Overlord

Hněv a jakákoliv jeho forma, tedy i násilí, patří k nám lidem již velmi dlouho. Vyskytuje se na ulicích, mezi státy, ve filmech, ovšem co nás nejvíce zajímá, vyskytuje se i ve hrách. Ostatně kdo by nechtěl občas vystřelit mozek zloději, jenž právě prchá s vaší měsíční výplatou a vy pomalu přestáváte snít o dovolené, že. Ovšem co kdyby to bylo naopak? Co kdyby jste vy utiskovali, vy kradli a nikomu se nezodpovídali? Je to lákavé, že? Vývojáři z Triumph Studios (Age of Wonders ) vám tuto možnost dávají, a to ve velkém stylu. Kdo by v mixu fantasy RPG a adventury čekal šakrmantního Árijce a útlou krásku po jeho boku, tak ten má smůlu. Jeho vize o hrách budou bez milosti rozcupovány, spáleny a dále provedeny různé nechutnosti.

Zvláště u fantasy titulů se vyskytuje velmi propletený příběh, nicméně u Overlorda tomu tak není. Linka je striktně lineární, přičemž během prvních dvou minut hraní se dozvíte vše, co potřebujete vědět. Zastáváte roli nového Overlorda, pána zla na Zemi, jenž udržuje zdravý balanc mezi napomádovanými slaďochy a krvežíznivými padouchy. A proč nového? Onen původní byl totiž odvolán (rozuměj zabit), poněvadž byl až příliš hodný a zabíjel snad jen kuře k večeři. Zůstala po něm pouze zničená věž, jež se stává vaším novým domovem. Je sice v mírně dezolátním stavu, ovšem to postupem času vaši bezpodmínečně oddaní opraví. Že neznáte etiketu overlordů? Žádný problém! Se vším vám bude pomáhat zelené a malé stvoření jménem Gnarla, jež vypadá trochu jako mistr Yoda. Když o tom tak přemýšlím, tak i vy jako by jste Sauronovi z oka vypadli. A pak že prý nelze zkombinovat snímky z minulosti a budoucnosti. Pche!

Jednou z mnoha výhod Overlorda je poměrně velký počet poddaných, kteří plní jakékoliv vaše rozkazy, ať jsou jakkoliv úchylné. A jelikož lidé mají tendenci plánovat různá povstání a neustále remcají, že je něco bolí, vašimi poddanými jsou skřeti, blíže známí jako minioni. Nejenže za vás vykonávají veškerou práci, ovšem mají občas i dobré hlášky. To ostatně platí snad o všech důležitých postavách ve hře. Hlavním mottem je totiž: Sice zabíjet, ale v odlehčené formě. A to se také děje. Vlastně vám ani nepřijde špatné rozcupovat pár oveček, zabít několik sedláků, anebo krást zlato trpaslíkům. Když později zjistíte, že trpaslící zotročili Elfy, kteří pro ně nyní kutají zlato, komentuje to Gnarla slovy: „Bohové mají opravdu smysl pro satiru.“.

Mimo „domácích“ úkolů jako přinesení např. jeřábu do věže samozřejmě existují i úkoly z terénu, kdy vás ostatní bytosti prosí o pomoc. Jednou kosíte kostlivky a mágy, jež si podrobili město, jindy jen zachraňujete vaše vlastní miniony. Úkoly jsou velmi různorodé a hlavně, téměř vždy se můžete rozhodnout, jak moc budete zlí. Třebaže když pro Elfy získáte jejich sochu, nic vám nebrání si ji vzít do své věže a na podlouhlé bytosti se špičatýma ušima se vykašlat. Takovýchto rozcestí je více a vlastně definují, zdali jste hodný, anebo zlý Overlord. Zabíjíte v každém případě, jen vždy v jiném zájmu. Mimo různých soch můžete ovšem k teleportu přinést i artefakty, jež mají celou řadu významů. Některé dovolí mít více many, jiné přímo přidávají nová kouzla, která jsou při bitkách s bossy mnohdy velmi nápomocná. Neznám snad nic nebezpečnějšího, nežli skupinku 40 minionů, jež jsou v berserk módu, načež vy z dálky vyvoláváte oheň přímo z nebes. Takovému tlaku opravdu neodolá příliš nepřátel.

Ačkoliv se mohla hra zdát prozatím jednotvárná, není tomu tak. V Overlordu se totiž vyskytují celkem čtyři typy minionů. Červení, hnědí, zelení a modří. To dává autorům velký prostor pro různá puzzle, což titul mile doplňuje. Stojí před vámi hořící barikáda? Žádný problém! Vaši červení skrčci ji hravě rozeberou, poněvadž jsou imunní vůči ohni. Je před vámi intoxikovaný prostor? Opět žádný problém! Zelené obludky jej lehko neutralizují, přičemž pokud se objeví nepřítel, umí skvěle skákat za krk a nepříjemně kousat. Modré miniony budete často používat spíše k logickým úkolům, poněvadž umí plavat, avšak v boji najdou také uplatnění – dokážou oživovat. Paradoxně ovšem vydrží sotva jednu facku. A nakonec zde máme hnědé uličníky. Ti by se dali charakterizovat jako poměrně tuhá stvoření, jež lze opravdu jen těžko zabít. Bohužel jsem jich měl ke konci hry velký nedostatek.

Verbování bestií probíhá pomocí několika portálů, kterých je po mapě opravdu mnoho. Problémem spíše zůstává počet duší, jež k vyvolávání potřebujete. Nepřátel zabijete sice hodně, ovšem i tak to občas pro vyvolávání nestačí. Ze začátku můžete mít pomocníků pouze pět, později se jejich počet v mém případě zvýšil na 40. Zdá se to jako mnoho, avšak na kamenného golema jako ušité, věřte mi. Mezi takové těžší nepřátele patří i bossové, kteří si s vámi příliš nehrají. Jeden je tak tlustý, že jeho ultimátním útokem je kutálení se po místnosti. Trpasličí vůdce naopak ctí pověst této rasy a vyrazí proti vám ve velmi nepříjemném bagru, jenž chrlí oheň – tato lokace byla snad jedna z nejhorších. Naopak nejlehčí bylo snad zabití Oberona, Elfkého zloducha.

Výčet nepřátel vás jistě zaujal svoji různorodostí. Mimo vesnice se totiž podíváte i do stok města, do kouzelného lesa Elfů, do Zlatých vrchů trpaslíků, ale také na poušť, kde na vás čeká písečný červ, nikoliv nepodobný tomu z Duny. Za toto patří výtvarníkům hry obrovský dík. Neskutečná nápaditost prostředí a veškerých postav vůbec. Vše je úžasně barevné a přímo volá po vašich očích. Jistě vás zaujme i vaše věž, kde můžete postupem času nakupovat nové a nové místnosti. Chcete-li zlaté sochy, anebo majestátní trůn, kupte si to. Později budete mít i partnerku, které když koupíte např. zahradu, pozve si vás za odměnu do ložnice. Co se tam však dělo, to nevím. Vycházely pouze divné skřeky a zem se třásla. Jelikož nikde ve hře nesbíráte brnění či zbraně pro vaši potřebu, což považuji za chybu, můžete si něco udělat ve vaší tavící peci. Pokud přidáte i pár minionů do varu, dostanete zajímavý útočný, popř. obranný bonus. Jako ovšem stavění místností je toto zcela samoúčelné, neboť to nevyužijete. Velkou chybou je i nemožnost prohlédnout si věž z ptačí perspektivy. Autoři by se měli poučit z nejnovějšího dílu HoMaM.

Co se grafického zpracování týče, považuji Overlorda za jedno z nejpovedenějších děl poslední doby. Jak jsem již avizoval, velká část uznání náleží výtvarníkům. Trpaslíci s raketomety vypadají vskutku úžasně. Ostatně na screenshotech je toho k vidění více. Tolik chvály si ovšem nezaslouží zvuková složka, jež mne mnohdy nudila a ani tak nekorespondovala s děním na obrazovce. Při vstupu na hřbitov sice ztmavila obloha, avšak zbytečně se zdramatizovala hudba, ačkoliv nepřátelé byli již mrtví. Téměř poslední zmínka patří AI, která byla na dostatečné úrovni. Ostatně laťka nebyla ani příliš vysoko a ani jednou se mi nestalo, že by došlo k nějakému záškubu. Chcete-li vidět nejméně sladěnou a zároveň nejvíce zábavnou armádu, podívejte se na miniony za vašimi zády. Je jim totiž jedno, čím bojují. Zvláště při první misi, kdy se ničí dýně, jsem se opravdu velmi nasmál, poněvadž si ti šašci udělali helmy z kusů dýní. Ostatně jim jako zbraň poslouží jak klacek, tak velká sekera. A nyní jedno upozornění. Nemáte-li smysl pro orientaci, nejspíše se budete hodně zlobit. V Overlordovi totiž neexistuje vůbec žádná mapa! Ne že byste nenašli většinou cestu, avšak co se elfského lesa týče, tam to již tak bezproblémové není. Zvláště když se některé cestičky objevují dynamicky v závislosti na plnění úkolů.

Je velmi těžké hodnotit takovýto typ hry. Na jedné straně poměrně povedené hlášky a vůbec filosofie hry, na straně druhé po pár hodinách dostavující se nuda kvůli identickým úkolům. Na Overlordu je zajímavé, že ačkoliv není vážná, míří vysoko. Měli by si ji zahrát jak milovníci humoru, tak surovci. Zde si najde každý něco, přičemž nenásilně přičichne i k záležitostem zdánlivě nesouvisejícím. Být stále rychlého tempa, hodnotil bych více, takto zbytečně jen 76%.