Planetbase

Planetbase sází vše na hratelnost. Zapomeňte na kdoví jak hluboký příběh. Jediné, čeho se dočkáme, je sledování z orbity přistavající vesmírné lodi (dle vzhledu spíše nějakého modulu), ze kterého následně pomalu vystoupí vystoupí skupina kosmonautů. Zatím jich není příliš, ale časem se jejich počet značně rozroste. Onen pohled na vyloďující se svěřence je však poněkud nezajímavý a nudný. Poprvé se to hráči možná zalíbí, avšak jak začínáme další a další hry, onen začátek již je značně otravný. Zvláště proto, že nelze přeskočit.

 

 

Obtížnost není zrovna nejmenší. Proto se hodí zvolit si zpočátku tutorial, který nám postupně diktuje, co přesně postavit a kde v nabídce to nalezneme. Bohužel některé věci jsou zde opominuty a hráči později mohou způsobit menší problémy. Možná je škoda, že když už v průběhu tutorialu hráč postaví ne zrovna malou základnu, je po dokončení vynucen ihned skončit. Někteří hráči by mohli logicky chtít pokračovat a své město jednoduše rozšiřovat, případně si věci osahat na vlastní pěst, než se pustí do nového startu.

Při volbě nové hry jsou nám pak nabídnuty tři různé planety. Zpočátku však lze začít jen na jedné z nich. Další planeta se odemkne, jakmile splníme minimálně pět milníků z deseti. Milníky jsou v podstatě achievementy, tedy je nutné splnit nějaký vytyčený cíl, například vyrábět určité množství elektrické energie nebo dosáhnout určité populace.

 

 

Základna se skládá z jednotlivých budov, při čemž každá má svou specifickou funkci. Některé vyrábí kyslík, jiné vodu, v dalším komplexu rostou rostliny produkující jídlo i byliny pro léčení. Nesmí chybět jídelna, prostory ke spaní či relaxaci (například hospoda). Jelikož se sem tam někdo zraní, je nutno mít také ozdravovnu, kde se danému jedinci dostane adekvátní lékařské péče. Prakticky nic však nefunguje, pokud nemáme elektrickou energii. Proto se jako jedna z prvních věcí staví solární panel, ideálně se zásobárnou elektřiny, která se nabije při svícení slunce a zásobuje nás v noci. I tak to však nemusí stačit a proto se obvykle staví také vrtule využívající větr. To je však poněkud sázka do loterie. Sice může foukat kdykoliv (tedy i v noci), ale odkázání jsme na nepředvídatelné povětrností podmínky. Pokud tak postavíme jeden menší solární panel a jednu vrtuli a krátce nato nastane noc, v průběhu které zrovna téměř vůbec nefouká, dostane se naše základna okamžitě do velkých až neřešitelných potíží. Můžeme mít také smůlu a některou budovu navíc zrovna zasáhne meteorit. Ten nejenom že zabije všechny uvnitř daného prostoru, ale také onu budovu téměř zničí, tedy vyřadí ji z provozu, dokud ji neopravíme. Tak trochu je tahle hra tedy o štěstí, což ji nakonec přidává na atraktivitě.

 

 

Naše postavičky mají různé povolání a tedy i schopnosti. Zatímco medici dokáží vytvářet léky a léčit zraněné, biologové se dokáží postarat o rostliny a dělníci zase obstarají různé stroje. Všichni však mají společné druhy potřeb. Nejenom že se musíme postarat o jídlo, spánek či kyslík, ale i celou řadu dalších potřeb. Trochu tak hra připomíná The Sims, kde hráč “honí” jednotlivé kolonky a snaží se je naplnit s občasným pocitem, že tyhle postavy neustále něco potřebují a nikdy nejsou spokojení. Opravdu se zdá, že většinu času se postavy loudají po základně a řeší své potřeby, místo aby pracovaly. Když jsem párkrát sledoval jedince, který měl vše téměř na 100 %, toulal se sem a tam a pracovat prostě nechtěl. To je někdy značný problém, protože přímý rozkaz dané postavě dát nelze (na rozdíl od zmiňovaného The Sims). Můžeme třeba vybrat jistý typ budovy a umístit ji na místo, po čemž ji zdejší lidé sami začnou stavět. Na nás je však počkat, až tak sami učiní.

Často jsme přitom blízko konci. Třeba když není téměř žádné jídlo a rostliny nic neprodukují, protože se o ně nikdo nestará (ano vyžadují různě častou péči v závislosti na typu rostliny). Naši biologové však v důsledku hladu jen chodí sem a tam, ukazují nespokojenost, ale na rostliny zkrátka kašlou. Můžeme sice zvýšit dané místnosti s rostlinami prioritu a tím se postavy pokus přivolat, ne vždy to však spolehlivě funguje. A to je často frustrující. Hráč prostě nemá, jak jídlo získat a ostatní bez jídla poměrně brzy umírají.

 

 

Umělá inteligence, na kterou se zde z velké části musíme spoléhat, se tedy ne vždy chová žádoucím způsobem. Když třeba dva roboti vypoví službu a vyžadují opravu od dělníka, ten jde přes celou mapu za jedním z nich, aby jej opravil. Avšak zcela ignoruje, že právě těsně minul druhého nefunkčního, takže se k němu následně musí dlouze vracet. Možná to ani nestihne a půjde po opravě prvního rovnou spát, jíst, pít nebo se bavit. Zkrátka ačkoliv zde jde všem skutečně o holý život, chování postav tomu příliš neodpovídá.

První suroviny získáme z lodi, kterou jsme přiletěli. Později se však musíme dostat do zcela soběstačného módu. Horninu získáme z dolování, bioplast (druhá základní surovina) zpracováním částí rostlin. Z toho pak lze vyrábět složitější věci a nakonec i automatické roboty, zbraně a další.

 

 

Na co zbraně? Díky přistávací ploše k nám občas přiletí loď, z níž vyskáčou noví kamarádi, jež se k nám přidají. Jindy přiletí obchodní loď, kde si lze leccos (často příliš draze) zakoupit. A to včetně nových návodů na výrobu dosud neznámých květin, robotů či budov. U budov se však jedná jen o možnost stavět větší velikost. Mohou na nás však také zaútočit nepřátelé. To je sice spíše výjimečná situace, ale nastat může. Proto je dobré mít nějaké ty zbraně po ruce.

Při stavění budov musíme hluboce přemýšlet, které by spolu měly sousedit, aby neměli pracovníci zbytečně dalekou cestu.  Vedle jídelny se tak hodí například mít výrobu rostlin, které pak míří do speciálních boxů v jídelně, které z nich vytváří jídlo.

 

 

Většina budov má také různé velikosti. Můžeme tak postavit velké, ale i menší místnosti. Čím větší, tím samozřejmě více surovin třeba. Nemusí nám pak vyjít suroviny pro všechny potřebné budovy, což může znamenat komplikaci, ale také zkázu. Na druhé straně, pokud stavíme vše malé, může nám za 20 minut nestačit malá produkce a budeme to muset postavit znovu.

Planetbase je přes veškeré výtky dosti zábavou hrou, která však nabízí jen omezený počet budov a hráči tak s postupem času nepřináší nic nového. Proto je stereotypnost nevyhnutelná. Přesto nás hra zabavila na řadu hodin a rádi jsme se k ní vícekrát vrátili. Proto hodnotíme pěknými 70 %.