Prince of Persia – recenze PC verze

Na Mikuláše jsme vám přinesli konzolovou recenzi nového dobrodružství perského prince, dnes se hezky dopodrobna podíváme na to, jak se povedla PC verze. Jak víte, Písky času dávno odvál vítr. Svět PoP prošel radikálním faceliftem a na naše monitory se tak dostává Princ, který teprve teď vypadá, jako by vyskočil z ilustrací ke knize Pohádek tisíce a jedné noci. Série Sands of Time zobrazovala s každým dalším dílem temnější a temnější stránky Princovy duše, až se z něj nakonec stala schizofrenní vraždící bestie (PoP: Two Thrones). Temný hrdina je tentokrát uložen k ledu, protože tvůrci se rozhodli převyprávět příběh slavného Peršana od začátku a jinak.

 

 

Nový Princ jakoby přišel o urozenost, v nynějším pojetí je z něj dobrodruh, který se rád vrhá do nebezpečí a ještě raději do náručí krásných žen. Farah, hlavní ženskou představitelku minulosti, tvůrci degradovali do role oslíka (!), na jehož hřbetě bezejmenný Princ převáží náklad zlata „vypůjčeného z jedné hrobky“. Princovým ženským protějškem se pro tentokrát stává Elika, sošná kráska nadaná magickými schopnostmi, které lehkovážnému Princi nejednou zachrání krk.

 

 

Úvod hry, odehrávající se v pouštním kaňonu, kde se naučíte základní akrobatické prvky, je nemastný neslaný. Vše se zdá být příliš prosté a prologu k příběhu, který se později dobře rozvine, chybí šťáva. Naštěstí se Princ hodně rychle dostane do tempa a vás čeká nepřerušovaná jízda, zpestřovaná příjemným špičkováním hlavních protagonistů. S tím jak je nesourodá dvojice – lehkovážný Princ a oduševnělá kráska – vystavena dalším a dalším nástrahám, začnete nabývat dojmu, že na nápadu začít od znova přece jen něco je. Dialogy oscilují mezi lehkým flirtem a tragickým přípěhem krásčiny rodiny. Princovo škádlení a popichování v kombinaci s náznakovitým vyprávěním melancholické Eliky o postupném rozpadu jejího světa si získá každého. Stačí jen naslouchat.

 

 

Hra je založena na obsazování tzv. úrodných plání (fertile grounds). Posedlému otci Eliky se podaří zničit strom života, čímž dojde uvolnění sil Rozkladu (Corruption), reprezentovaných démonem Ahrimanem. Elika jakožto vyznavačka boha Ormazda, který Ahrimana před lety uvěznil, cítí povinnost zastavit Rozklad dřív, než se nad zbytky jejího království rozprostře hniloba a smrt. Krajina je zasažena zvláštní blátivou substancí, jež dusí vše živé, a tomu je třeba učinit přítrž. Postup Rozkladu se dá zastavit pouze uzdravováním úrodných plání. Těch je celkem 16 a jsou stráženy odpudivými kreaturami, sloužícími Ahrimanovi. Uzdravení každé z plání vnese do rozkládajícího se světa opět kousek zeleně a větší než malé množství naděje.

 

 

Zatímco verze pro konzole nezůstala ušetřena menších výhrad týkajících se grafického zpracování, technická stránka PC verze se povedla na výbornou. Když už padl nápad sérii restartovat, podobně jako tomu učinili s postavou Jamese Bonda v Casino Royale, rozhodli se v Ubisoftu, že zgruntu změní i pojetí grafiky. A musíme konstatovat, že se jim to docela povedlo. Hra jako by vypadla z pera zkušeného komiksového kreslíře. To se týká obzvláště postav, jejichž cel-shaded provedení je jednoduše skvostné. Jestliže pohled na prince oděného v pestrobarevný šat někomu sebere dech, pak pohled na Eliku by mohl zastavit tlukot něčího srdce. Princ je Jack Sparrow pouště a Elika… Eliku bychom s klidným svědomím postavili na imaginární piedestal pro nejsympatičtější virtuální hrdinku, jakou jsme měli tu čest zatím vidět. Stála by po boku Alyx Vance.

 

 

Povedlo se i prostředí. Pravda, interiéry vás povětšinou neuchvátí, ale když vylezete ven na sluníčko, je vážně na co se koukat. To platí obzvláště v kombinaci s designem úrovní, ze kterého přímo čiší pohádkovost. Některé lokace vypadají monumentálně – to je však často vykoupeno znatelným poklesem snímkovací frekvence. Inu, nutná daň za nádheru, která se před vámi rozprostírá. Když uzdravíte úrodnou pláň, celá úroveň se kompletně přetexturuje: v okamžení zmizí záplavy odpudivého slizu, ze země vyrazí květiny a svět se zahalí do pestrého závoje barev. Hotová pastva pro oči. Pohyb po levelech je samozřejmě přísně lineární, z bodu A do bodu B existuje pouze jediná cesta, ale s tím se nelze než smířit. Volnost ale máte v tom, jakým směrem své dobrodružství povedete, protože téměř dle libosti můžete volit, k jaké úrodné pláni se vypravíte nejdřív.

 

 

Oproti předchozím dílům došlo k razantnímu zjednodušení ovládání, což s sebou nese výhody i nevýhody. Nejprve si rozeberme výhody. Pohyb po úrovních, ať už se jedná o rozpadlou pevnost či královské síně, je nádherně plynulý. Princ naprosto přirozeně provádí nadlidské akrobatické manévry, aniž by se nechal zpomalit nezdařeným skokem či nepovedeným během po zdi. Odpadá frustrace z příliš obtížných pasáží, protože ty zde prostě nenajdete. A pokud se vám neblahým řízením osudu přece jen něco nepovede, máte Eliku, která vás spolehlivě vytáhne z každé bryndy. Příjemně se to hraje a ještě příjemněji se na to kouká. Tomu dopomáhá i úplná absence HUDu. – Nyní si povězme o nevýhodách. Asi nejvýraznějším neduhem nižší obtížnosti je chybějící pocit uspokojení, který se dostavuje vždy po překonání náročného úseku. To jistě znáte. PoP v tomto směru nepředstavuje takovou výzvu jako jeho předchůdci. Princ spoustu akcí vykonává automaticky, stačí jen zmáčknout příslušné tlačítko; když se nějaká činnost vyžaduje i od vás, máte obvykle více než dost času reagovat.

 

 

 

Znatelně ubylo soubojů. Nikdy nebojujete víc než proti jednomu nepříteli – a i většině těchto potyček se lze vyhnout.  V rámci se série se jedná o ojedinělý jev: jste v přesile! Elika totiž stojí Princi věrně po boku, jen občas ji nějaký boss vyřadí z boje. Souboje jsou pomalejší, je třeba sledovat protivníka a adekvátně reagovat na každou změnu v jeho chování, což ale není nijak složité. Zpočátku vás to nadchne, brzy však zjistíte, že schéma bitek se vůbec nemění. Zklamáním pro nás byly i bitvy s bossy. Jednak se nijak neliší od obyčejných soubojů a jednak se s každým z bossů vídáte až nezdravě často, protože mají nepříjemné tendence brát nohy na ramena a opakovaně se vracet. Dobře, občas musíte některého z nich zabít netradičním způsobem (např. shozením z útesu), ale to jen aby se neřeklo. PoP: Two Thrones byl v tomto ohledu mnohem zábavnější a záživnější. Vadilo nám i provedení soubojové kamery. Zatímco v 99 % času funguje kamera bezchybně, při bitvách tomu tak není. Pohled se vždy zamkne na protivníka, takže teoreticky by vše mělo být snadnější a jednodušší, ale bohužel je tomu právě naopak. Často vám ve výhledu záclání nějaká překážka a nic s tím nelze dělat, což zrovna nepřispívá k hráčskému komfortu.

 

 

Kromě občasné akce a ladné akrobacie musí princ řešit i hádanky. Nejedná se o nic složítého, navíc platí, že v prvé řadě skáčete jako o život, teprve potom přijde ke slovu šavle a Eličina magie – a zcela ojediněle se dostane i na jednoduché logické hádanky. Kdyby se i přesto na nich někdo zaseknul, to si ale jen těžko dokážeme představit, na oficiální stránce je připravena sada videí, které hráče provedou celou hrou… Pokud bychom měli zmínit jednu věc, která nám vyloženě lezla krkem, bylo by to ubohý pokus tvůrců o natáhnutí herní doby. Pánové vývojáři, tyhle fígly nikdy, nikdy nefungují! O co vlastně jde? Jak už bylo řečeno, máte svobodu v tom, kam se vypravíte. Vždy se vám odemkne série plání a vy si určíte pořadí, v jakém je udravíte. Má to ale háček. Pláně je třeba zpřístupnit si sbíráním vznášejících se „světýlek“. Ty zvyšují schopnosti Eliky a zároveň slouží jako klíč k dalšímu postupu. „Světýlka“ jsou po světě rozeseta tak, že některé lokace musíte navštívit vícekrát, abyste jich získali dostatečný počet. V pěkné pohádce, jakou nový PoP bezpochyby je, tohle povinné sbírání jen brzdí rozvíjení děje. A to je špatně, protože prostinká zápletka se sice podobá příběhům vyprávěným dětem před spaním, ale je podána tak, že zaujme i dospělého.

 

 

Nový Prince of Persia se odlišuje od dosavadních zpracování. Posunul se více k mainstreamu – tvůrci nechtějí hráče nijak zdržovat pasážemi s frustrující obtížností. Výhody a nevýhody tohoto přístupu jsme si popsali výše, je na vás, jak si to přeberete. Nový Princ není lepší, ani horší než jeho minulá inkarnace. Je prostě jiný a my se s vámi pro dnešek rozloučíme s konstatováním, že někdy se vyplatí opustit vyšlapanou cestičku a vydat se dosud neprobádanými končinami. Povedlo se to u agenta 007, i když ke Quantum of Solace mají kritici oprávněné výhrady, povedlo se to i u PoP. Mimochodem, připadá nám paradoxní, že i když je dnešní titul zaměřen převážně na bezvadně rozanimovanou akrobacii, kdy Princ provádí opravdu psí kusy, nejsilnější dojem v nás zanechal výtečně zpracovaný vztah ústředních postav. 80 %