Pamatujete si na Prey z roku 2006? Málokdo si dnes vzpomene, že tahle záležitost byla ohlášena už na přelomu let 1995 a 1996 a první video jsme mohli vidět na E3 již rok poté. Vývoj hry by se tak s trochou nadsázky nechal přirovnat k Duke Nukem Forever (obě hry dělali 3D Realms), ale na druhé straně je jasné, že na Prey se tehdy těšili všichni fanoušci FPS, a co si budeme povídat – právě tohle období vnímá celá řada hráčů, jako „zlaté období FPS“, které vyvrcholilo Half-lifem do dnes (chvíli na to začalo určovat žánr FPS zejména Call of Duty). Nicméně, mrkněte na video ze zmiňované E3 a budete doslova „v obraze“. Finální Prey z roku 2006 sice nakonec vypadalo podstatně odlišně, ale chtěli jsme vám ukázat hlavně to, že původní Prey měla být velká revoluce! Po legendárních kouscích jako Quake, Doom, ale samozřejmě i Duke Nukem bylo potřeba přijít s něčím novým a nevídaným. Tehdy vývojáři sázeli hlavně na nové enginy a jejich funkce (ne na to, aby narvali celou FPS RPG prvky), a tak měla být hlavním lákadlem především teleportace a práce s prostorem. Pár lidí to tehdy dokonce nehrálo, protože jim z toho „chození po stropě“ nebylo dobře, každopádně pokud si na tohle Prey pamatujete, pak zdůrazňujeme, že s tím dnes recenzovaným nemá společného vůbec nic!
Tedy kromě jména… což je zároveň důvodem, proč se hra nejmenuje „Prey 2“. Sami vývojáři tak zdůrazňují, že nikterak nenavazují na předchozí hru, a přichází s úplně novým konceptem. Proč se tedy hra nejmenuje úplně jinak? Protože „nová značka“ se neprodává tak dobře, jako „Prey“, které už v podvědomí hráčů nějakým způsobem je. Developerské práce se tentokrát ujali Arkane Studios, což je původně francouzské studio, jehož nejznámějším kouskem byl do nedávné doby pravděpodobně Arx Fatalis, dnes už však i Dishonored, který jde v novém Prey poměrně cítit a zároveň snadno rozpoznat, ovšem spíše na pozadí a převážně ve věcech technických. Atmosféra a vůbec zpracování připomene mnohem více třeba takový System Shock (předchůdce Bioshocku), ale ani srovnání s některými prvky Deus Ex by nebylo úplně od věci. Vše je přitom zaštítěno Bethesdou Softworks, která hru vydává. To tiše napovídá, že hra klade velký důraz na otevřenost a svobodu hráče. To už jsme sice slyšeli mnohokrát a působí to jako omílané klišé, nicméně Prey to prej myslí vážně. Hra vám totiž nabízí tolik svobody a volnosti v řešení překážek, že se můžete změnit třeba v takový hrníček…
To vám samozřejmě v mnoha situacích úplně nepomůže (i když na špehování a takové ty „Columbo záležitosti“ dobrý ne?), nicméně až sem vás hra pustí. Nové Prey můžete považovat za stealth-akční FPS s RPG prvky, jehož hlavním mottem je „PLAY YOUR WAY“, tedy „hraj svým způsobem“. Nutno přitom přiznat, že hra se tím jen neproklamuje, ale zároveň se o to skutečně snaží. Opravdu můžete hrát hodně stealth, pomáhat si hackováním, být hrníčkem, ale také se veškerým bojům vyhnout a buďto se proplížit nějakými šachtami, a nebo si třeba „vypálit laserem díru do strojovny“ a i tak se nepřátelům úplně vyhnout. Samozřejmě, že i starý dobrý Rambo styl je možný a někdy nápomocný, ale obecně tuto barbarskou techniku spíše nedoporučujeme. Vyplatí se jen při vysokém sebevědomí, větším počtu nepřátel a ještě většího množství munice, protože taktika „nehledim nalevo, nehledim napravo a střílím do všeho, co se pohne!“ je v první řadě neekonomická a dneska už je prostě jiná doba… nemá to styl…
Navíc se to k vám ani nehodí, protože ve skutečnosti jste výzkumníkem/doktorem/vědcem, který se na jakési vesmírné stanici zabývá mimozemskou rasou jménem Typhon. Než si však stihnete splést zkumavku (lidstvo pojde na vědu, jako důkaz paradoxu pokroku), můžete si vybrat, zda ustanete v roli muže či ženy. Genderově orientování kritici si právě odškrtli kolonku v hodnotícím bločku, nicméně nutno říci, že nikterak hlouběji vaše volba hru neovlivní. Vraťme se však k našemu výzkumu, který se, kromě jiného, zabývá také genetikou. Pokud byste očekávali tuctový příběh o tom, jak se výzkum pokazil a teď je potřeba vystřílet vesmírnou stanici plnou mimozemšťanů a geneticky modifikovaných zmetků – byli byste příliš ukvapeni! Realita je totiž ve skutečnosti téměř opačná a troufáme si tvrdit, že je to právě příběh, který většinu hráčů osloví a zároveň překvapí možná nejvíce. I my bychom jej chtěli bez jakýchkoliv spoilerů výrazně vyzdvihnout, a to především kvůli dvěma bodům…
Za prvé je neskutečně komplexní, a to natolik, že vzájemná provázanost všeho se vším dokonce stírá rozdíl mezi hlavními a vedlejšími misemi. Přirozeně, že hlavní mise znamenají ten „primární“ postup na dějové lince, ale pokud jde o ty vedlejší, ty se často ještě nejrůzněji větví a nejen, že výrazně dovysvětlují právě hlavní příběhovou linku, ale odkrývají také další souvislosti, které prostě budete chtít vědět! Kromě toho vám také výrazně pomůžou k přežití na vaší cestě za odhalením. Druhým bodem, který oceňujeme naprosto zásadně je, že hra vás nutí často přemýšlet! Žádné vodění za ručičku se zde nekoná a hráči – zvládni si to, jak chceš, odkryj, co můžeš, ale domysli si, co dokážeš. Hra je v tomto ohledu trochu jako cibule, jelikož příběhové pozadí má vrstvy a každá vrstva nese jinak závažné sdělení. Je jen na hráčovo schopnostech a myšlenkovém úsilí, kolik vrstev dokáže svým intelektem prostřelit, a jak hluboko nakonec celou věc nazře. Pátrání, odkrývání příběhu i spojování si souvislostí je aktivita vskutku zábavná, ale nese sebou i jednu nevýhodu. Budete muset číst haldy dokumentů a emailů, a to podstatně více než třeba v takovém Outlastu, na což prostě každý není.
Když už jsme u těch pochval, nové Prey nabízí kromě jiného také velmi decentní obtížnost. Na první dojem nám hra přišla možná až příliš náročná (na normal), ale za celým mechanismem je velká genialita! Hra opravdu není procházka růžovým sadem a není jednoduchá, což si budete doufám v dnešní době řádně užívat a vychutnávat, nicméně jde o to, jak hra reaguje na vás a jaké vám klade podmínky do cesty. Můžete si to obecně představit tak, že jelikož vám hra umožňuje „HRAJ SVÝM ZPŮSOBEM“, je na váš „způsob“ vždy řádně připravena, né-li o krok před vámi. Prey prostě nepřevezete, jelikož ať uděláte tohle či ono, hra bude prostě vždy připravena vám to trochu ztížit. Nakonec… můžeme vycházet z faktu, že nejste superhrdinou, nýbrž kořistí! Jak nám s dovolením připomíná samotný název hry. Chcete-li si užít samotnou akci a survival, rozhodně doporučujeme obtížnost nesnižovat a překonat výzvy, které budou různorodé. Na druhou stranu, chcete-li se více ponořit do samotného příběhu – neostýchejte se jít do obtížnosti nižší, protože i tak je náročnost přiměřeně obstojná, ne triviální.
Co se týče samotné akce, můžete počítat s téměř plnou interakcí prostředí a promyšleného level designu, který vám často může pomoci – budete-li se dívat pozorně. Ačkoliv se nejedná o čistokrevnou střílečku, bez zbraní by to samozřejmě úplně nešlo. Nečekejte však nějaké ultimátní raketomety ani kvantové de-materializátory! (možná jsme právě zavedli novou zbraň…) Pokud jste totiž náhodou zapomněli, jste především kořist. Spokojit se tak budete muset s hasákem (reference na System Shock jak Brno!) nebo osobní pistolkou, minimálně do doby, než se vám dostane do ruky něco většího. S tím se budete cítit pravděpodobně o nějaký ten stupeň jistěji, ale nezapomínejte, že munice není v žádném případě nekonečná. Oproti jiným hrám si ji však můžete z rozličných surovin vyrobit, čímž odhalujeme, že ve hře se nachází poměrně propracovaný systém Craftingu. Jedna z věcí, která nás mile překvapila je, že si můžete na určitých místech pomoci vztyčením turretu, což především v raných fázích hry oceníte, jako výraznou úsporu munice. V pozdějších již munice není takový problém, přesto se budete muset často rozhodnout (právě v rámci craftingu a recyklace) jestli vyrobíte více nábojů, a nebo vylepšíte tzv. Neuromod, který vám propůjčuje celou řadu schopností.
Během krátké chvíle přijdete na to, že meritem celé věci je taktika. Od ní se odvíjí vše. Využití prostředí, naplánování cesty, volba zbraní, ale i zohlednění druhu nepřátel. Setkáte se tak kupříkladu s polymorfem, který se (stejně jako později vy) umí proměnit třeba v hrníček. Ostatně doteď nemůžeme zapomenout na ten pohled, když vkročíte do místnosti a cosi lepkavého se zcela náhle a před vaším zrakem změní v židli, ale víc prozrazovat nechceme. Horší už to bude s „Phantomy“, kteří nejen, že jsou výrazně agresivnější a takřka permanentně se vás budou pokoušet zabít, jsou ale také mnohem rychlejší a dokonce mají schopnost teleportace na krátkou vzdálenost, díky čemuž mohou efektivně měnit pozice. S oblibou se budou teleportovat za vaše záda. Na každého enemáka může být přitom efektivní trochu jiná zbraň. A pokud jsme to ještě nezmiňovali – snažte se sbírat všechno, později se vám to bude hodit. Fanoušci science-fiction budou doslova ve svém živlu, nicméně hra se nutně neomezuje jenom na ně. Naopak bychom si dovolili tvrdit, že potenciálně může oslovit i hráče, kteří běžně takovýto typ her nemusí (což je pravděpodobně tím, co vše v sobě hra kombinuje).
Shrnuto a podtrženo, Prey se jeví jako geniální výkon. Celou recenzi jsme se přitom snažili koncipovat spíše obecně (hlavní sdělení má být, že Prey určitě stojí za vyzkoušení), protože Prey je natolik komplexní a promyšlená záležitost, že by byla škoda vás připravit ba o jediný moment překvapení. Kromě toho, důsledná analýza by zabrala několik stran. Pokud bylo původní Prey něco, na co se všichni roky těšili, ale povětšinou pak zívli s drobným zklamáním – od nového Prey možná nikdo nic zásadního nečekal, a teď jsme všichni příjemně překvapeni. Za významný výkon vývojářů považuji zejména to, že ke všem částem bylo přistoupeno maximálně poctivě, díky čemuž budou uspokojeni jak ti, kteří rádi sjíždějí příběh, tak i ti, kterým jde více o hratelnost, a užívají si hru, jako takovou (bez nutnosti se hrabat v příběhu a odkrývat příčiny – což je také legit). Tohle dílko zkrátka není v žádném případě sešito horkou jehlou, a proto si od nás odnáší líbivých 85 %. V zásadě drobné nedostatky se naprosto ztrácejí v celku, který je promyšlen do posledního detailu a ve kterém má vše svoje místo.
