Pure

Po pravdě řečeno musím říci, že ještě před pár měsíci jsem od Pure nic zvláštního neočekával. Screenshotům se nedalo příliš věřit a na první pohled hra nepřinášela žádné zásadní novinky, na které bychom se mohli těšit. Už při návštěvě letošní Games Convention v Lipsku jsme však zjistili, že z poměrně nenápadného projektu se začíná klubat zábavný kousek doslova napěchovaný akcí, adrenalinem a výbornou hratelností. Uteklo pár týdnů a už tady máme plnou verzi, kterou jsme zašli zrecenzovat přímo do kanceláří tuzemského distributora CD Projektu.

V Pure se neproháníte po žádný obyčejných asfaltovaných silnicích v luxusních automobilech. Dalo by se říci, že je to vlastně přesně naopak. Stále jezdíte v hodně členitém terénu, který je plný zkratek, nerovností, skokánků, propastí, apod. a sedíte za volantem speciálních a pro hru tolik typických čtyřkolek. Tedy ani ne tak za volantem, jako spíše za řídítky. Pure je navíc hrou, jež se vůbec nesnaží o nějakou reálnou simulaci, avšak jde o arkádu jako hrom, která má jediný cíl – pořádně zabavit hráče. A světe div se, tvůrcům se to tentokrát povedlo opravdu na jedničku. Základní kostru tvoří kariéra. Ta je oproti jiným hrám poměrně strohá a „nemoderní”. Nevyděláváte totiž žádné peníze nebo body, za něž byste si pak mohli kupovat nová vylepšení a další serepetičky. Pouze postupně jezdíte závody, čímž se vám otevírají další a další trasy. Kromě toho čas od času získáte nějaké vylepšení pro svoji čtyřkolku nebo nové triky.

Ano, slyšíte správně. Právě triky a různé parádičky jsou tím hlavním lákadlem a tahounem celé hry. Přestože vaším primárním úkolem bývá projet celou trať v co nejrychlejším čase, po cestě neustále nacházíte mnoho příležitostí k ohromným skokům do výšky. Právě neustálé létání vzduchem jsme ostatně mohli vidět i na všech obrázcích a videích ze hry. Tvůrci si na jejich zpracování dali hodně záležet, a tak vypadají na pohled prostě úchvatně, ale na druhou stranu snad nikdo nebude mít problém s ovládáním. O něm si povíme až později, teď si ještě rozeberme, jak to vlastně s triky funguje a proč je dělat. V pravém dolním rohu obrazovky vidíte modrý ukazatel, který bychom osobně nazvali jako „euforii a adrenalin z parádiček”. Zkrátka nejprve můžete za letu dělat jen jednoduché tríčky a pak těžší a těžší. Tyto stupně jsou v podstatě tři, resp. čtyři. A k čemu je všechna tahle taškařice dobrá? Inu, pomůže vám jet rychleji, což se při závodění na čas samozřejmě hodí. Tuto speciální „energii” můžete spotřebovávat, kdy funguje úplně stejně jako takové nitro v Need for Speed. Nehledě na toto zrychlení jsme stejně triky dělali ostošest, protože právě ony jsou na Pure tak zábavné. Po pravdě řečeno pouhé závodění bez nich by nás asi příliš dlouho nebavilo.

Závody se dělí na tři různé módy. První z nich je Freestyle, v níž jde v prvé řadě o dělání triků. Zkrátka podle jejich nápaditosti, frekvence, zajímavosti i obtížnosti získáváte na své konto body a závodník s nejvyšším ziskem vyhrává. Kromě toho lze na trati sbírat různé power-upy a vylepšení. Nejdůležitější je hlavně symbol benzinu, ten totiž musíte pravidelně sbírat, aby vám nedošel (vidíte na žlutém ukazateli) a až všem dojde, hra končí a vyhodnotí se. Tento režim závodů je pro Pure asi nejtypičtější a nejvíce si v něm užijete hlavní přednosti hry. Druhým jsou Sprinty, které naopak testují hlavně vaše běžné řidičské schopnosti. Na tratích není příliš prostoru ke skákání, a tak se musíte snažit čistě jet co nejrychleji. Posledním módem je jakýsi mix – Race. Tady si jak zaskáčete, abyste získali hodně „energie” na zrychlování, tak se musíte snažit neztrácet čas a být první v cíli.

 

Závodní tratě jsou rozmístěné po celém světě, ale to nám může být vcelku jedno. Opravdu jsme nepoznali, že zrovna jedeme například v Itálii nebo někde v Americe. Jejich design nás dokázal potěšit hlavně svojí nápaditostí, různorodostí a členitostí. Prakticky pořád narážíte na alternativní odbočky. Jednou možnou trasou je to nejrychlejší, druhou třeba nejjednodušší a třetí nabízí největší příležitosti k obrovským skokům. Je to zkrátka různé. Přestože jsme z tratí takto nadšení, tak musíme bohužel říci, že po relativně krátké době se nám malinko okoukali. Rozhodně bychom ocenili ještě větší nápaditost a další prostředí. Už nyní vám můžeme prozradit, že právě tohle je ostatně snad jedna jediná větší výtka ke hře samotné. Ale pojďme se opět posunout o kousek dále. Už jsme si řekli o celém herním mechanizmu, módech a tratích, a proto přichází ten nejlepší čas na samotná vozidla.

Výběr vozidla je vcelku jednoznačný – nic jiného než typické terénní čtyřkolky v Pure nečekejte. Jak postupujete v kariéře k obtížnějším závodům, můžete se také volit výkonnější kousky. Označovány jsou třídami A až D a co je nejdůležitější, vlastní bugginy si lze i dělat v detailním editoru. A postupně jak se vám odemykají nové součástky, stačí je jen implementovat a máte hotovo. Editor na nás působil snad až příliš detailně, protože čtyřkolku stavíte doslova po šroubcích. Vybíráte si téměř každý plíšek zvlášť, kdy volíte mezi několika dostupnými typy a barvami. K tomu všemu lze finální výsledek ještě zkrášlit několika reklamními samolepkami. Nutno podotknout, že nejde o nic těžkého a detailní upravování vlastností pro hardcore hráče chybí. V praxi se pak vozítka chovají skutečně hezky a přirozeně, byť o reálném fyzikálním enginu se snad ani nedá mluvit. Stejně tak nečekejte něco jako model poškození, pouze pokud spadnete (což se stává při špatných dopadech), po chvilce se opět objevíte na trati a hurá pokračovat ve spanilé jízdě.

Velkou pochvalu si tvůrci zaslouží i za zvládnutí ovládání. Jak jsem již psal, hru jsme hráli na PlayStation 3. Pomocí R1 tlačítka běžným způsobem přidáváte plyn, levým analogem zatáčíte a pomocí křížku, trojúhelníku a kolečka děláte ve vzduchu parádičky. A právě k nim ještě také využíváte levé analogické páčky. Takhle to možná nemusí znít úplně dokonale, ale skutečně si na ovládání okamžitě zvyknete a bude se vám zdát intuitivní. Ve finále jsme ani nevyužili připravených video-tutoriálů.

Před vydáním nás tvůrci zásobili skutečně nádherně vypadajícími obrázky, jako tomu bývá ostatně zvykem skoro u každé hry. Už při hraní v Lipsku jsme však byli doslova zaskočeni tím, jak detailní a krásná nakonec grafika je. Právě na GamesConvention jsme hráli Pure na kvalitním televizoru a Xboxu360, recenzování pro změnu proběhlo na PlayStation 3. Dočkají se však i majitelé počítačů, na které hra vyšla současně. Tu jsme zatím neviděli, ale patrně bude po grafické stránce naprosto shodná. Celé okolní prostředí obsahuje obrovské množství detailů, hezky vypadá i všudypřítomní prach, nebe, stromy, modely postav, zkrátka všechno. Největším konkurentem Pure po všech směrech je druhý Motorstorm, ale ani ve vizuálním zpracování nevíme, jestli ho dokáže trumfnout. Opravdu zde máme na co se dívat. To všechno navíc výborně doplňuje našlápnutý soundtrack, jež ještě více umocňuje rychlou jízdu, obrovské skoky a celkovou atmosféru.

Jak je patrné z celé dnešní recenze, Pure nás velmi mile překvapilo a rozhodně se stává adeptem na jednu z nejlepších závodních her letošního roku. Přestože štědrý podzim teprve začíná a mnoho ambiciózních titulů zatím nevyšlo, musíme podotknout, že konkurenci nastavil laťku hodně vysoko. Závodění totiž jde jedna báseň, ani vteřinu se nenudíte, vizuální zpracování představuje dnešní špičku a svou hratelností vás Pure prostě pohltí. Svojí akcí skutečně nemůžeme najít právoplatného konkurenta. A co můžeme na závěr hře vytknout? Inu, pár připomínek přeci jen máme. Upravitelnost čtyřkolek by možná mohla být uživatelsky přívětivější a je snad až příliš detailní, což se nám v tomto případě zdá na škodu. Druhá výtka putuje směrem k počtu tratí, protože po delším hraní jsme měli trošku pocit, jako bychom jezdili pořád ve stejném prostředí. Sečteno, podtrženo, Pure od nás získává 86%. A druhé pokračování Motorstormu bude mít plné ruce práce, aby ho dokázalo trumfnout.