Quantum of Solace

Od nové bondovské hry podle aktuálního snímku Quantum of Solace se čekalo hodně. Activision Blizzard spustil mohutnou marketingovou kampaň, na titulu se měli podílet sami filmaři, studio Treyarch je natolik zkušené, že si zároveň může dovolit pracovat na pátém dílu Quantum of Solace a informace i obrázky vypadaly prostě dobře, když ne rovnou parádně. Navíc tu byla značná touha po pořádné herní bondovce, jaké jsme se už pěkných pár let nedočkali. Vlastně jsme se jí od doby vynikajícího GoldenEye na stařičké Nintendo 64 nedočkali nikdy. Pokusy tu pochopitelně byly, ale vždy vyzněly přinejmenším rozporuplně, často dokonce trapně. Tak kdy jindy by se to mělo podařit než s vychvalovaným Quantum of Solace? Těšili jsme se, těšili jsme se opravdu hodně…a těšili jsme se bohužel marně. Ne, nečekejte tragédii antických rozměrů, tohle je stále docela dobrá hra, ale hodna jména Jamese Bonda? Tak toho názoru nejsme.

 

 

 

Přestože je příběh vyprávěn četnými in-game sekvencemi, zase tolik důležitého neříká a v podstatě se jen drží věcí známých z filmu Quantum of Solace, ovšem tak, aby neprozradil příliš a snímek případným divákům neznehodnotil. Výsledkem je docela chaos a časem se celý děj smrskne jen na pronásledování určitých lidí, jejichž profil je vám vždy představen v loadingových obrazovkách. Slibovaná intermezza z Casino Royale se spíše nekonají nebo jsou do hry zakomponována dosti anonymně. Nehledě na to, že průběh misí se od filmových situací docela dost liší.

 

 

Přes všechny sliby totiž Quantum of Solace nedokáže navodit charakter Jamese Bonda jako speciálního agenta. Spíše se připadáte jako drsnější Rambo, z čehož vyjdete jen v poněkud násilně naroubovaných misí, které po vás přece jen chtějí něco jiného než líté střílení. Vtip je v tom, že to není povinnost. Autoři vám sice dají šanci plížit se, vyřizovat jednu kameru za druhou a vyhýbat se střetu s nepřáteli, jenže to vás nejpozději po několika minutách přestane bavit, protože to prostě není příliš velká výzva a do hry to tak nějak nepasuje. Proto se na plížení vykašlete a se všemi si to rozdáte pěkně na férovku.

 

 

Ano, je to tak – Quantum of Solace více než jakákoliv jiná hra připomíná Call of Duty, byť v poněkud jiných kulisách. Autoři z Call of Duty 4 zřejmě převzali více než jen grafický engine. Na spoustě dalších elementů poznáte jasný rukopis. Z toho vyplývá jediné: technologie, se kterou si vývojáři tak libovali, je zároveň prokletím bondovské atmosféry. Ne, není to špatná hra, ale je to v zásadě obyčejná akce, která je sice zábavná, ale zároveň ne tak zábavná jako právě předchozí Call of Duty. Vznikl titul, jenž stojí na rozcestí a neví, jakou cestou se vydat. Na některých misích je to opravdu poznat. Nějakou dobu běžíte v podstatě jasně vyhrazeným koridorem, kosíte všechny padouchy, na které narazíte, a pak jakoby si autoři řekli, že té střelby bylo na Bonda už přece jen příliš. Najednou se tak objeví prvek, který do hry kdovíjak nepasuje. Jakmile odezní, jde se zase kosit hlava nehlava.

 

 

Nenechte se mýlit, Quantum of Solace je skutečně říznou akcí. Jak už jsme naznačili, úrovně jsou navržené tím způsobem, abyste nejpozději do několika sekund po přestřelce pochopili, kudy máte běžet dále. Tudíž to učiníte a narazíte na další potyčku. Není to špatné, ale nečekali jste trochu více? Prakticky nikdy jsme nenarazili na situaci, kdy bychom se mohli vydat jednou či druhou cestou. Úrovně sice na pohled působí zajímavě, ovšem koridorovitost je místy snad až příliš násilná a zjevná. Například ve vídeňské Opeře. Jde o velmi rozsáhlý komplex, který potěší i hráčovo oko. Jenže jakékoliv nadšení je okamžitě svlaženo tím, že celou misí jdete jednou, navíc místy hodně pidi cestičkou. A to přesto, že jste už dávno předtím vyburcovali několik komand a už se vůbec nepotřebujete schovávat.

 

 

Úrovním ovšem nelze upřít přinejmenším atraktivitu. James Bond má tu výhodu, že se podívá na rozličná místa na světa a hráč s ním. Milovníci cestování se mohou těšit, ale jen do chvíle, než zjistí, že tahle hra skutečně není stavěna na obhlídky a jakoukoliv hráčovu iniciativu zabíjí v samotném zárodku. Střílej a budeš mít úspěch, mohlo by znít motto hry. Nutno říct, že pokud si odmyslíte veškerou omáčku okolo a soustředíte se pouze na samotnou akci, není problém u hry vytuhnout na pěkných pár hodin v kuse. Akce možná není tak výživná a impozantní jako v Call of Duty, ovšem bytelné základy jsou tu jasně patrné, a tak ti, kdo hledají především pěkně zpracovanou střelnici, budou docela spokojeni, i když nikoliv odvázáni.

 

 

Větší změnou (kromě kulis) oproti Call of Duty je využití poměrně robustního krycího systému. Hra místy připomíná Gears of War a další tituly, jež této módní vlně podlehly. Všude jsou jakoby náhodou rozmístěné překážky, za kterými se může Bond skrýt a postupně nechávat vyniknout svou precizní mušku. Nutno říct, že tento systém hře vůbec neškodí, ba právě naopak. Pokud si odmyslíte, že ty překážky jsou na mnohdy nesmyslných místech, bude vás to bavit. Přiběhnete do místnosti, všichni zasednou za své překážky a odstřelují se. Samozřejmě mezi nimi můžete přebíhat, uvolňovat si další prostory a dbát na to, aby vás někdo nenapadl z boku.

 

 

Nepřátelé totiž mají podobné tendence. Nejsou to kdovíjací inteligenti, ale rozhodně nejde o hlupáky. Mají jasný kód: krýt se za překážkami a pokud možno vybíhat do stran, aby vás napadli. Zpočátku to vypadá jako jejich improvizace, později ale zjistíte, že se sobě akce příliš podobají, a že to bude spíše vina skriptu než dokonalé umělé inteligence. To ale hře jako Quantum of Solace vůbec nevadí, a přestože o záměrech nepřátel víte, často budete mít problém uhájit si svůj zadek. Aby toho nebylo přece jen příliš málo, užijete si také nějakých těch honiček.

 

 

Například na střechách italského městečka budete pronásledovat zběhlého agenta, který vám samozřejmě neustále bude unikat. Je to vcelku adrenalinová jízda, jako ostatně celá hra. Už jen zrychlený hrdinův pohyb, který běhá o poznání rychleji než jeho souputníci v jiných akcích, jasně značí tvůrčí záměry – tahle hra má zkrátka především odsýpat. Čas od času si navíc užijete i bitku nablízko. Ne snad, že byste Bonda v takových chvílích ovládali. Spíše sledujete pranici a ve vhodný okamžik se musíte postarat o další patřičný výpad. To se děje tak, že myší spojíte dva zaměřovací křížky.

 

 

Quantum of Solace nevypadá nijak úžasně. Na enginu je znát, že už má pár křížků a že z něj Treyarch nedokáže vyždímat tolik, jako Infinity Ward (což není dobrá zpráva pro Call of Duty: World at War). Přesto jsou lokace pěkné, stejně jako pohyby postav. Při bližším prozkoumání je ale třeba konstatovat, že konkurence už dnes nabízí lepší. Každopádně je technicky hra odvedena profesionálně a je velmi mírná k hráčovu vybavení. Jaké tedy vyvodit resumé? Rozhodně jsme čekali více. Více bondovského stylu a méně vcelku obyčejné, byť hezky a hratelně provedené střílečky. Budete se bavit (ale od CoD hra odkoukala i krátkou herní dobu), ovšem těžko si něco ze hry opravdu zapamatujete. Škoda, potenciál by slušný – 70%