Za touhle originální 2,5D bojovku stojí španělské nezávislé vývojářské studio Milkstone Studios (oficiální stránky zde). Přestože tohle studio vytvořilo již mnoho různorodých her, je na nich zpravidla znát, že nejde o žádné gigantické projekty. Zvláště grafika či animace jsou tak trochu zastaralé, avšak musíme brát ohled na to, že vývojářů je dohromady pouhých pět. S jednoduchým designem hry se však pojí i jedna velká výhoda. Hra je na dnešní poměry opravdu nenáročná na hardware. Vyžaduje jen 1GB volného místa na HDD, dvoujádrový procesor a 2GB RAM.
Na začátku si hráč skrze stručné menu vybere pohlaví a vzhled postavy. Možností volby je však opravdu poskromnu. Následně se již probudíme ve vězení a naším cílem je jednoduše prozkoumávat další a další levely i likvidovat jakékoliv stráže, kteří na nás zaútočí. A že jich bude pořádné množství! Zpočátku si s námi budou chtít vyřídit účty pouze lidští vojáci, ale postupem času se také utkáme se zmutovanými plazy, bojovníky z ledu či kamene a celou řadou dalších zajímavých tvorů. Hře tak rozhodně nelze vytknout stereotypnost co se týče variability soupeřů. Některé lokality (a vždy ty stejné) jsou chráněny bossem. Ten slouží jako jakási bariéra, jež zabraňuje hráči vstupovat do dalších lokací hry, pokud nejsou dostatečně silní a vybavení. Jakmile ale bosse jednou porazíme, na daném místě jej už nenajdeme.
Tím se dostáváme ke středobodu a hlavnímu taháku hry – bojovému systému. Ten nabízí spoustu možností a nakonec je všechny využijeme, protože se prostě budeme dostávat do zcela odlišných situací, které zároveň vyžadují jiný styl boje. K dispozici máme jen dva typy útoku, krátký rychlý výpad a silný úder, který zároveň vyžaduje více času. Možná vás překvapí, že většina útoků soupeřův prováděný výpad nepřeruší. Pokud tedy využijeme silný útok a nepřítel nás zasáhne dřív krátkým úderem, zaútočíme stejně. Riskem tak je jen to, zda nás po čas dlouhého útoku zraní (či dorazí).
Mnohem širší možnosti máme v případě obrany. Za prvé můžeme zůstat stát na místě a soupeřovu útoku se zcela vyhnout úhybným manévrem. Pro tento případ je však zapotřebí přesné načasování, což není úplně jednoduché, zvláště když protivník může zaútočit několikrát po sobě. Mnohem bezpečnější tedy je uskočit dozadu či udělat kotoul dopředu a dostat se tak na druhou stranu, než kudy nepřítel útočí. Samozřejmostí je využití získaného času k rychlému protiútoku. Mnohem jednodušší je k blokování využít štít. Zde však již velmi záleží na typu štítu. Ty jsou v podstatě dva hlavní typy. Lehké malé štíty jsou rychlé a neubírají tolik výdrže, avšak soupeřova rána nás z pár procent poškodí. Pokud se tedy chceme vyhnout 90-100% poškození (záleží na modelu štítu), popadneme štít těžký a velký. Ten však naopak sebere staminy hodně.
Právě výdrž je v boji velice důležitá. Pokud nám dojde, nemůžeme útočit, uskakovat ani využívat štít. Proto si její ukazatel musíme velmi dobře hlídat. Sem tam se stane, že přímo před námi stojí soupeř, kterého chceme dorazit a máme již velmi málo staminy, která už vystačí jen na jeden úder. Soupeř náš útok však zablokuje nebo se mu vyhne a zahájí sérii výpadů, kterým se prakticky nemůžeme bránit. Je tedy třeba vše brát s rozvahou a nenechat se zcela unést v zápalu boje.
Krátce jsme se již dotkli vybavení. To hráče dalece motivuje k neustálému pokračování, jelikož zůstává i po respawnu. Stále tak vylepšujeme svou výbavu, ať už jde o zmíněný štít, zbraň, batoh, brnění (hlava, hruď, nohy), či magický prsten. Na výběr je ze slušné řádky modelů a každý má své vlastní statistiky a dokonce i level. Pokud používáme předmět, který má level vyšší než je level naší schopnosti s danou věcí zacházet, bude nám předmět brát více staminy. Levely pro určité dovednosti, např. zacházení s těžkými zbraněmi, si můžeme zvýšit u trenéra, avšak musíme mu zároveň přinést speciální artefakt. Pak už nezbývá než si vybrat, ve které oblasti se chceme zlepšit.
Celková obtížnost soubojů je velmi vysoká. Nejenom že se proti nám mnohdy postaví hned několik nepřátel, ale při daném souboji je často omezen také pohyb do obou stran. To znamená, že nemůžeme stále couvat dozadu, ale po chvíli nás hra zastaví a my budeme muset houfem nebezpečných soupeřů proskočit či se s nimi přímo utkat na místě. Naštěstí sebou nosíme láhev s živou vodou. Kdykoliv se z ní napijeme, doplní se nám zdraví. Samozřejmě se tímto způsobem nelze léčit do nekonečna a po pár „panácích“ magická tekutina dojde. Doplnit si ji však můžeme u speciálních studánek. Pokud přece jenom zemřeme (což je na denním pořádku), zůstane nám všechno vybavení. Naopak nám zmizí nasbírané zkušenosti k dalšímu levelu postavy. Stejně tak se obnoví život všech nepřátel, takže kamkoliv jdeme, musíme si znovu vybojovat cestu. Nový level postavy zvýší maximum života a staminy.
V období starověkého Egypta, pod vládou Ahmosise I, takzvaného Červeného Faraóna, jež vládl již od svých deseti let, bylo mnoho lidí uvězněno do klecí či alespoň spoutáno. A tak po cestě napříč hrou narážíme na velkou spoustu věžňů, se kterými se můžeme dát do řeči a vzít si od nich třeba i quest. Rozhovory jsou bohužel vyloženě zdlouhavé a nudné. Na svých cestách si také musíme dát pozor na všudypřítomné pasti. Nejednou budete kroutit hlavou, jak danou past překonat a vyhnout se spuštění je někdy téměř nemožné. Není tedy problém si nástrahy všimnou, ale vyhnout se ji.
Nedílnou součástí hry je také magie. Proto jeden z ukazatelů ukazuje kolik many nám ještě zbývá a zda můžeme využít své kouzlo. Například můžeme vyslat magickou kouli, která nepřátele zraní. Kvůli nevelké maně však kouzla využijeme spíše jen pro zpestření a hlavní náplní hry zůstává přímý boj. Obvyklé je zkoušení různých bojových stylů s nejrůznějším vybavením, dokud nenalezneme ten, který nám sedí opravdu nejlépe.
Pharaonic je dostupný na platformách Windows, Mac OS X, SteamOS, Linux a konzolích PlayStation 4 a Xbox One. Ačkoliv hra obsahuje nejednu mouchu, ne úplně povedenou grafiku a obtížnost je někdy až obtěžující, díky bohatému bojovému systému a originálnímu zpracování dáváme 65 %. Titul vyjde na 16 euro, tedy asi 440 Kč.
