09Když v roce 1997 vyšel první díl série Postal, vyvolal vlnu pozdvižení kvůli své nevkusné surovosti a explicitnímu násilí. Na jedné straně čelil mnoha obviněním, na straně druhé sbíral průměrná hodnocení a tak i díky silné negativní reklamě jen v USA bylo prodáno kolem padesáti tisíc kopií.
Jenže tvůrci z arizonského studia Running With Scissors v průběhu let nehodlali svou dávno zapomenutou značku opustit a rozhodli se soustředit na podle nich nedocenění první díl. A to mezitím vycházely další pokračování, jako například velmi dobře přijatá (i když stále kontroverzní) dvojka z roku 2003 leží ladem v zaprášených policích našich herních sbírek, třetí díl kvůli svému bídnému technickému stavu nemá cenu se ani pokoušet zprovoznit a čtvrtý díl je již k mání v předběžném přístupu.
Nejde nám proto na rozum, proč se autoři opět vrací k prvnímu dílu, kterému v roce 2016 věnovali remake s podtitulem REDUX. Ten vyšel pouze na PC a Mac, nepřinášel téměř nic nového a logicky měl velmi slabé prodeje. Slibované porty na Nintendo Switch a Playstation 4 nejdříve měly být zcela zrušeny, později pouze odsunuty na později. A právě letos v dubnu vychází remake i pro Playstation 4, předělaný do Unreal Enginu a slibující detailnější grafické zpracování s několika přídavky.
Jak už jeho přezdívka napovídá, hlavní postavě Postal Dude jednoho dne přeskočí pomyslné kolečko a celý jeho mozek zařadí zpátečku. Místo práce, rodiny, hypotéky a vyhlídky na klidný důchod, bere náš panáček do ruky samopal a vyráží do ulic pokosit ty bídné červy. A tak se objevujeme na první z celkem třiadvaceti map, kde je naším úkolem odstranit nejlépe všechny ozbrojené protivníky chránící pořádek.
Téměř na celou hru se díváme z izometrického pohledu. Ten pro střílečku tohoto typu není právě vhodnou volbou, protože úhel směru míření je zkreslený. Naštěstí se nad nepřáteli objeví zelený zaměřovač, pokud míříme jejich směrem. Několik map je koncipováno s pohledem shora na půdorys. Kupodivu tento pohled hře sedne lépe, protože oproti izometrickému pohledu je zde na první pohled jasné, kam vlastně míříme.
Nepřátelé, kteří na nás začnou automaticky pálit, jakmile nás spatří, jsou převážně z řad policie, zásahových jednotek, armády, ale na stranu zákona se vždy přidá i pár aktivních venkovanů se zbraněmi nebo zápalnými lahvemi. Do toho připočítejme množství civilistů, kteří se bez jakékoli umělé inteligence jen náhodně pohybují po mapě a občas vběhnou do rány, a máme chaos jak vyšitý.
K otevření východu z levelu je potřeba odstranit minimálně devadesát procent nepřátel na mapě. O jejich zbývajícím počtu nás informuje statistika v horní části obrazovky. Není potřeba je zabíjet všechny a zároveň není potřeba odstranit byť jen jednoho civilistu. Puntičkáři, kteří ale chtějí mít mapu kompletně vyčištěnou, ať počítají s tím, že poslední nepřítel většinou stojí někde v zákrytu budovy nebo ve stínu, takže nezbývá než dlouhé desítky vteřin běhat po na první pohled prázdné mapě a hledat posledního přeživšího. Přitom samotné mapy mají velmi malý rozměr, průměrně je jde přeběhnout za patnáct vteřin z jedné strany na druhou.
Během hraní postupně nasbíráme sedm různých palných zbraní. Základní je samopal, který má také jediný neomezené množství nábojů. Ostatní zbraně buď vypadnou z nepřátel, nebo se prostě nalézají volně po mapě. Jsou tu klasické kousky, jako je brokovnice s ničivou silou při střelbě zblízka, revolver, plamenomet, kulomet nebo zmíněný raketomet se dvěma variantami střel. Kromě palných zbraní jde nepřátelům přiložit pod kotel ještě granáty, zápalnými lahvemi nebo třeba minami. Stejný ansámbl mají i nepřátelé, i když na rozdíl od naší postavy využívají pouze jednu zbraň.
Samozřejmě každá zbraň způsobuje jinak velká poškození. Zatímco samopalem zabijeme nepřítele na přibližně deset kulek, u brokovnice stačí dva výstřely. A dobře mířená rána raketometem pošle do pekla klidně i deset nepřátel najednou. Po mapách se vyskytuje nemalé množství barelů, které také po několika zásazích vybuchují, i když na náš vkus je jim potřeba věnovat příliš výstřelů, než se tak stane. V mnoha případech je prostě jednodušší věnovat olovo rovnou nepříteli bez obavy, že mezitím udělá od našeho zacíleného barelu pár kroků a opustí rádius výbuchu.
Rozporuplná je i celková atmosféra hry. Kdo hrál druhý díl, určitě ocenil humor, který byl se hrou spojen. Ten se tady vyskytuje také, ale v mnohem menší formě a to většinou v podobě hlášek civilistů a naší postavy. Některé hlášky jsou převzaté z béčkových filmů, jako například „This is my boomstick!“, což je kupříkladu klasická hláška z Raimiho Armády temnot. Rádoby vtipné momenty střídají děsivé načítací obrazovky s nechutnými kresbami prokládanými zápisky šílence. Je vidět, jak si autoři s dalšími díly uvědomili, že tudy cesta nevede, a děsuplné momenty vyškrtli a nahradili dalším přízemním humorem.
Pomalu se dostáváme k finálnímu hodnocení a je tedy na místě porovnat Postal REDUX s podobnými hrami na trhu. Zatímco v roce 1997 svým šokujícím konceptem hra vybočovala z řady, za poslední dvě dekády vyšlo několik titulů, které jsou prvnímu Postalu vcelku podobné. A bohužel se také lépe hrají. Pokud bychom hledali co nejbližší herní koncept, narazili bychom na hru Hatred z roku 2015. V té také hrajeme v roli teroristy, jehož jediným úkolem je postřílet co nejvíce obyvatelstva z izometrického pohledu. V ní humor nenajdeme a kromě policistů dostáváme body i za vraždu civilistů. Raději dejme stranou vkus a objektivně si pojďme říct, že Hatred se hraje lépe než REDUX verze Postalu. Při hraní jsme si několikrát vzpomněli i na oba díly Hotline Miami, kde také z horního pohledu přebíráme otěže masochistické blázna, jen s tím rozdílem, že Hotline Miami nabízí výzvu o perfektní průchod, protože smrt přichází s první kulkou. Nicméně i tady Hotline Miami vítězí nad Postalem právě z důvodu vysoké obtížnosti a s ní spojené satisfakce po bezchybném průchodu mapou.
Samotná REDUX verze nepřináší moc nového obsahu. Ano, je tu šest nových levelů, které původně vyšly do prvního Postalu jako přídavek. Zajímavé je, že poslední level v původní hře se odehrával ve škole. Ten autoři v nové verzi odstranili, tedy zřejmě tady je cítit hranice toho, co je už i na studio Running With Scissors příliš. Naopak přibyl level The Carnival odehrávající se na pouti a nový mód Rampage, tedy klasický arkádový mód, kde hlavní devizou je honba za co nejvyšším skóre.
Otázkou zůstává, proč se studio vůbec pouštělo do dalšího remaku hry, která neměla příliš velké prodeje ani v roce 1997, ani v roce 2016. Postal REDUX ani není remake, na kterém by si někdo dal příliš práce. Ano, běží ve vysokém rozlišení s bezproblémovým snímkováním, ale to z něj nedělá dobrou hru. Sílu, kterou studio Running With Scissors dalo do nefungujících remaků, by mělo raději věnovat do vývoje čtvrtého dílu, který by mohl zachránit chatrnou pověst série.
