Pokud jste příznivci survival her, pixelatých světů a Minecraftu a hledáte nový titul, kde byste do ruky vzali kostičkovaný krumpáč, nebude nutné vám PixARK představovat. Rozporuplné reakce hráčů na Steamu, které získal minulý rok uvolněný Early Access, přinesly mnoho dobrých tipů, jak z tohoto mixu Minecraftu a ARK: Survival Evolved udělat hratelný titul. Rok se s rokem sešel a finální verze dorazila i na konzole. Jak se tvůrci popasovali se všemi neduhy a jak se jim povedl port na konzole?
Zpočátku se hra jeví vcelku přátelsky a pohodově. Vytvoříme si postavu, která s minimem zásob začíná v relativně bezpečné zóně, kde se prochází dinosauři, v okolí je několik rybníků a nikde ani stopy po civilizaci. A tady začíná hned první problém. I když se hra na první pohled jeví jako cílená pro dětské publikum, absence české lokalizace a počátečního tutoriálu nahazuje laťku obtížnosti tak vysoko, že se s ní jen málo školáků vyrovná. Sice si člověk připadá jako opravdový trosečník, který se objevil na prehistorickém ostrově a je jen na něm, jak přežít, na druhou stranu i hardcore Dark Souls vám zpočátku řekne, jak se alespoň hra ovládá. Leckdo tak sáhne po prvním gameplay videu na youtube, kde s nechutí bude naslouchat každému střípku informací, než se sám vrhne do víru hraní.
Jaký je vůbec cíl hry PixARK? Postavit obydlí? Sesbírat dostatek surovin na sestavení lepších zbraní a odhodlat se tak na nepřátelské dinosaury? Nebo je potřeba vylepšovat postavu za účelem odhalování vzdálenějších koutů procedurálně vygenerovaného světa a jeho čím dál nebezpečnějších zákoutí? Ochočit si co nejvíce mírumilovných zvířat a prohánět se na jejich hřbetech krajinou? Nebo prostě přežít navzdory vzrůstajícím jednotkám hladu, žízně, zimy a únavy? PixARK ale dál zarytě mlčí a vám nezbude nic jiného, než se podívat do inventáře, co vlastně zpočátku máte po kapsách.
A právě zde je největší bolístka celé hry, pokud hrajete na konzoli. S portem si totiž tvůrci moc hlavu nelámali a pohyb po inventáři, tabulkách statistiky postavy a dalších menu je zajištěn překlikáváním z jedné označené ikonky na druhou. Na první pohled je to logičtější řešení než ponechání kurzoru, který by se ovládal joystickem. Jenže to by museli tvůrci počítat s tím, že pro správný pohyb po menu by měly být ikony seřazeny v mřížce. Jak jistě již tušíte, to se právě neděje, takže desítky ikon jsou seřazeny stylisticky hezky na obrazovce, ale dostat se k jediné konkrétní ikoně je herní peklo. Stačí, když je ikonka usazena jen pár pixelů do strany, a už na ni nejde najet z ikony vedlejší. Místo toho, je potřeba ji obejít po jiných ikonách. Třeba budete mít štěstí a dostanete se k ikoně z druhé strany výběru.
Pryč z menu zpět do hry. V ruce máme krumpáč. Dojdeme k zadavateli questu v podobě robota, který z neznámého důvodu potřebuje deset jednotek bláta. Následuje kopání do různě odstínovaných hnědých kostiček v oblasti, nasbíráme hlínu, bahno a několik druhů horniny, ale bláto jsme nenašli. Není ho potřeba vyrobit třeba sloučením několika jednotek hlíny s vodou? To už vám nikdo neřekne.
Stejně tak se vám hra neobtěžuje říct, že za hranicemi není bezpečno. Stačí vyběhnout jakýmkoli směrem a můžete se vsadit, že po minutě běhu se dostanete do oblasti, kde je zvěř nejen agresivní, ale navíc je o tolik levelů nad vámi, že ze střetu s ní vyváznete nohama napřed. Nedej bože, abyste se vydali na prozkoumání nejbližšího jezírka. Pro správnou orientaci v prostoru by člověka napadlo vyběhnout na nejbližší kopec, ale po vyskákání třeba jen deset kostiček nad úroveň okolního prostředí vám hra oznámí, že je figurce zima a brzy zmrzne, ať s tím něco uděláte. Oblečení navíc nemáte, takže mise rekognoskace okolí končí smutným návratem zpět do tábora.
Alespoň levelování je zde velmi rychlé a není problém mít za dvě hodinky postavu na dvacáté úrovni. Škoda jen, že při každém novém levelu je potřeba prokousat se nepřátelským menu a odkliknout vylepšení jedné z klasických rpg vlastností, jako je stamina, zdraví, útok a tak dále. Levelování vám ovšem kromě vyšších statistik nenabídne žádnou odměnu ve formě nástrojů, ty si musíte vyrobit sami. Přeji mnoho štěstí při hledání bláta.
Zvířata v PixARK jsou kapitolou sama o sobě. Pozor například na krokodýly, kteří i s mnohem nižším levelem, než máte vy, mohou představovat hrozbu pro vás i pro vaše ochočená pixelatá zvířata. Z logiky věci bychom mohli říct, že je to přeci krokodýl. Kdo by se v reálu nebál krokodýla? To je sice pravda, ale k čemu je pak levelovací systém vaší postavy nebo jeho mazlíčka? Jen pro zvýšení statistik? Jistě, prodloužení doby, kterou můžete strávit pod vodou, je rozhodně plus pro hledání pokladů a těžení podvodního materiálu, ale k čemu je poté dvojnásobné zdraví oproti postavě na prvním levelu, když stačí jeden naštvaný krocan s o 15 bodů nižším levelem, který dokáže ukončit váš boj s přírodou několika klovnutími?
Zpátky k procedurálně generovanému světu. Zde naopak musím autory pochválit, za stylistické pojetí některých krajin. V hornaté oblasti jen těžko naleznete zelené pláně, zvířata jsou tu také jiná než v nížinách. Pro rychlý přesun můžete používat nalezené teleporty, které ovšem občas pozlobí. Například jeden teleport končil metr nad vodní hladinou uprostřed vysokých skalisek. Pokud bych tedy nechtěl dlouhé minuty plavat nebo se pustit do kopání schodů až na vrchol nejbližšího skaliska, rád bych se vrátil teleportem, odkud jsem přišel, což ale kvůli jeho umístění není možné. Kromě takových podrazů se občas postava sekne o neviditelnou překážku a trvá pár vteřin zběsilého mačkání tlačítka skoku, než se z ní dostane. O zvířatech nemluvě.
Přijde vám, že na tak velký projekt jsem vyjmenoval příliš mínusů? Bohužel je to vše pravda. Nápad propojení stylizace Minecraftu s otevřeným prehistorickým světem z ARK: Survival Evolved se v tomto případě opravdu nepovedl. Zatímco PC verze sbírá u komunity na Steamu smíšené reakce, u konzolové verze díky špatnému portu a minimálním změnám vstříc hraní s gamepadem je finální hodnocení ještě nižší. Krkolomný pohyb po menu, absence lokalizace a tutoriálu a místy nelogická obtížnost dělá ze hry PixARK jen těžko hratelnou záležitost.
Pokud by hra vyšla v takovém stavu v Early Accessu, mohli bychom nad tím mávnout rukou a říct si, že vývojáři mají před sebou ještě spoustu práce. A to je právě kámen úrazu. Hra byla v předběžném přístupu přes rok, než se tvůrci odhodlali ji vyslat do světa jako dokončený projekt. Je tedy vůbec nějaká záruka, že na hře budou i nadále pracovat? Nejspíš minimální, pokud ani za rok práce nedokázali naslouchat přínosné kritice hráčů na Steamu, ze které mohli stavět. Pokud tedy chcete prožít dobrodružství v kostičkovaném světě nebo si zkusit přežít mezi prehistorickými tvory, sáhněte raději po hrách, ze kterých si nakonec PixARK odnesl tak málo.
