Prince of Persia: Zapomenuté písky

Protože předloňský – a vůbec ne špatný! – pokus o restart Mechnerovy ságy nevyšel zcela podle ubisoftích představ, montrealští tvůrci se v nejnovějším pokračování PoP pokorně vrací zpět ke kořenům, tedy k trilogii Sands of Time. Když z prince uděláte nesmrtelného floutka a z Farah oslíka, zjevně riskujete, že nahněváte hromadu lidí… Sličnou Eliku, Ahrimana, tažná zvířata a cel-shaded grafiku proto raději pusťte z hlavy, Zapomenuté písky (v originále Forgotten Sands) představují úlitbu starým časům. Časům, kdy jste ve hře mohli opravdu zemřít, časům, kdy jste mohli vracet čas.

Nové dobrodružství perského akrobata zaplňuje mezeru mezi prvním a druhým dílem trilogie, které od sebe dělí celých sedm herních let. Princ už dávno není nezkušeným mladíčkem, ale ještě má hodně daleko k rutinérskému masomlejnovi, jehož si tak pěkně střihnul ve Warrior Within. Mimochodem, s Newellovým filmem, který právě křižuje českými kiny, nemají Zapomenuté písky prakticky nic společného. Tvůrci se jen chopi

li příležitosti a přizpůsobili datum vydání premiéře ambiciózního blockbusteru, což jim nelze zazlívat.

Příběhová stavidla se otevírají ve chvíli, kdy princ přijíždí k paláci svého bratra Malika. Na vřelé vítání a nostalgické historky u krbu ale nebude čas, bratrovo město je – jako na potvoru –  v obležení. A tak se rodinné shledání nese v duchu společného postupu proti nepříteli. Hordy cizáků si razí cestu palácem, obránci ustupují přesile. Pád říše se přes veškerou snahu sourozenců zdá být neodvratný. Protože zoufalá doba žádá zoufalé činy, Malik pomocí kouzelného amuletu vzkřísí písečnou armádu krále Šalamouna. Ta má rozptýlit nepřátelskou svoloč do všech koutů pouště, k čemuž promptně dojde. Jenže monstra vzápětí obrátí zbraně i proti spojencům. Jak se totiž ukáže, Šalamounova armáda ve skutečnosti nikdy Šalamounovou armádou nebyla. Naopak: legendární vládce proti písečným stvořením kdysi bojoval. Po těsném vítězství zaklel monstra do zrnek písku a horkokrevný Malik je po dlouhých letech spánku přivede zpět k životu. A na vás samozřejmě bude, abyste napravili škody a uklidili nepořádek.

Ucelený příběh se odvíjí hladce a nepostrádá spád, i když děj je předvídatelný až hanba a obsahuje několik nelogičností. Přestože zápletka nepřekonává laťku nasazenou geniálními Písky času, jedná se o přijatelnou story, která ospravedlňuje všechno to skákání a krkolomnou akrobacii, díky níž si bezejmenný princ udělal jméno a díky které ho všichni máme tolik rádi. Jen mě trochu zarazilo, že Šalamoun – při inteligenci a prozíravosti, jakou mu přisuzují legendy – neumístil na onen kouzelný amulet alespoň malý varovný nápis. Třeba Střez se probouzet písečnou armádu, bídný smrtelníče! Akutní nebezpečí úrazu! Nebo tak něco. Vím sice, že biblický král měl plné ruce práce s půlením nemluvňat, ale trochu času si na to přece jen vyšetřit mohl. Ovšem pak by nebylo co hrát. Hm…

Kdybych měl Zapomenuté písky přirovnat k některému z předchozích dílů, jednoznačně by “zvítězily” Písky času. Právě k úvodní části moderní klasiky mají nejnovější eskapády mladého šlechtice nejblíže, vývojáři odtud očividně přebírají vyprávěcí postupy, vizuální styl a herní mechanismy, sami přidávají jen několik drobných novinek. Hra se klasikou z roku 2003 dokonce inspiruje natolik, že se jen stěží dá hovořit o prostém “vracení se ke kořenům”, jak naznačoval úvodní odstavec. Poněvadž i přes několik nepopiratelných odlišností nové PoP mnohdy působí jako remake Písků času, nikoli jako svébytný titul.

 

Úrovně sestávají z tradiční směsky plošinek, propastí, výklenků, spínačů, cirkulárek, bodáků, rotujících nožů a prostorových hádanek, vyžadujících od hráče krátké zamyšlení (opravdu jen krátké). Některé akce musíte zvládnout v časovém limitu, který nicméně není nastaven nijak přísně. Ačkoli vlastně nevykročíte ze zdí paláce, navštívíte řadu exoticky vyhlížejících lokací. Postup hrou je striktně lineární; nepočítáme-li pátrání po starobylých artefaktech (o nich později), odbočky od vytyčené cesty se nekonají. Checkpointy jsou rozmístěny ve více než rozumných intervalech, takže pokud náhodou umřete, rychle zdoláte již jednou projitý úsek. Navíc máte možnost převíjet čas, takže když někam zahučíte, stiskem tlačítka se pohodlně vrátíte před zdraví škodlivý pád. Každé “převití” ubírá jedno políčko ze slotu pro energii a teprve když vyprázníte poslední slot, musíte pokračovat “až” od checkpointu. Stručně shrnuto: co se level designu týče, v rámci série představuje PoP: ZP solidní standard. Jen by to chtělo víc nápadů, protože drtivou většinou nástrah, které princ v Zapomenutých píscích překonává, překonával už někdy dříve.

Jedinou zásadní novinkou, která poněkud popírá platnost předchozí věty, je schopnost podmanit si sílu vodního živlu. Nedlouho po Malikově zoufalém činu vás kontaktuje sympatická džinka, ochotná podělit se o své magické schopnosti. Jednak se naučíte napravovat věci minulé, aniž byste měli k dispozici Dýku času, a jednak zjistíte, jak měnit skupenství vody. To v praxi znamená, že stiskem příslušné klávesy se z vodopádu vmžiku stane pevná stěna, po níž lze běhat, a z kolmo padajícího proudu vody se stane sloup, po němž lze šplhat, dokud nevyčerpáte energii. Tvůrci zapojili fantazii a navrhli promyšlené série tekoucích překážek, které je radost překonávat. Koho napadlo vnést (vlít) do hry vodu, zasloužil by zvednout plat. Z designového hlediska ovšem lze vůči této novince mít drobnou výhradu. Pochybuji totiž, že by pouštní stavitelé tak nekřesťansky plýtvali životadárnou kapalinou. Voda prýští ze všech stran – v poušti…

 

Občas narazíte na skupinky nepřátel, kterých může najednou být až 50. Tedy změna oproti minulému dílu: princ tentokrát nebojuje proti silným jednotlivcům, ale proti hordám nedomrlých mumií. Upřímně řečeno, současné pojetí mi sedí daleko víc. Větší prostor totiž dostává masakrózní choreografie, vzduchem létají spršky písku, nepřátelé hynou po desítkách a na princovo řádění se moc pěkně kouká. Filmově vypadající střety z minula ustoupily atraktivně pojaté řežbě. Velkou výzvu od soubojů ovšem nečekejte, nepřátelé jsou neohrabaní a trestuhodně pomalí, jejich slabiny očividné. A princ je jako nabroušená kosa likvidující stébla suché trávy. Bohatě si vystačíte s frenetickým mačkáním tlačítka pro úder. Útoky můžete skládat v dlouhá komba, ale k čemu to, když výsledek je vždy v podstatě stejný: mrtvá monstra, živý hrdina. Souboje tedy představují slabinu hry, a nejen kvůli AI protivníků, jež stojí za prd. Stále však platí, co jsem prohlásil před chvílí: na princův bojový taneček se moc pěkně kouká.

 

K novinkám patří i jemné RPG prvky, zpestřující likvidaci protivníků a celkový průchod hrou. Zabíjením monster získáváte zkušenostní body, jež lze proměnit za několik zajímavých vychytávek. Kopec expů dostanete též za objevování magických artefaktů. Ty jsou ukryté porůznu po paláci, ale v podstatě je nelze přehlédnout a není těžké se k nim dostat, takže představují laciný zdroj bodíků. Za ně můžete zvyšovat své hitpointy či počet energetických slotů, dají se však získat i speciální schopnosti jako např. kamenná kůže či plamenná stopa, která následuje prince a uděluje nepřátelům poškození ohněm.

Na konec jsem si nechal dabing. Český distributor opatřil hru profesionálním dabingem, který zpřístupní Zapomenuté písky i neaglicky hovořícím pařanům (existují ještě vůbec tací?). Chvíli mi sice trvalo zvyknout si na princův hlas, herci nicméně odvedli slušnou práci. O kvalitách či nekvalitách namluvení si ostatně můžete udělat názor sami: zhlédněte intro přiložené k článku. Za sebe jen prozradím, že některé hlášky mě dokázaly rozesmát, což se mi u dabovaných her téměř nestává. “Neboj se, vezmu to zkratkou. Sice je to o kus dál, ale o to horší cesta.”

 

Staronový princ nezklame, jenže ani neohromí. Předešlou větou lze shrnout celou hru. Audiovizuálním zpracováním počínaje, designem a zápletkou konče. Ubisoft Montreal bezpochyby odvedl slušný kus řemeslné práce (stejně jako naši dabéři), ale pokud jste hráli písečnou trilogii, často budete zažívat pocit déja vu. Pocit, že tohle už jste někdy dřív viděli. A taky že jo. Pořád se ale pohybujeme v příjemném nadprůměru. 70 %