K hororovým dobrodružstvím se s oblibou vrací nespočetné množství hráčů, neboť adrenalin spojený s úprkem před ohavnými stvořeními na vlastní ovladač se překvapivě snadno stává doslova životní závislostí. Díky tomu měl tento žánr už v devadesátých letech příležitost do země zakotvit hned několik stavebních kamenů, na něž se dodnes pohlíží jako na úchvatné klasiky, které si nemalé množství nostalgiků dovolilo zarámovat a pověsit na zeď. Na mysli máme především série Alone in the Dark, The House of the Dead, Silent Hill a Resident Evil. Druhé pokračování poslední ze jmenovaných legend nedávno oslavilo své jednadvacáté narozeniny, což se jeho tvůrci z Capcomu rozhodli posvětit vypuštěním dlouho připravovaného remaku, který měl mladším generacím umožnit vnik do střev této série, jež se stále ještě těší obrovské popularitě. Podařilo se jim to, nebo hra Resident Evil 2 zůstane navždy uvězněná v minulosti?
Slovo „remake“ v herním průmyslu zaznívá především v posledních několika letech až neslušně často, přičemž kvalitativně se dílka s ním spojená různí. Někteří tvůrci opovážlivě vezmou původní hru, přesedlají ji na současnou generaci konzolí, aby tak nějak fungovala, a svoji práci považují za dokončenou, jiní s nadšením komplet přetvoří vizuální zpracování a do své přidané hodnoty zahrnou mimo jiné také stíny, podporu všech možných i nemožných rozlišení a zcela nové charakterové modely, které často doplní také řadou zajímavých bonusů a doplňků, z nichž se rozplývají především nostalgici, no a pak tu máme ještě vývojáře, kteří zahodí i kostru původní hry a vytvoří ji se vším všudy znovu od začátku. Capcom při tvorbě novinky zvolil poslední z možností. A rovnou řekneme, že pokud by stejným způsobem tvořili remaky všichni, svět by byl hned o něco krásnější, protože z práce, která byla na Resident Evil 2 odvedena, doslova padají čelisti. Naštěstí převážně jen zombií ploužících se po světě hry.
Ve hře se ocitáme pár měsíců po událostech prvního dílu série. Raccoon City už touto dobou vypadá na to, že se dostává do finální fáze své existence, neboť většině jeho obyvatel začaly hnít kusy masa všude po těle, nešťastnější z případů už se po ulicích města dokonce pohybují bez některých, anebo rovnou hned všech končetin. No a za tohle všechno může dlouho ukrývaný zombie virus, který do světa vypustila zlověstná organizace zvaná Umbrella s cílem ovládnout svět. My se setkáváme s Leonem, čerstvým členem policejního sboru města, a Claire, studentkou hledající svého bratra Chrise. Tato nepravděpodobná dvojice hrdinů se sice v úvodu střetává, následně se však opětovně rozděluje s cílem nalézt cestu z města a pomoci každému, na koho během ní narazí. Příběh je to střemhlavý, i ve své plnoletosti však stále stojí za to. Zatímco hráči originálu mohou spoléhat na časté zamlžení oka nostalgickou slzou, nováčci budou zaručeně překvapeni nezapomenutelnými zvraty, které neoddělitelně patří ke kouzlu tohoto dobře opečovávaného klenotu.
Příběh má přirozeně své nedostatky a několik známek na něm jeho stáří zanechalo. Týká se to především postav, jež jsou z převážné části příliš černobílé, čehož si budete ze všeho nejvíce všímat na hlavní dvojici. Mnohem zajímavěji na vás proto ve výsledku budou působit některé z vedlejších postav, s nimiž se na svém dobrodružství setkáte. Skvělé je, že se Capcom při tvorbě nebál do příběhu vložit několik zcela nových scén a sekvencí, takže i na ostřílené fanoušky při hraní čeká několik větších či menších překvapení. Nepřekvapující je, bohužel, prožívání příběhu ze dvou různých úhlů pohledu. Abyste v Resident Evil 2 dosáhli skutečného konce, je nezbytné hru dohrát jak za Leona, tak za Claire. Jejich příběhové linie se sice liší v určitých postavách, bossech i úplném začátku, z hlediska hratelnosti si jsou nicméně oba průchody až příliš podobné. To člověka zamrzí především při řešení puzzle hádanek, které při opakování jaksi ztrácí většinu svého kouzla a krásný pocit z jejich vyřešení doslova mizí do neznáma. Nijak se nemění ani svět okolo vás, a proto se budete cítit, jako byste do druhého průletu byli téměř až nuceni. Myslíme si, že v tomto směru se Capcom nemusel nijak bát stavět na základech originálu a průchod za toho či onoho hrdinu změnit skutečně se vším všudy. Byla by to spousta práce navíc, pro fanoušky by však šlo o nedocenitelnou záležitost.
Zcela jednoznačně největší změnou, která vás při startu hry bouchne do čela, je nahlížení na svět z dočista odlišného úhlu pohledu. Pryč je zafixovaná kamera v rohu místnosti, která při hraní na hraně lokací častokrát kazila dojem z jakékoliv akční scény, současní hráči mají rádi kamery posazené za ramenem hlavního hrdiny, a přesně to se jim Capcom rozhodl nabídnout. Hraní z pohledu třetí osoby hře sedne jako ulité, což ale asi nikoho příliš nepřekvapí. Všechny novější díly série Resident Evil si s ní rozumí, proč by tedy nemohl také remake jejich předchůdce. Nová kamera způsobuje, že hororové scény jsou ještě hororovější, akční scény jsou ještě akčnější a zombie okolo vás ještě opravdovější. Zajímavé by mohlo být, kdyby tvůrci došli až tak daleko, že by uvedli možnost si hru zahrát též z pohledu první osoby, o tom si však prozatím můžeme nechat zdát.
Fantastickou práci vývojáři odvedli na zbraních, z nichž je cítit obrovská moc a respekt. Když se k vám toulá zombie, vy do ní vpálíte sadu kulek brokovnicí a ona se doslova zlomí vedví, věřte nám, že se budete cítit jako páni vesmíru. Zároveň vás však hra dokáže brilantním způsobem držet na hraně nejistoty z nedostatku nábojů a dalších zdrojů, s nimiž je třeba zacházet opatrně a uvážlivě. Příliš tomu ale nepomáhá zastaralý inventář, v němž není žádné místo, takže musíte důkladně přemýšlet nad tím, co potřebujete a co ne. Na jednu stranu to může být poměrně zajímavá výzva, na stranu druhou to však může způsobit, že budete frustrovaně běhat z místa na místo, jenom abyste přenesli nějaké předměty, protože se vám nevejdou do batohu. A to se stává až nepříjemně často při řešení hádanek, které jsou neoddělitelnou součástí postupu příběhem a jednotlivými akty. Moc se nám líbí, jak moc při řešení těchto puzzle hádanek člověk musí využívat prostředí okolo sebe, rušivým faktorem se však stal Mr. X, tajemný gigant, který vás napříč hrou pronásleduje, nutí vás mít se neustále na pozoru a který častokrát jednou ranou zničí veškerý váš postup, když se zrovna soustředíte na puzzle, což způsobuje nepříjemné návaly frustrace.
Z pohledu audiovizuálního zpracování se hra směle staví na úroveň jakéhokoliv jiného současného titulu, což je způsobeno právě tím, že se vývojáři hru rozhodli postavit od píky, jak jsme zmínili na začátku článku. Výrazně tomu ale napomáhají třeba také brilantní výkony herců, díky nimž se snadno vžijete do jakékoliv cut-scény, jež navíc zachraňují občas trochu toporné dialogy, které po dvaceti jedna letech přece jenom určitý posun kupředu potřebovaly. Skvělé vizuální zpracování podtrhuje strašidelnou atmosféru, takže se nemusíte bát, že byste se při hraní nebáli. Jediné, s čím si tvůrci mohli poradit o kapku lépe, je fyzikální model, který nefunguje tak, jak by jeden u moderní hry nejspíše čekal. Na mysli máme třeba to, že když střelíte do okenní tabule či skleněné lahve, jeden by čekal, že se roztříští. A ono ne. Podobné nedostatky jsme však nakonec s chutí přehlíželi.
Resident Evil 2 je pro většinu fanoušků hororových her klasikou, která si už dlouho žádala plnohodnotné oživení. My bychom řekli, že to, co se podařilo stvořit veteránům z Capcomu, tuto definici splňuje na výbornou. Remake naplňuje všechny naše představy z pohledu hratelnosti, grafiky, audia i příběhu, přestože s sebou samozřejmě nese několik nedostatků, které byly pro hráče trnem v oku už u originálu. Otravný inventář a s ním spojené frustrující momenty, trošičku jalový příběh s příliš jednoduchými charaktery a nevyužitý potenciál druhého průchodu hrou jsou ale zanedbatelné, když vám do klína přistane jinak perfektní titul, o nějž by bylo škoda nezakopnout. Ať už by pro vás mělo jít o první zkušenost s Resident Evil 2, nebo jste se hrou úspěšné strávili celé dětství, rozhodně bychom vám doporučili, abyste remaku zkusili dát šanci. On vás totiž nezklame.
