NHL 2K9

Co se týká sportů, každý jistě ví, že na PC víceméně vládne jedna značka sportovních her – EA Sports. Je pravda, že co se fotbalu týče, má vedle sebe velkou konkurenci v podobě Konami, ale stále se jedná o silnou značku, jejíž prodejnost je neotřesitelná. Hokejová série NHL nemá žádného konkurenta a to se také podílí na určité stagnaci jednotlivých dílů, i když i zde jsou záblesky k lepšímu. Na konzolích je však jiná situace a NHL dostala před několika lety silného konkurenta ve formě NHL 2K od 2K Sports a to je také možná důvodem, proč jsou konzolové hokeje o něco dále než počítačové.

Bohužel hned první odstavec recenze musíme začít smutným konstatováním, že letošní ročník NHL 2K9 je po delší době dílem, který přináší minimum změn, čemu se lze jen divit ve světle předchozích inovací a snah sesadit hokej od EA z trůnu. Naštěstí již hra aspoň obsahuje skoro všechny licence (pokud tedy bereme NHL) a tak nemusí operovat s upravenými jmény klubů a hráčů. To se však netýká národních týmů, protože na ty se licence pravděpodobně nevztahuje a najdete zde tak pouze hráče, kteří mají co dočinění s NHL. Jedná se tak o plnohodnotný hokej, který dosahuje kvalit odpovídajících konkurenci. Narážky na konkurenci se také objeví v celém dnešním článku, protože člověk si trochu srovnání prostě nemůže odpustit zvláště v případě, kdy jsou fakticky na trhu pouze dvě konkurenční hry.

Silnou stránkou NHL 2K9 je přístupnost pro každého. Jednoduché ovládání jde ruku v ruce s přehledným menu, které obsahuje mnoho voleb, ale ty jsou zpracovány přehlednou formou jako roletková menu. Občas sice budete tápat, co hledat ve které nabídce, ale ovládání vám rychle přejde do krve a oceníte jeho jednoduchost. Nabídka herních modů je klasická, je možné si zahrát jednotlivý zápas, naplánovat větší turnaj, nebo se vrhnout do hlavního modu, kterým je samozřejmě sezóna.  K dispozici jsou i exotičtější herní možnosti jako je minihokej ve třech, nebo venkovní hokej na rybníce. Zklamáním je zrušení miniher, které osvěžovaly předchozí díly. Potěší aspoň možnost o přestávce vlastnoručně rolbovat led, i když si to asi více než jedenkrát nespustíte.

Samotná hra je poměrně dynamická, ale je často přerušovaná, protože umělá inteligence v tomto směru moc šikovnosti nepobrala. Neustálá vhazování, offsidy a postavení mimo hru jsou zcela běžnou záležitostí a pokud porovnáme jeden herní zápas s reálným hokejovým, tomu hernímu přeci jen chybí akčnost. Tomu přispívají i opakující se herní scénáře protivníka, který je ovládán umělou inteligencí. Obrana spočívá v neustálém tvrdém napadání hráče s pukem a útok je jen přímý tah na branku, pohlednou akci, aby člověk pohledal. Při hře můžeme narazit i na klasické nešvary sportovních her, jako je nalezení akce, ze které lze takřka vždy dát gól. Brankáři totiž většinou chytají jako bohové a zvládnou vytáhnout neuvěřitelné zákroky, naproti tomu někdy propustí do své branky takovou minelu, za kterou by se styděl žáček při prvním tréninku na ledě. Podle našeho pozorování nemají statistiky jednotlivých hráčů a brankářů na hru nijak extra velký vliv a zatímco v NHL od EA je třeba sledovat každou položku „kartičky” hráče, zde stačí globální přehled. Berte však v potaz, že naše kritika vychází z detailního hledání chyb a při klasické hře nemusíte na nic takového narazit a stále se jedná o kvalitní zážitek.

Skvěle je provedené ovládání. Na výběr jsou tři možná nastavení – základní, pro-stick a hybridní. Základní ovládání je naprosto jednoduché a přístupné pro každého. V této volbě dělá každé tlačítko svou jasnou funkci a není třeba kombinovat stisky více kláves, natož aby se funkce tlačítek měnila podle aktuálního stavu hry. Jedná se o klasické ovládání, se kterým jsme se mohli setkávat ve starších hokejích. Zkušenější hráči sáhnou po druhé možnosti Pro-stick, které umožňuje ovládání hokejky a kliček pomocí analogových páček na konzolových ovladačích. Zvládnutí tohoto ovládacího režimu vyžaduje určitý stupeň zkušenosti, ale jeho zábavnost a pocit ze hry je o něco větší. Třetí a poslední volba umožňuje kombinovat oba režimy a přepínat je v průběhu samotného hraní. Například pokud chcete pouze vystřelit na branku, necháte si základní režim a o chvíli později se přepnete do pro-stick, abyste efektní kličkou prošli obranou. Tento model ovládání nám do krve moc nepřešel a je skutečně náročný jak na koordinaci pohybů ruky, tak na předvídání, které ovládací schéma využít.

Pokud si něco zaslouží velkou pochvalu, je to multiplayer. Herní možnosti jsou stejně široké jako v single a zahrnují všechny klasické mody, u kterých je možno nadefinovat rozsáhlé vlastnosti a úpravy od délky třetiny po nastavení rozhodčích. Naprostou novinkou je možnost zapojit do hry kompletní sestavu živých hráčů. Do jednoho zápasu se tak může zapojit až 12 živých hráčů, po šesti na každé straně. Takto složené týmy mohou sehrát jak přáteláky, tak celé turnaje a sezóny, což je věc nevídaná a musí být nesmírně zábavné nadávat spoluhráčům skrze mikrofon, že jejich hra stojí za starou bačkoru. Otázka je, zda se vůbec někomu povede tolik lidí sehnat. Nicméně ta možnost tu je. Nejen herní módy, ale celá síťová sekce je perfektně realizovaná a většina hráčů se shoduje na naprosté absenci lagů a prodlev v hraní. Třešničkou na dortu jsou propracované statistiky, které přehledně zobrazují vaše výsledky v online soubojích. Herní mód netrpí žádnými neduhy ani při nasazení dvanácti živých hráčů naráz a mohl by být vzorem pro nejednu online hru.

 

Propracovaný multiplayer ale zastiňuje hodně vousatá grafika, která NHL od EA nesahá ani po paty, až na propracované stadiony. Modely hráčů evidentně zamrzly před několika lety a ani rozsah animací není zázračný. Nejedná se ani tak o vymodelování samotných hráčů, ale o textury, které je potahují. Je jasné, že grafika není vše, ale doba o něco postoupila a dnes jsme již zvyklí na jiný standard. Konkurence již druhý rok jede na next-gen grafice a to je jiná káva. Jediná animace, která se nám skutečně líbila je vylézání hráčů z střídačky, které vypadá skutečně reálně a také různé strkanice mezi hráči, jejichž individuální souboje se skutečně povedly, stejně jako klasické rvačky. Pohyby při hře nejsou nic extra, ale dá se na ně koukat a neurazí. Hudba nehraje špatně a najdeme i skladby od známých kapel, ale nejedná se o tak kvalitní soundtracky známých hudebníku ala hokeje od EA. Komentář je prezentován známými kanadskými moderátorskými hvězdami, které u nás asi nikdo nezná a tak neocení jejich hlasy. Z jiného pohledu je komentář hrozně sterilní, neakční a hodně často se opakují jak slova, tak celé věty.

Pocity z NHL 2K9 jsou rozporuplné. Jedná se o kvalitní hru, která je skvělou konkurencí pro EA a jak víme, konkurence je to, co popohání vývoj kupředu. Letošní ročník ale postrádá silnější inovace a vyjma skvělého multiplayeru se na něm nedá nic stoprocentně vychválit, což by mohlo být signálem pro EA Sports, že není třeba hnát hru kupředu a je možné inovace také zpomalit. V každém případě, pokud hledáte kvalitní hokej na konzole, můžete s klidným svědomím sáhnout po dnes recenzovaném kousku. Zklamání se konat určitě nebude a zabavíte se na dostatečně dlouho. Naše hodnocení 75% je spíše varováním, aby noví tvůrci neusnuli na vavřínech a snažili se do hry vložit více své invence a nových nápadů.

PS: Pokud nechcete do nového hokeje investovat hned, vyčkejte několik dní na recenzi hokeje od EA, ve kterém se podíváme také na drobné srovnání jednotlivých herních součástí.