Operation Flashpoint: Dragon Rising

Ve světě se ještě nedokázalo prosadit příliš českých herních značek, které by zaznamenaly vysloveně úspěch. Ovšem právě Operation Flashpoint rozhodně jednou takovou byla. Zkrátka čeští Bohemia Interactive si dokázali díky původnímu Flashpointu vybudovat zvučné jméno a prosadit se i na stránkách zahraničních herních magazínů a to s dobrou reputací. Ostatně hra je téměř nesmrtelná a komunita kolem ní žije dodnes. Pak se ovšem Bohemia Interactive nepohodla s britským Codemasters a bylo vymalováno. Přišli totiž právě o tuto pracně vybudovanou značku a dlouho nebylo jasné, co se s ní stane, ani co teď budou na Brdech v Bohemia Interactive vlastně dělat. Naštěstí tam nelenili a vytvořili značku další – Armed Assault, které mělo jít ve šlépějích Flashpointu. Letos v červnu pak vyšla ArmA II, na níž jsme vám přinesli recenzi. Tentokrát to sice nedopadlo tak úplně dokonale, ale minimálně co se týká prodejnosti, mohli být vývojáři spokojeni. A to je přeci jen tím hlavním. Ani Codemasters nezaháleli a rozhodli se vytvořit vlastní hru, postavenou právě na značce Operation Flashpoint. To jen pro upřesnění, že tento titul opravdu nemá s Českem vůbec nic společného. Jak dopadl jejich pokus v porovnání s českou Armou II? Na koho hlavně míří cílovou skupinou a jak se hraje? To všechno vám teď musíme objasnit.

V rámci příběhu, do něhož jsme uvedeny takovým rádoby moderním videem, se ocitáme na ostrovu Skira. Ano, právě po něm se můžete naprosto svobodně a dle libosti pohybovat. Nachází nedaleko Japonska a dlouhou dobu byl ve vlastnictví Ruska. Dříve ničím nezajímavý ostrůvek se však později stává nalezištěm železného zlata. A právě ropa je tím hlavním a jediným důvodem, proč se zde všechno odehrává. O ostrov totiž začínají bojovat jeho původní obyvatelé a aby toho nebylo málo, do všeho se vloží i Amerika, která se ho snaží s pomocí Ruska dostat pod kontrolu. Základní kostra příběhu není kdovíjak propracovaná nebo složitá a mise se mi v rámci kampaně nezdály kdovíjak příběhově provázané. Takže sledování příběhu záhy hodíte za hlavu a prostě jen plníte aktuálně zadané úkoly. Alespoň tak to probíhalo v mém případě.

Hned v první misi se dostáváte bosýma nohama do akce. Zapomeňte na nějaký tutoriál nebo podrobnější vysvětlení jednotlivých prvků ovládání s praktickými ukázky. Nějaké menší tipy jsou tak zobrazovány až v průběhu této první a rovnou dost akční mise. Nutno zmínit, že Operation Flashpoint: Dragon Rising není zdaleka tolik složitý jako třeba konkurent ArmA II. V PS3 verzi jsme kromě pohybu využívali hlavně tlačítko pro pohled skrz zaměřovač, střelbu a další, pod nímž se skrývá kontextové menu s nabídkami na příkazy svému týmu. To je opravdový základ, s nímž si víceméně vystačíte. Tedy kromě různých dalších, jako třeba kolečko pro zobrazení výbavy a vybrání aktuální zbraně/předmětu, který máte zrovna v ruce.

Jak jsme naznačili v minulém odstavci, důležité je také rozdávání rozkazů. Do žádných misí se totiž nedostáváte sami, ale s dalšími parťáky v týmu. Tvůrci před vydáním hry lákali snad na úplně všechny její prvky, ale speciálně vyzdvihovali umělou inteligenci. Právě ta však ve finále není zrovna dokonalá. A to jak u vašich parťáků, tak protivníků. Tedy přesněji řečeno, někdy je chování a reagování počítačem řízených lidí úplně bez problémů, jindy zase zklamalo na plné čáře. Ostatním členům týmu lze zadávat pomocí kontextového menu různé příkazy a jejich nabídka je vcelku široká. Občas ale parťáci na vaše doporučení a rozkazy prakticky nereagují a stejně si dělají co chtějí. V jiných situacích se třeba i tupě zasekli a nechtělo se jim jít za vámi. Ale abych jen nekritizoval, tak musím zmínit, že mi nejednou zachránili život a dokážou udělat dost špinavé práce za vás.

 

Hodně často však v boji členové vašeho týmu také padnou. Zkrátka ani oni to nemají jednoduché, ale občas si opravdu o kulku do hlavy vysloveně říkají. V souvislosti s tím působí hodně divně a maximálně nerealisticky, když najednou vedle sebe opět vidíte naprosto zdravého a čilého parťáka, který byl před chvílí mrtvý v kaluži krve. Zkrátka na určitých místech asi automaticky získáte náhradu, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Celou dobu se z ostrova Skira nedostanete, tudíž prostředí je pořád víceméně stejné. Jasně převažují běžné mise v místní krajině, která však nijak nevyčnívá svým vymodelováním nebo zajímavými místy. Prostě takový běžný mírně hornatý ostrov v mírném pásmu, tudíž je zde všude dost trávy i stromů, které můžete využít ku svému prospěchu. Do interiérů se podíváte hodně zřídka, i když vlastně skoro všechny budovy je možné navštívit. Zajímavé jsou pak mise v místních vesničkách, které se staly milým překvapením.

Úkoly máte v misích vcelku pevně dané, jen v průběhu občas nějaké přibudou. Každopádně i přesto působí hra docela stereotypně. Pohybujete se sice v naprosto otevřeném světě, ale přesto vás Dragon Rising vede za ručičku k dalšímu cíli pomocí různých checkpointů po cestě. Působí to docela divně, když před sebou vidíte vyznačený cíl třeba ve vzdálenosti 300 metrů a po cestě musíte projít skrz tři různé checkpointy. Navíc to ještě neznamená, že se vám pokaždé hra uloží. Automatické savování probíhá dost zřídkakdy, což ve spojitosti s vcelku hutnou obtížností není ideální. Libovolné ukládání hry pak vůbec není možné. Kromě hlavních úkolů se nabízí i různé vedlejší, ale trochu nám chyběla motivace k jejich plnění. Stejně tak mám výhrady k „různorodosti” všech úkolů. Povětšinou totiž prostě jen musíte někoho nebo něco zničit/vyhodit do vzduchu, pak zase běžet k dalšímu úkolu nebo na místo, kde mise končí. Prostě hře by určitě neuškodila větší rozmanitost a různorodost.

Co se týká ovládání, bylo vyřešeno vcelku ideálně. Nejde o nic nového, ale s PS3 ovladačem asi ani není co vymýšlet. Samozřejmě se zaměřováním pomocí analogové páčky jsem měl krapet problémy a nijak vám hra nepomáhá. Uvedu jeden názorný příklad. Potichu jsem se dostal k jednomu domku, vedle něhož byl na první pohled pouze jediný protivník, navíc otočený zády. Inu, tak mu napálím pěkně kulku přímo do hlavy. Během okamžiku tam však naběhne jeho parťák a v tu ránu mě sejme a nezbývá než nahrávat z posledního checkpointu. Zkrátka absolutně bez šance nějak zareagovat pomocí pomalého a nepřesného zaměřování páčkou. To je však bezesporu obecný problém akčních her na konzolích.

Každopádně kampaň v Operation Flashpoint: Dragon Rising vám vydrží na dost dlouho, o to nemusíte mít strach. Dáno je to především vcelku vysokou obtížností, tedy nutností každou chvíli nějaké části mise opakovat. Na výběr je několik stupňů, přičemž Normal je nejlehčí a stejně vám dá zabrat. Dost možná to však bylo dáno tím, že jsme hráli verzi pro PlayStation 3. Samozřejmě na konzolích je zaměřování o dost pomalejší, než s myší. Místy vám nepřátelé dávají opravdu hodně času na to, abyste je zamířili a oddělali. To sice působí docela zvláštně, ale nejde o chybu umělé inteligence, nýbrž o nutnost. Ale i tak jsem strávil strašně moc času nahráváním z posledního chceckpointu a procházením toho samého znovu a znovu. Je to zvláštní hlavně proto, že celkově na mě hra nepůsobí přehnaně realisticky (třeba střílení za chůze není žádný problém), ale protivníci mají sakra dobrou mušku a vám stačí opravdu pouze jedna nebo dvě rány a padáte k zemi. Konkurenční česká ArmA II se mi tedy zdála určitě realističtější a taktéž nešlo o procházku růžovým sadem, ale byla přesto snazší.

Valnou většinu misí bohužel musíte odběhat po svých. Asi aby vám to zabralo více času, tak zvolili tvůrci tuhle cestu. Na nějaké vozidlo narazíte opravdu výjimečně. Je to škoda, protože se běhá dost daleko a po určité době vás už držení tlačítka pro sprint začne nudit. Přitom ovládání automobilů se opravdu povedlo a oproti ArmA II jde o nesrovnatelně lepší prožitek. Ono hlavně ovládání při řízení bylo lépe zvládnuto. Samozřejmě všechny dopravní prostředky, ale i zbraně byly vytvořeny na základě reálných předloh a konzultací s vojenskými profesionály. Čekali jsme jen krapet hezčí vymodelování a zpracování jak zbraní, tak právě různých aut nebo tanků.

Tím už se plynule dostáváme k zhodnocení grafické stránky Operation Flashpoint: Dragon Rising. Před vydáním plné verze nás autoři zahlcovaly mnoha a mnoha krásně vypadajícími videi a screenshoty. Testovaná PlayStation 3 verze se mi však vůbec nelíbila. Dost možná se museli vývojáři uchýlit k nějakým razantním kompromisům, aby konzole zvládla bezproblémový chod, jinak si to neumím vysvětlit. Přeci jen ArmA II je hodně HW náročná a je otázkou, jak by třeba ona vypadala na konzolích. Hodnotíme zde však PS3 verzi, a proto musím říci, že za grafiku dávám palec dolů. I když celkově prostředí působí docela hezky a atmosféricky (tomu napomáhá asi hlavně proměnlivá a krásná obloha), tak samotné modely už na tom tak dobře nejsou. Ať už stromy, modely postav nebo automobilů. Ovšem během hraní jsme nezaznamenaly žádné problémy s klesajícím frameratem.

Jak jsme již zmínili, k testování jsme měli k dispozici pouze verzi pro PlayStation 3. V té každopádně úplně chyběl jakýkoli editor, v němž bychom si mohli dělat vlastní obsah. V počítačové verzi by ale podle všeho být měl. Každopádně jeho absence je pro fanoušky podobných her dost zásadní, protože po dohrání kampaně pro vás vlastně Dragon Rising končí. Když chybí editor, o hodně se zkracuje možnost dalšího hraní. Stejně tak mají konzolisté smůlu co se týká stahování nějakých nových map či úkolů vytvořených nadšenými fanoušky. Škoda, protože věřím, že by editor šlo zpracovat nějakým způsobem i na konzoli, jen to sdílení by bylo asi trochu těžší.

A jsme u konce dnešní recenze konzolové verze Operation Flashpoint: Dragon Rising. Co říci závěrem? Inu, osobně jsem spíše zklamaný. Pravda, česká ArmA II mne osobně nijak zvlášť nenadchla, ale v souboji s Operací Flashpoint od Codemasters vyhrávají zlaté české ručičky. Zkrátka tato novinka je jasným důkazem, že jen velký rozpočet pro kvalitní hru nestačí. Je potřeba dát do vývoje i srdce, nadšení a zapálení pro věc, což právě z Dragon Rising vůbec necítíme. Každopádně Codemasters si zaslouží určitě pochvalu za skvělé odladění. Po stránce hratelnosti mne však tento nepřímý nástupně původního Flashpointu nijak nenadchnul a jde pouze o mírně nadprůměrný zážitek. Zkrátka chybí tomu šťáva, větší ucelenost i zajímavost a nápaditost všech misí. A na PS3 se mi hra nelíbila ani po vizuální stránce. Hodnotím proto relativně nízkými 69%. Prostě tak úplně se to nakonec nepovedlo a Dragon Rising je pro mě zatím největším zklamáním letošního roku.