Paraworld

Příběh
Ústřední postavou zápletky celé hry je chlapík jménem Jarvis Babbit. Ten zde plní úlohu děsuplného hrůzypána a hlavního záporňáka – ve chvíli, kdy budete vstupovat do kampaně, jej však budete mít jen za skvělého vědce. Pod vašima rukama bude po většinu hry trojice hlavních hrdinů – vědců a výzkumníků ze všech koutů světa, v jejichž roli si s tímto chlapíkem půjdete popovídat na téma paralelní světy obývané dinosaury. Jablkem sváru je tu skutečnost, že on o existenci něčeho takového již dávno ví a zrovna mu nehraje do karet, že vy máte k tomuto zjištění dobře nakročeno. Vědecká expedice na sebe tedy nenechá dlouho čekat a vy se prakticky ihned po přistání ocitáte ve světě, kde železnou pěstí vládne příroda, lidožravými dinosaury se to všude jen hemží, a vy tam nejste vítáni. Podaří se vám dostat domů a říci světu pravdu? Vzhledem k tomu, že jedním z hrdinů je američan, o výsledku snad nikdo nemá pochyb. Každopádně, jak už kdysi ukázal Odysseus, putování za domovem bývá mnohem zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát a hrdinům se při tom přihodí takové věci, že budete jen nevěřícně valit oči.

Herní náplň
Chtě nechtě musím připustit, že kdyby někdo vysadil ve světě plném primitivů koexistujících v symbióze s dinosaury mě, asi bych přešel na bezpečnostní hnědé trenky, ale naše partička měla to štěstí, že všichni hrdinové jsou rození nebojsové. Američana Bladedancera (specialita dual swords), lučištníka Bélu a dominu s bičíkem nerozhodil ani útok šavlozubých tygrů hned v úvodu a ještě si neodpustili drsné hlášky. Aby se neřeklo, že k doktorátu v oboru „vůdcovství a boj s dinosaury“ přišli jak slepí k houslím, ještě před začátkem kampaně projdou tutorial Viking parkem, který pro mě představuje všechno, jen ne zábavu a naučnost. Bohužel už tam jsem našel první indicie, které naznačovaly, že v SEK to s tou originalitou zase tak nepřehánějí, a tak jsem se naučil pouze ničit doupata nepřátelských potvor a přerozdělovat zkušenosti z boje. Ačkoli hra těží hlavně z neotřelé pravěké tematiky, stále se jedná jen o obyčejnou válečnou strategii, s mírně ustřiženými křidélky u té stavěcí části a s ohromně vyvinutými perutěmi v té bojové. K tomu ale až později.

Nás zajímá hlavně kampaň, která je v tomto případě provedena opravdu mistrovsky. Česká na nás zhruba patnáctka misí zábavou nabušených k prasknutí, kterou si projdete v kůži všech tří dostupných národů – bojovných norsemenů, kočovných dustriderů (pouštní národ) a technicky založeného dragon clanu (pravěcí asiaté). Hra se odehrává se v pětici podnebných pásem tak, aby bylo možno zachytit v akci co nejvíce druhů prehistorických tvorů. Víte, někde na poušti budete mamuta hledat jen stěží, ale přitom je to velice zajímavý exemplář a byla by velká škoda jej vynechat. Krom nich se vám dostanou pod ruku stegosauři, apatosauři, triceratopsové, raptoři, tyranosauři – prostě co se vám jen zamane. Nezřídka jsou vyzbrojení obřími kušemi na zádech, táhnou za sebou povozy s katapulty, jsou ověšení koši pro lučištníky a v těch extrémních případech je jejich lidští chovatelé vybavili i rotačními kulomety. Hledal jsem co nejkratší výraz, který by tento styl dokonale popsal, a po poradě s wikipedií mě napadá jedině „prehistorical punk“. Vypadá to možná divně, ale samotný výsledek není nijak kýčovitý. Protože tato hra je pravděpodobně jediná podobného ražení, mohli autoři popustit uzdu své fantazii a výsledek v některých případech vypadá hodně zajímavě.

Ve hře sice není použito mnoho originálních prvků, ale nedá se tvrdit, že by šlo o tak úplně tuctovou strategii. Nejzajímavější herní novinkou, která se dá smysluplně využít, je ničení doupat agresivních potvor, aby se nemohly dál líhnout a sužovat nebohé rolníky svými dlouhými kly nebo ostrými tesáky. Naopak ty hodné dinosaury si udržovat pokud možno na své straně, protože se z nich dá bez námahy získat nějaká ta zkušenost a navíc hromada masa. A že se tu hodí obojí. Maso asi nebude nedostatkovým zbožím, protože na většině map bývá celkem solidně předinosaurováno, ale zkušenosti jsou alfou i omegou parastratéga. Podobně jako ve Warcraftu si můžete zlepšovat hrdiny, v Paraworldu zlepšujete všechny jednotky pod vaším velením. Dostupnou devítku hrdinů můžete naučit každého po jedné zajímavé schopnosti a stejně jako obyčejné potvory je můžete dále vylepšovat zvýšením hladiny životů a síly útoku. U obyčejných jednotek ještě s tou výhodou, že ta první vylepšená na maximální úroveň se stane jakýmsi leaderem, z čehož budou profitovat všechny ostatní.

Play hard, go pro
Jak již předběžné zprávy napověděly, SET hodlají udělat ze svého dítka progamingovou hru budoucnosti, proto musí být rychlá, zábavná a musí poskytovat hráči vícero možností, jak ji hrát. Ekonomika vašeho kmenu vám zabere jen nezbytně nutnou část hrací doby, protože jednoduše během prvních dvou minut vyprodukujete dostatek pracantů a pošlete je těžit. Tím to prostě končí, takže se do konce hry musíte starat akorát o vylepšení budov a bojových jednotek, což je naštěstí patrné na samotných modelech postaviček, takže na první pohled víte s kým máte tu čest. Bojem totiž budete trávit většinu herní doby a tak vám něco takového dokáže dost ulehčit práci. Na managementu jednotek si vůbec dali tvůrci záležet. V Paraworldu je poprvé použita hračka s téměř všeříkajícím názvem Army Controller, která vám i z bitevní vřavy dokáže udělat přehlednou věc. Jedná se v podstatě o boční lištu, jež se dá pohodlně vysouvat a zasouvat tabulátorem, na níž jsou znázorněny jednotlivé kategorie dostupných jednotek. Během vteřiny tak zjistíte, co který pracant těží, který se jen poflakuje po základně, kolik má který lučištník životů a jestli je někdo ve vážném ohrožení života.

Pokud máte v plánu pustit se do hry profesionálně, vydělat si hraním nějakou tu korunu a propracovat se na post uznávaného borce, patrně nákupem Paraworldu neprohloupíte. Je na něm znát jistá inspirace Warcraftem, což jak musím přiznat, hře jedině prospívá. Oproti jiným strategiím máte možnosti ovládat jen minimální počet jednotek (okolo padesátky – pravděpodně kvůli kapacitě Army Controlleru), přičemž každá druhá potvora má nějakou schopnost. Při bojích sbíráte zkušenosti, jejichž využití jsem popsal výše, a je tu k nalezení také podstatně zjednodušený systém hrdinů. Klíčový je pro vás jen nějaký druhý level, který dá hrdinovi jeho jedinou speciální schopnost a nějaké sbíratelné předměty, které neovlivňují jen hrdinu, popřípadě jeho nejbližší okolí, ale naprosto vše, co máte pod kontrolou. Hra opravdu má něco do sebe a myslím si, že by se v segmentu profesionálně hraných her mohla usadit, ale bude to chtít něco prosazování. Přecijen, stálice jako CS, UT, W3 nebo i StarCraft mezi sebe jen nerady pouštějí nováčky.

Technické pozlátko
Pokud si potrpíte na detailní grafiku, budete v Paraworldu jako doma. Němci jsou proslulí svou posedlostí propracovat grafiku do těch nejjemnějších detailů, a tak i Paraworld vypadá neskonale božsky. Propracované modely dinosaurů těžkopádně pochodující skrze záplavu barev pravěké fauny jsou nádhernou podívanou i po několikerém shlédnutí, a i když například modely budov nejsou to nejlepší, co jsem kde viděl, je zde cítit smysl pro detail. Půda není prostě jen hnědá hlína místy se zelenou texturou, ale opravdu na ní roste tráva a pestrobarevné květiny, listy stromů jsou zbarvené podle ročního období … Nádherně vypadá také změna denní doby, která samozřejmě probíhá mnohem rychleji než v reálném světě, ale dost pomalu na to, aby změna byla nenásilná a oku lahodící. Po grafické stránce je hra prostě vyšperkována téměř k dokonalosti, a i když se občas najde místo, kde to na horkou novinku zrovna nevypadá, téměř vždy je k dispozici scenérie, při které vykulíte oči na stůl. Nejpříjmnější je, že hra k běhu nepotřebuje bůhvíjakou mašinu, takže pokud jste vybaveni alespoň tím čím já (opakuji to často, ale rád zopakuji znovu – P4 3GHz, 1GB RAM, GF 6600GT), roztáhnete hru ve velmi slušném rozlišení a téměř maximálních detailech.

Rozsudek
Koupit, či nekoupit? To je ta otázka, která sužuje pařanstvo již od počátku věků. V tomto případě je odpověď jasná. Zábavná kampaň, kvalitní multiplayer s možností dotáhnout to na progamera, nádherná grafika, hardwarová nenáročnost, neotřelá tematika … je toho dost na to aby to přesvědčilo i herního abstinenta. Jen s chutí do toho.

Hodnocení: 85%

Poznámka na konec: V multiplayeru Paraworldu vidíme velký potenciál, a máme v plánu ho přidat na GamePark. Bohužel na to v současné době není hra připravena, nicméně spolupracujeme s autory na úpravách, které spuštění hry na GameParku umožní. V současné době jsme alespoň pro zájemce spustili 1vs1 žebříček v Klanbázi.