Remember Me

Vzpomínky jsou věc ošemetná a nejistá. Stačí vynaložit miliardy dolarů na vývoj přístroje, který vám je násilnou cestou odebere a udělá si s nimi, co chce. Alespoň tak to popisuje prvotina od studia DONTNOD Entertainment pod názvem Remember Me, která se na trh procpala s tím, že půjde o akční adventuru zakládající si v první řadě na soubojovém systému, který se do herního průmyslu snaží vnést kus originality a neobvyklosti. Pravé kouzlo produktu však spočívá teprve v konceptu futuristického světa ovlivňovaného minulostí, která je mnohým lidem neznámá. Zvládli však vývojáři využít jeho plného potenciálu, nebo se na polovině cesty zasekli a nedokázali s hrou pokročit dále tam, kam se jiní tvůrci obvykle bojí?

Studio bylo založeno v Paříži v roce 2008. Nemá proto příliš co nabídnout z pohledu historických kořenů, ačkoli by nebylo od věci zmínit, že mnozí z jeho tvůrců v minulosti pracovali na sériích jako Splinter Cell, Rainbow Six či úspěšném příběhovém „dojáku” Heavy Rain. Na druhou stranu na hru dohlíží vydavatelské studio Capcom, které již v minulosti dosáhlo tolika úspěchů, že bychom je neměli šanci stihnout vypsat ani ve třech knihách o objemu Bible. Stačí proto vypíchnout kupříkladu série Street Fighter, Mega Man nebo Resident Evil a už se raději vrhněme na samotný kousek Remember Me, který by si své místo na slunci, i když možná ne biblických rozměrů, také zasloužil.

Do příběhu se vkládáme v roli Nilin, agentky bouřícího se uskupení Errorist, které chce změnit současný systém a nastolit pořádek spojený se skutečnou demokracií. Futuristický svět každopádně získal schopnost hýbat myšlenkami a vzpomínkami, takže jsou mnozí naprosto bezmocní poté, co je jim vymazána paměť společností Memorize, jež chce ovládnout svět a naprosto jej pohltit. Nilin je však výjimečná. I po jejím spoutání a vymazání paměti zůstává část z jejích vzpomínek zachována a navíc zjistí, že ovládá schopnosti zahrnující kradení a měnění cizích vzpomínek. Vydává se tedy spolu se skupinou Errorist, která je pro ni z ničeho nic naprosto novou a neznámou záležitostí, za cílem zničení korporace, přestože ji v tomto směru čeká ještě velice dlouhá cesta.

Hra se odehrává v roce 2084 ve sci-fi verzi Paříže nazvané Neo-Paris. Již zmíněná společnost Memorize právě dokončila vývoj svého výrobku nazvaného Sensen, který dovoluje naprosté většině populace sdílet své vzpomínky na internetu a ničit ty, jež jsou nějakým způsobem nešťastné nebo nepříjemné. Právě díky umístění čipu do mozku lidstva je na druhou stranu možné svět do jisté míry ovládat, proti čemuž se postavila skupina Errorist. Vypořádat se však musí i s jedinci, kteří se na paměti stali závislí a bez Sensenu nepřežijí. To už jsou však jen „zombie” plníci bez přemýšlení zadávané příkazy, jež se v současnosti ustálily na potřebě zabít Nilin. Remember Me se na příběh soustředí překvapivě hodně, z čehož bohužel hráč být nadšený nemůže, neboť k nejkvalitnějším ani náhodou nepatří a vyprávění výhradně za pomoci početných cut-scén ruší dokonce i uprostřed boje.

Z pohledu hratelnosti se ale na druhou stranu kousek neztratí. Remember Me si zakládá na prohledávání lokací, lehkých známkách parkouru a především pak na zajímavém soubojovém systému přinášejícím nové prvky do jinak zcela obyčejné náplně každé druhé mlátičky. Pokud někdo doufal v to, že půjde o mix mezi stealth hrou a akcí, bude nepěkně zklamán. Tichý postup se totiž okamžitě po startu vytratí a už si k němu cestu zpět nenaleznete. Úplně klasické TPS to však také není. Potřeba tvorby komb a uhýbání nepřátelským útokům je zde hlavním pilířem každé potyčky, a pokud se o tom něco málo nedozvíte, už u prvního bosse skončíte velice špatně, načež vás hra začne kvůli neúspěšnému postupu značně frustrovat. Na to vše je ale možné narazit prakticky všude. V čem je tedy Remember Me alespoň trochu originální?

Podstatnou zásluhu na tom mají schopnosti hrdinky, které se skutečně dají reálně využít uprostřed boje. Pro Nilin překvapivě není problém udělat si z protivníka přítele pouhým zaběhnutím do jeho paměti a poupravením několika faktů, každopádně příležitost ke krádeži vzpomínek a jejich následnému prožití jen tak nějaký nepřítel nenabídne. Když už se tak ale stane, jedná se o zajímavou podívanou, u které byste neměli chybět, protože se jde o jeden z příjemnějších způsobů vyprávění, jimiž hra disponuje. Opět jde bohužel jen o jednu dlouhou cut-scénu, takže ani nemyslete na to, že byste si mohli s myslí bosse hrát jako kočka s klubíčkem vlny. Dobrá myšlenka byla tím pádem dovedena k dalšímu kroku jen u komb, jichž v boji využíváte.

Na rozdíl od jiných her je totiž netvoří hra nebo tvůrci, ale vytváříte si je vy sami. Prostřednictvím zmáčnutí jediného tlačítka se dostanete do přehledného menu,v němž máte k dispozici čtyři sety chvatů. Jeden se zaměřuje na damage, druhý navrací hlavní hrdince zdraví, třetí násobí účinnost předešlých úderů a poslední zvyšuje energii potřebnou ke speciálním chvatům, které umožňují dávat kupříkladu hromadné omráčení všem nepřátelům v dosahu. Je proto třeba taktizovat a vytvořit si samostatná komba pro útok a pro zdraví, neboť se ve hře umírá a vy tomu musíte samozřejmě co nejúčinněji předejít. Nové údery se pak odemykají s každým dalším získaným levelem a je jenom na vás, ve které z kategorií získané body schopností uplatníte. Hlavní ale je, abyste byli ihned po navrácení do souboje schopni na gamepadu či klávesnici vymačkat všechny kombinace, jež jste si navolili.

Bossové jsou ve hře překvapivě tvrdým oříškem, pro němuž byste se ve skutečném světě pravděpodobně stavět nechtěli. Každý z nich má ale jistou slabinu, kterou musíte odhalit, pokud mu chcete udělit pořádnou čočku a poslat ho k zemi. Bohužel vás na ni hra sama od sebe navede prakticky ihned po začátku souboje, takže se pátrání po tom, jak protivníka odrovnat, jaksi ztrácí spolu se zábavou. Prohledávání světa, který je komplexní dostatečně, naštěstí celou situaci hravě zachraňuje. Sbírání předmětů spojené s nutností šplhat po platformách totiž patří k nejzábavnějším momentům, jichž se ve hře dočkáte, přestože vás při něm bude děsit neovladatelná kamera ničící vás v první řadě při hraní na počítači. S gamepadem v ruce jde každopádně o bezproblémovou činnost, která vás s trochou štěstí nezačne frustrovat absolutně nikdy, i když bychom na to příliš nespoléhali.

Výběr obtížnosti před začátkem hry je v každém případě při následném hraní znát. AI nepřátel, kteří vám jdou ve většině soubojů tupě po krku, se bohužel spolu s ním nezlepšuje. Hra je už na první pohled stavěná především pro konzole, což poznáte na všem od parkouru po boj, ačkoli nejde s gamepadem v rukou o žádný problém, neboť je hra skvěle optimalizována i pro osobní počítače. Klávesnici bychom nicméně pro správný prožitek ze hry raději tentokrát nechali ležet v koutě. Většinu hráčů na druhou stranu potěší rozsáhlé možnosti grafického nastavení, které sice na maximální úrovni nevypadá nijak dokonale, přestože by bylo neslušné si jakkoli stěžovat, neboť na tom hra z pohledu audiovizuální stránky špatně rozhodně není.

Od Remember Me se dalo čekat lecos. Nakonec jsme se ale dočkali jen vcelku průměrné akce, která má dobrou myšlenku, zajímavý pohled na futuristický svět a bohužel i zoufale nevyužitý potenciál, který prostupuje celou hrou. V každém případě se však jedná o titul, který si nejeden hráč dokáže zamilovat už na první pohled. Pokud se tak nestane, není bohužel možné, abyste mu přišli na chuť časem, neboť právě o prvek překvapení v podobě zlepšení se nikdy ani nezavadíte. Remember Me má každopádně rozhodně i své přednosti a 60 % si tak od nás zvládá vysloužit bezproblémů.