejlepší, co celá hra nabízí, protože jeho zpracování, ať už zevnitř nebo zvenku, je parádní a je radost jej prozkoumávat. To ovšem ale neplatí pro ostatní lokace, protože ty už nejsou tak komplexní a spíše sklouzávají k lehčí linearitě, což ale ve výsledku není na škodu, protože se vám vlastně nikdy nestane, že byste měli někam delší dobu chodit nebo se ztratili.
Co jsem v první polovině hry vyloženě postrádal, byla nějaká větší akce. Většina první části hry je totiž založena na hledání klíčů a řešení různých hádanek, které mě upřímně trochu zklamaly svojí jednoduchostí a přímočarostí. Ve druhé polovině hry ale hra dostává daleko větší spád, který je postupem času stále více a více stupňován až do samotného finále hry, jenž přinese parádně zpracované souboje.
Jak už vývojáři předsevzali před samotným vydáním hry, Resident Evil Village už nemá tolik lekaček jako jeho předchůdce, což ale bohatě kompenzuje svojí atmosférou a napínavými souboji, během kterých se nejednou pořádně vyděsíte. Říkalo se, že ubráním lekaček chce Capcom zaujmout širší audienci hráčů. Je ale dobré podotknout, že svoji hororovost hra přináší jiným způsobem, takže ani tento díl (bohudík) není vhodný pro děti. Pokud se tedy vyžíváte v krvi a brutalitě, rozhodně se nemusíte bát, že byste byli zklamáni.
Původně poklidná vesnička se díky matce Mirandě proměnila v noční můru místních obyvatel. Ti se od určité doby schovávají kde je to jen možné, aby se nemuseli sřetnout s vlkodlady a dalšími potvorami, které se po ulicích jen hemží. Nepřátel je ve hře vícero. Setkáte se s už zmíněnými vlkodlady, dále pak s klasickými mobkami a samozřejmě s bossy a minibossy. Je dobré vědět, že ne vždycky musíte s nepřáteli bojovat. Někdy je lepší je takticky obejít nebo prostě utéct, abyste ušetřili náboje, kterých ve hře není zase tolik na to, abyste jimi mohli plýtvat.
Na souboje s nepřáteli budete vybaveni celou řadou zbraní, které si budete moci postupem času vylepšovat. Těšit se můžete na klasickou pistolku, brokovnici, granátomet, pušku a nebo samopal, takže si každý vybere tu svou, která mu bude nejvíc vyhovovat. Zmínit ale musím způsob střelby a obecně gunplay, který by prostě a jednoduše snesl trochu více lásky a vylepšení. Zbraně hodně kopou a po každém výstřelu tedy musíte chvíli počkat, než se vaše zbraň ustálí, abyste mohli přesně vystřelit podruhé.
Jejich ovládání je pak kapitola sama pro sebe, protože minimálně na ovladači se jedná o noční můru, která vám nejednou pokazí zážitek z hraní. Naštěstí ale můžete zbraně poměrně rozsáhle upgradovat, takže postupem času budou silnější a budou se i o něco lépe ovládat, což oceníte zejména při soubojích s více nepřáteli najednou. Pořád se ale nemohu zbavit pocitu, že si vývojáři měli dát s gunplayem daleko více práce.
Upgradovat a obecně nakupovat věci budete moci u obchodníka jménem Duke, který sehraje daleko důležitější roli, než je na první pohled zjevné. Osvětluje vám totiž události, které se ve vesnici staly a zároveň vám i pomáhá s nalezením Rose. Kupovat si u něj můžete nejen nové zbraně, ale také jejich vylepšení, lékárničky, náboje a také plánky na výrobu různých věcí, které vám pak při samotném hraní značně ulehčí život.
Co není na první pohled jasné, jsou recepty, které Duke nabízí, Za určitý počet masa z různých zvířat vám totiž dovolí zlepšit vaši rychlost nebo zdraví, což v konečném důsledku může znamenat rozdíl mezi úspěšným soubojem a smrtí. K nalezení masa musíte prozkoumávat každý kout hry, protože některé druhy zvířat nenajdete všude. Ke koupi všech ostatních předmětů ale slouží klasická herní měna, kterou získáváte prodejem cenných předmětů nebo zabíjením nepřátel.
Hlavní příběh hry na střední obtížnost dohrajete za nějakých 8-9 hodin, což je zhruba stejně jako předchozí díl. Dohráním základní hry ale nic nekončí, protože stále můžete dohledávat nenalezené deníky nebo dělat trofeje, které všechny na první dohrání udělat nemůžete. Po dohrání hry se vám pak také odemkne The Mercenaries režim, který Capcom oznámil poměrně nedávno. Odemknout si jej můžete v bonusech v menu za nasbíranou herní měnu, což mě trochu překvapilo. Překvapil mě vlastně i fakt, že tento režim nebyl dostupný už před samotným dohráním.
Režim The Mercenaries pak spočívá v průchodu řady částí základní hry na čas. Vaším cílem v jednotlivých sekcích pak bude zabít určitý počet nepřátel, což vás posune do další části. Oproti předchozím dílům ale za zabíjení nepřátel získáváte herní měnu, kterou můžete utratit u obchodníka za upgrady zbraní a další výbavu, která vám v dalších levelech značně pomůže. Při prvotním zapnutí tohoto režimu budete mít odemčenou pouze základní vesnici, kterou si budete hraním postupně odemykat. Pokud se tedy chcete znovu podívat třeba do továrny, bude vás to stát nějaký ten čas navíc.
Příchod nových konzolí umožnil Capcomu upgradovat jejich RE Engine, na kterém nový Resident Evil beží. Samotné prostředí obsahuje spoustu malých detailů a díky podpoře pro ray-tracing má hra i realistické nasvícení a stíny. Já jsem hru hrál na konzoli PlayStation 5, která nabízí dva režimy zobrazení. Ten první běží s ray-tracingem v dynamickém 4K při 60FPS, jehož framerate ale poměrně často hapruje. Druhý režim odebere ray-tracing, ale zase přidá skálopevných 60FPS, takže pokud vyloženě netrváte na ray-tracingu, doporučil bych ten druhý.
Jestli si pamatujete, tak verze pro staré konzole byla oznámena až později, a to z toho důvodu, že Resident Evil Village je od základů postaven právě pro nové konzole. To můžete vidět nejen na samotném zpracování, ale také na nahrávacích obrazovkách, které na konzoli PlayStation 5 vlastně neexistují. Když totiž dáte v hlavním menu continue, hra vás naprosto okamžitě přenese přímo do hraní, takže nemusíte čekat ani vteřinu.
Když už jsme u těch nových konzolí, tak konzole PlayStation 5 dostala podporu pro 3D Tempest Audio. Pokud si tedy hru chcete maximálně užít, rozhodně si ji zahrajte s nasazeným headsetem. Co ale trochu tápe, je podpora pro ovladač DualSense, který vývojáři nějak více využili pouze u adaptivních triggerů. Ty se pak klasicky snaží navodit pocit míření a střelby, což popravdě poměrně dobře funguje. Samozřejmě jsem nečekal takové využití jako u hry Returnal, ale myslím si, že si vývojáři mohli dát trochu více práce alespoň s haptikou, která víceméně využita není.
Resident Evil Village je kvalitním hororovem a důstojným pokračováním prvního dílu trilogie. Pochválit musím zejména skvěle napsaný příběh plný zvratů, zajímavé padouchy a parádně nadesignovaný hrad Dimitrescu. Co ale naopak musím vytknout jsou poměrně jednoduché hádanky a ovládání zbraní, se kterým si vývojáři měli daleko více pohrát a vyladit. Doporučit jej ale mohu nejen všem zarytým fanouškům série, ale také těm, kteří jsou zatím touto sérií nepolíbeni.
