Need for Speed: The Run

Série Need for Speed prochází neustálým vývojem a možná si až říkáme, že jí ta různorodost příliš nesvědčí. Navíc vydávání nových dílů dvakrát ročně odradí asi i věrné fanoušky. Zatímco letos na jaře vyšlo NFS: Shift Unleashed 2, které bylo ze skupiny realistických simulátorů (nebo se o to alespoň snažilo), dnes se podíváme na to, jak dopadl aktuální The Run. K jakému z minulých dílů bychom ho mohli přirovnat? Asi k žádnému, protože se opět jedná o úplně jinou hru. Jak se tento adrenalinový díl vydařil, na jak dlouho vás dokáže zabavit a co jsou naopak jeho slabší stránky?

V úvodu jsme už určité změny nastínili, ale vezměme to hezky postupně. The Run je odlišné v první řadě tím, že se opět pokouší zabodovat po příběhové stránce. Kromě toho odvedli tvůrci docela solidní práci i v oblasti adrenalinového prožitku. Základem se stala kampaň. Docela rozporuplná kampaň, v něčem nás totiž dost nadchnula a v mnohém zároveň i zklamala. Toto pokračování jsem osobně poprvé oťuknul letos na gamescomu, kde jsem si zkusil jeden – z kontextu naprosto vytržený – závod. Ten mě bavil, všechno se mi líbilo a byl jsem zvědavý, jestli se podaří tuto úroveň udržet.

Celá kampaň obsahuje tedy příběh, nečekejte ale kdovíjak zábavné či propracované drama. Pokus o větší prosazení příběhu v závodních hrách se nám zdál možná i zbytečný. Hodně diskutovaným prvkem před vydáním pak byly pasáže, ve kterých se dostanete dokonce i z auta a čeká vás běhání takříkajíc po vlastních. Nakonec tento prvek není kdovíjak častý, což bereme jako plus. Za celou kampaň se dostanete z vozidla jen několikrát a pochopitelně jedná se o přesně dané a naskriptované scény. Nemáte v nich vůbec žádnou volnost a jde spíše o sledování videí. A osobně na mě dopadaly pocity, že bych mnohem raději tento čas trávil závoděním, než koukáním na video. Byť tohle video je lehce interaktivní a po vzoru třeba Heavy Rainu zde musíte mačkat příslušná tlačítka, když se jejich symbol objeví na obrazovce. Měla skutečně toto série Need for Speed zapotřebí? A co si od toho vývojáři slibovali? Na to nedokážeme s jistotou odpovědět…

Vysvětlení se nabízí jediné – EA chtěli udělat z těchto závodů velkolepý film, ale nepovedlo se jim to tak, jak bychom si přáli. Proto se už raději přesuňme přímo k samotnému závodění. Dlouhý závod z východního na západní pobřeží Spojených států. Hned v úvodu poznáte, že celé závodění nebude úplně bez problémů, protože se občas musíte potýkat jak s agresivní policií (více o ní dále), ale i s protivníky, kteří se s vámi nepárají a není jim cizí používání zbraní. Zkrátka chtějí vás oddělat za každou cenu. Na celý závod se vypravilo přes 200 závodníků a cílem je, abyste se právě vy ocitli na prvním místě.

Celý koncept se nám zdá snad až moc přímočarý. Posuďte sami – většinou je vaším prioritním cílem v každé etapě porazit určitý počet protivníků (většinou šest až osm) a dokončit daný mini-závod jako první. Tím se v celkovém závodu posunete opět o několik pozic kupředu. Samozřejmě je to všechno dopředu nalajnované a dané, takže když v dané etapě nesplníte úkol být první, musíte ho jet znovu. Závody vás postupně zavádějí do různých prostředí, většinu času se proháníte krajinou a po určité době se dostanete do města. Tyto města (třeba Las Vegas nebo Chicago) jsou pomyslnými záchytnými body, tzn. v nich jste třeba na 50. místě v závodě. A právě v těchto městech vás čeká ono pobíhání po svých. Bohužel tyto pasáže postrádají jakékoli zajímavé zápletky, které by vás dokázaly u sledování udržet. Přeskočit se to nedá, tudíž musíte tyto okamžiky před monitorem jednoduše přetrpět.

Po všech kudrlinkách okolo, které jsme nemohli nezmínit, se přesuňme k jízdnímu modelu. Na ten si – jak už bývá v závodních hrách zvykem – musíte nějakou dobu zvykat. Především zatáčení se mi zdá i zpětně docela pomalé a občas je skoro nemožné rychle zatočit. Rozhodně mi více vyhovoval jízdní model v loňských Hot Pursuit, než tento v The Run. Bohužel tedy v další malé minus pro toto letošní pokračování série. Už vůbec bychom nebyli v sérii NFS, kdybychom se zde neproháněli ve vysokých rychlostech po různých okreskách. Tato část naštěstí nevymizela, stejně jako přítomnost běžného silničního provozu.

Novinkou v rámci série NFS se stalo přetáčení času zpět. Do velké míry je to podobné třeba systému flashbacků z letošních Shift, i když zde to funguje krapet odlišně. Postupně projíždíte checkpointy, jež slouží právě coby záchytná místa. Třeba pro situace, kdy se vybouráte na šrot (obvyklá situace), spadnete ze skály nebo jednoduše uděláte velkou chybu a rozhodnete se pro vrácení na checkpoint dobrovolně.

Během závodů jste odměňováni zkušenostními body, přičemž se opět jedná o naprosto tradiční model, který vás asi nedokáže ničím kdovíjak překvapit nebo ohromit. Docela slušně funguje naštěstí alespoň umělá inteligence vašich závodních protivníků. Ti se nenechají jen tak odbít, a to ani na lehčí obtížnost. Jednotlivé dílčí závody vás zavedou do rozmanitého prostředí, projedete se pouští i zasněženými horskými silničkami. Smutnou zprávou je ovšem to, že celý závod přes Spojené státy dokončíte a zvítězíte tak zhruba za dvě hodiny. A tento čas se rovná celkové délce kampaně. Naštěstí jsou tady u nějaké tu kudrlinky okolo (na těch samých tratích, v jakých jste jeli dlouhý závod), ale i přesto nemůžeme mluvit o žádné dlouhé trvanlivosti.

Protože hra pochází od Electronic Arts, nesmí chybět našlapaný soundtrack (za něj opět chválíme), originální licencované automobily (včetně značek jako třeba Porsche nebo BMW). Vozy jsou zpracované dostatečně precizně, na druhou stranu třeba ve Forza 4 jsou o dost detailnější. Trošku mne v The Run mrzí i absence pohledu zevnitř vozidel. Krásné a detailní jsou tratě včetně jejich okolí a právě zde se nejvíce projevila síla enginu Frostbite 2 od DICE. Prostředí ohromí svojí barevností, rozmanitostí i množstvím detailů.

Co říci na závěr? V dnešní recenzi jsme The Run hodně zhanili a bohužel to bylo docela zasloužené. Objektivně řečeno ale není The Run ve svém základu až tak otřesné, samotné závodění dopadlo slušně. Nádherné je i vizuální zpracování. Na druhou stranu už jsme rozhodně hráli lepší díly této série a hlavně fakt, že kampaň dohrajete za jedno odpoledne, zamrzí. Musíme doufat, že další pokračování dopadne trošku lépe, nabídne lákavější obsah a jeho větší množství. Protentokrát musíme udělit pouhých 60%.