Jakmile Pyre spustíte, pravděpodobně se budete ptát: „Co je tohle vůbec za hru?“. Něco takového jsme tu totiž skutečně ještě neměli. Hlavní menu vás hned z kraje uvítá magickou hudbou i pestrými barvami, ale především mnoha pentagramy. Ty budete potkávat na každém kroku a jeden „nedotažený“ dokonce najdete i v hlavním logu hry. Obdobný symbol bychom přitom pro zajímavost našli i v Diablu nebo Heroes of the Storm (na banneru demon huntera). Jen co se pokocháte úvodním menu, vám již nic nebrání vyrazit přímo do kampaně, a tak nějak zjistit oč tu vlastně jde. První momenty hry vám budou s nejvyšší pravděpodobností připomínat nějakou tu adventuru. Po úvodní scéně na vás totiž čeká série dialogů, kterými je třeba se proklikat – nebo zpozornět, pokud vás zajímá příběh. To vřele doporučujeme. Odměnou vám totiž bude postupné porozumění tomu, kde jste a co se vlastně děje.
V dialozích budou postupně vystupovat minimálně 3 postavy, a ač se může zpočátku jevit, že se baví mezi sebou – po chvíli zjistíte, že mluví přímo k Vám. Dokonce vás oslovují jako „čtenáře“, a tak budete moci několikrát slyšet „Hey reader! What’s your opinion on this?“. Kromě opravdu intenzivního čtení vám hra dá sem tam i možnost si vybrat. Někdy jde jen o váš názor, jindy například o výběr cesty. Rychle tak zjistíte, že hra se v této fázi odehrává v 1. osobě, což se místy umožňuje pokochat skutečně zdařilou, ručně kreslenou grafikou. Dialogová část je však jen jednou, a to méně důležitou, částí hry. Celý koncept hry je poměrně nevídaný. Během rituálů, které si vysvětlíme později, na vás bude mluvit tajemný hlas, který komentuje celé dění a vystupuje dosti autoritativně.
V příběhové fázi budete kromě jiného potkávat také celou řadu dalších postav. Některé vám budou chtít pomoci, jiné od vás naopak budou pomoc potřebovat a najdou se i tací, kteří vám budou chtít přímo uškodit. Kromě toho je v této fázi možné obchodovat, pokud ovšem na prodejce vůbec narazíte. V rámci toho, jak se hráč může v průběhu příběhu rozhodovat, budou i momenty, kdy můžete nějakým způsobem svou putující skupinu vylepšit. Ovšem jakou putující skupinu a na co ji vylepšovat? Pokud si vzpomenete na „hlas z hůry“, dozvíte se od něj také to, že se nacházíte v jakési realitě-simulaci, do které jsou chyceny duše. Vzápětí je vám však prozrazeno, že každá duše má možnost se vysvobodit. Ptáte se jak? Za pomocí rituálů. Podivné ovšem je, jak tyto rituály probíhají. Jsou totiž koncipovány, jako jakési sportovní utkání, což představuje druhou fázi hry.
Rituál probíhá na hřišti ve tvaru obdélníku s tím, že si na obou koncích můžete – podobně jako fotbalové brány – představit hořící ohně. Uprostřed hřiště se následně objeví orb, který je potřeba dostat do nepřátelského ohně a zároveň zabránit nepříteli, aby dostal orb do toho vašeho. Disponujete přitom týmem 3 základních postav. Říkáme základních, protože během několika rituálů začnete během dobrodružství potkávat další postavy, které se mohou do vašeho týmu přidat. Tak či onak však mohou být na hřišti vždy maximálně 3 hráči za každou stranu, takže rozdíl je jen v tom, že později si můžete svůj tým vybrat. To samozřejmě prozrazuje, že mezi jednotlivými postavami jsou nezanedbatelné rozdíly. Kromě toho každá z postav získává postupně zkušenosti, a pracuje tak na svém enlightement (osvícení), které je jediným prostředkem ke svobodě.
Ale zpátky k rituálu. Každá postava disponuje aurou, která se odvíjí od její velikosti. Neznamená to však, čím větší – tím lepší. Postavy s velkou aurou jsou sice skvělé na bránění, ale jsou zároveň i dosti pomalé. Se zmenšující se velikostí přibývá rychlosti, a tak především do útoku uvítáte spíše menší postavy. K čemu je však ona aura? Pokud některá z postav vezme orb, svou auru ztrácí a stává se tak zranitelnou. Jakmile následně dojde k jakékoliv kolizi či sražení s aurou jakékoliv nepřátelské postavy – orb je upuštěn. Aura tak prakticky představuje radius, ve kterém je postava schopna bránit. Postavy samozřejmě nestojí na místě, a tak se jejich aura pohybuje zároveň s nimi. Nicméně drobný háček tkví v tom, že vždy můžete ovládat jen 1 postavu, zatímco zbylé 2 skutečně stojí. Nejen proto, vás hned na začátku poučuje „hlas z hůry“ o tom, že 3 musí fungovat jako jeden! Přesně tak to funguje, ale na druhou stranu se nemusíte bát, že by celá hra byla o neustálém překlikávání postav.
Musíme se přiznat, že během první hry jsme si skutečně říkali, co je tohle za kýčovitý výmysl. Pravdou však je, že stačila jen chvíle, aby hra odhalila, jak promyšlená, propracovaná a nakonec i zábavná ve skutečnosti je. Rituály (zápasy) jsou z nějakého důvodu neskutečně chytlavé a navíc je skvěle doplňuje zmíněný autoritativní hlas. Celé dění totiž komentuje naprosto přesně a výstižně, někdy dokonce i ironicky. Kdo dobře ovládá angličtinu, jistě se místy i zasměje. Možná ještě o něco zajímavější je, že „hlas z hůry“ skvěle reaguje jak na vaše úspěchy, tak na vaše chyby. Dokáže vás tedy nejen pochválit, ale prostřednictvím úderného komentáře i poradit, co jste zanedbali a kde udělali chybu. Nejedná se přitom o nějakou „náhodnou trefu“. Tato AI je skutečně fascinující, protože zápasy komentuje snad lépe než člověk a zároveň pokaždé jinak. Nezapomíná přitom ani na nejmenší detaily.
Rituál se přitom neomezuje na pouhé doručení orbu do nepřátelského ohně, ale hra je mnohem zajímavější. Existuje zde možnost skákat a sprintovat, což samo o sobě vytváří celou řadu spontánních i úsměvných situací, ale především je tu také možnost tvrdého útoku. Pokud vám nepřítel s orbem naběhne na oheň a vy jste přesvědčeni, že jej zkrátka už nedostihnete svou aurou – stačí přidržet pravé tlačítko myši, správně zamířit do běhu a poslat jakousi pulsní střelu, která jej vymaže a soupeř orb zároveň upustí. Na první pohled to může znít jako infantilní záležitost, ale věřte, že hra je natolik rychlá a v pozdějších fázích i těžká, že „vymazávající paprsek“ ještě uvítáte. Kromě toho (asi díky celkovému provedení) je celá záležitost neuvěřitelně zábavná. Rituály totiž nejsou monotónní, už jen z toho důvodu, že každý hrajete proti jinému teamu, který disponuje zcela jinými postavami i taktikou.
Vizuálně se také mění prostředí hřiště, ale ne technicky. Některé objekty jsou fixní, jiné pohyblivé, ale v praxi je nejdůležitější to, že je možné je využívat jako ochranu, například před zmiňovanými střelami a paprsky. Orb je mimo jiné možné si nahrávat, takže pokud se vám podaří připravit postavy na správné pozice, můžete skórovat poměrně rychle. Kromě přihrávání je možné i samotný orb házet přímo do ohně. Má to však 2 nevýhody – tou první je, že za takový hod dostanete méně bodů, než když doběhnete s orbem až přímo do ohně a za druhé zde existuje velké riziko zachycení. Nejde jen o to, že stačí, aby se na oheň postavil jeden z nepřátel, který orb zachytí. Může dojít i k oživení před chvíli vymazaného nepřítele (střelou nebo aurou), který se zrodí přímo před ohněm a orb vám tak rovněž převezme. Postavy se mimochodem obvykle oživují do maximálně 10 sekund.
Nejen, že postavy expí a získávají nové schopnosti, které jim vybíráte, ale zároveň je možné podporovat jejich vlastnosti (například výdrž) pomocí zakoupených itemů. Na své cestě dobrodružstvím však nebudete jen klikat do dialogu nebo provádět rituál. Čeká na vás také celá řada zábavných mini-her, které představují po nějakých 2-3 rituálech příjemné zpestření. Ocenit je třeba také opravdu nádherné grafické zpracování a zcela hodící se hudbu. A kdo na Gamepark zavítá častěji, ví, že hudbu nechválíme pokaždé. Pokud bychom však měli přece jen něco vytknout, jedná se určitě o rozsah dialogů. Chápeme, že vývojáři chtějí tak poutavý příběh vyprávět ze široka, protože poutavý skutečně je. Nicméně i my, kterým jinak čtení problém v žádném případě nedělá, jsme se dostali do fáze, kdy už jsme opravdu chtěli dialogy jen odkliknout a posunout se dále – je jich opravdové kvantum!
I když Pyre zpočátku vypadal jako pouhá kýčovitá záležitost, nakonec se ukázalo, že se jedná o propracovaný a hlavně nevšední kousek. Hra určitě není pro každého, ale kdo dokáže ocenit zajímavé nápady v kvalitním zpracování nebo si chce prostě jen odpočinout od mainstreamu – bude spokojen. Originální nápady vidíme sice často, ale málokdy jsou tak precizně dotažené do konce, jako v případě Pyre, a proto tentokrát 75%.
