Neuro Hunter

Za tímto projektem Neuro Hunter stojí společnost Deep Silver, která má za sebou již několik slibných projektů (například Earth 2160), ale na svoji první super pecku teprve čekají. Bohužel, nebo možná bohudík, Neuro Hunter to nebude.

Příběh začíná stejně jako u desítky dalších. Odehrává se v budoucnosti, kdy světu vládnou obrovské nadnárodní korporace, bojují mezi sebou a sdírají chudé lidi z kůže a nutí je pracovat v dolech.
Když je nouze a nejsou peníze, lidé udělají takřka vše. A jedním z takových lidí jste i vy. Nájemný žoldák Hunter, který je vděčný za každou možnost přivýdělku, ať se jedná o jakoukoliv práci. A v této době přichází nabídka od jedné z gigantických organizací na infiltraci jiné konkurenční společnosti, získání tajných informací a poškození té společnosti.

Při plnění úkolu však dojde k nehodě a vy, jako hlavní hrdina, padáte do hlubin jedné z šachet dolu. Záhy zjistíte, že celý komplex, bedlivě střežený kamerami a bezpečnostními droidy, je ovládán šíleným Hackerem. Vašim úkolem se tedy stává únik z labyrintu dolu a utkat se ve finálním souboji s oním temným protivníkem.
Příběh se zatím může zdát zajímavý a mohl by být plný dějových zvratů a působivých míst. Bohužel, tak tomu opravdu není. Ve hře je zhruba 40 questů a jejich splnění zabere kolem 15 hodin čistého herního času. Nevěřím ale, že by se našlo mnoho lidí, kteří vydrží tuto hru hrát tak dlouho. Většinou se jedná o úkoly typu přines, podej, najdi a to moc velká zábava není.

Hra je kombinací FPS a RPG hry, což by jí mohlo dát zajímavé možnosti a kombinace, bohužel autoři toho nedokázali využít. Celou hrou procházíte v pohledu první osoby, jako ve většině 3D stříleček, ale nejedná se jen o bezduché zabíjení, protože za každého zabitého nepřítele získáváte bodové ohodnocení a samozřejmě nějaké věci. Navíc se bitky s protivníky střídají s plněním úkolů a rozhovory.

Za zabíjení a další činnosti získáváte zkušenostní body, kterými následně zlepšujete své vlastnosti jako jsou

• Větší odolnost
• Kradení
• Hackování
• Zbraně
• Kutilství
• Intuice
• Otevírání zámků

Ačkoli hackování a kradení může vypadat jako zajímavá zábava, je to ve skutečnosti neuvěřitelná nuda a pobaví tak maximálně na první pokus. Odemykání truhel se koná pomocí šestimístného kódu, a pokud se netrefíte, zámek se vynuluje a jedete na novo. Po druhé, maximálně třetí truhle si budete přát, aby žádná další už nepřišla. Ale věřte, že přijde.

Hackování je vlastně totéž co kradení, jen je nutné započítat ještě čas za nahrávání informací z disku na disk. Jedná se o takovou mini-hru, kde se ničí jedny tečky druhými tečkami. Lze tímto způsobem získat přístupové kódy k truhlám, návody na stavbu předmětů a další elektronická data.

Kradení probíhá pomocí jednoho (!) kliknutí, zobrazuje se procento úspěšnosti a pokud se drží trochu nad 50% tak máte velkou šanci, že úspěšně okradete i obchodníka. Tím se dostávám k jedné chybě hry, a to, že můžete do nekonečna okrádat obchodníka a prodávat mu zpět jeho zboží. Vyděláte si tak bez námahy potřebné peníze a nehrozí vám žádné nebezpečí. Pokud vás obchodník odhalí, tak na vás nezaútočí, jak by se mohlo očekávat, ale jen vám vynadá a pokračuje dále ve své „činnosti“ a vy můžete kradení vesele opakovat. Obecně jsou tyto činnosti již při druhém či třetím opakování nuda sama.

Aby bylo peníze za co utrácet, jsou tu implantáty a výbava. Implantáty se objevují snad v každé kyber-punkové hře a občas mohou být i zajímavým zpestřením. Na výběr je několik různých implantátů, které vylepšují již zmíněné základní vlastnosti. Jsou docela drahé a peníze se tedy budou hodit.

Výbavou se rozumí samozřejmě zbroj, zbraně a ostatní vybavení, které nosíte u sebe v inventáři. Obsah inventáře, neboli baťohu, ovlivňuje rychlost chůze, vaši odolnost a trochu i jiné vlastnosti.
Snad jedinou zajímavou činností je stavění předmětů. I když i tato činnost brzy omrzí. Podle návodu, který se většinou nalézá u nějakého protivníka, nebo ho získáte pomocí hackování, můžete stavět z daných dílů zbraně, předměty, někdy i lektvar.

Poslední věcí, která by mohla hru zachránit před fiaskem, je grafika. Bohužel i tu Neuro Hunter vyhořel na celé čáře. V době Unreal Enginu působí grafika jak z roku 2000 a možná i tehdy by se za ní nejeden grafik styděl. I když podle obrázků to tak nevypadá, textury jsou v nízkém rozlišení, ve hře se nevyskytují skoro žádné grafické efekty. Postavy jsou obecně hodně hranaté, až na pár důležitých postav, ale ani ty za moc nestojí. Design úrovní je jednotvárný a velmi často narazíte na stejná místa v jiných částech hry. Vývojáři se snažili o velkou rozlehlost celé hry, ale už ji jaksi zapomněli zaplnit. Důlní šachty jsou všechny stejné. Jdete například desítky metrů dlouhou místností, kde není nic, jen jeden předmět uprostřed.

Fyzika se ve hře nevyskytuje vůbec a podobně je to i s umělou inteligencí. Pokud očekáváte umělou inteligenci jako třeba ve Far Cry, běžte hned jinam. Počítačem řízení protivníci postupují pouze jedním směrem a to k vám, nějaké krytí či úhyby jim nic neříkají a tak se boje většinou odbývají pobíháním kolem a zběsilou střelbou.

Pro útočení jsou k dispozici 2 (slovy dva) typy útoku, jeden rychlý a jeden naopak silný, ale vesměs je jedno, který zrovna použijete. Pokud vám mohu radit, použijte střelné zbraně, ušetříte si tím skákání a mlácení kolem sebe. Ovšem munice v batohu je omezeně.

Jediné, co na hře dosahuje průměru, jsou zvuky, které jsou vzhledem ke zbytku hry překvapivě slušné a herní renderovaná videa, která taktéž dosahují nad průměr.

Mezi další výtky, které bych chtěl zmínit občasné propadávání skrz textury do země, čehož občas využijí i potvory a projdou zdí. Když už zdí neprojdou, občas se zaseknou o nějaký prvek. Občasné nereagování kláves je jen pomyslná třešnička na dortu.

Hra je k dispozici v české verzi s titulky (u videí titulky nejsou). Čeština je slušná a nedělá ostudu.

Neuro Hunter si od nás odnáší pouze 35%, tato hra nemá v dnešní době šanci se na trhu uchytit. Nicméně je pravda, že jsem viděl i horší a i tahle hra může chvíli bavit.