Prison Break: The Conspiracy

S herním zpracováním filmů to ve většině případů dopadá dost bídně. Bohužel výchozí pozice dnes recenzovaného titulu Prison Break: The Conspiracy není nijak snadná, protože musíme konstatovat, že v případě her podle seriálů je to snad ještě horší. Vezměme si názorný příklad – třeba na hru podle Lostu jsem se osobně hodně těšil a výsledek pro mě byl velkým zklamáním. Kvalitní zpracování by si zasloužily i mnohé další aktuální seriály, třeba 24. Před vydáním na mne Prison Break působil dost zajímavě prakticky po všech stránkách – počínaje tou příběhovou, přes herní možnosti, až po grafické zpracování. Dneska musíme tento případ rozhřešit a povědět si, v jakých směrech oficiální hra podle seriálu Útěk z vězení uspěla, v čem naopak zklamala a hlavně jaký je výsledek. Povedlo se jí konečně změnit nepříliš pozitivní situaci týkající se pohledu na hry podle filmových a seriálových předloh, nebo se jen přidá k početné skupince zmařených pokusů?

Během svého vzniku to neměla tahle hra vůbec jednoduché. Původně na ní pracovalo studio Brash Entertainment, které ovšem následně zkrachovalo a s ním i celý tento projekt. Naštěstí se námětu chopilo slovinské studio ZootFly, které má na svém kontě jedinou sérii – Panzer Action, tudíž se nyní pustili do žánru, s nímž neměli žádné zkušenosti. Projevilo se to nějak na kvalitách hry? Prison Break: The Conspiracy vychází ze stejnojmenného seriálu vcelku věrohodně, konkrétně si bere za svoji předlohu první sérii. Ta byla jednoznačně nejlepší a nejúspěšnější, druhá a třetí už se odklonila trochu jiným směrem a čtvrtá se pro mne osobně stala propadákem. Samozřejmě hra cílí výhradně na fanoušky tohoto seriálu, pokud se vám Prison Break nelíbí a nic vám neříká, pak jste tady na špatné adrese. Každopádně velmi nás tvůrci potěšili tím, že hra nekopíruje jeho děj, ale nabízí nám pohled tak trochu z jiné strany.

Uvedeni do dění jsme hned v úvodní sekvenci a tutoriálové kapitole, po níž následuje devět regulérních. Samotný seriál sleduje v příběhu Michaela Scofielda, který se rozhodl dostat pryč z vězení Fox River svého bratra Lincolna. Ten si vyslechl rozsudek smrti a jen čeká na své finální posezení ve smrtelném křesle. Samozřejmě neprávem, protože onen skutek nespáchal, ale nepodařilo se jim to prokázat. Místo kvalitního právníka si radši Michael nastudoval plánky věznice (resp. vytetoval si je na své tělo) a rozhodl se pošetile vykrást banku, aby se dostal do vězení za Lincolnem. Právě tento čin vrtá v hlavně Společnosti, která se rozhodla vyslat do věznice svého tajného agenta Tom Paxtona. Aby to nepůsobilo nápadně, tak je Paxton braný jako jeden z vězňů a musí se tam snažit získat důkazy o tom, co vlastně Michael chystá. Ehm, od příběhu samotného seriálu jsme se rovnou dostali k tomu hernímu. Vy totiž působíte právě v roli Toma, který se v seriálu vůbec nijak neobjevil.

Přestože hrajete za úplně jinou postavu, tak vězte, že na reáliích ze seriálu si dali vývojáři záležet. Všechno do sebe zapadá, za což vděčí hlavně asi spolupráci s tvůrci seriálové předlohy. Během svého působení ve Fox River tak potkáváte známé hrdiny počínaje otravným dozorcem Bellickem, přes Michaela Scofielda, Lincolna Borrowse, pošetilého T-Baga, Sucreho až po Abruzziho. I když ve hře sledujeme trochu jiný příběh a události, tak na pozadí můžeme stále vidíme dění známé z první sezóny seriálu. V tomto směru se rozhodně zpracování i scénář povedl, protože přesně tak bychom si doplňkovou hru představovali. Úžasně zpracované jsou i prostory věznice tak, jak je známe z předlohy. Kromě toho se i o dabing postarali skuteční herci, což je velký plus, ovšem v tuzemsku to asi mnozí neocení, pokud koukali na zpackanou verzi s českým dabingem. Podobnost na vás dýchne i při poslechu známé úvodní melodie, kterou slýcháte vcelku často. Na druhou stranu hra je plná i různých nesrovnalostí a pošetilostí. Kupříkladu nechápeme vůbec smysl diktafonu, který u sebe náš hlavní hrdina Tom Paxton stále nosí a namlouvá si do něj důležité poznámky k tomuto případu. Jak ho sakra mohl propašovat do věznice?! Dost neuvěřitelně také působí jeho absolutní znalost každého zákoutí, větrací šachty, atp. To se mi zdálo přehnané i v případě seriálu a konání Michaela, tady je to dvojnásob.

Po oznámení hry jsme byli dost zvědaví také na to, do jakého žánru vlastně bude hra spadat a co zde budeme mít na práci. O tom si povíme právě nyní. Hlavního hrdinu sledujete z pohledu třetí osoby, kamera je tedy za jeho zády. V kůži tohoto tajného agenta-alias aktuálně běžného vězně, máte v celém vězení relativní volnost. Postupně ovšem dostáváte pevně dané a nalinkované úkoly, což je docela škoda. Jejich náplň spočívá stroze v tom, abyste došli tam nebo tam, odněkud něco vzali a zase to přinesli zpátky. Věřím, že by to nebylo nic lehkého, ale měli si tvůrci dát více práce s rozmanitostí úkolů a jejich přitažlivostí. De fakto se Prison Break: The Conspiracy dělí na dvě části: stealth a akční. Ano, slyšíte správně!

Nejprve se podívejme na stealth část, kterou jsme už malinko nakousli v předchozím odstavci. Jednoduše získáváte od různých lidí úkoly, abyste odněkud něco přinesli nebo udělali. Tím se pokaždé dostanete do stealth módu a musíte se nepozorovaně dostat na tížené místo a zase zpět. Proniká sem několik prvků z klasických stealth her, ovšem nějakou propracovanost nečekejte. Prostě jen přikrčeně postupujete dál a na malé mapce v pravém horním rohu obrazovky sledujete, kde stojí nějaká stráž a jakým směrem se zrovna dívá. Jakmile vás spatří, znamená to okamžitý konec, resp. nahrávání posledního checkpointu. Žádné souboje nebo dokonce vraždění se tady samozřejmě nekoná, a tak jde čistě o nepozorované procházení. S tím se pojí i časté lezení různými ventilačkami, ručkování po trubkách, apod. Hodně užitečný je pak systém krytí, kdy se pomocí jediného tlačítka schováte za překážku a můžete tak postupovat ještě více nenápadně. Za ten rozhodně zvedáme palec nahoru, protože funguje parádně. Škoda, že při plnění těchto úkolů nemáte trošku větší volnost. Zkrátka všechno dění tedy tvůrci přesně dopředu nalinkovali.

Čas od času kromě toho dojde i na hrubou sílu, tedy na souboje s ostatními mukly. Jejich zpracování také není vůbec marné, byť jsou tedy relativně hodně zjednodušené. Využíváte při nich dvě tlačítka – pro lehký a tvrdý útok, případně ještě pro obranu. Všechny bitky probíhají pouze holýma rukama, žádné jiné nástroje k dispozici nemáte, což je vzhledem k prostředí věznice docela pochopitelné. Nejde tedy o nic kdovíjak propracovaného, ale pro potřeby této hry to myslím stačí.

Tolik k náplni oficiální hry Prison Break. Kromě těchto dvou stěžejních částí si ještě třeba na dvoře můžete ve volné chvilce mezi úkoly zajít zaboxovat na pytel nebo namakat svaly s činkou na bench. Tím se trochu zdokonalí vaše síla a výdrž, jen jde skutečně o zanedbatelnou část hry. Úplně zbytečnou činností je pak možnost nechat si svého hrdinu trochu potetovat. Asi aby lépe zapadl do vězeňského prostředí, ovšem výsledný efekt je nula nula nic.

Po grafické stránce se jedná o takový trošku lepší průměr. Místy hra vypadá opravdu krásně, jindy jste zase zklamáni. Úroveň celé hry není úplně sjednocená, ale s předlohou se tvůrci vypořádali skvěle. Pár slov bych chtěl říci i k ovládání. My jsme testovali hru na PC (vychází i pro konzole) a právě schéma ovládání bylo relativně dobře přizpůsobené i pro klávesnici a myš. Všechno funguje docela tradičně a jednoduše, takže je hra uchopitelná i pro příležitostní hráče. Ty možná jen trochu zaskočí nutnost občas pohotově zmáčknout nějaké tlačítko třeba pro to, abyste uskočili, když se pod vámi začne propadat ventilačka.

Na závěr mohu říci, že určitě nejsem zklamaný jako třeba v případě herního Lostu. Prison Break: The Conspiracy sice není „tříáčkovou” hrou se vším všudy, ale přesto věřím, že si své fanoušky dokáže získat. Tedy abych byl přesný – věřím, že si jí dokážou fanoušci seriálu užít. Na druhou stranu nejde o žádnou bombu, u které byste se bavili dlouhou dobu, dohrajete ji za pár hodin a chuť k znovuspuštění už pak mít určitě nebudete. Naštěstí se ale nenaplnily obavy, že půjde opět o další propadák na plné čáře. 65%