Rayman Legends

Ať už jste poprvé do herního průmyslu ponořili hlavu skrze oceány flashovek, které se nacházejí na internetu, nebo vás některý ze zkušenějších kamarádů zasvětil skrze dokonale čistý říční pramen kusů, jež vycházely na tehdejší konzole, je více než pravděpodobné, že se vám do rukou dříve nebo později dostala některá z řady klasických skákaček. Tento legendární žánr je tu s námi totiž ze všech nejdéle a nezdá se, že by jeho popularita jakkoli klesala. Právě naopak. Nejnovější kusy s Mariem v hlavní roli slaví větší úspěchy, než by si kdo dokázal představit, a jedna z posledních her, kde vystupoval Rayman, patří dokonce k nejlepším hrám celého roku 2011. Právě na ni se koneckonců rozhodli tvůrci navázat s kusem Rayman Legends, o němž se můžete dočíst v dnešní recenzi verze pro PlayStation 4.

Novinka byla, stejně jako Rayman Origins, vyvíjena jednou z poboček společnosti Ubisoft. Dle původních plánů měla vyjít exkluzivně na Nintendo Wii U, z čehož každopádně sešlo vzhledem k nízkým prodejům titulu ZombiU, s nímž společnost vešla na trh exkluzivně pro tuto konzoli při příležitosti jejího vydání. Nakonec jsme se nového Raymana po řadě odkladů dočkali na podzim minulého roku na PC, PS3, X360, Wii U a PS Vitě, kde doslova zazářila. Dodatečně se tvůrci ukázali i s oznámením verzí pro novou generaci konzolí, na nichž kousek vychází právě nyní. A jak si tedy tato platformovka na Xboxu One a PlayStationu 4 vede? Nezdržujme se déle a pojďme si tuto otázku nyní zodpovědět.

Svým způsobem se po příchodu do hry budete cítit úplně stejně, jako když jste poprvé nahlédli do předchozího dílu. Objeví se před vámi obrovská spousta rozmanitých levelů, jimiž dostanete za úkol proplout a co nejvíce si jich užít. Celé to je navíc zabaleno do překrásné komiksové grafiky, která si v porovnání s předchozím dílem dokonce ještě přilepšila, čemuž jsme zpočátku pomalu ani nechtěli uvěřit. V samotném jádru jde však o zcela obyčejnou 2D skákačku, jakých je v herním světě ohromná spousta, což je na tom celém dost možná nejpozoruhodnější. Právě tato hra se totiž dokáže vyčlenit z davu, chytit vás za tričko a držet vás ve své blízkosti na téměř patnáct dlouhých hodin, během nichž vás ani na vteřinku nepřestane bavit a neustále překvapovat něčím novým a nečekaným.

Celé to ale, jak už to tak bývá, začíná zcela normálním poskakováním po „všedním” světě, boucháním nepřátel mezi oči a pobíháním sem a tam, aniž by vám hrozilo jakékoli větší nebezpečí. Jen pár úrovní však stačí na to, abyste se museli začít obratně vyhýbat pastím, které jsou na vás přichystány doslova na každém kroku. Už za pár dalších minut vás v prvním nestřeženém momentu napadne jeden z mnoha obrovských bossů, s nímž se budete muset vypořádat prostým skákáním, protože nic jiného váš hrdina prakticky ani neumí. Pravým kouzlem této hry je každopádně fakt, že na vás něco nového nečeká pouze v prvních deseti levelech, hra zvládá své fanoušky naplňovat novými nápady a způsoby, jak si právě hraný level ještě více užít, od první do poslední minuty. Doslova.

Na rozdíl od nezávislých her, tituly, jež padají z rukou velkých společností, obvykle originalitu postrádají a musejí se tedy chlubit především technickou stránkou či příběhem. To ale pro platformovku Rayman Legends v žádném případě neplatí. Co se příběhu týče, příliš mnoho k nabídnutí sice nemá, což se jí nicméně vyčítat vzhledem k žánru příliš nedá. Technická stránka by si zlatou medaili samozřejmě zasloužila, protože je neuvěřitelná, avšak ani ona není tím, co vás drží u obrazovky a nutí vás říkat si, že zkusíte ještě jeden level a půjdete konečně spát. Skutečným lákadlem je jen a jen to, že každá další úroveň ukrývá pro hráče nějaké famózní překvapení, jež vám vykouzlí úsměv na tváři a donutí vás myslet si, že level, který právě hrajete, je nejlepší na světě, ačkoli jste si to samé před pěti minutami mysleli o tom, jenž mu předcházel.

Titul v sobě ukrývá celou řadu módů. Ten základní vás přirozeně vede za ručičku směrem vpřed, abyste odhalili co největší kus hry, takže byste se do něj měli opřít ze všeho nejdříve. Až se vám každopádně do krve usadí ovládání hry a začnete vše brát s o něco profesionálnějším přístupem, soutěživější typy začnou vyhledávat výzvy s pořádnými tabulkami, na nichž si budou moci vystavět své jméno, načež se vysmějí všem přátelům, jež budou o několik příček pod nimi. Ve hře se dokonce nachází i několik desítek levelů, které se dočkaly menší plastické operace, z předchozího dílu. Skutečné našení ve vás však vyvolá teprve návštěva boss figtů, které jsou unikátní především díky protivníkům, jež v nich potkáte.

Aby si hráči na Wii U mohli dopřát alespoň něčeho speciálního, byla pro ně přichystána jedinečná možnost ovládat malého asistenta, který se nachází neustále poblíž vás a který, když hrajete singleplayer, ovládá páčky a umožňuje vám tak se v mnoha případech dostat skrze překážky, jež jinak vypadají absolutně nepřekonatelně. Svým způsobem se každopádně dotyková obrazovka, nacházející se na gamepadu Nintenda Wii U, objevuje i na DualShocku 4 ve formě menšího touchpadu, skrze nějž jej můžete sami o sobě ovládat také. Nemusíte se tedy spoléhat na nepříliš inteligentní AI, což se dá PS4 verzi přičíst jedině k dobru. To samé každopádně platí i pro verzi hry určenou na handheld PlayStation Vita, kde si s malým pomocníkem pohrajete také.

Vpuštění se do hopsačky Rayman Legends o samotě je sice neskutečná zábava, ačkoli z něj je na míle cítit, že jde v první řadě o multiplayerovku, jíž si můžete užít dokonce až ve čtyřech hráčích. Větší počet lidí se samozřejmě rovná většímu potěšení ze hry, což zde platí bez výjimek. Multiplayer každopádně skýtá jeden obrovský nedostatek. Zahrajete si jej totiž výhradně na jedné konzoli, a pokud byste měli zájem o hraní online, žádné odezvy se nedočkáte. Přitom je to taková škoda, neboť by hraní tohoto kousku bylo výborným zážitkem dokonce i v případě, že byste kolem vás poskakující hráče neznali.

Pokud bychom se myšlenkami navrátili zpět ke hře Rayman Origins, zajisté si vzpomenete, jak fantasticky byl titul po grafické stránce vyvedený a kolik úžasných písniček jste v něm mohli nalézt.

Rayman Legends se však od předchozího dílu zlepšil po skutečně každé stránce a zdejší audiovizuál si doslova nejde nezamilovat. Přenádherným scenériím, jež jsou v každém z levelů k nalezení a na něž se samozřejmě můžete podívat na obrázcích kolem, pak nadbíhá i fakt, že jde o verzi určenou pro PlayStation 4, takže se může pochlubit rozlišením 1080p za chodu při plynulých 60 FPS. Ještě obdivuhodnější je nicméně soundtrack, který vám dokáže učarovat každým z mnoha slastných hudebních kousků, jež byly vytvořeny tak, aby prohloubily atmosféru a udržely vás ve víru akce.

Vzhledem k úspěchu a kvalitě hopsačky, která se na trh dostala na podzim roku 2011, byla jejímu pokračování Rayman Legends kladena na záda obrovská očekávání, s nimiž se většina vývojářů jen tak poprat nedokáže. Tvůrci ze studia Ubisoft Montpellier však předvedli, co v nich vězí, a ukázali se s kusem, který bez váhání řadíme k nejlepším skákačkám, jež kdy byly vytvořeny. Úžasná atmosféra spojená se skvělou a zábavnou hratelností zajistí, že pokud se hru rozhodnete vyzkoušet, pěkně dlouho od ní nebudete schopni odtrhnout oči. Jediná výtka tak směřuje k tomu, že si hru není možné zahrát v online multiplayeru, nad čímž se však dají přivřít oči. Hra si 95 %, které si z naší recenze odnáší, v každém případě zaslouží, a pokud máte žánr 2D platformovek rádi, v žádném případě byste se kousku Rayman Legends neměli pokoušet vyhnout.